Berdychův gang mučil a zabíjel bohaté podnikatele. Procházelo mu to díky krytí od elitních policistů

Potkali se už na začátku 90. let v pražském nočním klubu Discoland Sylvie, nechvalně proslulém podniku podnikatele Ivana Jonáka. Právě tam pracovali jako vyhazovači (Prokop dokonce jako provozní restaurace) a navazovali styky s podsvětím.

Mladý Berdych, narozený roku 1973, byl sportovec s vášní pro karate a dobrodružství. Rychle se zapletl do vybírání výpalného, vymáhání dluhů a drobných loupeží. Občas také vypomáhal policistům jako informátor – ne z lásky k zákonu, ale spíše aby si udělal „očko“ a odstranil konkurenci.

Tihle čtyři kluci z diskotéky brzy zatoužili po větším lupu. V druhé polovině 90. let za sebou začali zanechávat desítky zločinů. Přepadali dodávky a kamiony s elektronikou či cigaretami, vylupovali trezory, nebáli se ani ozbrojených přepadení podniků.

Jejich prvním velkým úlovkem byla loupež v obchodním domě OBI v pražských Modřanech na podzim roku 1995 – z obchodu zmizely peníze jako při nájezdu profesionální mafie. Brzy poté už gang trestal i „nespolupracující“ podnikatele. Berdychův gang, jak se skupině začalo říkat, stoupal na zločineckém žebříčku vzhůru a jeho členové si začali připadat neohroženě.

Skupina postupovala stále drsněji a drzeji. 16. srpna 1996 se v poklidné vilové čtvrti pražských Modřan odehrál výjev jako z gangsterského filmu. Zlatník Václav Toman se právě vracel autem domů. Sotva zajel do garáže, vrhli se na něj neznámí útočníci. Tomanova manželka z okna domu jen bezmocně viděla, jak manželův vůz z garáže opět vyjíždí – tentokrát však bez řidiče. Únos!

Maskovaní pachatelé na klenotníka v garáži čekali, omámili ho neznámou látkou, spoutali a nacpali zpět do auta. Zmatená žena okamžitě zalarmovala bezpečnostní firmu, která měla v manželově voze skrytý lokátor pro případ krádeže. Začala horečná honička.

Signál z Tomanova auta mířil na jih od Prahy. Policie i zásahový tým bezpečnostní agentury pronásledovaly únosce až do opuštěných lesů za Zbraslaví. Tam únosci na chvíli zastavili u odlehlé chaty, patřící rodičům Radka Trumpeše, a začali z bezvládného Tomana násilím dolovat kódy k trezoru s penězi a šperky. Omámený muž však nedokázal nic prozradit.

Mezitím pronásledování pokračovalo – agentura dohledala Tomanovo auto ukryté v zarostlém terénu. Když na místo dorazili středočeští policisté, rozhodli se podezřelý vůz obklíčit. V euforii však spustili majáky a sirény příliš brzy. Varovaný pachatel – později se ukázalo, že to byl jeden z členů gangu – vyskočil z auta s taškou a pádil k řece.

Před pronásledovateli uplaval přes chladnou Sázavu a zmizel ve tmě. V opuštěném voze pak ohromená policie našla připravené samopaly. Kdyby gangster neutekl, mohla se strhnout přestřelka se ztrátami na obou stranách.

Únos bohužel skončil tragicky. Trumpeš a jeho komplicové zběsilým mučením zlatníka ubili – snad jim zemřel na infarkt ze stresu, možná ho usmrtila brutální rána prknem přes hrudník. V panice odvezli tělo a shodili ho ze srázu do lesů u Slapské přehrady.

O pár dní později si rybáři všimli v křoví světlé košile a policie tak objevila mrtvolu Václava Tomana. Na těle byly polámaná žebra a modřiny nasvědčující mučení, soudní lékař ale přesnou příčinu smrti neurčil. Případ putoval do složky nevyřešených zločinů – pomníčků. Gang zatím unikal spravedlnosti.

Na přelomu tisíciletí se Berdychova skupina zaměřila na bohaté podnikatele jako na běžícím pásu. Schéma bylo vždy podobné: tip, úder a výkupné. V říjnu 2000 unesli prvního – podnikatele Jana H. přepadli cestou z domu, odvezli na odlehlou chatu a donutili ho vydat klíče od bytu, trezoru i podepsat šeky na statisíce korun.

