Článek
Když člověk přemýšlí o vesmíru, často ho napadne otázka: co by se dělo, kdyby Slunce najednou zhaslo nebo zmizelo? Může to znít jako námět sci-fi filmu, ale podobný scénář – jakkoli extrémní a nepravděpodobný – přirozeně podněcuje naši zvědavost. Slunce je totiž tak pevnou součástí každodenní reality, že si jeho okamžitou nepřítomnost dokážeme jen stěží představit. Přesto mají astronomové i fyzici jasno: šlo by o katastrofu planetárních (a vlastně i meziplanetárních) rozměrů, v níž by se všechny naše pozemské jistoty sesypaly jako domeček z karet.
Chvíli by se nedělo nic
Než by lidstvo zánik Slunce vůbec zaznamenalo, uběhlo by přibližně osm minut. Tolik času totiž trvá slunečnímu světlu, aby k nám z centra sluneční soustavy doputovalo. To znamená, že pokud by se Slunce náhle vypařilo – a ignorujme teď fyzikální nemožnost takového jevu – ještě necelých osm minut bychom my i zbytek života na Zemi neměli tušení, že se něco děje. Na obloze by panovalo zdánlivé normálno, Slunce by zářilo, jako by se nic nestalo.
Teprve po této krátké, ale osudové době by přišla tma. Celá planeta by se zahalila do temnoty, a to doslova v jeden okamžik. Pro lidi v denní hemisféře by sluneční světlo uhaslo v přímém přenosu, zatímco ti, kdo by měli noc, by jednoduše čekali na rozednění, kterého by se už nedočkali. Co na tom, že si občas rádi přivstaneme na východ slunce. Tady by se žádný už nekonal.
Změna gravitace a cesta do neznáma
Může se zdát, že konec světla je hlavní potíž. Jenže ještě ničivěji by zapůsobilo to, že Slunce „drží“ Zemi i další planety na oběžné dráze. Jakmile by jeho gravitační vliv skončil, veškerá tělesa sluneční soustavy by „utekla“ ze svých elipsovitých drah a vydala se setrvačností napříč kosmickým prostorem. Země by letěla víceméně přímým směrem ven do temnot vesmíru. Zbytky „flotily sluneční soustavy“ - měsíců, planet a planetek by se rozprchly také, byť každá vlastním směrem.
V tu chvíli by se stalo něco jako neřízený útěk ze sluneční rodiny. Země by přestala „obíhat“ kolem neexistujícího centra a změnila by se v takzvanou „planetu na útěku“, která putuje vesmírem bez svého slunce. Z fyzikálního hlediska to není až taková vzácnost – astronomové předpokládají, že ve vesmíru existuje řada podobných „bludných“ planet, jež neobíhají kolem žádné hvězdy. Jenže my jsme si zvykli spoléhat na žlutou kouli nad našimi hlavami a taková ztráta by byla pro život fatální.
Byla by nám zima
Po ztrátě slunečního tepla by Země (a vše živé na jejím povrchu) postupně zamrzala. Zpočátku by se to dalo možná oddálit: atmosféra a světové oceány by si uchovaly část tepla, ale toto období by bylo jen dočasné. Teploty by klesaly a planetu by sevřely kruté mrazy. Bez slunečního světla by zkolabovala také fotosyntéza, díky níž získáváme kyslík a rostliny energii. Ty by začaly hromadně hynout. S nimi by se sesypaly potravní řetězce: nejprve by zmizeli býložravci, pak masožravci, a nakonec i lidstvo by stálo tváří v tvář nedostatku jídla.
Jak upozorňují některé scénáře z oblasti astrobiologie, v podzemí či okolo horkých sopečných průduchů by možná dokázaly nějaký čas přežít specializované mikroorganismy nebo drobné formy života nezávislé na sluneční energii. Pro většinu pozemských tvorů by ale zhasnutí Slunce znamenalo nevyhnutelný konec. Planeta by se stala tmavým, ledovým balvanem kdesi v kosmické prázdnotě.
Často si lidé v souvislosti s koncem Slunce představují velkolepou explozi. Skutečně, životní cyklus hvězd vyvrcholí různými způsoby – Slunce možná jednou přejde do stádia rudého obra a posléze bílého trpaslíka, přičemž se jeho vliv na Zemi časem dramaticky změní. Jenže to je proces trvající stovky milionů až miliardy let, při němž Slunce pomalu zhasíná, spíše než aby najednou „zmizelo“ jako lusknutím prstu.
V tom je náš hypotetický scénář extrémně smyšlený. Přesto je zajímavé se nad ním zamyslet, protože ukazuje, jak jsme astronomicky privilegovaní: stabilní hvězda našeho typu není v kosmu samozřejmost, a naše přežití s ní přímo souvisí.
Jak dlouho bychom dokázali přežít?
Může se zdát, že by lidstvo zahynulo okamžitě, ale člověk je pozoruhodně vynalézavý druh. Mohli bychom se teoreticky uchýlit do speciálních podzemních komplexů, začít využívat geotermální teplo, jaderné reaktory či jiné zdroje energie a vytvářet si umělá osvětlení i skleníky pro pěstování rostlin. Někteří vizionáři to přirovnávají k životu v „podzemních koloniích“, které by existovaly nezávisle na slunečním svitu. Otázkou je, zda by se to stihlo zrealizovat a zda by zásoby i technologická řešení opravdu fungovaly dlouhodobě. Není to tak, že bychom po zániku Slunce mohli budovat civilizaci donekonečna; spíše bychom se posunuli do nouzového režimu, jen abychom na čas přečkali a pokusili se zůstat naživu.
Z hlediska reálného výhledu je ale evidentní, že i ta nejpromyšlenější izolovaná základna v podzemí by měla své meze. Planetární povrch by se stal mrtvým a my bychom přežívali v ohromné kosmické zimě jako trosečníci z dob nejtemnějších sci-fi představ.
Zdroje:
https://www.sciencefocus.com/space/what-would-happen-to-earths-orbit-if-the-sun-vanished
https://www.newscientist.com/lastword/mg25133441-100-what-would-happen-to-our-planet-if-the-sun-suddenly-disappeared/
https://eclipse23.com/blogs/eclipse-education/what-would-happen-if-the-sun-suddenly-disappeared?srsltid=AfmBOoraSmW4Hee3IF6aGOFAUvCRO8JwqIceToILxv2c2kYCUjZGgFOh
https://www.youtube.com/watch?v=p-B2y2I6duE
