Dramatická záchrana dvojice zajatých britských vojáků z iránského vězení byla rychlá a nekompromisní

Iráčtí policisté, zvyklí zastavovat desítky aut denně, však zbystří – něco na těchto cestujících nesedí. Vůz je bílý sedan, posádka mlčí a odvrací tváře zahalené kefií. Napětí houstne. Když se jeden z policistů přiblíží k autu a gestem naznačí, aby muži vystoupili, situace náhle exploduje.

Z okénka se vyklání hlaveň zbraně a padnou výstřely. Policista se kácí k zemi a jeho druhové zmateně uskakují stranou. V další vteřině se sedan prudce rozjíždí pryč od silničního zátarasu – začíná dramatický incident, který během pár hodin otřese britsko-iráckými vztahy a odhalí skryté napětí v Basře.

Ještě před pár minutami se oba cestující snažili působit nenápadně. Ve skutečnosti šlo o dva příslušníky elitní britské jednotky Special Air Service (SAS), operující v utajení. Byli oblečeni v tradičním arabském oděvu, na hlavách měli kefiye a údajně i paruky, aby zapadli mezi místní obyvatele.

Jejich vůz byl naložen zbraněmi a specializovanou technikou – automatické pušky, pistole, možná i výbušniny a sledovací zařízení. V Basře probíhala přísně tajná operace krycím názvem Hathor, zaměřená na sledování jednoho vysoce postaveného iráckého důstojníka policie.

Tento velitel vedl speciální kriminální jednotku a Britové pojali podezření, že je zapleten do korupce, násilností a spolupráce se šíitskými milicemi. Právě kvůli takovým stínům na pověsti místní policie panovalo mezi koaličními silami a iráckou policií stále větší napětí – a toho dne mělo vyvrcholit.

Když tedy iráčtí policisté na improvizovaném checkpointu zastavili onu bílou civilní mazdu (vůz, kterým se dvojice SAS přepravovala), byli ostražití. Hlídka dost možná obdržela varování před podezřelými cizinci, nebo jim prostě neunikl vojenský střih postav a neobratné vystupování mužů.

Jeden z policistů se rozhodl dvojici zkontrolovat důkladněji. Přistoupil blíž a chtěl pasažéry vytáhnout z auta ven. V tu chvíli elitní vojáci SAS vyhodnotili, že jejich krytí je prozrazeno a hrozí jim bezprostřední nebezpečí. Místo aby se nechali zadržet, tasí zbraně.

Krátká zuřivá přestřelka zanechává minimálně jednoho iráckého policistu smrtelně zraněného na silnici. Ostatní členové hlídky se kryjí a dvojice Britů využívá momentu překvapení – šlápnou na plyn a pokoušejí se uniknout.

Uprchlíci uhánějí ulicemi Basry, jenže městský provoz a všudypřítomné hlídky jim nedávají velkou šanci. Iráčtí policisté okamžitě vyhlašují poplach. Radiostanicemi se šíří zpráva o dvou ozbrojených cizincích, kteří zastřelili policistu. Několik policejních vozidel se pouští do pronásledování.

Britští agenti v převleku se snaží setřást své pronásledovatele, ale v bludišti městských ulic je brzy jasné, že nemají kudy uniknout. Před nimi vyrůstají další silniční zátarasy a hlídky. Dvojice SAS si uvědomuje, že je obklíčena a nemá šanci proklouznout. Ve zlomku vteřiny musí vyhodnotit, co dál – bojovat až do konce, nebo riskovat zajetí?

Zvolí přežití: prudce brzdí a zvedají ruce na znamení vzdání se. Ještě doufají, že se jim podaří vše vysvětlit – krytí již odhalili, ale mohou se pokusit přesvědčit irácké velitele, že jsou spojenečtí vojáci. Vystoupí tedy s rukama nad hlavou, hlasitě se hlásí jako britští vojáci a žádají, aby byl kontaktován jejich velitel.

Jenže rozzlobení iráčtí policisté na nic nečekají. Vrhnou se na oba muže a srážejí je k zemi. Pěstmi a pažbami samopalů je bijí, nasazují jim pouta a s povykem je vlečou do nejbližšího policejního objektu. Tím je berou do zajetí – a zároveň uvádějí do pohybu nebezpečnou mezinárodní krizi.

Spoutaní a potlučení Britové jsou brzy dopraveni na hlavní basrskou policejní stanici al-Jamiat. Tato stanice, nacházející se v jihozápadní části Basry, má mezi místními pověst nechvalně známého místa. Oficiálně zde sídlí zvláštní útvar pro boj s organizovaným zločinem, neoficiálně zde však už dlouho kraluje jedna ze šíitských milic prorostlých do bezpečnostních složek.

