Článek
Sagvan Tofi se narodil 7. září 1964 v Praze jako syn iráckého Kurda a české matky pocházející z Třebíčska. Jeho otec studoval v Československu, kde se s budoucí matkou svého syna seznámil. Část předškolních let strávil Sagvan v Iráku, v zemi, která tehdy díky příjmům z ropy zažívala období velkého rozvoje.
Po rozvodu rodičů se matka se synem vrátila do Československa. Pro malého Sagvana to byl šok. Přijel z jiného světa, mluvil několika jazyky, znal arabštinu, angličtinu, ruštinu i češtinu a od ostatních dětí se lišil vzhledem, oblečením, hračkami i temperamentem.
Sám na to po letech vzpomínal bez příkras. „Když jsem sem přišel, nadávali mi do cikánů. Křičela ze mě odlišnost. Jinak jsem vypadal, měl jsem jiné oblečení, jiné hračky, mluvil jsem jinými jazyky. A to se tenkrát nenosilo.“
I jeho jméno tehdy působilo pro většinu lidí nezvykle. Tofi sám jednou vysvětloval, že Sagvan má v překladu znamenat něco jako „muž, který hledí na psa“. Ať je přesný původ jména jakýkoli, ve školní třídě z něj spolu s exotickým vzhledem dělal snadný terč.
Sedm škol a hrozba ústavu
Škola na jeho jinakost a divokou povahu reagovala tvrdě. Už v první třídě dostal dvojku z chování. Podle jeho vzpomínek tehdy učitelé uvažovali, že by ho poslali do ústavu.
„Chtěli mě dát do ústavu, když jsem měl v první třídě dvojku z chování. Učitelka si na mě trošku zasedla,“ popsal po letech.
Poslali ho k psycholožce. Dávali mu skládačky, podrobovali ho různým testům a hledali, co je s ním špatně. Psycholožka nakonec došla k mnohem prostšímu závěru: Sagvan je úplně normální dítě, jen má víc temperamentu než jeho spolužáci.
„Nakonec psycholožka řekla, že jsem normální, mám jenom víc temperamentu, tak jsem se mohl jít během hodiny projít,“vzpomínal.
Během devítileté školní docházky vystřídal celkem sedm základních škol. Matka za něj musela opakovaně bojovat, aby ho vůbec nechali školu dokončit. Z pohledu učitelů byl problém. Z dnešního pohledu to byl kluk, pro kterého běžný systém neměl trpělivost ani vhodné místo.
Vítr v kapse a první sláva
Po rozvodu rodičů se Sagvanovým nevlastním otcem stal kriminalista Miloslav Dočekal. Disciplinovaný muž z policejního prostředí byl na první pohled pravým opakem temperamentního chlapce, který měl potíže v každé škole.
Dočekal ale kdysi sám toužil po herectví a pohyboval se mezi lidmi z uměleckého světa. Znal se mimo jiné s Jiřím Kodetem. Právě Kodet rodičům doporučil, aby Sagvana poslali do dramatického kroužku vedeného jeho matkou, herečkou Jiřinou Steimarovou.
Od sedmé třídy tak Sagvan začal chodit do prostředí, kde jeho přebytečná energie přestala být problémem. Na jevišti, při improvizaci a v hereckých cvičeních se z ní stala výhoda.
Poprvé v životě narazil na lidi, kteří mu neříkali, aby se zklidnil, zmizel nebo se přizpůsobil. Naopak mu dali prostor, aby byl výrazný, hlasitý, pohybově živý a jiný.
Ze Steimarové kroužku pak vedla cesta na pražskou konzervatoř. Sagvan zde studoval hudebně-dramatický obor déle, než bylo obvyklé, ale právě škola mu dala základ pro budoucí práci před kamerou, na jevišti i v hudbě.
Na konzervatoři zažil i první velké studentské historky. Jeho první polibek mu podle vlastních slov dala budoucí zpěvačka Anna K. na lyžařském kurzu. Až později se prý dozvěděl, že tehdy chodila s někým jiným.
Před kamerou se nejprve objevil v komedii Od vraždy jenom krok ke lži z roku 1982. Jeho úloha byla malá a sám později s nadsázkou říkal, že ve filmu v podstatě jen štěkal.
Skutečný průlom však přišel o rok později. Režisér Jaroslav Soukup ho obsadil do hlavní role Cyrila ve filmu Vítr v kapse. Sagvanovi bylo devatenáct let a během pár měsíců se z problémového kluka, kterého školy nechtěly, stal idol mladé generace.
Právě na place se poprvé výrazněji potkal s Lukášem Vaculíkem. Oba studovali stejnou konzervatoř, ale do té doby se vlastně neznali. Vítr v kapse z nich udělal dvojici, kterou si diváci začali spojovat s mladickou rebelií, kamarádstvím a osmdesátkovou představou svobody.
Tofi později přiznal, že si první nápor popularity užil. „Užil jsem si první slávu a horečku z ní. Bylo dobré, že jsem si to odbyl už v mládí,“ řekl.
