Článek
Narodila se 8. února 1952 v ostravské čtvrti Zábřeh do rodiny, kde chyběl láskyplný klid. Otec František byl v době jejího dětství vzdálený a přísný člověk poznamenaný komunistickým režimem – jako politicky nespolehlivý musel sloužit u jednotek PTP.
Malou Evu poprvé viděl až po několika letech, a místo radosti zavládlo odcizení. Nikdy si k sobě cestu nenašli. Mluvilo se o tom, že jí způsobil těžké trauma, kvůli němuž nakonec v pouhých patnácti letech utekla z domova. Odcházela s psychikou nalomenou strachem a nepochopením, ale také s pevným rozhodnutím stát se herečkou.
Mladičká, sotva patnáctiletá Eva nastoupila v roce 1967 na brněnskou konzervatoř. Poprvé pocítila svobodu a štěstí – mohla se věnovat milovanému umění. Vynikal v ní mimořádný talent: zpívala, tančila, hrála na klavír, malovala. Herec Stanislav Zindulka, který ji v Brně učil, si všiml jejího zaujetí i křehké zranitelnosti a vzal ji pod ochranná křídla.
Eva prožila na Moravě krásná studentská léta, pohlcená světem divadla. Už během studií však mířila výš – podařilo se jí přestoupit na pražskou DAMU, kam ji přijali koncem 60. let.
Absolvovala v roce 1973 a krátce poté získala své první angažmá v Divadle Vítězného února v Hradci Králové. Okamžitě zazářila. Publikum okouzlovala její přirozená krása – vysoká, štíhlá brunetka s magickýma zelenýma očima – stejně jako inteligence a procítěný projev.
Starší kolegové vzpomínali, že kde se Eva objevila, tam byla zář. Na jevišti se proměňovala v postavy s úplným odevzdáním, byla pečlivá a vnímavá k připomínkám režisérů, zároveň však nejistá sama sebou. Svou sebekritičností a ostychem možná podvědomě brzdila vlastní rozlet. V roce 1977 nastoupila do slavného pražského Činoherního klubu, kde strávila téměř patnáct let života.
Divadlo se stalo jejím světem. Na prknech, která znamenají svět, excelovala v každé roli – od naivních dívek až po charakterní ženy. Mimo divadlo se objevila v řadě inscenací a seriálů Československé televize. Diváci si ji zamilovali třeba jako půvabnou Ivanku v Inženýrské odysei či Terezku v rodinné sáze Synové a dcery Jakuba Skláře. Navenek tedy pohádka: zářivá kariéra, tvář z televizní obrazovky a příslib velké budoucnosti.
Uvnitř ní ale zůstával stín nešťastného dětství. Ve skrytu duše byla Eva stále onou zraněnou holčičkou, která touží po lásce a bezpečí. Možná proto ji tolik přitahovali starší muži – autority, v nichž podvědomě hledala náhradu za přísného otce. A starší muži z ní zase byli u vytržení. Okouzlovala je svým dobrým srdcem a křehkou krásou. Nikdy neměla nouzi o ctitele, ale skutečně otevřít své srdce dokázala jen málokomu.
Zlomená srdce
První velkou lásku potkala už během studií. Evžen Sokolovský, uznávaný televizní režisér, byl o celých 27 let starší a také ženatý – přesto se do dvacetileté dívky bezhlavě zamiloval. Eva city opětovala. Neřešila rozdíl věku ani Sokolovského závazky. Cítila se po boku zkušeného, staršího muže bezpečně, alespoň zpočátku.
Vztah jí přinesl také profesní příležitosti: díky Sokolovskému získala role v populárních seriálech Muž na radnici a Inženýrská odysea. Jenže kolegové v divadle si začali špitat o „protekci“ – z pohledu některých to vypadalo, že mladičkou herečku protlačuje milenec režisér. Tahle pachuť Evu trápila, ale nebyla zdaleka to nejhorší.
Cena za Sokolovského lásku byla vysoká. Režisér byl chorobně žárlivý, hrubý a psychicky ji týral. Hádky a scény byly na denním pořádku. Když Eva sebrala odvahu vztah ukončit, Sokolovský ji citově vydíral. Vyhrožoval, že spáchá sebevraždu – a dokonce že ji vezme s sebou. Jednou při společné jízdě autem záměrně málem naboural, aby demonstroval, že zabije oba.