Právě zde podle britských zpravodajských informací operovali ozbrojenci věrní radikálnímu duchovnímu Muktadu al-Sadrovi či odštěpenecké skupině vedené Áhmedem al-Fártúsím. Dalo by se říct, že britští vojáci SAS skončili v nejhorším možném vězení, jaké Basra nabízí – obklopeni těmi, které původně sami sledovali.

Zpráva o zadržení dvou mužů – a posléze šokující zjištění, že jde o příslušníky britských speciálních sil – se šíří jako požár. Na britské základně v Basře se vojákům tají dech, když na místní televizi spatří záběry ze stanice al-Jamiat: dva zbídačení muži s modřinami ve tváři sedí v kanceláři irácké policie, obklopeni ozbrojenými strážci. Okamžitě je jasné, že jde o jejich kolegy. Tohle jsou přece naši! Jak mohli padnout do zajetí? Ve velení britské mise propuká poplach.

Brigádní generál John Lorimer, velitel 12. mechanizované brigády zodpovědné za oblast Basry, ihned žádá přes britského konzula u místních úřadů vysvětlení. Podle dohod o postavení vojsk by měli být zajatí vojáci koalice neprodleně předáni zpět do rukou koaličních sil.

Lorimer a britský konzul opakovaně apelují na iráckou policii i guvernéra provincie, aby dvojici SAS vydali. Zprávy putují až do Bagdádu – dokonce sám irácký ministr vnitra údajně nařizuje jejich propuštění. Jenže v Basře se nic neděje. Prosby a tlaky zůstávají bez odezvy; telefonické rozkazy z ministerstva jsou ignorovány. Důstojníci na stanici al-Jamiat možná nechtějí přijít o cenné zajatce – anebo je už mají v moci lidé, kteří nehodlají Brity nikomu vydat.

Venku před stanicí se mezitím začíná shromažďovat dav. Nejprve desítky, pak stovky rozhořčených místních obyvatel zaplňují ulice okolo areálu. Mezi lidmi kolují divoké zvěsti: „Cizinci v přestrojení stříleli na naši policii! Špioni! Možná teroristé, co chtěli nastražit bombu a poštvat proti sobě Iráčany!“

Hněv vůči britské přítomnosti, dosud tlumený, se dere na povrch. Demonstranti skandují protibritská hesla a někteří z nich začínají zasypávat britské hlídky kameny. Situace u al-Jamiat eskaluje do otevřeného násilí.

Britské velení se v reakci rozhodne zasáhnout silou, alespoň prozatím k vytvoření perimetru. Odpoledne doráží k policejní stanici konvoj britských obrněných vozidel, včetně několika Warriorů – pásových obrněných transportérů vyzbrojených rychlopalnými kanóny. Jejich úkolem je rozptýlit rozvášněný dav a zajistit okolo stanice bezpečný prostor, zatím rozhodně neútočit.

Vojáci v plné výstroji vyskakují z transportérů a snaží se tlačit civilisty dál od budovy. Do jejich štítů a pancíře však narážejí kameny, láhve a dlažební kostky. Z některých střech začínají na Brity létat zápalné lahve. Jeden Molotovův koktejl dopadne přímo na korbu britského Warrioru a během vteřin šlehají z vozidla plameny.

Z útrob hořícího transportéru se zoufale dere voják – plameny mu olizují uniformu, když vyskakuje z poklopu na věži a padá na zem. Jeho druhové ho rychle odvlečou do bezpečí a snaží se uhasit hořící oděv. Scéna jak z válečného filmu se valí do světa prostřednictvím kamer přítomných novinářů a televizních štábů.

Britové, napadení davem, vypálí několik varovných dávek do vzduchu. Některé zprávy naznačí, že museli použít i ostrou munici proti útočícím ozbrojencům v davu – na zemi zůstává ležet nejméně dva civilisté zastřelení v chaosu, desítky dalších je zraněných.

Tři britští vojáci utrpí popáleniny a řezné rány; jeden z nich je v kritickém stavu letecky evakuován. Přesto se nedaří situaci zklidnit. Kulky ani obrněná vozidla nerozehnaly zuřící Basřany a přítomnost britské jednotky teď místo pomoci komplikuje i vyjednávání – irácká strana obviňuje Brity z agrese proti policejní stanici.

Generál Lorimer váhá: jak dál ochránit zajaté muže? Už nyní reálně hrozí, že dav vtrhne dovnitř a vezme spravedlnost do vlastních rukou, nebo že si militanti brzy své britské vězně někam tajně odvezou.

