Čtrnáctiletou dívku unesl náboženský šílenec z jejího pokoje. Po 9 měsících utrpení byla zachráněna

O několik hodin později vtrhl do domu únosce a odvedl Elizabeth neznámo kam. Začala tak děsivá noční můra plná strachu, která trvala dlouhých devět měsíců. Případ Elizabeth Smart se brzy stal jedním z nejznámějších únosů v americké historii – příběhem o zlu páchaném ve jménu pokřivené víry, o zoufalství rodiny i o zázračné záchraně ztracené dcery.

Bylo brzy ráno 5. června 2002, když se Elizabeth náhle probudila ve své posteli. Ucítila chladnou čepel nože na krku a nad sebou spatřila siluetu neznámého muže. „Co je?“ vydechla rozespale, v domnění, že ji probouzí sestra. Cizinec jí přiložil nůž pevněji ke krku a sykl: „Radši buď zticha a nic se ti nestane.“

Mary Katherine na vedlejším lůžku vše slyšela, ale hrůzou strnula a zavřela oči, předstírajíc spánek. Muž přikázal Elizabeth, aby vstala z postele a obula si boty. Dívka v bílé noční košili poslechla – mířil na ni nožem a šeptem hrozil, že pokud neposlechne, zabije ji i celou její rodinu. Když ji vedl z pokoje, zakopla o židli a slabě vykřikla bolestí.

„Pššt!“ napomenul ji únosce. Elizabeth se roztřeseně zeptala: „Proč to děláte?“ Odpovědí jí bylo nesrozumitelné zamumlání, v němž Mary Katherine zaslechla slovo „výkupné“. Útočník zůstal až děsivě klidný a mluvil tichým, skoro zdvořilým tónem. Za několik vteřin tiše zmizel z domu – a s sebou odvedl i vyděšenou čtrnáctiletou dívku.

Mary Katherine zůstala v pokoji sama, třásla se strachy pod přikrývkou. „Zůstaň potichu! Jestli tě uslyší, vezme i tebe. A ty jsi jediná, kdo ho viděl,“ honilo se jí hlavou. Devítiletá dívka byla paralyzovaná hrůzou, ale nakonec se po nekonečných dvou hodinách přece jen odvážila běžet probudit rodiče. Bylo kolem 4:00 ráno, když rodiče Ed a Lois Smartovi uslyšeli slova, kterých se každý děsí: jejich dcera Elizabeth byla unesena z postele.

Šokovaná rodina ihned zalarmovala policii. Strážci zákona dorazili během minut a rozjela se rozsáhlá pátrací akce v okolí domu i přilehlých hor. Zpráva o zmizení půvabné blondýnky z vážené mormonské rodiny se bleskově rozšířila médii. Dobrovolníci pročesávali lesy nad čtvrtí Federal Heights a sousedé se modlili za zázrak. Nikdo však netušil, že Elizabeth je stále nablízku – jen pár kilometrů od domova, ukrytá vysoko v kopcích nad městem.

Únosce mezitím vedl Elizabeth hustým lesem vzhůru do hor. Stoupali několik hodin příkrým terénem. Dívka byla bosá (únosce jí nedovolil vzít si boty) a každý krok po ostrých kamenech ji bodal do chodidel. Před úsvitem došli na odlehlé tábořiště ukryté v lese. Tam čekala další postava – postarší žena s drsným výrazem v tváři. Bez jediného slova pomohla muži připoutat vyčerpanou Elizabeth ke stromu ocelovým lankem.

Dívka pochopila, že dvojice únosců ji tady hodlá držet. Třásla se strachy a zimou, hlavou jí vířily myšlenky na rodiče a sourozence. Netušila, co s ní bude. Její věznitelé se však chystali sehrát zvrácený rituál: muž prohlásil, že dívka se stane jeho „nevěstou“.

Tou dobou ještě Elizabeth ani policie netušili, kdo jsou ti lidé a proč ji unesli. Brzy však vyšlo najevo, že oním únoscem je 49letý Brian David Mitchell, místní tulák a samozvaný prorok, a jeho komplickou 56letá Wanda Barzee, Mitchellova manželka.

Mitchell pocházel z mormonské rodiny, ale vyhlásil se „Božím poslem“ a začal si říkat Immanuel. Tvrdil, že mívá vize a že mu Bůh přikázal vzít si mnoho manželek. Wanda Barzee, kdysi matka šesti dětí, opustila svou rodinu a bezvýhradně uvěřila Mitchellovým bludům. Dvojice žila jako pouliční kazatelé – potulovali se po městě v dlouhých bílých hábitech, recitovali z Bible a vybírali almužny.

