Článek
Byl začátek léta 1992 a na břehu malého jezírka v čínské provincii Če-ťiang stál farmář Wu Anai. Už týdny z něj čerpala vodu půjčená motorová pumpa. Místní se mu posmívali – jejich jezírka přece byla „bezedná“, jak pravila stará pověra. Wu Anai ale věřil své intuici. Přesvědčil sousedy, aby se složili na benzín, a vytrvali.
Po sedmnácti dnech ustavičného pumpování se voda konečně propadla do temnot. Na bahnitém dně se objevil kamenný okraj – vchod do zatopené jeskyně. Šokovaní vesničané sestoupili dovnitř s baterkami v rukou a dech se jim zatajil úžasem. Pod jejich vesnicí se skrýval lidskou rukou vytesaný prostor nevídaných rozměrů.
Objev, který nikdo nečekal
Wu Anai ještě netušil, že odhalil jednu z největších archeologických záhad moderní Číny. Jeho původním cílem prý bylo ověřit pravdivost legend o bezedných jezírkách – a možná získat nový zdroj vody pro zavlažování. Když ale voda zmizela a světlo odhalilo stěny pokryté podivnými rytinami, bylo jasné, že nejde o obyčejnou jeskyni.
Wu okamžitě zpravil místní úřady a zanedlouho sestoupili pod zem i archeologové. Nález způsobil senzaci – stěny podzemního sálu zdobily pravidelné ornamenty vytesané do pískovce, což dokazovalo, že prostor vznikl působením člověka, nikoli přírody. A co víc – nešlo zdaleka o jedinou jeskyni. Další čerpání vody z okolních rybníčků odhalilo navazující obří dutiny.
Celkem jich bylo objeveno 24, dnes známých jako komplex jeskyní Longyou. Místní jim říkají také Kamenné komnaty Xiaonanhai. Vesničané, kteří ještě před měsícem klábosili na břehu o počasí, si najednou připadali jako strážci osmého divu světa – tak velkolepé a nečekané to celé bylo.
Odborníci zpočátku váhali, co si o nálezu myslet. Někteří geologové spekulovali, zda nejde o kuriózní přírodní úkaz – vždyť nic podobného z historických záznamů neznali. Jenže s každým dalším krokem do nitra bylo jasnější, že jeskyně jsou dílem cílevědomé lidské práce. Kamenné pilíře pravidelně členily prostory a ze stropu se zdvihaly vytesané schody vedoucí k jedinému východu v podobě vertikální šachty.
Stěny a stropy pokrývaly záhadné souvislé pásy rytin. Vypadaly jako dekorativní vzor, možná však šlo jen o stopu po dávném opracování dlátem – každopádně se táhly od podlahy až ke stropu v perfektních paralelních liniích.
Připomínaly vlnovky, jaké archeologové viděli na rozbitých keramických nádobách ze zdejšího muzea. Datování těchto střepů určilo jejich původ do let 800–500 př. n. l., tedy do období před více než 2500 lety. Mohly stejné ruce, které zdobily prehistorické nádoby, vyhloubit i toto podzemní město?
Gigantická práce ztracená v čase
To, co se podařilo vesničanům odkrýt z bahna, doslova přesahovalo lidský rozměr. Průměrná plocha každé z jeskyní je přes 1000 m² a stropy sahají až do výšky 30 metrů – to je jako desetipodlažní dům vytesaný pod zemí. Celková plocha všech komor přesahuje 30 000 m².
Když první badatelé postávali s baterkami u paty masivních sloupů podpírajících klenby, připadali si prý jako mravenci v katedrále. Čím více toho změřili, tím větší bylo jejich ohromení. Celý komplex byl vykutan ručně do tvrdého pískovce – bez výbušnin, bez strojů. Odhady hovoří o tom, že dávní dělníci museli vytěžit nejméně milion kubíků kamene.
To představuje asi 2,5 milionu tun materiálu. Pro srovnání – z takového množství materiálu je Velká pyramida v Gíze. Na takový výkon by za normálních okolností musely pracovat stovky až tisíce lidí po mnoho let, dnem i nocí. Jedna studie spočítala, že tisícovka dělníků by potřebovala šest let nepřetržité práce k vytěžení podobného množství skály.
A to nepočítáme čas na jemné dohlazení stěn a vysekání dekorací, které pokrývají každý centimetr povrchu. Jak je možné, že se v dobových kronikách nikde neobjevuje zmínka o tak gigantickém podniku – o armádě dělníků a horách kamení? Čína má jinak písemné záznamy i o mnohem menších stavbách z hluboké minulosti. Tady ale ani řádek.
Mlčení, s jakým na nález reagovaly staré kroniky, působí znepokojivě. Jako by se na stavbu zapomnělo úmyslně. „Tak rozsáhlý projekt mohl nařídit jen mocný vládce nebo císař,“ poznamenal jeden z čínských archeologů. Pokud se ale jednalo o oficiální císařskou stavbu, proč o ní neexistuje jediný záznam?