K večeru 19. září padne těžké rozhodnutí. Britské velení dospěje k závěru, že není zbytí – své dva muže nemohou ponechat osudu, byť jsou drženi iráckou „spřátelenou“ složkou. Zpravodajské informace naznačují, že dvojice Britů už možná ani není v areálu stanice: podle všeho je policejní velitelé předali do rukou jedné z milicí, která s nimi zřejmě odjela pryč.

Pokud je to pravda, životy zajatců visí na vlásku. Mezi britskými důstojníky koluje obava, že šíitští ozbrojenci mohou Brity každou chvíli popravit jako odplatu za zabité policisty. Každá minuta je drahá.

Zatímco probíhají poslední neúspěšné pokusy o diplomatické řešení, do Basry už z Bagdádu míří speciální posily. Na místní letiště dosedá vojenský transportní letoun C-130 Hercules s jednotkou zvláštního určení na palubě.

Na pomoc svým kolegům byli urychleně vysláni členové A skvadrony 22. pluku SAS, doprovázeni jedním oddílem výsadkářů ze Special Forces Support Group (podpůrná skupina britských speciálních sil). Ještě pod rouškou tmy se spojí s rozzuřenými, ale odhodlanými druhy na britské základně v Basře.

Zde již čeká také rychlá reakční jednotka (QRF)připravená v rámci operace Hathor – ta celý den monitorovala situaci a dokonce nasadila nad Basrou bezpilotní letoun Predator, jenž přenášel záběry policejní stanice do britského velitelství.

Nyní se všichni soustředí na jediné: naplánovat záchrannou misi. Generál Lorimer vydává rozkaz k přímému ozbrojenému zásahu. Bude to riskantní a politicky výbušná akce – britští vojáci mají v úmyslu vtrhnout do irácké policejní stanice. Něco takového se ještě nestalo a nadřízení v Londýně by nejspíš zuřili, kdyby stihli zasáhnout.

Jenže v terénu není čas čekat na schválení všech nadřízených; dva britští občané a vojáci čelí hrozbě smrti. Příslušníci SAS známí svou odvahou i tvrdohlavostí jsou odhodláni dostat „naše kluky“ ven stůj co stůj. Narychlo se ladí plán: úder přijde z několika stran.

Hlavní sílu zásahu ponesou jednotky pravidelné armády – mechanizovaná pěchota z 1. praporu pluku Staffordshire, která už v Basře působí a má k dispozici těžkou techniku. Jejich obrněnce prorazí cestu do areálu al-Jamiat a odvedou pozornost. Mezitím elitní komanda SAS vyrazí po stopě svých zmizelých kolegů mimo stanici. Zpravodajci vytipovali nedaleký dům, kam mohli být zajatci milicemi přemístěni.

Úderná skupina SAS tedy zaútočí přímo tam. Oba zásahy musí být přesně synchronizované, aby nepřítel neměl čas reagovat či zajatce přemístit či zabít. Britové vědí, že operují na cizí půdě a proti přesile – moment překvapení bude jejich největší zbraní.

Je krátce po setmění, kolem deváté hodiny večerní, když se britský konvoj znovu dává do pohybu. Tentokrát přichází záchrana ukrytá ve stínech noci. Kolona více než deseti obrněných vozidel – řinčících Warriorů a několik těžkých tanků Challenger 2 – se rozjíždí směrem k policejní stanici al-Jamiat.

Nad hlavami krouží vrtulníky s reflektory, připravené poskytnout vzdušnou podporu. Uvnitř transportérů sedí vojáci se zbraněmi odjištěnými, srdce bijí v krku – vědí, že jdou osvobodit své druhy, ale také že právě útočí na objekt oficiálně patřící jejich iráckým spojencům.

Za ohlušujícího rachotu motorů doráží kolona k cíli. Britové nečekají na formality. „Vpřed!“ – jeden z Challengerů nabírá rychlost a svou mnohatunovou hmotou se opře do zdi areálu. Betonová stěna se tříští a obrněnec proráží dovnitř, za ním vjíždějí Warriors. Ozývá se výbuch a brána stanice padá k zemi vyrvána z pantů. Britští pěšáci vyskakují z vozidel přímo do víru akce, kryti temnotou a momentem překvapení.

V areálu vypukne panika – policisté, kteří ještě před chvílí možná popíjeli čaj v kanceláři, teď zděšeně vybíhají s rukama nad hlavou nebo chaoticky sahají po zbraních. Krátká střetnutí probíhají na dvorcích i chodbách: britští vojáci křičí na všechny arabsky i anglicky, aby odhodili zbraně a lehli na zem. V přestřelkách padne několik výstřelů, ale odpor je překvapivě slabý – šok z náhlého útoku způsobil, že většina iráckých policistů se okamžitě vzdává.