Právě při žebrání v centru Salt Lake City na podzim 2001 se Mitchell poprvé setkal s rodinou Smartových. Elizabethina matka Lois tehdy z křesťanského soucitu dala vousatému cizinci pět dolarů a nabídla mu drobnou práci kolem domu. Muž, vystupující jako „Immanuel“, strávil u Smartových jediný den pomocnými pracemi. Nikdo netušil, že si tím možná vytipoval svou oběť. O půl roku později se vkradl do domu Smartových oknem a unesl jejich nejstarší dceru, přesvědčen, že mu Bůh kázal pojmout nevinnou dívku za manželku.

Na tábořišti v horách Mitchell slavnostně prohlásil, že Elizabeth je nyní jeho ženou „ve jménu Boha“. Dívka zděšeně protestovala. Wanda Barzee jí ale autoritativně přikázala, aby si oblékla dlouhé bílé roucho. „Jestli si ten hábit nevezmeš, Brian z tebe pyžamo strhne sám!“ vyhrožovala únoskyně chladně. Elizabeth pochopila, že odpor je marný – se slzami v očích uposlechla. Mitchell pak vykonal bizarní „svatební obřad“, načež dívku brutálně znásilnil.

Začalo nejhorších devět měsíců jejího života. Čtrnáctiletá Elizabeth byla držena v provizorním stanu v divočině, uvázaná lanem ke stromu. Mitchell ji opakovaně znásilňoval, často i několikrát denně​. Vyhrožoval jí smrtí, nutil ji pít alkohol a bral jí jídlo – někdy hladověla, jindy se musela živit odpadky​. Každý den žila v nepředstavitelném strachu. Únoscova manželka jí v ničem nepomohla; naopak, Barzee se na týrání aktivně podílela. Elizabeth o ní později řekla, že je to „nejzlejší žena, jakou jsem kdy potkala“​.

Mitchell svou oběť ovládal nejen silou, ale i psychickou manipulací. Neustále se oháněl náboženstvím – tvrdil Elizabeth, že vše dělá z Boží vůle. Dívka byla vychována v hluboce věřící rodině a Bůh pro ni znamenal lásku a naději. Teď slyšela z úst únosce pravý opak: prý „byla vyvolena“, aby se stala první z mnohých panenských nevěst, které si prorok Immanuel musí vzít, aby společně s nimi mohl bojovat proti Antikristu​.

Mitchell dokonce Elizabeth přejmenoval – začal jí říkat biblickým jménem Šeréš-jášúb a donutil ji přijmout i jméno Ester​. Pomatený „prorok“ plánoval unést ještě další dívky, a rozšířit tak své „plémě“. Elizabeth sliboval, že brzy přivede nové „sestry nevěsty“. V duchu se modlila, aby k tomu nikdy nedošlo.

Zatímco Elizabeth žila v zajetí, její rodina neúnavně pátrala po jakékoliv stopě. Během prvních týdnů policie prověřovala desítky tipů. Bohužel se vydala i na falešnou stopu: podezření padlo na Richarda Ricciho, muže s kriminální minulostí, který kdysi u Smartových pracoval. Ricci byl zatčen za jiné delikty, ale mnozí doufali, že je do únosu zapleten.

Žádné důkazy o Ricciho účasti se však nenašly a rodina začínala tušit, že únosce může být někdo jiný. Čas ubíhal a veřejnost se obávala, že naděje na nalezení Elizabeth živé slábne. Její rodiče se však odmítali vzdát. Neúnavně vystupovali v médiích, rozdávali letáky s dceřinou fotografií a nabízeli odměnu za informace. Doma v pokojíčku nechali ležet nedotčené její školní učebnice a modlili se za návrat milované dcery.

Mezitím v horách Mitchell s Barzee vycítili, že policie okolí pročesává, a s vězenkyní se skrývali co nejhlouběji v lesích. Několikrát dokonce kolem jejich tábora prošli lidé, kteří Elizabeth hledali, ale únosci dívce pohrozili smrtí, pokud vydá hlásku. Ani když je jednou v srpnu 2002 navštívili přímo policisté (přivolaní všímavým kolemjdoucím), dívka nesměla promluvit.

