Článek
Když se řekne „Kráska a zvíře“, většině z nás se vybaví romantická pohádka o šlechetné dívce a zakletém netvorovi, v němž však tluče lidské srdce. Málokdo ovšem tuší, že jedním z reálných kandidátů na „předobraz“ Zvířete mohl být Petrus Gonsalvus, muž trpící vzácnou genetickou poruchou zvanou hypertrichóza. Jeho tvář i tělo pokrývaly husté chlupy, a přesto se dostal až na královské dvory Evropy 16. století. Zde žil v rozporuplném postavení „podivného dvorského klenotu“: místy hýčkaný a vystavovaný, jindy brán jen jako rarita či vědecký pokus. Ale do jaké míry právě on inspiroval slavnou pohádku, to už je otázka s mnohem složitější odpovědí.
Dětství na Tenerife a cesta k evropské šlechtě
Petrus (nebo také Pedro) Gonsalvus se narodil roku 1537 na Tenerife, v době, kdy byl ostrov čerstvě kolonizován Španěly. Lze předpokládat, že mohl mít guančský původ, tedy patřit k původním obyvatelům ostrova, které dobyli španělští konquistadoři. Faktem je, že už jako malý se stal „majetkem“ králů: kvůli extrémně husté srsti na obličeji a těle byl považován za šelmovitou bytost – pro někoho „vlkodlak“, pro jiného „divošské dítě“, které se vyplatí předvést evropské aristokracii.
V tehdejší době bylo běžné, že podobné „kuriozity“ či fyzicky unikátní jedince – ať už šlo o trpaslíky, lidi s deformacemi nebo neobvyklou pigmentací – kupovala a předváděla šlechta jako zábavu a zároveň jakýsi důkaz své „mocné sbírky všeho exotického“. Petrus se tedy dostal k francouzskému králi Jindřichu II., který se rozhodl pojmout ho jako dvorní experiment: chtěl ukázat, že i zdánlivý „divoch“ může být vychován a vzdělán jako pravý šlechtic.
dobový portrét
Nečekaně se ukázalo, že Petrus oplýval bystrým rozumem. Rychle se naučil číst, psát, údajně ovládl i něco z latiny. Vlna údivu aristokracie tak vzrostla: „Divoký muž, který se chová jako gentleman?“ Ještě podivnější přitom zůstávala jeho srst, pokrývající mu téměř celý obličej. V kruzích dvora se mu přezdívalo Le Sauvage du Roi (králův divoch) nebo latinsky Don Pedro.
Manželství jako pokus – stane se jeho potomstvo také „chlupatým“?
Po smrti Jindřicha II. převzala dočasně záštitu nad dvorem jeho vdova, Kateřina Medicejská (Catherine de’ Medici). Ta prý měla na různé dvorní „rarity“ slabost, anebo je minimálně tolerovala. Okolo roku 1570 se rozhodla provdat Gonsalva za dívku z dvora jménem Catherine Raffelin – podle některých pramenů šlo o dohodnutou svatbu, možná i jistou formu vědeckého experimentu: bude mít jejich potomek také husté ochlupení?
Legendární je představa, že nevěsta nic netušila a málem omdlela u oltáře, když spatřila ženicha. Tuto verzi však spíš rozšířil populární dokument „The Real Beauty and the Beast“ (2014), který si leccos přibarvil a doplnil filmovou dramatičnost. Podle serióznějších záznamů Catherine dobře věděla, koho si bere – Gonsalvus měl koneckonců vybudované postavení (pobíral plat jako člen dvora, byl vzdělaný) a i pro ni to mohla být lákavá nabídka.
Ať už to bylo jakkoli, Petrus a Catherine doopravdy uzavřeli manželství. Společně zplodili nejméně sedm dětí, z nichž několik zdědilo otcův „chlupatý gen“ (všeobecně se označuje jako Ambras syndrom nebo hypertrichóza). Tyto děti prý rovněž putovaly po různých evropských dvorech, protože šlechta prahla spatřit „celou rodinu vlkodlaků“. Někdy je dokonce předávali jako dary ostatním velmožům – smutný důkaz, že rodina navzdory jisté míře luxusu nemohla žít obyčejný soukromý život.
část jeho dětí prý tento gen také zdědila
Člověk nebo domácí mazlíček?
