Článek
V každé zemi existují místa, která jsou symbolem pokroku a prosperity. Bratislava 70. let byla právě takovým místem. Pyšnila se mostem Slovenského národního povstání, Petržalka se měnila na největší panelové sídliště Československa a Slovnaft strategicky investoval do moderních technologií. Jenže právě tehdy, v září roku 1979, se do tohoto světa vpálil příběh, který rozbil idylu normalizační prosperity na tisíc střepů. Dvě mladé ženy našli mrtvé poblíž Starého mostu v centru Bratislavy. Začal hon na vraha, který vstoupil do historie kriminalistiky jako bratislavský škrtič.
Když systém nevidí a neslyší
Zločin se stal 12. září 1979. Vlasta a Olga – kolegyně z bratislavského národního podniku, dvě obyčejné mladé ženy, které neměly ambice ani sklony k dobrodružnému životu, vyrazily s přáteli na narozeninovou oslavu. Příběh by mohl skončit poklidným večerem s trochou alkoholu, smíchem a ranní kocovinou. Jenže osud tomu chtěl jinak.
Jejich cesty se zkřížily s mužem jménem Štefan Pantl. Typ na první pohled nenápadný, běžný pracovník Slovnaftu, dokonce ženatý a otec malého syna. Pantl však měl jednu zásadní vadu: jeho ego neuneslo odmítnutí od žen. Sled dalších událostí ukazuje, jak se ve spořádané tváři obyčejného mechanika může skrývat vraždící bestie.
Pantl vraždil bez milosti, téměř bez emocí. Právě chladná racionalita, se kterou popisoval průběh činu, vzbudila podezření psychiatrů na vážnou psychickou poruchu či patologický narcismus. Soudní znalci později konstatovali, že Pantl trpěl nutkavou potřebou dokazovat svou mužnost násilím – vždy, když ho odmítla žena.
Veřejná bezpečnost, nebo veřejné mlčení?
Zarážející však na celém případu je způsob, jakým tehdejší Veřejná bezpečnost zpočátku postupovala. Teprve když selhalo rutinní prověřování recidivistů, psychiatrických pacientů a místních hospodských figurek, byla Veřejná bezpečnost nucena požádat o pomoc veřejnost. V socialistickém Československu se jednalo o krajní řešení. Veřejně přiznat nebezpečí v ulicích bylo téměř tabu. Systém, který se tvářil, že kriminalita je jen západní fenomén, najednou čelil tvrdé realitě.
Až odvysílání výzvy v Československé televizi přineslo kýžený průlom a identifikaci zavražděných žen. Během několika hodin se ozvaly jejich kolegyně z práce. Mrazivá pravda začala vyplouvat na povrch.
S jídlem roste chuť
Příběh bratislavského škrtiče má i další rovinu, kterou je otázka prevence a systémové slepoty. Pantl totiž vraždil, ale hlavně – mohl být zastaven dávno předtím. Opakovaně sexuálně útočil už rok před tragédií. Jenže oběti mlčely ze strachu z pomluv, z násilníkovy pomsty nebo kvůli nedůvěře k orgánům, které jim měly zajistit bezpečí.
Případ recepční Dagmar z hotelu Krym je nejvýmluvnějším příkladem. Po napadení v lednu 1979 Dagmar sice unikla znásilnění jen díky vlastní duchapřítomnosti, ale policii incident neoznámila. V atmosféře socialistického Československa se zkrátka „takové věci“ příliš neřešily. Oběť zůstávala sama, systém mlčel a predátor tak získával pocit beztrestnosti.
Pantl to věděl. A čím déle se mu procházelo násilí, tím víc nabíral odvahy. Případ bratislavského škrtiče je ukázkou tragické selhání systému, který v honbě za ideální společností přehlížel temné kouty lidské psychiky.
Nenápadný soused, brutální násilník
Štefan Pantl nebyl žádný génius. Naopak, jeho činy byly až primitivní. Běžný dělník ze Slovnaftu, muž z paneláku, který měl rodinu – jak by mohl on vraždit a unikat policii? Pravdou ale je, že právě tato nenápadnost byla jeho největší výhodou. Dokud se nezačaly objevovat důkazy, Pantl se cítil bezpečně, dokonce po vraždách klidně vzal rodinu na nákupy do Tuzexu.
Teprve když hrozilo jeho odhalení, přišel s absurdní historkou, že jednal na popud jedné z dívek, která se prý chtěla zbavit kamarádky. I tahle bizarní pohádka ale jen potvrzovala, jak zoufale se snažil vyhnout odpovědnosti. Jeho žena, Božena, se nejprve pokoušela manžela krýt, což opět poukazuje na tehdejší společenskou atmosféru – i za cenu zapření hrůzného činu zachovat zdání normálnosti.
Spravedlivý trest
Pantl byl odsouzen k trestu smrti, a spravedlnosti bylo formálně učiněno zadost. Příběh bratislavského škrtiče není jen kriminální kauzou. Je to příběh o selhání systému, společnosti a o tom, jak děsivě snadno se můžeme stát slepými k tomu, co se děje přímo před našima očima.
Zdroje:
https://www.interez.sk/bratislavsky-skrtic-vydesil-bratislavu-znasilnoval-a-vrazdil-tryznenie-u-neho-malo-vyvolavat-rozkos-hovori-psychiater/
https://plus7dni.pluska.sk/ludia/stefan-pantl-bratislavsky-skrtic-brutalne-vrazdil-aj-jeho-syn
https://bratislavaden.sk/bratislavske-krimi-pripady-skrtic-zien-stefan-pantl-viedol-dvojity-zivot-a-tazko-niesol-odmietnutie-na-sex-kryla-ho-vlastna-manzelka/
https://www.youtube.com/watch?v=rSp2vW2nCd8
