Barbara Bouchetová: italská femme fatale z Liberce, která pobláznila i Hollywood

Bylo dusné letní odpoledne roku 2014. V zasedací síni liberecké radnice stála drobná, elegantní žena s plavými vlasy a rozhlížela se po místnosti se zvlhlýma očima. Po sedmi desetiletích se poprvé ocitla ve svém rodném městě.

„Jsem strašně moc ráda, že se dnes do Liberce konečně mohu podívat, i když jen krátce,“ zašeptala Barbara Bouchetová novinářům přítomným u jejího návratu domů.

Na chvíli zavřela oči, jako by naslouchala ozvěnám minulosti. Kdysi dávno odtud odcházela jako nemluvně v náručí své maminky – teď se sem vracela jako sedmdesátiletá dáma, která ve světě prožila neobyčejný život.

Barbara se narodila 15. srpna 1943 v Libereci, tehdy okupovaném nacistickým Německem, jako Bärbel Gutscher. Přišla na svět do neklidné doby, v malebném městě sevřeném válečnou vřavou.

Její otec Fritz byl fotograf a maminka Ingrid herečka – umění a krása tak Barbaře kolovaly v žilách od prvního nadechnutí. Jenže její první roky poznamenala krutá historie. Když druhá světová válka skončila, rodina Gutscherových patřila k německé menšině, kterou nové poválečné uspořádání nekompromisně vymetlo z domova.

V roce 1945 byla malá Bärbel s rodiči a sourozenci násilně odsunuta z Čech. „Je to samozřejmě nepředstavitelná křivda násilně odsunout roční dítě,“ komentoval po letech liberecký zastupitel při Barbařině návratu domů, „ale o to víc jsem rád, jak je nakonec život Barbary Bouchet úspěšný.“

Bouchetovi (tehdy ještě Gutscherovi) byli po vyhnání umístěni do provizorního tábora pro uprchlíky v americké okupační zóně Německa. Rodiče se snažili neztratit naději – a štěstí jim přálo. Díky zvláštnímu programu pro vysídlené osoby získali povolení k emigraci. V padesátých letech, naložili všechen skromný majetek a vydali se na dalekou cestu za oceán, za lepším životem v Americe.

Rodina se usadila v horké Kalifornii. Zprvu to ale nebyla země zaslíbená – spíš další zápas o přežití. Malá Barbara sbírala s rodiči na polích bavlnu, aby vůbec měli co jíst. Vyprahlá farma v osadě Five Points v Central Valley byla na míle vzdálená zeleným kopcům pod Ještědem.

Holčička, která si z rodného Liberce odnesla jen pár mlhavých obrazů z fotografií svého otce, tu trávila dny pod spalujícím sluncem a snila o něčem lepším. Toužila tančit – vždy ji to táhlo k pohybu a krásnu, snad po mamince herečce.

Každý večer uléhala unavená tvrdou prací, ale v duchu se viděla jako baletka na jevišti. Co se jí asi honilo hlavou, když s drobnými prstíky trhala trsy bavlny? Snad věřila, že peklo útěku a dřiny jednou skončí.

Nakonec se Gutscherovým podařilo přestěhovat do San Francisca. Ve velkém městě se otevřely nové možnosti. Barbara začala chodit do školy, učila se ve škole pořádně anglicky a pomalu rozkvétala v půvabnou dívku.

Svůj těžko vyslovitelný německý původ zkusila potlačit – z Bärbel Gutscher se stala Barbara, křestní jméno poameričtila a k němu si zvolila libozvučné francouzské příjmení Bouchet. Bylo jí teprve šestnáct, když se odhodlala vstoupit do světa, který jí tolik učaroval: do světa krásy a showbyznysu.

Jednoho dne vzal osud věci do svých rukou. Barbara milovala tanec – a všiml si jí náhoda. Spolužák ji vyfotografoval ve cvičebním trikotu a snímek poslal do televizní soutěže krásy. Barbara překvapivě zvítězila. „Myslela jsem, že budu tak třetí,“ vzpomínala později se smíchem, „než mi došlo, že mě volají jako první – vyhrála jsem.“

Odměnou byl konkurz pro místní televizi. A třebaže se ukázalo, že všechno byla spíš reklamní lest než skutečná nabídka, pro Barbaru to znamenalo jediné: cesta k velkému snu se otevírá.

Roku 1959 nastoupila jako tanečnice do populární televizní show The KPIX Dance Party, která šestkrát týdně roztančila obrazovky amerických domácností. Kamera ji milovala. Z plaché uprchlice se stala zářící kalifornskou kráskou. Brzy se objevila na titulních stránkách časopisů a točila reklamní spoty.