Během pár minut mají Britové kontrolu nad policejní stanicí. Prohledávají cely, kanceláře a sklady, hledají jakoukoli stopu po svých dvou pohřešovaných mužích. Nacházejí však jen prázdná pouta, rozházené vybavení a vyděšené tváře zadržených osob, které s celou věcí nemají nic společného. Po vojácích SAS není ani stopy.

Ukazuje se, že původní informace byla správná – zajatci už ve stanici zřejmě nejsou. Zaskočení Britové rychle shromažďují několik zdejších policistů a důrazně je vyslýchají. „Kam je odvezli?!“ Z počátku padá jen zmatené zapírání, ale pod hrozbou zbraní jeden nervózní strážník prozradí adresu nedalekého domu, o kterém všichni vědí, že jej využívají ozbrojenci z milice. Tam prý muže převezli krátce předtím.

Na tento moment čekali členové SAS nasazení venku. Jakmile zpráva o možném úkrytu zajatců zazní v jejich vysílačkách, speciální jednotka již obkličuje uvedený dům o několik ulic dál. Je tmavý a zřejmě opuštěný – ideální skrýš. Několik stínů se připlíží k zamčeným dveřím, zatímco ostřelovači kryjí okolí.

Ozve se tlumená rána, jak beranidlo vyrazí dveře. Komando SAS vniká dovnitř. Uvnitř je klid, nikdo nestřílí zpět; zdá se, že militanti místo opustili narychlo. V zadní místnosti na podlaze sedí spoutaní dva muži – vyčerpaní, ale živí. Když se nad nimi objeví siluety v britských uniformách šeptající anglicky, konečně vědí, že jsou zachráněni.

Bez výstřelu a odporu obsazuje SAS celý dům a identifikuje své pohřešované kolegy. Oba jsou v relativně dobrém stavu, jen potlučení a rozzuření z bití, kterému čelili. Speciálové je odvádějí ven do bezpečí. Ve stejné chvíli dostávají rozkaz k stažení i jednotky v policejní stanici. Britové odvážejí své dva osvobozené vojáky do tmy k přistaveným vozidlům – mise splněna.

Za britskou kolonu, která se začíná stahovat zpět na základnu, zůstává v Basře spoušť. Areál stanice al-Jamiat je poznamenán bojem: zdi mají vyražené díry od tanků, několik lehkých budov uvnitř je zničeno, hoří vraky aut.

Z cel mezitím prchlo na 150 zadržených iráckých vězňů – jakmile během útoku povolily zámky a mříže, využili chaosu a rozutekli se do noční Basry. Je velmi pravděpodobné, že mezi nimi byli i nebezpeční zločinci nebo příslušníci milic, což situaci dál zkomplikuje.

Na bojišti zůstávají zranění – přesný počet obětí nočního nájezdu není jistý. Podle všeho britské komando nikoho z iráckých policistů nezastřelilo, ale při předchozím denním násilí v davů zahynulo několik Iráčanů. Britská strana hlásí tři lehce zraněné vojáky při celé operaci.

Celá záchranná akce trvala jen několik desítek minut a krátce nato – kolem 21:30 – už nad ztichlou stanicí krouží pouze prach a kouř. Dva muži SAS, kvůli nimž to vše začalo, sedí v bezpečí obrněného transportéru a nemohou uvěřit, jaký zvrat jejich osud nabral.

Dramatický noční zásah britských sil sice dosáhl svého vojenského cíle – zachránil zajaté vojáky – ale jeho důsledky se teprve začínaly psát. Následujícího rána vypuká politická bouře. Guvernér provincie Basra Muhammad al-Va’ílí zuří: veřejně označuje akci Britů za „barbarskou, divošskou a nezodpovědnou“.

Místní irácké úřady okamžitě přerušují veškerou spolupráci s britskými silami. Požadují oficiální omluvu za zničenou policejní stanici a odškodnění za materiální škody. Je svolána mimořádná schůze provinční rady, kde padají slova o porušení irácké suverenity a o aroganci okupačních sil.

Do sporu se vkládá také irácká justice. Šéf basrského soudu pro boj s terorismem, soudce Ragíb al-Mudhafar, vydává na dvojici britských vojáků zatykač pro podezření z několikanásobné vraždy (za střelbu na policisty).

Z bagdádských vládních míst zároveň přichází požadavek na vysvětlení: proč britské síly zaútočily na zařízení irácké policie a nechaly uprchnout desítky zločinců? Celá událost se stává mezinárodně sledovanou kauzou a testem vztahů mezi Londýnem a novou šíitskou vládou v Bagdádu.

