Článek
Než se život Mary Austin protnul s osudem budoucí rockové legendy, byla to nenápadná devatenáctiletá dívka z chudých poměrů. Narodila se roku 1951 v londýnském Battersea do rodiny hluchoněmých rodičů. Učila se samostatnosti a pokoře
Už v patnácti letech odešla ze školy a začala pracovat, aby pomohla rodině. Koncem 60. let nastoupila jako prodavačka v proslulém butiku Biba – Mekce tehdejší módní scény. Právě tam, mezi stojany extravagantního oblečení, se psal osudový prolog jejího života.
Jednoho dne roku 1969 do obchodu zavítal mladý muž původem ze Zanzibaru, který nedávno dokončil uměleckou školu. Freddie Bulsara, jak se tehdy ještě jmenoval, si v Kensingtonu vedle přivydělával prodejem oblečení a miloval výstřední módu. Mary si ihned všimla jeho sebevědomého vystupování – byl nepřehlédnutelný.
„Nepodobal se nikomu, koho jsem do té doby potkala,“ vzpomínala později. Freddieho okouzlila její plachá, křehká krása. Přes společné známé (kytaristu Briana Maye) si vyjednal rande a pozval ji ven přesně na den svých 24. narozenin. Ona ho ale zaskočila: odmítla. Neměla k tomu prý žádný zvláštní důvod, snad jen chtěla nebýt snadno k mání.
Vyšli si tedy až druhý den – do hudebního klubu Marquee v Soho na koncert kapely Mott the Hoople. Neměli mnoho peněz, a tak dělali obyčejné věci jako ostatní mladí v Londýně: procházeli se městem, užívali si muziku, smáli se. Žádný přepych, ten přišel až o několik let později spolu s rostoucí slávou.
Z počátečního ostychu se rychle zrodila náklonnost. „Byl velmi sebevědomý, což já nikdy nebyla. Vyrostli jsme spolu. Měla jsem ho ráda a od toho se to odvíjelo,“ líčila Mary začátky vztahu.
Brzy tvořili pár a stěhovali se do prvního společného bytu – stísněné garsonky v Kensingtonu. Psal se rok 1970 a čtyřiadvacetiletý Freddie si právě s Brianem Mayem a Rogerem Taylorem zakládal novou kapelu Queen. Mary stála po jeho boku, když snil o hvězdné dráze, a bezvýhradně v něj věřila. Trvalo jí prý tři roky, než se do něj doopravdy zamilovala, ale Freddie byl pro ni od počátku životním partnerem.
Zásnuby a zklamání
Mladí milenci spolu prošli érou prvních úspěchů Queen. Když hit Seven Seas of Rhye dobyl žebříčky, mohli si dovolit větší byt na Holland Road. Freddie si už předtím změnil příjmení na Mercury a jeho charisma na pódiu začínalo přitahovat pozornost. Doma ale zůstával citlivým, trochu plachým mužem, který se nejlépe cítil s Mary.
Na Vánoce 1973 pro ni připravil překvapení, které mělo stvrdit jejich lásku. Jednadvacetiletá Mary pod stromečkem našla velkou krabici zabalenou do pestrého papíru. Uvnitř byla další, a pak další – typická Freddieho hravost. V poslední malé krabičce nakonec objevila překrásný prsten s nefritovým kamenem.
Nechápala hned, oč jde, a překvapeně se Freddieho zeptala, na kterou ruku si má prsten navléknout. „Na levou,“ usmál se Freddie a lehce zrozpačitěl – i on byl v tu chvíli nečekaně nesmělý. Pak z něj vypadla osudová otázka, zda si ho vezme. Mary zůstala v šoku. Vůbec to nečekala.
Svatba však nakonec nikdy nebyla. Zasnoubili se sice oficiálně, ale jejich vztah čekala zkouška, kterou už nepřekonal. Freddie pro svou snoubenku sice složil něžnou baladu Love of My Life (na albu A Night at the Opera, 1975), v níž opěvoval Mary jako lásku svého života, zároveň ale v té době jeho city začaly procházet proměnou. Jak Queen raketově stoupali ke slávě, Mercuryho život se stával divočejším.