Čínští kronikáři byli pověstní pečlivostí – co není zaznamenáno, muselo mít důvod. Je možné, že po dokončení někdo důkladně smazal stopy a vymýtil všechny zmínky. Nabízí se vysvětlení, že jeskynní komplex měl zůstat utajen – a že to nebylo dílo vesničanů z vlastní vůle, ale přísně střežený projekt pod taktovkou někoho vlivného. Kdyby jeskyně sloužily jen jako úkryt pro vesnici v době války, proč by si někdo dal tak záležet s výzdobou stěn a proč by stropy musely být tak vysoké? Účel musel být jiný, mnohem významnější.
Dalším tajemstvím je kde skončila všechna ta vytěžená hornina. V okolí Longyou nikdo nenašel zbytky kamene ani odvaly suti. Žádné stopy po odvozu materiálu, žádné dávné haldy. Jako by milion kubíků pískovce zmizel beze stopy spolu se svými tajemnými tvůrci. Někteří badatelé uvažují, že kámen mohl být po léta odvážen a rozptýlen po malých částech, aby to nepoutalo pozornost.
Jiní dokonce navrhli, že stavitelé možná jen rozšířili přírodní jeskyně, takže nemuseli odtěžit takové objemy. Žádný důkaz pro to ale neexistuje – stěny všech sálů jsou příliš hladké a pravidelné, než aby šlo o přírodní dutiny. Stejně tak nenalezené nástroje. Ani při pečlivém průzkumu povrchu 30 000 m² nenašli archeologové jediný zapomenutý hrot dláta, střep lucerny či zbytek provazu.
Technické provedení jeskyní Longyou popírá představy o schopnostech dávných řemeslníků. Každý sál je unikátní a přesto jako by navržen podle stejného plánu. Haly na sebe vzájemně téměř navazují – dělí je jen 50cm silné stěny, a přesto se žádný z těchto pilířů neprobořil do sousedního prostoru. Žádné tunely ani průchody mezi jeskyněmi neexistují.
To znamená, že jednotlivé skupiny dělníků musely pracovat izolovaně, každá na své „komnatě“, a přesto se všechny výsledné prostory těsně přiblížily jeden k druhému, aniž by se propojily či překryly. Jak mohli starověcí stavitelé dosáhnout takové přesnosti? Podle odborníků by něčeho takového nešlo docílit bez pokročilých měřicích nástrojů a pečlivých plánů.
Stavitelé z doby před dvěma tisíci lety však nic takového neměli – alespoň jak se domníváme. Stejně tak nikdo spolehlivě nevysvětlil, jak v hlubokém podzemí svítili při práci. Stopy po sazích z pochodní nebo lamp by zůstaly na stropě patrné dodnes, zvlášť v uzavřeném prostoru.
Jenže stěny jeskyní Longyou jsou čisté, bez očouzení. Vlhké prostředí by sotva dokázalo veškerý prach a saze za staletí smýt. Jako by snad dělníci lámali kámen potmě, nebo používali nám neznámý zdroj světla – i takové dohady zazněly.
Spory a tajemství
Co byly zač ony zástupy lidí, kteří pod zemí v potu tváře vyhloubili celý kamenný labyrint? Komu na tom záleželo tolik, že mobilizoval takové úsilí, a pak to celé uklidil z historie? Tyto otázky si čínští i světoví odborníci kladou od chvíle, kdy Wu Anai vylezl na denní světlo pokrytý blátem.
Přes veškerý výzkum se odpovědi různí a jednoznačné vysvětlení neexistuje. Čínští historikové záhy navrhli, že jeskyně Longyou mohly sloužit jako císařské skladiště obilí či zbraní. V polovině 1. století př. n. l., za vlády císaře Süan-tiho z dynastie Západní Chan, je totiž doloženo budování státních zásobáren v odlehlých okresech – a Longyou mohl být jedním z nich.
Tuto „teorii tajných sýpek“ zastává například dr. Ču Liang-cchaj z univerzity v Če-ťiangu. Podle něj mohla být část jeskyní v pozdějších dobách známa jako Pej-čchang-pching cchang neboli Severní obilná stodola, která se připomíná ještě v kronikách dynastie Suej (6.–7. století n. l.).
Sklady to mohly být vskutku grandiózní – ovšem právě jejich grandióznost teorii hatí. Proč budovat sklady pod úrovní podzemní vody? Pokud uvnitř stála voda, byly by zásoby zrna během pár dnů zkažené. Ču Liang-cchaj uznává, že otázka trvalého odvodnění zůstává záhadou.