Ještě předtím přitom vážně uvažoval o profesionálním hokeji. Herectví tak nebylo od dětství jasný plán. Stalo se spíš místem, kam ho život postupně dotlačil, a kde konečně zjistil, že jeho jinakost nemusí být překážkou.
Kamarád do deště
Tofi a Vaculík se znovu setkali ve filmu Kamarád do deště z roku 1988. Příběh dvou kamarádů, kteří se snaží obstát ve světě podvodníků, veksláků a rychlých peněz, se stal jedním z nejvýraznějších filmů konce osmdesátých let.
Z filmu pochází také píseň Dávej, ber, která se stala velkým diskotékovým hitem. Původně se mluvilo o tom, že ji budou zpívat Tofi s Vaculíkem společně, nakonec se mezi lidmi rozšířila především verze se Sagvanovým hlasem.
V roce 1992 vzniklo pokračování Kamarád do deště II: Příběh z Brooklynu. Diváci si oba filmy dodnes spojují s dobou, kdy se Tofi a Vaculík stali nejznámějšími mladými herci své generace.
O další pokračování ale Tofi ani Vaculík příliš nestojí. Sagvan to shrnul jasně: „Vítr v kapse a Kamarád do deště 1 a 2 měly velký úspěch, ale my s Lukášem teď nechceme devalvovat to, co jsme tenkrát rádi dělali. Byla to pěkná doba, ovšem je nenávratně pryč.“
Chlapec, kterého škola chtěla odsunout do ústavu, se stal idolem tisíců fanynek. Terč posměchu ze základní školy se proměnil v terč obdivu. A sám nikdy netajil, že si období největší slávy užil naplno.
Velká osobní rána přišla v lednu 2016, kdy zemřel Miloslav Dočekal. Pro Sagvana nebyl biologickým otcem, ale celý život mu říkal „táto“.
Jeho ztrátu nesl velmi těžce a bezprostředně po smrti se k ní nechtěl vyjadřovat. Dočekal pro něj nebyl jen nevlastním otcem. Byl to člověk, který mu pomohl najít cestu v době, kdy se zdálo, že ho škola a okolí vidí jen jako problémové dítě.
Právě díky němu, Jiřímu Kodetovi a Jiřině Steimarové se Sagvan dostal k herectví. K prostředí, které mu podle jeho vlastních slov doslova zachránilo život před tím, aby navždy zůstal jen nepochopeným vyvrhelem.
Otec až po čtyřicítce
V soukromí se Sagvan Tofi po letech bouřlivějších vztahů usadil po boku partnerky Aleny. Po dlouhém vztahu se jim narodila dcera Satine. Jemu tehdy bylo pětačtyřicet let.
Roli otce si ale vyzkoušel už předtím. S Alenou vychovával i její dceru Sáru z předchozího vztahu. Tofi o rodině mluví otevřeněji než dřív a žertoval, že by klidně zvládl i deset dalších dětí, i když samozřejmě uznává, že takové rozhodnutí nemůže učinit sám.
Z divokého kluka, kterého školy odmítaly, se tak stal muž, který našel pevné místo v rodině, ve vlastních projektech a v práci, kterou kdysi možná ani neplánoval.
Dnes Sagvana Tofiho ve filmu vídáme méně než v osmdesátých letech. Jeho hlavní doménou se stal muzikál, žánr, který podle vlastních slov kdysi příliš nemusel.
Nakonec ale napsal a produkoval jedny z nejúspěšnějších domácích projektů posledních let. Stál za muzikálem Děti ráje, následně vytvořil Čas růží a podílel se také na projektu Mýdlový princ. K muzikálu Děti ráje se později vrátil pokračováním Děti ráje 2. Je autorem námětu i libreta a znovu se zde potkal s Lukášem Vaculíkem, svým někdejším kamarádem do deště.
Producentství však podle něj není žádná pohodlná sláva. „Je to masakr. Omylem jsem se dostal do role producenta, což je otrok, který musí sehnat peníze, dát všechno dohromady a nese strašné riziko,“ popsal.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-sagvan-tofi-ne-kazdy-kamarad-do-deste-je-opravdovy-311897
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/sagvan-tofi-lukas-vaculik-anna-k-7-padu-honzy-dedka.A241001_110715_lidicky_nh
https://zena.aktualne.cz/celebrity/chteli-me-dat-do-ustavu-vzpomina-sagvan-tofi/r~305bd9bc809411efa26cac1f6b220ee8/
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397370/vitr-v-kapse
https://strednicechy.rozhlas.cz/producentem-jsem-se-stal-aby-mi-dilo-nikdo-nezkazil-rika-sagvan-tofi-a-9222373
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/sagvan-tofi-rozhovor-dcera-satine-muzikal-deti-raje-cas-ruzi.A211118_080420_lidicky_sub
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/367940/zemrel-tofiho-otec-kriminalista-docekal-sagvan-mu-krainovou-privedl-ke-schvaleni.html