Mary stále bydlela s ním a čekala, že jednou dojde i na svatbu a rodinu, jenže Freddie se čím dál častěji vracel domů dlouho po půlnoci a odcizoval se jí. Šest let byli partnery, než Mary začala tušit, že se mezi nimi něco vytrácí. „Řekla jsem mu: ‚Freddie, něco se děje a já si připadám jako smyčka kolem tvého krku. Myslím, že bych tě měla nechat být,‘“ popsala Mary chvíle prvních vážných rozhovorů. On popřel, že by bylo něco v nepořádku, ale Maryino tušení rostlo. Začala se trápit, jestli nemá milenku. Pravda byla ještě složitější.
Nakonec si Freddie dodal odvahy a jednoho dne roku 1976 – to už byl celosvětovou superstar – přizval Mary k vážnému hovoru. Nikdy na tu chvíli nezapomněla. Seděli spolu tiše v obýváku, když jí s rozechvělým hlasem sdělil, že ho přitahují muži. „Cítil se pak dobře, že mi to konečně řekl – že je bisexuál,“ líčila Mary. „Ale já si pamatuji, jak jsem mu odpověděla: ‚Ne, Freddie. Nemyslím, že jsi bisexuální. Myslím, že jsi gay.‘“
Bylo to bolestné, ale upřímné. Tím okamžikem skončila jedna podoba jejich vztahu a začala nová kapitola. Mary bylo pětadvacet let a zůstala zničena – ztratila partnera, kterého bezvýhradně milovala. Přesto pocítila i úlevu, že zná pravdu. O mnoho let později dokonce řekla, že tím přiznáním jí Freddie možná zachránil život.
Kdyby s ní tehdy zůstal a vedl dvojí život, mohl by ji v době epidemie AIDS nakazit smrtící nemocí, která pak postihla jeho samotného. Freddie ji tedy nakonec ochránil tím, že byl k ní upřímný dřív, než bylo pozdě.
Jejich romantický vztah se sice uzavřel, ale místo něj se zrodilo pouto ještě silnější. „I když se časem z lásky změnil v cosi silnějšího,“ napsala výstižně novinářka Cindy Kerberová. Mary se od Freddieho neodvrátila. Stále ho milovala – možná jinak než předtím, ale hluboce. A on ji nechtěl ztratit.
„Všichni moji milenci se mě ptali, proč nemohou Mary nahradit, ale je to prostě nemožné,“ prohlásil Mercury o několik let později. „Jediný přítel, kterého mám, je Mary, a nikoho jiného nechci. Pro mě to bylo manželství.“ Skutečně spolu zůstali „v dobrém i ve zlém“ – jako blízcí přátelé, kteří si věřili víc než komukoli na světě. Mary se odstěhovala do vlastního bytu, který jí Freddie velkoryse pořídil nedaleko, ale zůstala součástí jeho nejbližšího okruhu.
Docházela za ním, doprovázela ho občas na koncerty, objevovala se po jeho boku na večírcích ještě dlouho poté, co už netvořili pár. Stala se dokonce zaměstnankyní jeho manažerské společnosti, aby byla nablízku a užitečná.
Dva muži a jedna žena
V polovině 80. let vstoupil do Mercuryho života irský kadeřník Jim Hutton – nenápadný, klidný muž, který se stal Freddieho dlouholetým partnerem. Zdálo by se, že Mary tím ustoupí do pozadí. Jenže opak byl pravdou. Freddie v srdci nosil vedle sebe dvě velké lásky: Jima, kterého nazýval „svým manželem“, a Mary, kterou až do smrti označoval za „svou manželku“.
Hutton přiznal, že pouto Mercuryho s Mary pro něj bylo občas trpké. Freddie se nijak netajil tím, že Mary stojí na nejvyšší příčce v jeho pomyslném žebříčku vztahů.
Mary se seznámila s Jimem i dalšími Freddieho blízkými a byla stálou součástí domácnosti v Garden Lodge – velkém viktoriánském domě, který si Mercury v roce 1985 koupil v Kensingtonu jako své sídlo. Jim Hutton se tam nastěhoval po roční známosti a staral se o dům a zahradu, Mary docházela čile na návštěvy. Dokonce i v nejužším intimním kruhu Mercuryho posledních let tak Mary nadále zaujímala výjimečné místo.