Tahle děsivá epizoda byla poslední kapkou. Eva dostala strach o život. Svěřila se kamarádce, že se bojí, aby je Sokolovský oba nezabil. Nakonec dokázala tento toxický vztah přetnout. Zůstaly jí však hluboké jizvy na duši. Křehká mladá žena okusila manipulaci, násilí a pocit bezmoci, což jen prohloubilo její vnitřní nejistoty.
Další city upřela k jinému kolegovi. Herec Ilja Racek, o 22 let starší elegán, Evu zaujal natolik, že pro něj téměř ztratila hlavu. Čekala hodiny před jeho domem, jen aby zahlédla objekt své platonické lásky. Racek byl v té době již slavný a charismatický – a přestože jej Eva obdivovala a milovala „na dálku“, on její lásku nikdy plně neopětoval. Do svého srdce ji nepustil. Bylo to pro ni bolestné odmítnutí, ale přesto se díky němu osudově posunula dál. Právě díky Iljovi Rackovi se Eva seznámila s mužem, který navždy změnil její život.
Tím mužem byl Petr Novák, populární rockový zpěvák a skladatel, který proslul hity jako Náhrobní kámen či Hvězdičko blýskavá. Psal se rok 1982, když se tito dva setkali v jedné pražské restauraci. Petr seděl s Rackem u stolu, když do podniku vstoupila vysoká okatá herečka.
Novák oněměl úžasem – Evinu krásu obdivoval už z filmového plátna a teď ji měl před sebou. Ihned prohlásil, že je to „neuvěřitelně nádherná ženská“. Ten večer začal jejich příběh. Petr se zamiloval na první pohled a neváhal své city demonstrovat před celým světem.
Vyznání lásky přišlo před plným sálem lidí. Krátce poté totiž Eva dorazila na jeden z Novákových koncertů, bohužel pozdě. Zpěvák právě stál na pódiu, obklopen publikem, když ji zahlédl, jak se tiše usazuje do hlediště. Náhle přerušil píseň a do mikrofonu pronesl památnou větu: „Promiňte, ale od této chvíle zpívám jen pro dívku, která právě přišla, protože ji miluju.“.
Publikum strnulo a pak propuklo v potlesk. Eva zčervenala, ale v očích jí zářilo dojetí. V tu chvíli došlo ke splynutí dvou osudů v jeden. Bouřlivé gesto si získalo její srdce – takové romantice nešlo odolat. O dva roky později, v září 1984, se vzali. Evě bylo dvaatřicet, Petrovi devětatřicet – v její generaci neobvykle pozdní sňatek, o to víc budil pozornost.
Láska, která bolí
Svatba Evy Jakoubkové a Petra Nováka patřila k událostem roku. Konala se s velkou slávou na Staroměstské radnici v Praze. Nevěsta si sama navrhla a ušila originální svatební šaty – milovala folklor, a tak svatebčané včetně hereckých kolegyň přišli v moravských krojích. Eva zářila štěstím, v náruči držela kytici ze slunečnic.
Vedle ní stál Petr, rocková hvězda, na kterého se tehdy přišli podívat i zvědaví fanoušci. Všichni mluvili o dokonalém páru a velké lásce. Aspoň zpočátku tomu tak skutečně bylo. Eva po boku Petra našla jistý klid a oporu, které v předchozích vztazích postrádala. „Byla to neuvěřitelně nádherná ženská a on ji bezmezně miloval,“ vzpomínali jejich přátelé.
Jenže žádná pohádka netrvá věčně. Manželství Evy a Petra začalo mít trhliny, které postupně rozšiřoval třetí společník: alkohol. Oba novomanžele totiž spojovala nejen láska vzájemná, ale i společná vášeň k pití. Bílé víno a šampaňské se staly nedílnou součástí jejich života.
Večer co večer vysedávali po hospůdkách, kde ve víně topili své radosti i starosti. Brzy se to zvrtlo ve styl života. Petr byl známý bohém – nechodil spát brzy a rána pro něj začínala kolem poledne v oblíbené hospodě. Kytarista Karel Kahovec vzpomínal, že Novák považoval hospodu za svůj obývák: přišel kolem půl jedenácté, dal si noviny, malé pivo, pak objednal láhev šampaňského a už se jelo dál.
