Článek
Bylo mu dvaačtyřicet, když prý poprvé v životě zvýšil hlas. Uprostřed natáčení pohádky Byl jednou jeden král panovalo tísnivé ticho filmového ateliéru. Proti němu stál Jan Werich – herecká legenda zvyklá spíše poroučet než ustupovat.
Bořivoj Zeman, drobný a klidný režisér s laskavýma očima, náhle cítil, jak mu tuhnou ramena a srdce buší. Co se mu honilo hlavou? Ustoupit hvězdnému „králi“ českého humoru, nebo si stát za svou pohádkou?
Nikdy dřív na nikoho nekřičel. I tentokrát mu stačilo jediné klidné, leč důrazné slovo. Werich se zarazil a celý štáb zatajil dech. Herci Bořivoje Zemana milovali – měl zvláštní dar jednat s lidmi v klidu a míru a nikdy na nikoho nezvyšoval hlas.
Ta epizoda s Werichem byla jedinou výjimkou potvrzující pravidlo. Režisér ji překlenul se statečností, jakou po celý život vyprávěl své filmy. V soukromí to byl báječný, neskonale optimistický člověk s neustálým smyslem pro humor s občasnou špetkou cynismu.
Nikdy si na nic nestěžoval a raději naslouchal druhým než mluvil o sobě. I proto se o něm říká, že byl stvořitelem klasické české filmové pohádky – králem žánru, v němž laskavost a humor vítězily nad hněvem.
Z úředníka vypravěčem
Ještě než se stal režisérem pohádek, vedl Bořivoj Zeman docela obyčejný život. Ve 30. letech seděl osm let za úřednickým stolem a vyplňoval formuláře. Paradoxně mu to příliš nešlo – čísla nikdy nebyla jeho silná stránka a kolegové ho spíše v dobrém škádlili, když ho posílali pro kávu a svačiny.
V hloubi duše totiž mladý úředník toužil po filmu. Tajně si do sešitu psal vlastní scénáře a náměty, malé příběhy, kterými unikal z šedi kanceláře do světa fantazie. Když Evropu zachvátila válka, tyhle sny se zdály vzdálené.
Zemanova první žena Alena, rodačka z významné rodiny Vančurů, přišla během heydrichiády o svého otce – spisovatele Vladislava Vančuru, kterého nacisté popravili. Mladý Bořivoj poznal krutost reality, ale o to silnější měl možná potřebu rozdávat lidem radost v časech zoufalství.
Po válce se svět filmu konečně otevřel. Bořivoj Zeman začínal ve filmových ateliérech v pražském Hostivaři a ve Zlíně, krátce spolupracoval s trikovým mágem Karlem Zemanem (shoda příjmení byla náhodná, spojovala je jen láska k filmu).
Už v roce 1946 dostal příležitost režírovat svůj první celovečerní snímek Mrtvý mezi živými, ponurý detektivní příběh podle románu Jana Drdy. Tento debut vyšel překvapivě dobře – kritikové ocenili psychologickou hloubku příběhu. Bořivoj Zeman ale brzy vycítil, že poválečné publikum prahne spíše po úsměvu a pohlazení na duši.
Roku 1952 proto vstoupil na pole komedie a pohádky – a doslova trefil zlatou žílu. Nejprve vznikla úsměvná Dovolená s Andělem, příběh mrzoutského revizora Gustava Anděla na odborářské rekreaci. Film si získal srdce běžných diváků i papalášů svou laskavou satirou a Zemanovo jméno se rázem stalo synonymem pohodové rodinné podívané.
Hned téhož roku však Zeman natočil něco, co před ním nikdo – první skutečnou filmovou pohádku. Pyšná princezna z roku 1952 přivedla na plátno svět království a okouzlila děti i dospělé.
Tento filmový pohádkový debut vidělo přes osm milionů lidí a stal se kultovní záležitostí, nejúspěšnějším českým filmem své doby. V příběhu o panovačné princezně, která se po boku zahradníka učí skromnosti, našla uvolnění celá země zmáhaná těžkou poválečnou dobou.
Úspěch pohádek inspiroval Zemana k dalším projektům. V pohádce Byl jednou jeden král (1955) spojil dvě herecké hvězdy – obsadil Jana Wericha i Vlastu Buriana, krále předválečné komedie, který se tímto filmem vrátil před kameru po letech nemilosti. Bylo to odvážné spojení a pro režiséra znamenalo balancování na ostří nože.
Silné osobnosti na place vyžadovaly citlivé vedení – tehdy došlo i na onu jedinou výměnu názorů s Werichem, která Zemana velmi stresovala. Výsledek však stál za to: pohádka o králi, který nepoznal cenu soli, se zařadila mezi nezapomenutelné klasiky. Diváci se smáli i dojímali a Zeman upevnil svou pověst mistra žánru.
Král pohádek bez koruny
Bořivoj Zeman nechal ve svých filmech vyrůst celý pohádkový svět – a ten svět se stále rozšiřoval. V 60. letech si odskočil k bláznivé parodii Fantom Morrisvillu (1966), aby vzdal hold prvorepublikovým detektivkám.
Poté natočil moderní filmovou pohádku Šíleně smutná princezna (1968), kde do královských rolí obsadil mladé popové hvězdy Helenu Vondráčkovou a Václava Neckáře. Barevný muzikál měl obrovský úspěch – a právě v létě 1968, kdy kina zpívala s princeznou, vtrhla do Československa skutečnost temnější než jakákoliv pohádka.
Zemanovy filmy však byly odjakživa útočištěm před realitou. Jeho poslední snímek Honza málem králem (1977) vznikal už v jiné době, ale znovu s typickým laskavým humorem a vírou v chytrého Honzu, který přelstí hloupého vladaře.
Za tři dekády aktivní tvorby rozdal Bořivoj Zeman smích a dojetí nespočtu lidí. Sám si dokonce vedl pečlivé záznamy návštěvnosti svých filmů – sečetl, že do kin na ně přišlo přes 50 milionů diváků. Přesto zůstal skromný a v ústraní.
Nikdy neusiloval o pozlátko slávy, ale jedno přání přece jen měl: dožít se uznání od odborné obce nebo státu. Na sklonku života ho trápilo, že nedostal žádné oficiální ocenění. Titul národního umělce či státní vyznamenání – nic z toho za socialismu ani po revoluci nepřišlo.
Zemřel den před Štědrým dnem roku 1991 ve věku 79 let.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bořivoj_Zeman
https://zeny.iprima.cz/tvurce-legendarnich-pohadek-borivoj-zeman-byl-puvodne-urednik-proc-se-hadal-s-werichem-82658
https://dvojka.rozhlas.cz/borivoj-zeman-stvoritel-ceske-filmove-pohadky-8646300
https://www.super.cz/clanek/celebrity-tenhle-muz-79-byl-otcem-ceskych-pohadek-ale-i-pysna-princezna-se-rodila-v-bolestech-839488
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/8886/borivoj-zeman
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/borivoj-zeman-kral-ceske-filmove-pohadky-267006