Nebála se odvážných projektů – jednou dokonce fotila pro Playboy, což bylo na počátku 60. let velmi provokativní gesto. Mladičká Barbara ale věděla, že aby prorazila v Americe, musí využít všechny svoje přednosti. A k těm od počátku patřil oslňující půvab: štíhlá postava, alabastrová pleť a veliké modré oči, ve kterých se mísila nevinnost s zářivou jiskrou.

Toužila však dokázat, že je víc než jen hezká tvářička. Svůj první filmový debut si odbyla jako jednadvacetiletá v muzikálové komedii Dolarová manželství (1964). Byť šlo o malou roli, Barbře se splnil dětský sen – stála před filmovou kamerou vedle hollywoodských hvězd. A nabídky začaly přicházet. Zpočátku ji filmoví tvůrci viděli hlavně jako půvabnou dekoraci.

Válečné drama, špionážní sci-fi, kriminálka – ve všem hrála krásné dívky, které okouzlí hrdiny i diváky. V roce 1967 dostala lákavou příležitost zahrát si slečnu Moneypenny v bláznivé bondovské parodii Casino Royale.

Ve filmu se mihla plejáda hvězd – David Niven, Peter Sellers, Orson Welles – a mezi nimi blondýnka Barbara jako svůdná sekretářka agenta 007. Epizodní role, ale o to výraznější: stačilo pár koketních pohledů a okouzlila publikum více než lecjaká hlavní herečka.

Následující rok zamířila dokonce do kultovního seriálu Star Trek – zahrála si mimozemskou dívku Kelindu po boku kapitána Kirka. Zdálo by se, že má vyhráno. Ve 26 letech byla Barbara Bouchetová etablovanou herečkou v Hollywoodu.

Jenže pod pozlátkem slávy cítila pach zklamání. Byla unavená z toho, že ji filmový průmysl vidí jen jako krásný objekt. „V drtivé většině projektů jsem plnila spíše dekorativní úlohu a prezentovala svůj dokonalý vzhled více než herecký talent,“ zhodnotila později upřímně své americké období.

Poznala také odvrácenou stranu slávy: mocní muži filmu s ní často jednali blahosklonně, někdy až příliš důvěrně. Už tehdy poznala obtěžování a nátlak, kterým se musela bránit sama mladá dívka v cizí zemi. „Nepříjemné návrhy filmových producentů jsem zažila v Americe mnohokrát, přiznala po letech, ale v Itálii nikdy.“

V té jednoduché větě shrnula, proč nakonec učinila zásadní rozhodnutí: Hollywood opustit. Na prahu 70. let se Barbara Bouchet sbalila a odletěla zpátky do Evropy s odhodláním najít svému hereckému umu lepší uplatnění. Bylo jí pouhých 27 let a nebála se začít znovu od nuly.

Horké slunce, pulzující Řím a nekonečné možnosti italské kinematografie – to vše čekalo na Barbaru, když v roce 1970 přistála na římském letišti. Od prvního dne, kdy vstoupila do proslulých filmových studií Cinecittà, se nezastavila.

Itálie ji přivítala s otevřenou náručí. Zdejší publikum milovalo odvážné, smyslné krásky a Barbara přesně zapadala do jejich představ. Konečně dostávala rozmanitější role: stala se hvězdou kriminálních thrillerů, tajemných hororů i lechtivých komedií, pro něž se později vžil název „commedia sexy all’italiana“.

Rok 1972 byl pro Barbaru zlomový – natočila během něj neuvěřitelných dvanáct filmů. Každý měsíc premiéra s její tváří na plakátu. Ne všechny snímky byly umělecké skvosty, ale z Barbary udělaly fenomén italského filmu. Jako chladná kráska tíhnoucí ke zločinu excelovala v thrilleru Milano calibro 9. 

Jako svůdná vdova omotávající si muže kolem prstu zazářila v hororu La dama rossa uccide sette volte (Dáma v rudém). A ve filmu Non si sevizia un paperino odvážně ztvárnila ženu, která svou nahotou pokouší nevinného chlapce – scéna natolik provokativní, že dodnes budí rozpaky a úžas zároveň.

Barbara Bouchetová se nebála jít na hranici tabu, pokud to role vyžadovala. Italští diváci na ni chodili do kin po tisících. Byla erotickým symbolem doby: odvážná, nádherná a nedostižná.

Ve filmu Dáma v rudém (1972) se Barbara stala jednou z nejikoničtějších „femme fatale“ italského thrilleru. Svůdný pohled a aura tajemství z ní udělaly hvězdu evropského formátu.

Zůstala však zároveň herečkou schopnou komediální nadsázky. Režiséři ji obsazovali i do bláznivých veseloher, kde mohla uplatnit svůj šarm s humorem. Například v populární komedii Kachna na pomerančích (1975) půvabně sekundovala Ugu Tognazzimu.

