Článek
Jamie Lee Curtis se narodila do slavné hollywoodské rodiny, ale také do stínu velkých jmen a nevyřčených očekávání. Když přišla na svět 22. listopadu 1958 v Los Angeles, noviny jásaly: dcera legendárního páru Tonyho Curtise a Janet Leigh je na světě.
Její rodiče byli slavným párem filmového plátna – on pohledný idol, ona kráska proslavená ikonickou scénou ve sprše v Hitchcockově hororu Psycho. Malá Jamie tak od kolébky přitahovala pozornost a slávu takřka automaticky. Jenže lesk Hollywoodu brzy vystřídaly temnější odstíny reality.
Tony Curtis a Janet Leigh se rozešli, když byly Jamie pouhé tři roky. Otec, byť slavný herec, z jejího života téměř zmizel. Po rozvodu se „neobtěžoval“ hrát roli otce – jak Jamie později hořce poznamenala, „Nebyl to táta. Neměl zájem být tátou.“
Malá Jamie tak vyrůstala převážně s matkou a nevlastním otcem Robertem Brandtem, který Janet poskytl oporu i stabilní zázemí. Přesto v srdci dítěte zůstalo prázdné místo tam, kde měl být otec. Kolem ní zářily filmy s Tony Curtisem, kterého obdivoval celý svět – a ona sama ho znala jen z filmového plátna.
Domov byl přísný a uspořádaný. Janet Leigh, ač milující matka, byla perfekcionistka staré školy Hollywoodu. S Robertem Brandtem vedli domácnost plnou pravidel. Malá Jamie a její starší sestra Kelly měly vše, co potřebovaly po materiální stránce, ale duše citlivého dítěte toužila po něčem méně hmatatelném – po pocitu, že někam patří, že je skutečně viděna a milována.
Rodinné vztahy byly jako na houpačce – nevlastní sourozenci přibývali i mizeli, domovy se střídaly. V té nestabilitě se však zrodilo něco dobrého: Jamie začala cítit soucit s ostatními ztracenými a zranitelnými dětmi. Viděla v sobě samé tu zranitelnost, kterou dokážou nést jen děti, když se kolem nich hroutí svět dospělých.
Možná proto později v životě tolik podporovala dětské charitativní projekty a sama psala knihy pro děti – jako by chtěla zahojit nejen vlastní bolavé srdce z dětství, ale i podat pomocnou ruku těm, kteří prožívají něco podobného.
Vstup do světa filmu
Jako dospívající dívka Jamie hledala, kým vlastně je. Toužila vyniknout a zároveň se vymanit z těžkého stínu hvězdných rodičů. Nebyla studijní typ – po maturitě na prestižní škole Choate Rosemary Hall zkusila na přání matky vysokou školu, chtěla studovat práva na University of the Pacific, ale vydržela to jen jeden semestr.
Přednášky ji neuchvátily zdaleka tak jako lesk filmu. Odejít a zkusit štěstí jako herečka bylo pro ni osvobozující rozhodnutí. V žilách jí přece kolovala krev Leighové a Curtise – herectví měla v genech, i když to zároveň znamenalo nést neustálé srovnávání a podezření z protekce.
První roličky získávala v televizních seriálech. Objevila se například v epizodách Columbo, Loď lásky nebo Buck Rogers v 25. století, a hrála v seriálu Operation Petticoat, což byl remake starého filmu, kde kdysi zářil její otec Tony.
Skutečná příležitost ale přišla, když jí bylo devatenáct. Dozvěděla se o castingu na nezávislý horor Halloween. Režisér John Carpenter hledal neokoukanou tvář pro roli Laurie Strode, středoškolačky pronásledované maskovaným zabijákem. Jamie roli chtěla zoufale získat. Prošla několik kol konkurzů, musela přesvědčit, že navzdory slavnému příjmení má skutečný talent a pracovní morálku.
Ve finále zůstala v užším výběru s ještě jednou mladou herečkou. Jamie tušila, že má jednu velkou výhodu navíc: její matka Janet Leigh byla ikonickou „křičící ženou“ z Psycha. Co může hororu udělat lepší reklamu než obsadit dceru takové legendy?