Eva mu zdatně sekundovala, dokázala s ním držet tempo. Jejich přátelům to dělalo starosti. Varovali je, že v rodině by měl pít jen jeden, aby ten druhý mohl zachránit oba – jenže tady pili oba.
Navzdory divokému životnímu stylu však zůstávali jeden pro druhého vším. Jejich láska byla vášnivá, ale bouřlivá.Dokázali se pohádat do slz a druhý den se zase usmiřovat něžnými gesty. Rozchody střídaly návraty. Někteří známí tvrdili, že fungovali spíš jako bratr a sestra než jako milenci. Intimita prý ustoupila hlubokému přátelství a souznění duší.
Tento neobvyklý „sourozenecký model“ jim kupodivu vyhovoval a držel je pospolu i ve zlých časech, kdy oba zápasili s následky nadměrného pití. Co je ovšem také spojovalo, byla absence touhy po rodině. Petr si kdysi přál děti, dokonce Evu přemlouval k adopci, ale ona o mateřství nechtěla ani slyšet. Chtěla zůstat svobodomyslná, bez závazků – rodinný krb a vaření večeří ji nelákaly. Doma netrávili moc času, raději byli mezi lidmi v bohémské společnosti. Domácnost u Jakoubkové a Nováka tak fakticky vedl alkohol.
V druhé polovině 80. let se do jejich vztahu promítla i doba a kariéry. Petr Novák už měl vrchol slávy za sebou a měl spory s komunistickým režimem – jeho romantické písně a nonkonformní vystupování byly trnem v oku cenzuře, což jej frustrovalo. Eva naopak stále patřila mezi uznávané divadelní herečky, ale i jí se začaly dít nepříjemnosti.
V Činoherním klubu se o ní začalo šuškat, že je nespolehlivá. Vědělo se, že si potají v šatně schovává láhev a na pilulky na nervy si občas lokne vodky. Pití už začalo ovlivňovat i její práci – sem tam zmeškala zkoušku nebo nepřišla v ideální kondici. Zprvu nepatrné problémy se vršily a paradoxně ji táhly k dalšímu pití. Začarovaný kruh. Přesto na jevišti byla pořád jedinečná, a snad právě proto jí kolegové mnohé odpouštěli.
Po třech letech manželství učinili překvapivé rozhodnutí: rozvod. Nebyl to ani výsledek hádky, ani konec lásky, ale chladně pragmatický krok. Komunistické zákony neumožňovaly manželům společně vlastnit dva byty, a oni oba měli pěkné bytové jednotky v centru Prahy. Nechtěli o žádný přijít. A tak se v roce 1987 „papírově“ rozvedli, jen aby nemuseli odevzdat státu jednu nemovitost. Svatbu zrušili na oko a dál žili „na psí knížku“ tak, jako předtím.
Kdo je neznal, ani by to nepoznal – stále vystupovali jako manželé, bydleli spolu, společně snídali vyprošťovací pivo a večer ruku v ruce mířili do hospůdky na rohu. Dokonce si pohráli s myšlenkou, že se znovu vezmou. Když režim padl a zákony se změnily, plánovali údajně druhou svatbu v roce 1997. Byli sice stále oddáni především alkoholu, ale drželi při sobě v dobrém i zlém. Jejich příběh bohužel směřoval k tragickému vyústění dřív, než mohlo dojít na nové prstýnky.
Pádem až na dno
Dlouho zanedbávané zdraví si vybralo krutou daň. Petr Novák, který roky „snídal“ cigaretu a panáka a jídlu příliš nedal, náhle zkolaboval. Dne 19. září 1997 zemřel v pouhých 51 letech – selhalo mu srdce ve spánku. Evin „osudový muž“ byl pryč. Křehká herečka zůstala sama a svět se jí zhroutil. Jejich vztah, jakkoli nezdravý, ji držel nad vodou. Teď jako by ztratila důvod žít. Propadla depresím, pocitu prázdnoty a ještě hlouběji alkoholu.
Na pár měsíců jako by dostala záblesk rozumu – vsugerovala si, že má rakovinu, a ten šok ji přiměl přestat pít. Zřejmě se sama lekla, jak špatně na tom je, a doufala, že když bude abstinovat, nemoc ustoupí. Jenže když se ukázalo, že žádnou smrtelnou chorobu nemá, strach pominul a sklenička se vrátila do ruky ve velkém stylu.