Během tří dnů ho připravili o více než milion korun. Další oběti následovaly. Při jednom z únosů dokonce pachatelé využili fintu s falešnou silniční kontrolou: jeden z gangsterů, převlečený za dopravního policistu, nechal vytipovaného podnikatele zastavit vůz. Jakmile nicnetušící řidič zastavil, vrhli se na něj komplicové, svázali ho a odvezli do úkrytu.

Po pár dnech skončil okradený o všechno, co vydal a šokovaný, že skuteční policisté v tom nejeli. Nebo snad jeli?

Gangsteři byli tak drzí a přesvědčiví, že oběti mnohdy vůbec nechápaly, co se děje. Jeden pražský podnikatel dodnes vzpomíná, jak ho v roce 1996 přepadli, když parkoval před domem na Praze 10. „Řval jsem: ‚Pomoc!‘ Oni řvali: ‚To je v pořádku, zásah policie!‘“ popsal po letech u soudu onu scénu, kdy dostal baseballovou pálkou do hlavy a skácel se s rozbitým nosem.

Lupiči mu nasadili kuklu na hlavu, spoutali ho a zalepili ústa páskou. Dovlekli ho do sklepa, kde ho připoutali k padesátikilovému betonovému kvádru. „Postupně tam chodil jeden zakuklenec za druhým a chtěli, ať jim řeknu, kde mám peníze,“ líčil podnikatel děsivé chvíle. Aby si zachránil život, prozradil všechno – vydal klíče od bytu i od bezpečnostní schránky v bance.

Gang ho tak připravil o 300 tisíc korun v hotovosti a cenné listiny. Původně chtěli deset milionů, které ale neměl. Nakonec ho zbitého a spoutaného vyhodili daleko za Prahou. Netušil, že jedním z mozků útoku byl jeho známý Jaromír Prokop, se kterým si ještě dlouho poté chodil kamarádsky poklepávat po ramenou do zastavárny…

Berdychův gang v té době fungoval jako bezcitná soukromá mafie. Vydíral podnikatele, unášel je, přepadal obrněné vozy s penězi i kamiony plné zboží. Nebál se použít zbraně ani výbušniny. Když šlo o miliony, šly veškeré zábrany stranou.

V roce 2002 se David Berdych dokonce odhodlal k činu, který připomínal nájemnou vraždu – v přítmí parkoviště postřelil bývalého policistu Luboše Sotonu, klíčového svědka velké korupční kauzy. Sotona útok přežil, ale gangsterům tím přibylo na kontě další závažné obvinění. Jak to, že je stále nikdo nedopadl?

Tajemství moci Berdychova gangu vězelo v bezprecedentním spiknutí s elitními policisty. V roce 1999 se David Berdych dostal do kontaktu s detektivy z pražského Odboru pro boj s organizovaným zločinem (OBOZ) – útvaru, který měl podobné gangy likvidovat.

Místo toho však začal sám mafii řídit. V pozadí Berdychových lidí stáli vysoce postavení policisté: major Josef Opava, podplukovník František Brázdil (tehdejší šéf OBOZ) a poručík Petr Koňařík. Ti všichni se zaprodali zločinu.

Za podíly 30 % z kořisti kryli zločince, dodávali jim výzbroj a vybavení a hlavně poskytovali cenné informace. Předem je varovali před policejními akcemi a vyšetřováním, radili, jak postupovat, a dokonce sami plánovali ideální zločiny. Žádné „náhody“ – policejní databáze sloužily gangsterskému byznysu.

Zločinci díky napojení na policejní mozky získali opravdové uniformy, odznaky, dokumenty, dokonce i znalost taktiky zásahových jednotek. Když pak spáchali loupež v přestrojení za policisty, působilo vše velmi věrohodně – alespoň zpočátku.

Oběti otvíraly dveře bez odporu, podnikatelé zastavovali auta na pokyn „hlídky“. Teprve když nastoupilo brutální násilí, došlo jim, že tahle „policie“ je falešná. Málokdo se však odvážil později proti maskovaným útočníkům svědčit – z obětí se stávali vydíraní.

