Evita byla chudá dívka, která šla tvrdě za společenským statusem. Pomáhala prostému lidu i nacistům.

Když se 21. června 1978 v londýnském divadle Prince Edwarda ozvaly první tóny nového muzikálu Evita, málokdo tušil, že se právě rodí příběh, který pozná celý svět. Příběh mladé Argentinky, jejíž přezdívka znamená „Evička“, připomínal pohádku o chudé dívce, která to dotáhne až na výsluní – a tenhle kontrast pohádkového štěstí a drsné reality nakonec dojal miliony diváků po celé planetě. Jenže skutečný život Evy Perónové byl ještě dramatičtější než jakýkoliv muzikál. O tom, jak se z prostého venkova dostala až do prezidentského paláce a proč se kolem ní dodnes vedou vášnivé spory, by se daly psát romány.

7. května 1919 se v argentinském městečku Junín narodila Maria Eva Ibargurenová. Už od prvních let zažívala ostrý kontrast: z jedné strany bohatý statkářský otec, z druhé strany chudá švadlena Juana, která musela sama živit pět dětí. Po otcově smrti se rodina ocitla v bídě, a pro malou Evu bylo jasné, že v životě nechce zůstat v chudobě. Učarovala jí představa herecké kariéry a třpytivého světa velkoměsta.

Už jako patnáctiletá se Eva rozhodla podniknout odvážný krok: okouzlila svým půvabem známého zpěváka Augustína Magaldiho, který právě vystupoval v Junínu. Ten ji s sebou odvezl do Buenos Aires, města, které mělo Evu proměnit v sebevědomou a všemi obdivovanou ženu. Romance s Magaldim nevydržela dlouho, ale pro Evu to byl start mezi vlivné lidi. Postupně měnila své partnery vždy, když potřebovala poskočit o stupínek výš ve filmovém či rozhlasovém světě – a nebylo pochyb, že kráčela neúprosně za svým snem.

První výraznou slávu získala Eva v roce 1939, kdy se objevila na titulní stránce časopisu. Náhoda? Nebo už tehdy mistrně skládala střípky své budoucí moci? Každopádně celý Buenos Aires zanedlouho vědělo, kdo je ta půvabná blondýnka.

Zlom přišel v lednu 1944, kdy uspořádala charitativní akci pro oběti zemětřesení. Právě tam potkala plukovníka Juana Dominga Peróna– muže o pětadvacet let staršího, šedivějícího ministra práce a mocného člena vládní junty. Perón se do ní zamiloval na první pohled. Eva našla životní příležitost. Jejich vztah přerostl v neobyčejné politické i osobní spojenectví: Evita získávala stále slavnější role, Perón posiloval svoji oblibu u obyčejných lidí.

Jenže v říjnu 1945 se vládní generálové rozhodli Peróna zbavit a poslali ho do domácí internace. Eva neztrácela čas. Zmobilizovala davy – dělníky, zemědělce i rybáře, tzv. „descamisados“ (neboli „bez košil“), kteří v Perónovi viděli svůj vzor. Statisíce lidí vyrazily do ulic, bouřily se a dožadovaly se Perónova propuštění. Eva, přezdívaná už jako Evita, svým plamenným projevem rozvášnila celé Buenos Aires. Nepřišel nikdo, kdo by zastavil tu lavinu emocí.

Výsledkem bylo nejen Perónovo osvobození, ale i svatba s Evou 22. října 1945. A v únoru 1946 se Perón stal prezidentem Argentiny. Vedle něj usedla Evita – jeho druhá manželka, nová první dáma, a doslova miláček chudých.

Z minulosti si Evita nesla vzpomínky na bídu, a tak se v prezidentském paláci vrhla do charitativní činnosti. Zakládala nadace, zřizovala mobilní zdravotnické centra, přispívala na bydlení, podporovala děti. Organizovala finance tak, že ministerstva musela posílat přebytky na účet Eviny nadace, z níž proudily peníze na stavbu škol, nemocnic a ubytoven. Jako energická první dáma se zasloužila i o volební právo žen.

Jenže křehkou blondýnu v nádherných róbách neviděl svět jen jako dobrodějku. Mnozí ji obvinili z toho, že si užívá luxus na úkor státních peněz. Část společnosti Evu nenáviděla: prý byla intrikánka, která si prostý lid kupovala, aby sama mohla žít v přepychu. Její veřejné vystoupení s drahými šperky a róbami zvedalo tlak opozici – ale v očích stotisícových davů si zachovávala svatozář.

„Vždyť je to jenom žena lačná po moci!“ křičeli jedni. „Naše Evita. Pomohla mi, když jsem neměl nic,“ šeptali s vděčností druzí.

Roku 1947 se Evita vydala do Evropy na tzv. Duhové turné – mělo zlepšit obraz Argentiny, která během války udržovala kontakty s Německem a italskými fašisty. Zpočátku triumfovala: Ch. de Gaulle ji přijal ve Francii, papež Pius XII ve Vatikánu, i španělský diktátor Franco se s ní ukázal před kamerami. Jenže pak přišel pád – v Itálii ji vypískali komunisté a ve Švýcarsku se proti ní postavili lidé, kteří Evu obviňovali z nekalých finančních převodů a pomoci nacistům na útěku.

Namísto původní oslavné cesty Evita schytala posměch a kritiku. Britský král ji dokonce odmítl přijmout. I tak se ale vrátila domů jako hrdinka – její obraz v Argentině zůstal neposkvrněný. Miliony prostých lidí věřily jen jejímu vyprávění o zahraniční cestě a obvinění z korupce i protekce nacistických válečných zločinců raději popřely.

Na začátku roku 1951 byla Evita na vrcholu. Dokonce se uvažovalo, že se stane viceprezidentkou. Byla ale těžce nemocná – rakovina, kterou dlouho opomíjela, ji pomalu ničila. Ani nejlepší lékaři a složitá operace už nepomohli.

V prezidentských volbách v roce 1951 už mohla volit jen z nemocničního lůžka. Když Juan Perón opět vyhrál a proběhla inaugurace, Evita se tam objevila z posledních sil, s podpěrou, aby vůbec mohla stát. Bylo to její poslední veřejné vystoupení.

26. července 1952 v rozhlase zaznělo: „Eva Perónová zemřela…“ a Argentina jako by oněměla žalem. V Buenos Aires vyšel do ulic nespočet lidí. Počet květin na její rakev byl tak obrovský, že by nešly spočítat. Dva miliony lidí se přišlo rozloučit, květiny vykoupili i v sousedním Chile.

Říkalo se: „Odešla příliš mladá, navždy krásná.“ Pro milióny obyčejných Argentinců zůstala nebesky zářící první dámou, která jim ukázala, že i chudé děvče může stanout na vrcholu. Ať už byla andělem či intrikánkou, Evita se nepochybně stala symbolem argentinského minulého století – žena, jež dostala jméno do muzikálu i do dějin… a svým osobním příběhem zasáhla do osudu celé země.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Eva_Perón

https://buenosairesherald.com/society/the-post-mortem-kidnapping-of-eva-peron

https://www.thoughtco.com/eva-peron-1779803

https://www.bbc.com/future/article/20150710-the-gruesome-untold-story-of-eva-perons-lobotomy