Navíc ještě před smrtí partnera přišla další rána osudu: musela odejít ze svého milovaného Činoherního klubu. Po roce 1992 pro ni v souboru najednou nebylo místo – možná kvůli reorganizaci, možná už kvůli pověsti problémové alkoholičky. Každopádně přišla o své životní poslání, divadlo. Herectví pro ni bylo vším a najednou neměla na co se upnout.
Eva Jakoubková se stáhla do ústraní. Začala žít velmi osaměle, stranila se kolegů, nechodila do společnosti, odmítala dřívější nabídky na film či dabing. Uzavřela se ve svém smutku. Přátelé si všimli, že definitivně ztratila smysl života. Textař Pavel Vrba, který bydlel nedaleko, vzpomínal, že Eva chodila zoufalá s pláčem za ním či jeho ženou a stěžovala si na zdravotní potíže – měla strach o játra, slinivku, tušila, že pokračovat v pití je sebevražda.
Z Evy Jakoubkové, kdysi vždy vstřícné a usměvavé, se stala plachá, zlomená žena. Vyhýbala se veřejnosti, rozhovory novinářům zásadně neposkytovala. Nechtěla, aby ji lidé viděli upadnout. Bohužel se kolem ní začaly stahovat temné existence, které vycítily příležitost.
Sama mezi vlky
Zoufalá samota Evu dohnala alespoň do společnosti lidí, které potkávala v okolní restauraci. V zapadlých hospodách na Starém Městě hledala útěchu a „náhradní rodinu“. Tam se k ní ale přimkli falešní přátelé – různí povaleči, zkrachovalci a pochybné existence, kterým nedělalo problém zneužít její dobroty. Eva byla neobyčejně důvěřivá a velkorysá duše. Když za ní někdo přišel s prosbou o peníze, neváhala vytáhnout bankovky z peněženky, i když sama už měla hluboko do kapsy.
Je paradoxní, že ačkoli už léta nepracovala, finančně úplně nestrádala – po zesnulém manželovi jí totiž chodily tantiémy z jeho nesmrtelných hitů. Nemalé sumy však okamžitě rozházela. Velkou část propila a zbytek rozdala „kamarádům“. Stala se bankomatem pro okolí.
Netajila se tím, že má peníze, a tak se stala snadným terčem vychytralců. Někdy půjčovala i větší obnosy. Byla natolik důvěřivá, že dlužníkům věřila sliby a spokojila se s podepsanou směnkou. Všechny půjčky si pečlivě zapisovala do notesu – takového malého sešitu či deníčku, který nosila stále u sebe v kožené taštičce. Ten deník byl její nadějí, že jednou dostane své peníze zpět. Všichni okolo ale tušili, že ty dluhy jí sotva kdo splatí.
Byly to temné roky. Eva se propadala do izolace ještě hlouběji. Nezvedala telefon bývalým kolegům, kteří jí volali, neotvírala dveře, pokud nepřišel někdo z „její“ nové společnosti. Její svět se scvrkl na jedinou uličku a jednu zakouřenou hospodu poblíž domu. Tam chodívala denně, a pokud nepřišla, znamenalo to, že jí zrovna není dobře.
Přišly také chvíle paranoie. Někdy se bála, že ji někdo sleduje nebo že jí chce ublížit. Jedné kamarádce se svěřila, že s ní „někdo hraje ošklivou hru“. Co tím myslela? To přesně nevíme. Mohly to být jen stíny v její hlavě, nebo reálné vyhrožování od někoho, kdo ji chtěl využít. Měla zkrátka strach.
A pak, jako když se na okamžik roztrhne temná mračna, objevilo se světélko naděje. Na sklonku života se v ní cosi zlomilo – jako by chtěla ještě naposledy vstát z popela. V roce 2004 a začátkem 2005 prý zničehonic ožila. Dostala totiž vyplaceny větší autorské honoráře za Petrovy písničky a nečekaný finanční balík ji paradoxně probudil k aktivitě.
Začala spřádat velké plány: mluvila o návratu na divadelní prkna, chystala se na sérii recitačních večerů a dokonce si domluvila i dovolenou. Najednou měla důvod se těšit na příští týdny. Po dlouhé době projevila radost ze života. Kdo ji v té době viděl, říkal, že působila lépe než předtím – že snad definitivně sekla s pitím. Možná opravdu omezila alkohol, možná jen měla lepší náladu díky vyhlídkám.