Tehdy vzal Mitchell Elizabeth – celou zahalenou v dlouhém hábitu a závoji – do veřejné knihovny v Salt Lake City. Tvrdil, že tam „prostudují mapy“, kam by se mohli přestěhovat. Jejich nápadné odění upoutalo pozornost knihovníka, který si všiml dívčiných očí vykukujících zpod závoje. Přivolal policejního detektiva, jenž únosce na místě vyslechl.

Mitchell však sehrál roli zbožného poustevníka – namluvil policistovi, že obě ženy jsou jeho rodina a že jejich náboženství jim zakazuje odhalit tvář či mluvit s cizími muži​. Elizabeth mlčela a Wanda Barzee ji pod stolem štípala do nohy, aby ani nehlesla. Zmatený detektiv, respektující náboženské cítění, nakonec trojici ponechal svému osudu. Odešel, aniž poznal, že měl pohřešovanou dívku doslova na dosah.

Elizabeth v tu chvíli propadla zoufalství. „Měla jsem pocit, že s odcházejícím detektivem odchází i veškerá naděje,“ vzpomínala později. „Byla jsem na sebe naštvaná, že jsem nevyužila tu šanci – byli jsme tak blízko…“. Vidina záchrany se rozplynula a Elizabeth strávila další měsíce v zajetí.

Nastal podzim 2002. Uběhlo už přes čtvrt roku od únosu a vyšetřovatelé byli stále bez výsledku. V říjnu však přišel zásadní zvrat – a postarala se o něj malá Mary Katherine. Jednoho dne listovala Guinnessovou knihou rekordů, kde byla fotografie svalnaté kulturistky​. Nečekaně u toho jí napadla zdánlivě zcela nesouvisející myšlenka: hlas únosce jí někoho připomínal.

Rozeběhla se za rodiči se vzrušenou zprávou. „Mami, myslím, že to byl Emmanuel!“ vyhrkla. Rodina zpozorněla – jméno Emmanuel (Immanuel) dobře znali. Tak se před rokem představil ten podivín, kterému kdysi dali najíst a den práce. Mohlo je vůbec napadnout, že by zrovna on unesl jejich dceru? Mary Katherine byla přesvědčená: ten noční vetřelec měl stejný hlas jako Emmanuel. Smartovi informovali policii a trvali na prošetření této nové stopy.

Trvalo však další měsíce, než se podařilo pohnout ledy. Až v únoru 2003 – po ostrých sporech s policií, která zpočátku váhala novou informaci zveřejnit – rodina Smartových dosáhla toho, že byl pořízen identifikační portrét únosce Emmanuela a zveřejněn v médiích. S kresleným portrétem vousatého proroka vystoupili v televizi i sami rodiče.

Dlouho se nic nedělo, ale pak přišla průlomová zpráva: několik lidí poznalo na obrázku dobře známou dvojici bezdomovců, potulujících se po Salt Lake City. Jeden telefonát přivedl vyšetřovatele na konkrétní jméno: Brian David Mitchell. Jeho nevlastní syn viděl ve zprávách skicu i starou fotografii a okamžitě identifikoval nevlastního otce​.

Policie konečně znala pravou identitu „proroka Emmanuela“ – a spolu s ním i jméno jeho družky, Wanda Barzee. Bylo načase rozšířit pátrání. Jenže Mitchell, jako by něco tušil, mezitím se svou sektářskou „rodinkou“ opustil Utah.

V zimě 2003 se trosečnice Elizabeth s únosci ocitli v Kalifornii, kam uprchli už koncem léta předchozího roku. Žili v provizorních táborech v lesích u San Diega, jedli v útulcích pro bezdomovce a Mitchell se neúspěšně pokusil unést další mladou dívku. Nakonec se ale rozhodl k návratu do Utahu – možná ho Elizabeth mazaně přesvědčila, že to tak „chce Bůh“​.

A tak se po devíti měsících bloudění ocitli zpět nedaleko místa, odkud vyšli. Dne 12. března 2003 kráčel Mitchell s Barzee a Elizabeth (zahalenou v paruce, slunečních brýlích a závoji) po ulici v předměstí Sandy jižně od Salt Lake City​. Netušili, že je sledují dva pozorné kolemjdoucí páry. Tito lidé viděli Mitchellovu tvář v televizních zprávách a nemohli uvěřit, že ten samý muž teď jde kolem nich i s onou hledanou dívkou. Okamžitě vyrozuměli policii.