Sama Barbara později přiznala, že ze všech slavných kolegů měla právě pro Tognazziho největší slabost: „Byl to nejvtipnější člověk, s jakým jsem kdy hrála,“ řekla o italském komikovi, který ji prý na place rozesmál i ve vypjatých scénách. Kromě Tognazziho stanula před kamerou snad s každou tehdejší celebritou Apenninského poloostrova: Marcello Mastroianni před ní na natáčení tesknil po ztracené lásce Catherine Deneuve – každé ráno prý pouštěl dokola smutnou píseň „Bella senza’anima“, jak Barbara zahlédla v zákulisí.

Mladý Al Pacino si s ní zatančil v jedné televizní show. A dokonce i legendární Steve McQueen propadl jejímu kouzlu – Barbara s ním krátce žila v Malibu, kde každé ráno chystala snídani pro partu jeho kamarádů motorkářů, než si uvědomila, že tenhle divoký život „není pro ni“. Nápadníků a ctitelů měla nepočítaně, ale skutečnou životní lásku našla jinde.

V roce 1974 se Barbara provdala za italského podnikatele a producenta Luigiho Borghese. Byla to láska jako z filmu – on úspěšný gentleman z Neapole, ona okouzlující filmová hvězda. Jejich svatba plnila stránky časopisů: německá rodačka se stala milovanou Italkou z volby. Bouchetová s Luigiem zakotvila v Římě a jejich domov se stal vyhlášeným místem setkávání umělecké smetánky. Barbara však brzy stála před rozhodnutím: rodina, nebo kariéra?

Když se jim roku 1976 narodil syn Alessandro a o třináct let později druhý syn Massimiliano, vnitřně věděla, že mateřství je pro ni důležitější než neutuchající tempo natáčení.

Film milovala, ale své děti a manžela milovala víc. „Svět šoubyznysu vám neumí dát to, co láska rodiny,“ řekla jednou v rozhovoru tichým, vážným hlasem. A podle toho se zařídila: v 80. letech hereckou kariéru utlumila, aby mohla být doma.

Úplně zmizet z očí veřejnosti ale nedokázala – byla příliš činorodá. Místo před kamerou však stanula v úplně jiné roli: stala se průkopnicí fitness a aerobiku v italské televizi. Vydala vlastní cvičební videa a otevřela v Římě luxusní posilovnu, kam se hrnuly ženy toužící vypadat jako ona.

Nikdo by tehdy neřekl, že té štíhlé energické blondýnce táhne na čtyřicet. Barbara cvičila v pestrobarevném trikotu před kamerou stejně samozřejmě, jako dřív hrála před filmovým štábem. Její druhá kariéra, tentokrát podnikatelská, byla úspěšná.

Zatímco po profesní stránce sklízela jeden triumf za druhým, v osobním životě ji potkaly i krušné chvíle. Její manžel Luigi se časem stáhl z filmové branže a rodinu postihly i finanční potíže. V roce 2006 se manželé po 32 letech soužití rozhodli pro odluku.

„Rozešli jsme se, už jsme spolu nežili, ale zůstala jsem mu nablízku až do konce,“ svěřila se Barbara tiše o pár let později. Luigi Borghese onemocněl a Barbara ho navštěvovala a pečovala o něj v nemoci, jako by nikdy neodešel. Když pak zemřel, držela ho za ruku. Tahle žena, která dokázala vzdorovat osudu v mnoha podobách, v sobě měla nekonečnou zásobu empatie a oddanosti.

Její dva synové mezitím dospěli a vydali se vlastní cestou. Alessandro se stal vyhlášeným šéfkuchařem a televizní hvězdou – zdědil gastronomickou vášeň po otci, zatímco Barbara s úsměvem přiznává, že „já ani ráda nejím, vždycky nechám polovinu jídla na talíři.“

Mladší Massimiliano se zase našel v oboru mixologie a provozuje prvotřídní cocktail bar. Barbara Bouchetová je na oba nesmírně hrdá. Když o nich mluví, v očích se jí objeví něžný lesk – lesk mámy, která v životě zvládla všechno a teď vidí pokračování svého odkazu.

Zdroje:

https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/bondovo-devce-se-vratilo-do-rodneho-liberce-ne-naposled-20140708.html

https://liberecka.drbna.cz/zpravy/spolecnost/bondgirl-s-libereckymi-koreny-zavitala-pod-jested.html

https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/barbara-bouchet-se-dostala-z-liberce-na-svetova-platna-kin-20160129.html

https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/herec-herecka-james-bond-bondgirl-barbara-bouchet-casino-royale-moneypenny-odsun-nemec-sudety.A140708_093429_liberec-zpravy_ddt

https://sever.rozhlas.cz/barbara-bouchetova-hollywoodska-herecka-a-modelka-s-libereckymi-koreny-8969400

https://www.csfd.cz/tvurce/8076-barbara-bouchet/biografie/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Barbara_Bouchetov%C3%A1