Nakonec roli Laurie získala právě Jamie Lee Curtis. Později otevřeně řekla, že si nedělá iluze – příjmení Curtis a Leigh jí nepochybně pomohlo. „Nebudu předstírat, že jsem tu roli získala jen vlastními silami… Jasně, že jsem díky svému původu měla náskok,“ přiznala sebekriticky.
Královna s citlivou duší
Halloween (1978) se stal nečekaným hitem a dodnes patří ke klasice hororu. Jamie Lee Curtis se přes noc proměnila v senzaci. Její Laurie Strode, statečná dívka přeživší řádění vraha Michaela Myerse, si získala srdce diváků a Jamie obdržela nový titul – „scream queen“, královna křiku. V následujících letech to pro ni bylo požehnání i prokletí.
Díky úspěchu Halloweenu dostala spoustu nabídek, ale téměř všechny byly další horory. Hrála v mrazivé Mlze (1980), teenagerském slasheru Hra na vraha (1980) či ve Vlaku hrůzy (1980). Diváci to milovali a Jamie upevnila svůj status hororové ikony. Zároveň ale cítila, že ji filmový průmysl škatulkuje. Byla mladá, krásná a uměla věrohodně ječet hrůzou – pro producenty ideální ingredience do každého dalšího strašidelného filmu.
Paradoxně sama Jamie neměla horory ráda. Lekala se hlasitých zvuků, napětí a krve – raději se takovým filmům vyhýbala. Profesně se však naučila strach mistrně hrát, což se stalo jejím poznávacím znamením. S každým dalším filmem utíkala před vrahy a stvůrami, křičela před kamerou a stála po kolena v hollywoodském barbarství.
Když se večer vracela z premiér do prázdného hotelového pokoje, přepadávaly ji pochybnosti. Uvěří jí někdy publikum jinou polohu než vyděšenou oběť? Nezůstane navždy uvězněná v kleci jednoho žánru, navzdory svému jménu a snům?
Prolomit tu klec se podařilo v roce 1983. Režisér John Landis ji obsadil do bláznivé komedie Záměna (Trading Places) vedle Dana Aykroyda a Eddieho Murphyho. Studio zpočátku váhalo: Jamie Lee Curtis v komedii? Ale Landis si ji prosadil a vyplatilo se. Záměna se stala kasovním trhákem a Jamie v roli dobrosrdečné prostitutky s ostrým humorem zazářila novým způsobem.
Setřásla image uječené holky a ukázala, že má i skvělý komediální talent. Kritici chválili, Jamie si odnesla britskou cenu BAFTA a hlavně – respekt branže. Už nebyla vnímána jen jako protekční dcera slavných rodičů či hororová hrdinka. Dokázala rozesmát i dojmout a režiséři jí začali věřit ve všestrannějších rolích.
Osmdesátá léta přinesla kromě úspěchů i pár pádů. Film Dokonalý (Perfect, 1985), kde hrála instruktorku aerobiku, propadl u kritiků i diváků. Jamie si z natáčení odnesla nejen zklamání, ale i první bolestnou zkušenost s nelítostnými standardy krásy v Hollywoodu.
Jeden kameraman ji během natáčení odmítl točit, protože prý „vypadá opuchle“.Ponížení, které tehdy cítila, v ní zanechalo pochybnosti o vlastní atraktivitě. Bylo jí teprve kolem třiceti a už ji filmový průmysl nutil uvažovat o plastikách, aby si udržela místo na výsluní.
Pád do temnot
Na konci osmdesátých let měla Jamie Lee Curtis zdánlivě všechno. Byla herecky uznávaná, finančně zajištěná a také šťastně zamilovaná. V roce 1984 se nečekaně provdala za herce a režiséra Christophera Guesta poté, co ho zahlédla na fotce v časopise a impulsivně prohlásila, že si ho jednou vezme.
Jejich svatba po pouhých pár měsících známosti zpečetila začátek dlouhého a pevného svazku. Spolu adoptovali dvě děti – dceru Annie a o několik let později ještě Ruby. Domov s milujícím manželem a dětmi se pro Jamie stal bezpečným přístavem uprostřed bouřlivého showbyznysu.