Jen jedna věc kalila ten nečekaný optimismus: ten „podivný muž“, který se po jejím boku najednou objevil. V posledních měsících ji prý několikrát viděli s jistým neznámým, který budil rozpaky. „Takový vy***ánek, možná sňatkový podvodník,“ řekl o něm disident a přítel John Bok.
Ten člověk Evu často doprovázel domů a zdržoval se u ní v bytě.Kdo to byl? Milenec, kterého si pustila k tělu z osamělosti? Anebo někdo, kdo jen využil příležitosti, když viděl, že dostala větší obnos? Nikdo ze známých ho dobře neznal. Jen se vědělo, že je krajně nedůvěryhodný. Eva ale – snad zaslepená touhou po lásce – jeho pravou tvář neviděla, anebo nechtěla vidět.
Záhadná smrt zelenooké krásky
Pak přišlo červnové parno roku 2005. V úzké uličce staré Prahy bylo dusno a ticho. Sousedé si všimli, že Eviny dveře zůstávají neobvykle dlouho zavřené a na klepání nikdo neodpovídá. Nebylo to poprvé, co se na pár dní uzavřela doma, ale teď to trvalo už celé dva týdny. Správce domu znejistěl a raději zavolal policii. Když s hasiči otevřeli byt, našli Evu ležet na podlaze u okna. Byla mrtvá.
Podle lékařů smrt nastala už před více než deseti dny – datum úmrtí stanovili zpětně na 16. červen 2005. Šokující však bylo zjištění, že pitva vyloučila jak přítomnost alkoholu v krvi, tak cizí zavinění. Tělo nevykazovalo stopy násilí a v žaludku neměla ani stopu po alkoholu. Oficiální závěr zněl: organismus se vyčerpal dlouholetým nadužíváním alkoholu, srdce to nevydrželo. Jinými slovy – zemřela na následky alkoholismu, i když ve chvíli smrti zrovna střízlivá. Možná přišlo selhání srdce či jiný akutní problém, který přišel náhle a bez varování.
Jenže proč byla na zemi u okna? „Kdyby jí bylo zle, nejspíš by došla k posteli,“ namítali její přátelé. Zdálo se jim to podivné. A hlavně – kam zmizely její peníze a směnky? Byt byl jinak nedotčený, ale kožená taštička s deníkem dlužníků nebyla k nalezení. Z peněz taky nic. Ten podezřelý muž, údajný milenec, jakoby se po její smrti vypařil.
Už ho nikdy nikdo neviděl. Okamžitě se začalo spekulovat: nepřiložil on ruce k dílu, aby se zbavil dluhů? Přátelé upozorňovali i na to, že krátce před smrtí měla dostat větší obnos tantiém, ale v bytě se žádné větší částky nenašly. Teorií se vyrojilo mnoho, pravda však zůstala nedostižná.
Zdroje:
https://www.krajskelisty.cz/moravskoslezsky-kraj/okres-ostrava-mesto/9959-usiloval-o-ni-i-milos-kopecky-dala-ale-prednost-muzikantske-legende-nepochopeni-laska-k-alkoholu-a-zahadna-smrt-zelenooke-krasky-evy-jakoubkove-tajnosti-slavnych.htm
https://www.vlasta.cz/celebrity/eva-jakoubkova-osud-alkohol-smrt/
https://www.dotyk.cz/magazin/eva-jakoubkova-umrti/
https://www.lifee.cz/eva-jakoubkova-smrt-krasne-herecky-stale-obestira-tajemstvi-f821d
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/646983/podivna-smrt-herecky-jakoubkove-53-upila-se-nebo-byla-zavrazdena.html
https://cnn.iprima.cz/smutny-osud-krasne-herecky-evy-jakoubkove-upila-se-k-smrti-nebo-byla-zavrazdena-57073
https://www.centrum.cz/eva-jakoubkova-by-slavila-74-nasli-ji-tydny-po-smrti-sesit-s-dluhy-zahadne-zmizel-bce27990-1f85-5a5f-ab3a-b78e86e0f4f0?lp=1
https://epochaplus.cz/zivotni-dramata-slavneho-paru-petr-novak-a-eva-jakoubkova/