Britská vláda a armáda jsou zastiženy v choulostivé pozici. Zpočátku Ministerstvo obrany v Londýně váhá, jak incident prezentovat. První tisková prohlášení dokonce popírají, že by Britové podnikli útok na věznici – hovoří se vyhýbavě o „jednáních“ a „asistenci v oblasti“.

Tato tvrzení však dlouho neobstojí, protože záběry rozbořené zdi a doutnajících trosek policejní stanice obletěly světová média. Fotografie britského obrněného vozidla v plamenech na ulici Basry se stala symbolem prudce zhoršené bezpečnostní situace v jižním Iráku.

Nakonec Britové otevřeně přiznávají, že k útoku došlo, a snaží se jej obhájit. Brigádní generál Lorimer vystupuje před novináře a trpělivě vysvětluje, že jeho povinností bylo zachránit ohrožené vojáky. Zdůrazňuje, že podle platných dohod měli být zajatci předáni koalici a že „je hluboce znepokojivé, když jsou britští vojáci drženÍ policií a posléze předáni milicím – to je nepřijatelné.“

Také prozrazuje, že vysoký irácký představitel (ministr vnitra) nařídil propuštění Britů, ale jeho rozkaz nebyl uposlechnut. Z britského pohledu tak vina leží na zrádných prvcích uvnitř iráckých sil, nikoli na záchranné akci samotné. Lorimer i další činitelé opakují, že stanice al-Jamiat byla prolezlá nezákonnými milicemi a že kdyby Britové nezasáhli, jejich muži by „nejspíše byli zabiti“.

Londýn zároveň trvá na tom, že britští vojáci mají v Iráku imunitu podle dřívějších dohod o okupaci (tzv. CPA Order 17). Odmítnut je proto jakýkoli irácký pokus soudit dvojici SAS u místního soudu. Britská vojenská policie slíbí vlastní vyšetřování incidentu, ale jeho závěry – pokud vůbec nějaké – zůstanou neveřejné. K soudu v Británii postaveni vojáci nakonec nebudou, neboť armáda dospěje k závěru, že jednali v souladu s pravidly nasazení v ohrožení života.

Mezitím se rozjíždí mediální smršť. V britských médiích se zprvu řeší hlavně bezpečnostní aspekt: jak je možné, že se elitní SAS ocitli v tak hrozivé pasti? Komentátoři spekulují o selhání zpravodajských informací či o přílišné troufalosti podobných utajených misí.

Fotografie z Basry plní titulní stránky novin – voják zachvácený plameny, rozlícený dav, zničená policejní stanice. Událost se stává symbolem zhoršující se situace v Iráku, a to i v relativně klidném šíitském jihu, kde dosud Britové udržovali pořádek spíše jemnějším stylem než Američané na sunnitském západě. „Mýtus o poklidné Basře padl,“ píší komentáře – ukazuje se, že i zde vře odpor a nedůvěra vůči okupačním vojskům.

Arabská a světová média přinášejí různé verze příběhu. Nechybí konspirační teorie: irácká pouliční šeptanda viní Brity, že možná chtěli převlečeni za Araby spáchat atentát nebo výbuch, aby rozdmýchali sektářské násilí mezi místními frakcemi.

Tyto nepodložené teorie živí hluboká podezřívavost – v zemi s trpkou historií diktatur a zahraniční intervence je představa cizích agentů-provokatérů pro mnohé Iráčany uvěřitelná. Britské úřady tak musí nejen obhajovat razii na policejní stanici, ale i popírat bizarní obvinění, že snad jejich vojáci plánovali něco nekalého proti iráckým civilistům.

Příběh dvou britských vojáků SAS v Basře – od přestrojení a prozrazení, přes zajetí a mučení až po spektakulární osvobození svými druhy – zní jako látka na hollywoodský thriller. Ve skutečnosti se však odehrál uprostřed reálné války, kde každý čin má své následky. Tato odvážná záchranná operace ukázala odhodlání britské armády nenechat své lidi napospas ani v těch nejkritičtějších situacích.

Zdroje:

https://www.theguardian.com/world/2005/sep/20/iraq.military

https://www.wsws.org/en/articles/2005/09/basr-s21.html

https://www.independent.co.uk/news/world/middle-east/so-what-were-two-undercover-british-soldiers-up-to-in-basra-5348057.html

https://fr.wikipedia.org/wiki/Incident_de_la_prison_de_Bassorah

https://www.theguardian.com/world/2005/sep/20/military.iraq