Článek
Bylo mu čtyřiapadesát, když uslyšel z úst prezidenta větu, která mu vyrazila dech. „Za vším se skrývají chapadla neviditelných mafií… Krajně temné slušovické žilky nenápadně prorůstají celým naším potravinářstvím,“ pronesl Václav Havel 21. srpna 1990 před ztichlým Václavským náměstím.
František Čuba stál opodál a každé slovo dopadalo jako úder. Ještě nedávno byl oslavován, dnes ho líčili málem jako gangstera. Krátce po této veřejné sprše Čuba sklopil hlavu a rezignoval na funkci, která ho provázela většinu života.
Ještě rok předtím ho mnozí oslavovali jako vizionáře. František Čuba byl předsedou proslulého JZD Slušovice – zemědělského družstva, z něhož dokázal během socialismu vybudovat ekonomický fenomén s miliardovými obraty.
Za minulého režimu se Čuba proslavil jako tvůrce „slušovického zázraku“, když z průměrného družstva na Zlínsku vybudoval agrokombinát se sedmimiliardovým ročním obratem. V 80. letech byly Slušovice výkladní skříní socialistického zemědělství – a přitom tam v mnoha ohledech fungovala pravidla tržního hospodářství.
Podnik zaměstnával kolem sedmi tisíc lidí, lámal rekordy v živočišné výrobě a expandoval do oblastí, o kterých se jiným státním podnikům ani nesnilo. Tehdejší pracovníci dodnes vzpomínají na slušovická léta jako na úžasné období. Čubu popisují slovy jako „sociálně cítící vizionář“ a „geniální podnikatel“.
Jak se mladému agronomovi něco takového podařilo uprostřed centrálně řízené ekonomiky? Čuba sám vždycky říkal, že podnikat se dá za každého režimu – socialistického i kapitalistického. Narodil se roku 1936 v Březové, malé vesnici nedaleko Zlína, města proslaveného firmou Baťa.
Jeho otec byl sedlák a předal synovi lásku k půdě. Baťův Zlín zas mladému Františkovi ukázal tradici úspěšného podniku a moderního řízení. Do komunistické strany vstoupil už v roce 1956 během studií agronomie. Nebyl to ortodoxní funkcionář – spíše pragmatik.
Jako talentovaný zemědělský inženýr se brzy naučil balancovat na hraně. Využíval každé skuliny v tehdejších pravidlech, obratně lavíroval mezi předpisy a dokázal si získat přízeň či alespoň tichou podporu vlivných mužů režimu. Díky kontaktům v nejvyšších místech postupně vybudoval pro svoje družstvo takřka monopolní postavení v řadě odvětví.
Zlí jazykové tvrdili, že mu pomáhala i spolupráce s komunistickou Státní bezpečností – v 90. letech o tom hovořil třeba disident Stanislav Devátý. Jisté je, že bez mimořádné odhodlanosti a odvahy riskovat by slušovický zázrak nevznikl. Čuba zkrátka hrál se systémem vlastní chytrou hru a dlouho vyhrával.
Na sklonku socialismu vypadaly Slušovice jako z jiného světa. Pod Čubovým vedením družstvo zdaleka nezůstalo jen u krav a obilí. Postavili moderní dostihové závodiště, dokonce i čtyřproudou silnici k podniku. Slušovické obchody překypovaly nedostatkovým západním zbožím.
Družstvo vyrábělo své vlastní počítače, provozovalo malé aerolinky a řídilo široké portfolio činností od potravinářství po high-tech. Koncem 80. let už čistě zemědělská výroba tvořila jen menšinovou část jejich produkce. Čuba také zavedl na tu dobu nevídané manažerské metody. Rozdělil podnik na samostatné divize, které spolu obchodovaly téměř jako nezávislé firmy – část zisků odváděly do společné kasy družstva a zbytek si členové ponechali.