Po rozchodu s Mercurym Mary nějaký čas žila sama. Nedokázala si najít vážný vztah – jak by také mohla, když stále milovala Freddieho? Nakonec si však i ona začala budovat vlastní rodinný život. Koncem 80. let navázala vztah s malířem Piersem Cameronem. Ačkoli se nikdy nevzali, narodili se jim dva synové: starší Richard a mladší Jamie. Freddie tu novinu přijal s radostí a dojatě souhlasil, že se stane kmotrem malého Richarda.
Sám děti neměl a mít nechtěl – kdysi Mary s humorem odvětil, že „si radši pořídí další kočku“, když mu po rozchodu navrhla, zda by spolu přece jen neměli dítě. Role „strýčka Freddieho“ a kmotra mu ale vyhovovala. Mary konečně zakoušela obyčejné rodinné štěstí, třebaže ne v klasickém manželství – s Piersem Cameronem se po čase rozešla, a teprve roku 1998 se formálně vdala za jiného muže (podnikatele Nicka Holforda, s nímž se však během pár let rozvedla).
V dobrém i ve zlém, ve zdraví i nemoci
V roce 1986 slavila Queen megaturné Magic Tour a Freddie Mercury byl na absolutním vrcholu – vyprodané stadiony, úspěch hitů jako Bohemian Rhapsody či We Are The Champions, divoké oslavy. Mary se účastnila slavnostních okamžiků (například na afterparty po Wembley 1986 stála po boku Freddieho s hrdým úsměvem), ale všímala si i stinných stránek.
Freddie tehdy sršel energií, ale něco ho už uvnitř tiše sžíralo. Někdy v této době se začaly projevovat první příznaky nemoci, kterou před světem tajil. V dubnu 1987 se Mercury od lékařů dozvěděl, že je HIV pozitivní. Diagnóza byla neúprosná – virus postupně přecházel v nemoc AIDS, na niž tehdy neexistoval účinný lék.
Freddie zprvu tvrdil, že je zdráv, a před veřejností i mnohými přáteli držel diagnózu v tajnosti. Ovšem Mary Austinové se svěřil brzy, možná jako úplně první ze všech. Věřil jí absolutně a potřeboval se opřít o její podporu. Mary pak nosila tu strašnou jistotu jako balvan na srdci a zároveň musela předstírat, že se nic neděje.
Když se v následujících letech stav Freddieho Mercuryho začal zhoršovat, Mary stála při něm. Denně docházela do Garden Lodge, starala se o nemocného přítele společně s Jimem Huttonem a několika dalšími oddanými blízkými (osobní asistent Peter „Phoebe“ Freestone a kuchař Joe Fanelli, kteří s Mercurym také bydleli).
Koncem roku 1990 už bylo jasné, že se Freddie stahuje z veřejného života; v tisku kolovaly zvěsti o jeho zdraví, ale on mlčel. Mary v té době znovu otěhotněla a těšila se na nový přírůstek do rodiny. Zároveň však každý den seděla u Freddieho lůžka. Byla svědkem, jak se jeho dříve silné tělo mění v kostlivou skořápku, jak ztrácí zrak a každým dnem slábne.
V listopadu 1991 se Freddie Mercury rozhodl, že už dál nebude podstupovat marnou léčbu. „Jednoho dne řekl dost a přestal brát všechny léky, které ho udržovaly při životě,“ vzpomínala Mary na jeho poslední rozhodnutí. Ohromilo ji, jak statečně se smířil s neodvratným. Podíval se smrti zpříma do očí a řekl: fajn, přijímám to.
V pátek 22. listopadu vydal Mercury tiskové prohlášení, v němž vůbec poprvé přiznal, že má AIDS – jen pár strohých vět, jimiž chtěl utišit spekulace a požádal o klid.
O necelé dva dny později, večer 24. listopadu 1991, Freddie Mercury naposledy vydechl. Bylo mu 45 let.
