Článek
Ondřej Sokol se narodil 16. října 1971 v Šumperku. Ještě jako dítě nemířil jednoznačně k divadlu. Lákala ho letadla, tenis i představa, že bude pilotem. Kvůli zraku ale věděl, že se do pilotní kabiny nejspíš nikdy nepodívá.
Herectví k němu přišlo nenápadně. V rodné ulici stál dům, kde bydleli herci místního divadla. Sedávali na dvorku, povídali si a pro malého kluka působili jako lidé z jiného, svobodnějšího světa.
„Fascinovalo mě, že by takhle probíhal můj profesní život,“ vzpomínal později. Jeho prvním skutečným snem proto nebyla Praha ani filmová sláva. Chtěl být prostě hercem šumperského divadla.
Učitelka, která mu sen rozmluvila
Pak jednou ve škole nahlas řekl, čím by chtěl být. Reakce učitelky ho zasáhla víc, než tehdy asi čekala. Před spolužáky mu vysvětlila, že herectví je výběrové povolání – a že pokud si myslí, že ho na takovou školu vezmou, je blázen. Z dětského přání se během jediné chvíle stalo něco, za co se měl stydět.
Sokol si proto našel náhradní plán. Do školních dotazníků začal psát, že chce být kulisák. Mělo to vlastní logiku: když by se někdy zranil herec, mohl by za něj zaskočit. A jako druhé povolání si představoval leteckého mechanika, protože by tak aspoň zůstal blízko letadlům.
Po letech to shrnul s humorem sobě vlastním: „Onemocní herec, já jako kulisák zaskočím. Onemocní letec, já jako mechanik. To byla moje cesta, moje povolání záskokář.“
Jenže z kluka, který se měl spokojit s kulisami, nakonec vyrostl člověk, jenž stojí na jevišti, před kamerou i za režijním stolem.
Po základní škole chtěl zkusit konzervatoř. Nejbližší byla v Kroměříži, jenže zrovna v roce, kdy se hlásil, neotevírala nový ročník. Zdánlivě drobná organizační věc mu mohla cestu k herectví znovu zavřít.
Nastoupil proto na gymnázium, ale divadlo z hlavy nepustil. Po maturitě se dostal na pražskou DAMU, kde mezi lety 1990 a 1995 studoval činoherní herectví a režii.
Později pokračoval také ve studiu dokumentární tvorby na FAMU. Už tehdy se v něm spojovalo několik profesí, které dnes lidé vnímají jako samozřejmé: herec, režisér, autor, člověk, který umí stát na scéně i postavit celý příběh z druhé strany kamery.
Velký vliv na něj měl profesor a herec Jiří Adamíra. Sokol později otevřeně mluvil o tom, že v dětství postrádal otce, který odešel do Kanady. Adamíra pro něj proto nebyl jen pedagogem. V jistém smyslu mu nahradil mužskou oporu, kterou v životě hledal „Když jsem se stal otcem já, chtěl jsem pro své děti hlavně být,“ řekl Sokol po letech.
Cesta do Činoherního klubu
Po škole začal v Městském divadle Mladá Boleslav, kde působil od roku 1996. Už o tři roky později však přešel do pražského Činoherního klubu. A právě tam se z něj stal jeden z nejvýraznějších divadelních tvůrců své generace.
Nezůstal pouze hercem. Režíroval, překládal z angličtiny a vybíral texty, které mu seděly svou drsností, černým humorem i přesností. Výrazně se spojil například s dílem irského dramatika Martina McDonagha.
Za inscenaci Osiřelý západ získal dvě Ceny Alfréda Radoka, za hru roku a talent roku. V roce 2003 obdržel také Cenu Thálie pro mladého umělce do 33 let.
Další uznání přišlo za režii Syngovy hry Hrdina Západu, za niž získal Cenu Sazky a Divadelních novin za sezonu 2007/2008. Mezi lety 2018 a 2020 byl uměleckým šéfem Činoherního klubu.
V divadle má na kontě desítky rolí a režijních počinů, od Nebezpečných vztahů přes Amerického bizona až po Macbetha, Katy nebo Bůh masakru. V době pandemie navíc se souborem vytvořil internetový seriál Velmi křehké větve, aby divadlo neztratilo kontakt s publikem ani ve chvíli, kdy byla jeviště zavřená.
Před kamerou se objevoval už od konce devadesátých let. Širší televizní publikum ho poznalo jako pediatra Prokopa Hrubého v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Později zaujal například výraznou rolí v seriálu Rédl.
Velkým osobním projektem se pro něj stal film Krásno z roku 2014. Sokol jej napsal, režíroval a zároveň si v něm zahrál hlavní roli. Nebyla to jen komedie o návratu do rodného města. Pod lehkostí a ironií se skrýval příběh o paměti, dospívání, rodině a věcech, které si lidé z dětství nesou dál, i když by na ně nejraději zapomněli.
Právě to je na Sokolově práci typické. Dokáže být hlasitě komický, ale pod vtipem často nechává něco nepříjemného, melancholického nebo lidsky zranitelného.
Partička, Na lovu a Český slavík
Pro velkou část publika je dnes především bavičem. Stál u zrodu improvizační show Partička spolu s Michalem Suchánkem, Richardem Genzerem a Igorem Chmelou. Moderoval všechny řady Tvoje tvář má známý hlas a stal se také tváří vědomostní soutěže Na lovu.
Právě tam se naplno ukázalo, proč mu televizní formát tak sedí. Umí rychle reagovat, má mrštný jazyk, dokáže ze soutěžícího vytáhnout napětí i smích, aniž by celé vysílání sklouzlo k pouhé parodii. Společně s Alešem Hámou moderoval také několik ročníků Českého slavíka.
Působí jako člověk, který je před lidmi naprosto bez zábran. Sám o sobě ale mluví jako o extrémním introvertovi. „To, co dělám, je zčásti arteterapie, protože na jevišti mě ta uzavřenost opouští,“ popsal.
Možná právě proto dokáže tak přesně přepínat mezi rolí, moderováním a improvizací. Ve veřejném prostoru je rychlý, pohotový a otevřený. V soukromí si podle vlastních slov nese ticho, které z jeviště na chvíli mizí.
Zdroje:
https://wave.rozhlas.cz/rad-bych-tu-zil-dal-v-dalsich-lidech-zivot-hrozne-utika-rika-ondrej-sokol-9569768
https://cinoherniklub.cz/lide/ondrej-sokol/
https://www.studiodva.cz/umelci/sokol-ondrej/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/ondrej-sokol-je-redl-jan-hrebejk-toci-kriminalni-thriller-z-devadesatek-87219
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/ondrej-sokol-je-poprve-v-roli-filmoveho-rezisera-305813
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-katerina-lojdova-ondrej-sokol-je-milujici-tatinek-ale-partnerstvi-moc-neumi-168726
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-ondrej-sokol-ja-bohuzel-umim-vsechno-153898