Přesto poukazuje i na některé místní pověsti: jedna stará legenda třeba tvrdí, že král Gou-Ťien ze staroříšského státu Jüe tu ukryl vojsko a potají cvičil armádu, aby jednou porazil nepřítele. Gou-Ťien skutečně žil v 5. století př. n. l., tedy ještě před dynastií Chan – tím by se jeskyně datovaly ještě hlouběji do minulosti. Pověst o tajné armádě v podzemí dodnes průvodci turistům v Longyou vyprávějí. Důkaz pro ni však neexistuje žádný.
Své hypotézy mají i západní badatelé. Někteří v jeskyních vidí pozůstatek dávného lomu, odkud se těžil kámen pro jiné cíle – byť proti tomu mluví (pro účely manipulace s kameny) nepraktický design s úzkými šachtami a schodišti. Další si myslí, že sloužily rituálním účelům, snad jako obří podzemní svatyně nebo hrobka pro panovníka.
Uvažuje se i o vojenském bunkru – úkrytu pro císařskou rodinu či celé vojsko v době války. Jiní spekulují o zásobárnách jídla a munice pro případ obležení. Každé z těchto vysvětlení naráží na nějaký problém a žádné nejde přímo dokázat. Jeskyně Longyou jakoby stály mimo kontext známých dějin, a to nahrává bujné obrazotvornosti.
Na internetových fórech a v okrajových publikacích se tak objevují ještě divočejší teorie: prý zde zasáhli mimozemšťané, anebo jde o pozůstatek civilizace z času před známou historií lidstva. Podobné nápady se zrodily třeba z toho, že jeskyně Longyou leží těsně u 30. rovnoběžky severní šířky, tedy na podobné zeměpisné linii kde leží i egyptské pyramidy nebo bájný Bermudský trojúhelník.
Pro milovníky záhad to nemůže být náhoda – pro geology a historiky jen zajímavá shoda okolností. Přesto i seriózní badatelé připouštějí, že Longyou vyvolává více otázek než odpovědí. Kdo jeskyně postavil, proč, a jak docílil tak dokonalého výsledku? To zůstává otevřené. Odhodlaní výzkumníci tu podnikli řadu studií – zkoumali třeba, jak je možné, že se stropy komor za dvě tisíciletí nezhroutily (ukázalo se, že stěny jsou mírně skloněné a rozmístění pilířů velmi promyšlené, což rovnoměrně rozkládá tlak).
Odhalili také důmyslný systém odvodňovacích kanálků vytesaných při podlaze, který sváděl vodu k jedné stěně, kde se dala pravidelně odčerpávat. Zdá se tedy, že tvůrci o problému spodní vody věděli a dokázali se s ním popasovat pomocí tehdejší techniky. Ale nic z toho neříká, kdo ti tvůrci byli.
Živá legenda a pátrání pokračuje
Z někdejší chudé vesnice Š‘-jien Pej-cchun (Shiyan Beicun) je dnes turistická atrakce. Jeskyně Longyou se staly magnetem pro zvědavce a obdivovatele dávných kultur. Čínská vláda je v roce 2013 zařadila na seznam národních kulturních památek a několik největších sálů bylo zpřístupněno veřejnosti.
Místní průvodci vyprávějí návštěvníkům příběh farmáře Wu Anaie téměř jako pohádku o odvážném hrdinovi, který navzdory posměchu věřil své intuici a odkryl světu zapomenutý poklad. Wu Anai sám se dočkal uznání – po objevu ochotně spolupracoval s archeology, pomáhal odklízet bahno a stal se známou osobností v regionu.
Mezinárodní archeologická komunita přijímá Longyou s opatrnou zvědavostí. Na jedné straně jde o unikátní svědectví technických schopností starověku, na straně druhé chybí jasný kontext. Bez nálezů artefaktů a písemných pramenů je těžké jeskyně zařadit do známého příběhu čínské civilizace – a někteří badatelé proto téma raději přenechávají kolegům.
Již od objevení probíhají interdisciplinární výzkumy: geologické, inženýrské, historické. Výsledky se publikují v odborných časopisech, ale spíše než senzaci přinášejí další otázky. Zahraniční popularizační média označují Longyou za „největší nevyřešenou záhadu čínské archeologie“, která provokuje naši představu o úrovni starověkého inženýrství.
Příběh jeskyní Longyou tak žije dál svým vlastním životem. Na pomezí seriózní vědy a legend lidé stále hledají vysvětlení – od akademiků, přes nadšence alternativní historie až po konspirátory.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Longyou_Caves
https://zh.wikipedia.org/wiki/%E9%BE%8D%E6%B8%B8%E7%9F%B3%E7%AA%9F
https://www.dotyk.cz/magazin/longyou-cina/
https://www.heritagedaily.com/2020/08/the-mystery-of-the-longyou-caves/134874
https://www.discoveryuk.com/mysteries/archaeological-wonders-the-unsolved-longyou-caves-mystery/
https://www.academia.edu/7213027/LONGYOU_CAVES_CHINA
https://www.reddit.com/r/todayilearned/comments/14vhmnk/til_that_the_longyou_caves_a_mysterious_network/