A pokud přeci jen policie začala některou loupež vyšetřovat, informátoři v uniformách vše zametli pod koberec. Své kumpány kryli, důkazy mizely ve skartovačkách a svědkové náhle „zapomínali“.

Celé spiknutí fungovalo jako dokonalý zločinecký stroj. Později zkušený reportér Josef Klíma popsal, že šlo o „naplánované sepětí zločinců a policie“, jakýsi soukromý podnik na páchání trestné činnosti. Policisté z OBOZ měli neustálý přehled, jestli někdo gang vyšetřuje a jak.

Podle potřeby dokázali vše „přikrýt“ – umlčet svědky či odklidit důkazy. Gangsteři si za to své strážné anděly náležitě předcházeli. „Třetinu lupu jsme dávali policistům,“ přiznal později sám David Berdych. Díky bohaté „žoldnéřské armádě“ v řadách zákona měli členové gangu pocit, že jim patří svět.

Jenže ne všichni policisté propadli korupci. Helena Kahnová a Tomáš Gregor – mladí detektivové OBOZ – si při práci na zdánlivě nesouvisejících případech všimli podivných souvislostí.

Některé loupeže v Praze se podezřele podobaly údajným policejním zásahům. Jako by pachatelé vždycky o všem věděli předem. Kahnová s Gregorem začali potají šetřit vlastní nadřízené. Bylo to jako šlapat do vosího hnízda – vždyť šlo o zkušené kolegy, kterých si vážili.

„Byli to starší úspěšní detektivové, kamarádili jsme se. Nechtěli jsme tomu věřit,“ popsala později Kahnová chvíle zděšení, kdy si uvědomila, že zlo se usadilo přímo uvnitř protimafiánské jednotky.

Na jaře 2004 se vyšetřovatelům podařilo nasbírat důkazy a případ vygradoval operací s krycím názvem Uniforma. Tentokrát spadla klec. V září 2004 proběhlo rozsáhlé zatýkání a obvinění celé skupiny. Do cel putovali David Berdych i většina jeho nejbližších – a s nimi šestice policistů, včetně expříslušníků OBOZ Josefa Opavy a Petra Koňaříka.

Byl to šokující pohled: zákon a zločin vedeni do želez jedním špalírem. Česká veřejnost se dozvěděla, že proslulý Berdychův gang je propojený s elitou policie a má na svědomí únosy, vydírání a loupeže za více než sto milionů korun. Případ se vlekl, obviněných bylo přes padesát a obžaloba nakonec zahrnula 36 osob – gangsterů i jejich pomahačů v uniformách.

Pomyslnou poslední tečkou za vyšetřováním byl příběh dlouho nevyřešené vraždy zlatníka Tomana. Až devět let po jeho smrti, v roce 2005, vyplula při výsleších na povrch jména pachatelů tohoto brutálního činu. Radek Trumpeš a Josef Korbela – dva z Berdychových nejbližších mužů – se definitivně odhalili jako hlavní aktéři tragédie léta 1996. 

David Berdych se u soudu snažil kroutit: „Možná jsem páchal loupeže, ale vraždy ne,“ hájil se, a tvrdil, že o smrti Tomana slyšel jen po telefonu od kompliců. Jeho kumpán Jaromír Prokop, který léta unikal v cizině, zas vinu svaloval na ostatní: „Nevymyslel ani neorganizoval jsem to,“ prohlašoval o Tomanově únosu.

Nakonec ale i on před soudem sklopil oči a roztřeseným hlasem projevil lítost: „Je to nejhorší okamžik v mým životě… Měl jsem to zastavit, měl jsem říct, že je to celé hovadina,“ hlesl Prokop se slzami v očích. Pozdě, ale přece – pravda dohnala i posledního člena gangu.

Rozsáhlý proces s Berdychovým gangem musel být rozdělen na dvě části – zvlášť se projednávaly „běžné“ zločiny gangu a zvlášť zločiny spojené s korupcí uvnitř policie. V říjnu 2006 vynesl Krajský soud v Praze první verdikt: David Berdych byl odsouzen k 9 rokům a 9 dnům vězení za loupeže a únosy (spáchané ještě bez pomoci policistů).

