Článek
Je noc ze 13. na 14. února 1945. Jen pár hodin předtím se Drážďany proměnily v ohnivé peklo, když na ně americká a britská letadla svrhla stovky zápalných a trhavých bomb. Město plápolalo, tisíce lidí v Drážďanech doslova uhořely na popel a tahle událost se navždy zapsala mezi nejkontroverznější momenty druhé světové války.
Jenže temná válečná vřava se nezastavila na hranicích Saska. O 150 km jižněji, v Praze, se 14. února 1945 rovněž rozezvučely sirény. Mnoho lidí však tehdy vůbec neutíkalo do krytů – toužili vidět americké bombardéry, které už tolikrát mířily na nenáviděné Němce. Až do chvíle, kdy se ozvaly první ohlušující výbuchy.
„Ty bomby padají na Prahu?!“
Všechno trvalo pouhé tři minuty. Ale během těch tří minut se na naše hlavní město sneslo 150 tun bomb, které shodilo 62 amerických letounů B-17. Stihly zasáhnout důležité čtvrti Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady, Vršovice, Nusle, Radlice a Zlíchov. Mezi troskami zůstalo kolem 700 mrtvých Pražanů, převážně civilistů. Část z nich zahynula přímo v plamenech, jiní podlehli těžkým zraněním.
bombardér
Jak se to vůbec mohlo stát? Proč se Američané, kteří do té doby ničili hlavně německé cíle (továrny, sklady, letiště), rozhodli bombardovat samotné centrum Prahy? Právě nad touto otázkou dodnes visí spousta otazníků.
Po skončení války koloval narativ, že šlo o záměrný zásah s cílem zničit Prahu. Spekulaci nahrával fakt, že o pouhý měsíc později (25. března 1945) zaútočily americké letouny už zcela cíleně na průmyslové závody v ČKD Libeň a Vysočany, plus na letiště Kbely a Letňany.
Jenže po sametové revoluci (1989) se většina historiků přiklonila k verzi, že šlo o nešťastnou náhodu – údajný kiks radiolokátoru a špatné počasí měly za následek, že se 62 amerických bombardérů oddělilo od hlavního svazu, který mířil na Drážďany. Místo německého Cvikova prý posádka mylně identifikovala Plzeň. A když po dalším 100 km letu spatřila velké město, považovala je za Drážďany.
Ať už šlo o omyl, či úmysl, škody zůstaly stejné. Krvavé ztráty, srovnané domy a město, které se muselo vyrovnat s drastickým zásahem do svých dějin.
Oběti mezi památkami
Možná vás napadne, že dnes – 80 let poté – už v Praze stopy po tom tříminutovém pekle nenajdete. Omyl. Naopak, stačí se jen projít po místech, která byla tehdy zasažena. Vidíte třeba majestátní Emauzský klášter? Jeho vzhled byl dřív úplně jiný.
Emauzy po náletu
Kostel Panny Marie měl kdysi barokní věže, jež ale 14. února 1945 smetly tři americké pumy. V 50. a 60. letech proběhla rekonstrukce a objevila se místo starobylých věží moderní betonová „křídla“ s pozlacenými hroty. Dnes jde o jednu z nejznámějších památek v okolí Palackého náměstí – a zároveň smutné memento války.
takto vypadají Emauzy dnes
Utrpělo také samotné Palackého náměstí a jeho okolí. Na místě novorenesanční budovy, těžce zasažené bombou, dnes stojí provozně-technická budova pražského metra (kde sídlí i Česká pirátská strana). Co dřív byla zdobená fasáda, dnes nahradila masivní stavba z 80. let.
Poškozen byl rovněž Palackého most. Býval kdysi zdoben mýtnými domky se sochami Josefa Václava Myslbeka. Při jeho poškození bombardováním a následné poválečné rekonstrukci domky i sousoší zmizely. Originální díla si můžete prohlédnout na Vyšehradě – dvě sousoší (Ctirad se Šárkou a Záboj se Slavojem) jsou tam skutečně původní, zbylé dvě skupiny figur jsou už kopie (originály se rozpadly při náletu).
Palackého most
Poničen byl i známý Jedličkův ústav. Při útoku byla poškozena i budova na Vyšehradě, kde dokonce zahynul desetiletý chlapec. Zkáza mnoha těchto staveb se naplno opravovala až v časech socialismu, a tak místo historických fasád často vyrostly budovy s typickým socialistickým rázem.
vinohradská synagoga
Jedním z nejbolestivějších případů je Vinohradská synagoga. Patřila k největším a nejpůvabnějším v celé Evropě, ovšem bomba a následný požár ji těžce poškodily. Přes veškerou snahu ji v roce 1951 komunisté strhli a místo ní zde dnes stojí Základní škola v Sázavské ulici. Málokdo tuší, že tam kdysi stávala monumentální stavba s bohatou historií.
Když něco končí, tak něco nového začíná …
Ne všechny příběhy jsou jen o ztrátách. Rašínovo nábřeží připomíná, že někdy z jednoho neštěstí může vzejít nová kapitola. Když bomba zasáhla zdejší činžovní dům, způsobila tak rozsáhlé škody, že se musel definitivně strhnout. Parcela pak dlouho zela prázdnotou, až v 90. letech přišel odvážný projekt moderního Tančícího domu. Stavba Franka Gehryho a Vlada Miluniće byla dokončena v roce 1996 a stala se pražskou architektonickou ikonou.
Jakmile si člověk uvědomí, kolik míst v Praze nesmazatelně poznamenalo těch pouhých 180 vteřin bombardování, dostává novou perspektivu. Co potom ničivější akce, jako bylo třídenní srovnání Drážďan se zemí, drtivá bombardování Varšavy (kde zmizelo až 85 % města), nebo atomové útoky na Hirošimu a Nagasaki…
pamětní deska
A když se dnes díváme, jak válečné konflikty pořád vznikají – boje na Ukrajině, destrukce v Sýrii nebo v Pásmu Gazy – uvědomujeme si, že tragické osudy civilních měst se nevyhýbají ani naší době.
Minulost nám ukazuje, že všechno co může válka zničit, a dodává nám jistou útěchu: i v těch nejhorších momentech má lidstvo schopnost se otřepat a znovu budovat. Jen proto ale nesmíme zapomínat na to, jak křehké je naše prostředí.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Letecký_útok_na_Prahu_14._února_1945
https://plus.rozhlas.cz/701-mrtvych-a-znicene-emauzy-bombardovani-prahy-v-unoru-1945-bylo-jedine-za-8201328
https://www.zememeric.cz/ortofoto-vybombardovane-prahy/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/lidem-hruzou-sedively-vlasy-a-umirali-v-polich-nalet-na-prahu-pred-75-lety-zanechal-skoro-600-obeti-52163
https://radiozurnal.rozhlas.cz/proc-pred-75-lety-americane-bombardovali-prahu-za-vse-mohla-souhra-nekolika-8148387