Během několika minut zastavily hlídky trojici přímo na ulici. Muž a dvě ženy v bizarních oděvech vzbuzovali podezření a policisté je začali vyslýchat odděleně. Mitchell se snažil zatčení oddálit – tvrdil, že dívka je jeho dcera jménem Augustine a že jejich náboženství nedovoluje dívce mluvit s cizími​. Elizabeth, stále věrna příkazům únosce, se zpočátku vydávala za někoho jiného.

Na dotaz policistky, zda je Elizabeth Smart, odvětila tiše „Ty to říkáš.“ Nakonec však jeden z policistů odhalil její tvář a okamžitě poznal rysy pohřešované dívky. Byla to skutečně Elizabeth! Po 9 měsících od únosu ji strážci zákona vysvobodili ze zajetí a zatkli oba únosce. Mladá dívka byla v šoku – dokonce se rozplakala a ptala se policistů, co bude s Mitchellem a Barzee a jestli je nečeká nic zlého.

Její první myšlenky po prožité hrůze tak patřily dokonce i těm, kteří jí ublížili. Syndromem stockholmského syndromu však netrpěla; Elizabeth později vysvětlila, že se jen snažila pochopit, co se děje, a nechtěla nikoho dalšího vidět trpět.

V podvečer 12. března 2003 zavládla v domě Smartových nebývalá radost – ztracená dcera se vrátila domů živá a relativně v pořádku. Rodičům se splnila modlitba, která po celou dobu držela rodinu nad vodou. Po znovushledání v síle objetí a slz strávila Elizabeth první noc doma překvapivě klidně: lehla si do té samé postele, z níž byla unesena, jako by tím chtěla zahnat zlý sen.

Hned druhý den jí rodina uspořádala improvizovanou oslavu 15. narozenin, které v zajetí propásla. Elizabeth se na večírek necítila, ale poslala všem vzkaz na plakátu: „Připadám si jako nejšťastnější dívka na světě!“ stálo písmem jejích rukou na růžovém pozadí​. Během pár dnů se dívka postupně vrátila k běžným činnostem: odpovídala na záplavu přání od sousedů, zahrála si na svůj milovaný harfový nástroj a nechala si ostříhat vlasy, aby se zbavila minulosti. Trauma, které prožila, však překonávala dlouho. Pomohla jí láska rodiny a víra, která ji kdysi naučila, že po temné noci vždy přichází úsvit.

Elizabeth Smart nakonec dokázala nemožné: navzdory všemu zlu, které ji potkalo, se odmítla zhroutit. Od únosu uplynulo už více než dvacet let a z křehké dívky vyrostla silná žena. Vystudovala vysokou školu, založila vlastní rodinu a stala se maminkou tří dětí. Svůj hrůzný zážitek proměnila v poslání pomáhat druhým – založila nadaci na ochranu dětí a často vystupuje na veřejnosti.

O svém příběhu napsala knihu Můj příběh (My Story) a v rozhovorech otevřeně mluví o psychických důsledcích zneužívání i o naději na uzdravení. „Nikdy nedovolte, aby vaše minulost určovala vaši budoucnost,“ vzkazuje Elizabeth ostatním obětem, které si prošly peklem. Svým životem dokazuje, že tragédie ji nedefinuje – nenechala únosce, aby jí vzali více než těch devět měsíců.

A co únosci? Brian David Mitchell byl postaven před soud s několikaletým zpožděním – vyšetření jeho duševního stavu totiž dlouho odkládala proces. Až v roce 2010 shledal soud Mitchella příčetným a mohl ho odsoudit. V květnu 2011 dostal doživotní trest bez možnosti propuštění.

Tento dnes 71letý muž tak zbytek života stráví za mřížemi federální věznice. Jeho manželka Wanda Barzee s úřady spolupracovala a u soudu se dokonce obrátila k Elizabeth s omluvou: „Je mi moc líto všeho, co jsem ti způsobila… snad mi dokážeš odpustit.“

Barzee nakonec vyvázla s patnáctiletým trestem. Za mřížemi si odpykala devět let a v roce 2018 byla podmínečně propuštěna na svobodu. Nyní žije v Utahu jako volná osoba pod dohledem probačních úředníků – a pro místní obyvatele navždy zůstane nenáviděnou „zlodějkou dětství“, která pomáhala uvrhnout nevinné dítě do pekla.

Zdroje:

https://www.biography.com/crime/elizabeth-smart-timeline-story

https://en.wikipedia.org/wiki/Kidnapping_of_Elizabeth_Smart

https://en.wikipedia.org/wiki/Elizabeth_Smart