Lidi motivoval hmotnými odměnami, morálním uznáním i pocitem radosti z dobře odvedené práce. Výsledky byly ohromující. Krávy ve Slušovicích dojily až trojnásobek oproti běžným normám, pole dávala rekordní úrody a zaměstnanci brali nebývale vysoké prémie. Do Slušovic jezdily delegace z celého světa, aby viděly ten zázrak na vlastní oči.
František Čuba se tak zapsal do dějin jako muž, jenž dokázal na malém městě realizovat „kapitalismus v socialismu“. V roce 1988 mu komunistická moc udělila titul Hrdina socialistické práce – paradoxně za metody, které podkopávaly samotné základy socialistické plánované ekonomiky. Čuba se ocitl na výsluní.
V roce 1989 ho vyhledal americký miliardář (a současný prezident) Donald Trump, se kterým se Čuba osobně setkal. Zdaleka nebyl jediným zvědavým kapitalistou, který si chtěl prohlédnout slušovické impérium. Tisíce obyčejných lidí tehdy vzhlížely ke Slušovicím s nadějí. Bylo to místo, kde se i v nesvobodné zemi dalo dýchat trochu volněji – kde schopnost a píle vítězily nad byrokracií.
Jenže pak přišel listopad 1989 a s ním euforie z nově nabyté svobody. Pro Františka Čubu to znamenalo začátek konce. Z hrdiny socialistické ekonomiky se přes noc stal podezřelý element. Jeho družstvo, opředené legendami, náhle budilo rozpaky a závist.
Co když byl ten zázrak jen iluze? – šeptalo se v kuloárech Občanského fóra. Čuba plánoval převést JZD na akciovou společnost, aby mohl v podnikání pokračovat i v tržních podmínkách. Nové pořádky mu ale nepřály. Vedení revolučního hnutí požadovalo rozdělení družstevního majetku a důslednou privatizaci.
Mezi Čubou a porevolučními komisemi vzplály spory. A pak zazněla ona osudná slova prezidenta Havla o „temných slušovických žilkách“. Veřejnost, omámená polistopadovou hysterií kolem všeho komunistického, začala na slušovický zázrak pohlížet skrz prsty.
František Čuba pochopil, že jeho čas vypršel. Krátce po Havlově projevu rezignoval na post předsedy agrokombinátu Slušovice. Po sedmadvaceti letech opustil podnik, který od píky vybudoval a který byl jeho chloubou i smyslem života.
Následoval pád strmý a tvrdý. Agrokombinát Slušovice se v následujících měsících rozpadl. Část prosperujících divizí se oddělila do nových společností, které byly vzápětí zprivatizovány. Nastal chaos – zmatek cílený i živelný zároveň. Různí „podnikavci“ se snažili ukrojit z dřívějšího bohatství co největší kus pro sebe.
Sám Čuba zorganizoval vznik několika nástupnických firem s účastí členů své rodiny a bývalých kolegů, evidentně ve snaze zachovat alespoň torzo slušovického dědictví. Tyto pokusy však provázely pochybnosti a podezření. Shořela celá řada dokumentů – celý archiv JZD v jednu chvíli záhadně lehl popelem.
Majetek mizel neznámo kam. Ozývala se obvinění z tunelování a podvodů. František Čuba se dokonce ocitl před soudem: měl údajně už v roce 1990 nezákonně povolit vedení soukromých účtů ve vnitropodnikové bance družstva, což odporovalo tehdejším předpisům.
V roce 1998 za to byl nepravomocně odsouzen k podmíněnému trestu, ale Čuba se odvolal a nakonec byl v roce 2000 všech obvinění zproštěn. Definitivně se tak očistil – jenže dobré jméno mezitím dávno vzalo za své.
Družstvo zmizelo, nástupnické firmy se rozprchly po kouscích, a ani jedna už nedosáhla věhlasu původních Slušovic. Sen o „českém zázraku“ skončil.