Jenže ani láska a mateřství nedokázaly zahnat vnitřní démony, kteří v ní dřímali. Po nezdaru s filmem Dokonalý Jamie podlehla tlaku okolí a podstoupila kosmetický zákrok – operaci očních víček. Zákrok proběhl hladce a lékaři jí na bolest předepsali Vicodin, silné opiátové analgetikum.
Nevinné bílé pilulky, které měly utišit tělesnou bolest, jí záhy začaly tišit i bolest duše. Jamie zjistila, že po Vicodinu sahá stále častěji. Pomáhal jí zvládat úzkosti, stres, vyplňoval prázdnotu, kterou v sobě cítila přes všechno bohatství a slávu.
Nikdo nic netušil. V devadesátých letech její kariéra úspěšně pokračovala – například komedií Pravdivé lži (1994) získala Zlatý glóbus. Na veřejnosti působila sebejistě a spokojeně. Uvnitř však byla stále častěji pod vlivem utišujících dávek Vicodinu a občas alkoholu, kterým léky zapíjela. „Měla jsem tajný desetiletý románek s Vicodinem. Nikdo to nevěděl,“ přiznala s odstupem hořce.
Po deseti letech lží a skrývání se nakonec stalo něco nevyhnutelného – její tajemství vyšlo najevo. V roce 1998 u ní doma nečekaně odhalila zásobu prášků sestra Kelly. Místo odsouzení ale přišlo sesterské objetí a strach o její život. Krátce poté četla článek v časopise Esquire, kde spisovatel popisoval svou závislost na Vicodinu, a na každé řádce se poznávala. Uvědomila si, že není jediná na světě s takovým problémem, a že se nemusí stydět vyhledat pomoc.
Dne 3. února 1999 večer Jamie poprvé vstoupila do místnosti setkání Anonymních alkoholiků a narkomanů. Se staženým hrdlem tam přiznala před cizími lidmi, že je závislá a potřebuje pomoct. Tím začala její cesta za střízlivostí – nejtěžší role, jakou kdy v životě hrála, tentokrát však doopravdy. Od té doby se Jamie nedotkla alkoholu ani drog. „Kdybych s tím neskoncovala, už bych tu nebyla,“ řekla později bez obalu. Svou záchranu považuje za největší životní vítězství.
Po zotavení se Jamie pomalu vrátila k herectví. Rodina však zůstala prioritou. Mimo kamery se proměnila v hlasitou aktivistku a filantropku. Svou slávu neváhala využít k podpoře dobrých věcí. Stála v čele charitativních projektů pro dětské nemocnice, pomáhala ženám v léčbě závislostí, podporovala děti postižené HIV/AIDS. Za pandemie COVID-19 rozjela iniciativu „My Hand In Yours“, která prodejem dárkových předmětů sbírala peníze pro nemocné děti a jejich rodiny.
Také se stala výraznou kritičkou kultu mládí a plastik v šoubyznysu. Nebála se ukázat světu nenalíčenou tvář a říct: Takhle vypadám doopravdy, přijměte to. Svým postojem dodala odvahu mnoha ženám, které se necítí dost dobré v porovnání s umělou dokonalostí celebrit.
Jako by si osud schovával jeden velký triumf na závěr: v roce 2023 Jamie Lee Curtis získala svého prvního Oscara. Kuriózní film Všechno, všude, najednou jí vynesl zlatou sošku za vedlejší roli excentrické úřednice. Když stála na pódiu s Oscarem v ruce, její oči se leskly dojetím.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Jamie_Lee_Curtis
https://www.eonline.com/news/207198/source-jamie-lee-curtis-written-out-of-father-s-will
https://people.com/movies/jamie-lee-curtis-stole-opioids-from-her-sister/
https://www.aarp.org/entertainment/celebrities/jamie-lee-curtis-interview-2021/
https://people.com/movies/jamie-lee-curtis-nepo-baby-conversation-designed-to-diminish-denigrate-hurt/
https://www.newyorker.com/culture/the-new-yorker-interview/jamie-lee-curtis-has-never-worked-hard-a-day-in-her-life
https://www.advocate.com/people/jamie-lee-curtis-advocate-award
https://www.britannica.com/biography/Jamie-Lee-Curtis