Nebyl to však jeho jediný trest – už dříve dostal 7 let za vydírání a padělání, takže celkem měl za mřížemi strávit 15 let. Jeho pravá ruka Radek Trumpeš vyfasoval 13 let, Korbela 11,5 roku a Jan Zelený 11 let. Zelený původně spolupracoval jako svědek, ale nakonec dostal strach a výpověď odvolal. O pár let později ho našli oběšeného v cele – oficiálně spáchal sebevraždu, ale zůstaly pochybnosti, zda ho nedostihla pomsta.

V lednu 2007 padaly i tresty pro zločinné policisty. Někdejší šéf protimafiánského odboru František Brázdil a zprostředkovatel Luděk Žalud si vysloužili shodně 14 let vězení, major Josef Opava 14 let a poručík Petr Koňařík 12 let za podíl na loupežích a zneužití pravomocí. Všem čtyřem zlomilo vaz svědectví jejich podřízených – právě Kahnová a Gregor stanuli před soudem jako hrdinové, kteří „zradili“ vlastní šéfy, aby zachránili čest policie.

Další obžalovaný detektiv, Jiří Žofčín, měl štěstí: pro nedostatek důkazů a změnu svědecké výpovědi (jež vyvolala nemálo spekulací) byl zproštěn obžaloby. Kromě policistů a hlavních gangsterů soud potrestal i řadu „pěšáků“ Berdychova gangu: například Michal Puchar dostal 13 let, Jiří Večeřa 12,5 roku, Ivan Kopta 12,5 roku, Petr Hraběta 10 let a Roman Bláha 10 let. Drobná role připadla jediné ženě gangu – Simoně Maškové, která vyvázla s tříletým podmíněným trestem. Celkem bylo v kauze Berdychova gangu pravomocně odsouzeno přes 30 osob.

Po letech se mnozí odsouzenci dostali ven dříve – někdo za dobré chování, jiný kvůli zdraví. Například major Opava si odseděl jen polovinu trestu, než ho ve vězení ranila mrtvice a téměř ohluchl. S podlomeným zdravím byl v roce 2012 podmíněně propuštěn stejně jako Koňařík. Na svobodu se dostal i „mozek“ Jaromír Prokop, kterého policie vystopovala až v USA a v roce 2021 mu český soud vyměřil dalších 10 let za dávné loupeže – celkem si ale odsedí méně díky dřívějšímu rozsudku v nepřítomnosti.

David Berdych, muž který dal gangu jméno, strávil za mřížemi 11 let. V červnu 2015 ho soud podmínečně propustil a na sedm let mu nasadil pomyslný „obojek“ probačního dohledu. Berdych se poté stáhl z podsvětí, údajně se živil jako finanční poradce. Když se v srpnu 2022 dovršila lhůta a soud konstatoval, že Berdych vedl řádný život, ocitl se hlavní aktér kauzy definitivně na svobodě.

Příběh Berdychova gangu je mrazivým svědectvím o tom, kam až může zajít propojení zločinu s těmi, kdo mají zákon chránit. Gangsteři v uniformách zákona se zdáli neporazitelní – ale nakonec je dostihla spravedlnost. Jeden z bývalých členů gangu po letech prohlásil:

„Měli jsme všude otevřené dveře, jednali s námi jako s hollywoodskými hvězdami. Cokoli jsme chtěli, bylo zařízené, nikdy jsme nestáli fronty… Byl to hezký život, ale bohužel má to následky. Každý film má konec a tento film měl také konec.“ A tak skončil i příběh Berdychova gangu – filmově strhující sága plná loupeží, únosů a zrady, která však nebyla fikcí, ale temnou realitou 90. let.

Zdroje:

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/berdychuv-gang-prokop-usa_2107281319_pj

https://cs.wikipedia.org/wiki/Berdych%C5%AFv_gang

https://zoom.iprima.cz/historie/berdychuv-gang-loupez-stoleti

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/zacinal-jako-vyhazovac-u-jonaka-ted-je-berdych-na-svobode/r~7922cc0c1a7111e5a43f002590604f2e/

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/databaze-polistopadovych-kauz-berdychuv-gang-82760

https://cnn.iprima.cz/brutalni-muceni-kulmou-policejni-gang-z-prahy-unasel-a-zabijel-sefoval-mu-tajemny-ucetni-418502

https://dvojka.rozhlas.cz/berdych-uz-byl-prepracovany-rika-policistka-kahnova-ktera-berdychuv-gang-dostala-7484030