Zde se ukazuje rozpor: Petrus dostal jistou formu vzdělání a žil mezi aristokraty, přesto byl spíše vnímán jako vzácné zvíře. Po čase se rodina Gonsalvusových stěhovala mezi různými dvory, až zakotvila v Itálii, konkrétně v Parmě, kde jim patronát poskytl vévoda Alessandro Farnese. Odtud pochází vícero rodinných portrétů: slavné obrazy, kde Gonsalvus nebo jeho děti v honosných renesančních oděvech stojí v kulisách připomínajících buď dvorské sály, nebo naopak divočinu, aby se zdůraznil kontrast „člověk vs. zvíře“.
Některé z těchto obrazů skončily později v rakouském zámku Ambras, kde je mohli návštěvníci obdivovat společně s dalšími „kuriozitami“. A protože tam byli i jiní chlupatí lidé s hypertrichózou, vžilo se pro ni označení Ambras syndrom. Gonsalvova rodina se tedy stala takříkajíc exponátem v aristokratických sbírkách.
Nicméně z rodinného hlediska prý Gonsalvus se svou ženou a dětmi vycházeli docela harmonicky – alespoň to naznačují některé dopisy a zápisy z křestních listů. Dospělosti se dožilo několik jejich synů a dcer, kteří ovšem nadále museli zápasit s předsudky.
Byl Gonsalvus opravdu inspirací pro „Krásku a zvíře“?
Často se tvrdívá, že právě tohle manželství – chlupatý muž + krásná dívka – dalo vzniknout slavné pohádce o Krásce a zvířeti. Je to sice lákavé, ale situace je složitější. Původní literární verzi „La Belle et la Bête“ napsala roku 1740 Gabrielle-Suzanne Barbot de Villeneuve, tedy asi 170 let po Gonsalvově éře. Navíc Zvíře tam má spíše hadí, dračí nebo lví rysy. Ačkoliv novější filmová zpracování (např. Cocteauova verze z roku 1946) či Disney adaptace můžou ve Zvířeti zdůraznit jakousi „srst“, nelze jistě tvrdit, že autorku přímo inspiroval Gonsalvus.
Historikové poukazují na to, že pohádka Kráska a zvíře existovala v různých formách (tzv. beastly bridegroom) ještě dávno v antice (příběh o Amorovi a Psyché, staroindické texty o manželích v podobě zvířat atd.). Spíš je pravděpodobné, že Gonsalvusův příběh je jen jednou z reálných analogií k tomu, jak se „zvířecí vzezření“ kloubilo s lidským citem. Ovšem romantická představa, že sám Gonsalvus a Catherine se stali předobrazem, je už hodně přitažená za vlasy.
To však nemění nic na faktu, že minimálně v symbolické rovině připomínalo jejich manželství motiv: Krásná dívka se zamiluje do muže, který na první pohled vypadá děsivě. Z daňových záznamů a církevních dokumentů vyplývá, že spolu žili dost dlouho, měli řadu potomků, a prý nakonec nalezli jistou stabilitu v menší italské vesnici jménem Capodimonte. Dat o jejich konci života je poskrovnu, jeden z posledních zápisů naznačuje, že Petrus zemřel okolo roku 1618.
Podobný člověk žije i dnes
I dnes se můžeme setkat s podobným člověkem. Díky sociálním sítím je to i výrazně lehčí. Mladý Ind jménem Lalit Patidar, který trpí stejnou formou hypertrichózy jako kdysi Petrus Gonsalvus – ochlupení mu roste po celém obličeji i těle. Narodil se ve vesnici v indickém státě Madhjapradéš a díky sociálním sítím se jeho příběh rychle rozšířil do světa.
Lalit patří k nové generaci lidí, kteří se nebojí veřejně ukázat svou odlišnost a zároveň se snaží proměnit ji ve zdroj inspirace: na Instagramu pravidelně sdílí střípky každodenního života, fotky i vzkazy, a bojuje tak proti předsudkům. I on se setkává s reakcemi plnými úžasu, ale také s posměchem či hrubostmi.
Svým otevřeným přístupem a sebevědomím však pokračuje v duchu Gonsalvusova odkazu – připomíná, že ani v moderní době není jednoduché žít s tak výjimečnou „vizáží“, ale stejně jako slavný renesanční „vlkodlak“ si jde svou cestou, navzdory všem překážkám.
Zdroje:
https://www.historyvshollywood.com/reelfaces/beauty-and-the-beast/
https://writinginmargins.weebly.com/home/were-beauty-and-the-beast-real-people-petrus-and-catherine-gonsalvus
https://husheduphistory.com/post/176770957141/noble-beast-the-stardom-and-sadness-of-petrus
https://aleteia.org/2024/10/27/is-this-the-true-story-behind-beauty-and-the-beast