František Čuba se stáhl do ústraní. Zůstal v rodném kraji, přednášel na vysokých školách a nepřestával přemýšlet o ekonomice a zemědělství. Veřejný život ho znovu vtáhl až o mnoho let později. V roce 2013 mu nově zvolený prezident Miloš Zeman nabídl, aby se stal jeho poradcem pro oblast hospodářství a zemědělství.
Čuba kývl – a jako by tím stvrdil své politické zmrtvýchvstání. Ve Zlínském kraji měl dodnes zvuk, a tak ještě téhož roku obdržel z rukou prezidenta Zemana vyznamenání Medaili Za zásluhy. Následující rok 2014 kandidoval ve zlínském obvodu do Senátu. Získal nejvyšší počet preferenčních hlasů ze všech kandidátů a senátorské křeslo opravdu vybojoval. Po pětadvaceti letech od pádu komunismu se legenda vrátila na výsluní.
Jenže čas se nedal oklamat. V jednu chvíli seděl František Čuba v senátorském křesle, o dvě zimy později už bojoval se zdravím. Od srpna 2016 se kvůli vážným potížím přestal objevovat na jednáních horní komory. Měsíce plynuly a prázdné senátorské místo budilo stále větší kritiku.
Kde je Čuba? – psaly noviny, když se hromadily jeho absence. Po čase veřejný tlak zesílil natolik, že se rozhodl vzdát platu i náhrad, ale mandát si zatím ponechal. Úřadovat chtěl z domova na Zlínsku, což však podle vedení Senátu nešlo. Tehdy už bylo jasné, že tahle bitva se vyhrát nedá.
V únoru 2018 František Čuba rezignoval na funkci senátora. Uvedl, že on i jeho blízcí čelili silnému tlaku a nepříjemným útokům kvůli jeho dlouhodobé nepřítomnosti. Bylo to důstojné, leč hořké rozloučení se světem vrcholné politiky.
Koncem června 2019 František Čuba zemřel ve věku 83 let. Na pohřeb v jeho milovaných Slušovicích dorazily stovky lidí. Nechyběl ani prezident Zeman, který svého přítele veřejně pochválil jako odvážného vizionáře.
Tiše tam stály i desítky bývalých družstevníků – dnes už šedovlasých pánů a dam, kteří kdysi sdíleli Čubův sen. Možná právě jim se v hlavách promítaly vzpomínky na doby, kdy byli na svoji práci hrdí a budoucnosti se nebáli.
Uprostřed oválu zarostlé dostihové dráhy, kdysi pýchy slušovického družstva, se dnes rozkládá velké golfové hřiště. Tráva zde roste stejně zeleně jako kdysi, jen svědků minulých časů ubývá. Čubův příběh zůstává plný paradoxů.
Pro jedny představoval symbol naděje, pro jiné „temnou žilku“ prorůstající ekonomikou. Sám Čuba přitom nikdy nepřestal věřit tomu, co hlásal: že poctivá iniciativa a pracovitost mají smysl v jakékoli době. A v myslích mnoha pamětníků přetrvalo jediné – že tenkrát, za Čuby, bylo dobře. Nejen dobře. Bylo líp než jinde, líp než dnes.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/František_Čuba
https://www.reflex.cz/clanek/causy/73407/frantisek-cuba-autor-slusovickeho-zazraku-komunista-i-batuv-ucednik.html
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/zemrel-otec-slusovickeho-zazraku-frantisek-cuba-bylo-mu-83-let-63432
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zemrel-frantisek-cuba-40288298
https://denikn.cz/158377/frantisek-cuba-muz-ktery-stvoril-i-znicil-slusovickou-legendu/
https://www.idnes.cz/zlin/zpravy/slusovice-jzd-frantisek-cuba-revoluce-ondrej-sevecek-historik.A241128_143343_zlin-zpravy_hoo
https://www.lidovky.cz/relax/lide/frantisek-cuba-kapitalista-ve-vykladni-skrini-socialistickeho-ceskoslovenska.A190707_212648_lide_ele