Ještě než Mercury podlehl nemoci, sepsal pečlivě svou závěť. Věděl, že konec se blíží, a chtěl mít jistotu, že o vše bude postaráno dle jeho vůle. V dokumentu, který se začal číst tři dny po zpěvákově pohřbu, vzpomněl na mnohé: svým rodičům a sestře odkázal čtvrtinové podíly ze svého majetku, nejbližším přátelům jako Jim Hutton, Peter Freestone či Joe Fanelli věnoval po půl milionu liber jako dědictví. Lví podíl svého bohatství – plných 50 % pozůstalosti včetně budoucích autorských zisků – však určil pro Mary Austinovou.
Mary se tak stala hlavní dědičkou a zákonnou vykonavatelkou Freddieho odkazu. Ne každý to nesl libě. Někteří fanoušci i bulvár ji náhle začali vykreslovat jako vypočítavou ženu, která „dostala všechno“. V kuloárech se šeptalo, že členové Queen zpočátku žárlili – vždyť autorské honoráře z Mercuryho písní, které Mary začala pobírat, jí jen v prvních letech vynesly jmění. (Později, například díky obřímu úspěchu filmového hitu Bohemian Rhapsody, si přišla na další desítky milionů liber, aniž by na filmu jakkoli participovala.)
Zpěvákova rodina však jeho přání respektovala a kapela Queen se nikdy veřejně proti Mary nevymezila. Ostatně k Mary cítil hluboký vděk i Freddieho otec Bomi a matka Jer – brali ji léta skoro jako dceru. Těžší to bylo s Mercuryho posledním partnerem Jimem Huttonem. Ten sice věděl, že dům připadne Mary, ale přesto ho zabolelo, že pro něj Freddie nezanechal víc. Hutton pečoval o Mercuryho do posledních chvil a možná doufal, že bude zabezpečen více. Dostalo se mu „jen“ půlmilionu liber a příkazu opustit Garden Lodge.
Mary mu podle Mercuryho instrukcí dala tři měsíce na vystěhování, což on později popsal s hořkostí. Odešel v březnu 1992 a vrátil se do Irska. O pár let později vydal knihu Mercury and Me, kde detailně vylíčil svůj život s Freddiem – mnozí to považovali za nevkusné odhalování intimností, jiní v tom viděli Huttonovu terapii a způsob, jak se vyrovnat se ztrátou.
Mary tak zůstala poslední, kdo střežil opravdové tajemství Mercuryho života. Největším úkolem, který jí Freddie v závěti stanovil, bylo naložit s jeho ostatky. Přál si, aby po kremaci právě Mary převzala urnu s popelem a ukryla ji na tajném místě, které nebude nikdy prozrazeno.
„Nechtěl, aby se někdo pokoušel ho vykopat, jak se to stalo jiným slavným lidem. Fanoušci dokážou být neskutečně posedlí,“ vysvětlila Mary. Dva dlouhé roky ponechala urnu bezpečně v domě. Až poté, co opadla největší pozornost médií i příval fanoušků na Logan Place, rozhodla se k činu. Jednoho brzkého rána se nenápadně vyplížila z domu, jako by šla na obyčejnou procházku se psem. V kabelce měla schovanou těžkou kovovou urnu.
„Muselo to působit jako každý jiný den, aby personál nic nepoznal – mohli by pak šířit klepy,“ líčila Mary později utajenou akci. Bez doprovodu, bez svědků odnesla popel svého milovaného přítele pryč a uložila ho na místě, které zná jen ona. Dokonce ani Freddieho rodičům neprozradila, kam jeho ostatky dala. Tento slib hodlá vzít do svého vlastního hrobu.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Freddie_Mercury#Relationships
https://www.the-independent.com/arts-entertainment/music/news/freddie-mercury-daughter-secret-child-mary-austin-b2805869.html
https://www.biography.com/musicians/freddie-mercury-mary-austin
https://www.vogue.cz/clanek/society/cindy-kerberova/laska-z-archivu-freddie-mercury-mary-austin
https://www.blesk.cz/mary-austin-freddie-mercury-wiki
https://www.queenconcerts.com/queenzone/1548608.html
https://www.queenconcerts.com/queenzone/1494026.html
