Geniální plán, jak zmást nepřátelské dělostřelectvo. Francouzi chtěli postavit kopii Paříže

Všechno začalo téměř nevinně. Psal se 30. srpen 1914, pouhý měsíc po začátku války, když se na obloze nad překvapenou Paříží objevil německý jednoplošník Taube. Pilot ručně shodil čtyři malé bomby a spolu s nimi i vzkaz požadující kapitulaci. Prvotní reakce Pařížanů nebyla panika, ale spíše zvědavost. Lidé se shromažďovali na balkonech a mostech, aby sledovali tento nový, podivný „městský rituál“. Netušili, že tato podívaná je jen předzvěstí hrůzy, která měla brzy pohltit jejich svět.

Skutečný teror přišel o rok později s německými zeppeliny. Obrovské, tiché vzducholodě plněné vodíkem se neslyšně vznášely nad nočním městem a shazovaly tisíce kilogramů bomb. Jejich přízračný, tichý příchod vyvolával téměř nadpřirozenou hrůzu, která způsobovala „extrémní strach“ a dokonce i pouliční nepokoje. V tu chvíli Pařížané pochopili, že válka už není jen vzdálená zpráva z fronty, ale smrtící hrozba přímo nad jejich hlavami.

V roce 1917 však zeppeliny nahradila mnohem smrtelnější zbraň: těžké bombardéry Goth G.IV. Nebyli to neohrabaní obři, ale rychlé, vysoko létající stroje smrti, které útočily v celých letkách. Jejich cíl byl jasný a děsivý:

strategické bombardování. Neměly ničit jen vojenské cíle, ale systematicky podkopávat morálku civilního obyvatelstva. Rok 1918 přinesl hrůznou eskalaci těchto náletů. Mezi lednem a zářím uskutečnily německé letouny stovky náletů na Paříž. Město se ocitlo v neustálém obležení, bulváry byly posety sutinami a noční oběti se staly ponurou realitou.

Jako by to nestačilo, v březnu 1918 se objevil nový, nepředstavitelný teror. Na město začaly z čistého nebe dopadat granáty. Zněly sirény, ale na obloze nebyla žádná letadla. Byla to práce Pařížského děla (Pariser Kanonen), tajné superzbraně, která pálila ze vzdálenosti více než 120 kilometrů. Počáteční panika a zmatek byly obrovské.

Ostřelování bylo neúprosné, granáty dopadaly v přesných intervalech jako forma psychologického mučení, jehož cílem bylo zlomit ducha města. Vrcholem této hrůzy se stal útok na Velký pátek, kdy jediný granát zasáhl střechu kostela St-Gervais-et-St-Protais během mše. Střecha se zřítila na plný sál věřících a na místě zabila desítky lidí.

Tento systematický vývoj teroru ukázal, že Paříž nebyla jen vedlejší obětí války. Morálka jejích obyvatel se stala primárním vojenským cílem. Konvenční obrana selhávala – protiletadlová děla, světlomety i stíhači byli proti nočním náletům a vysoko letícím bombardérům Gotha často bezmocní. Pařížské dělo bylo jednoduše příliš daleko na to, aby ho bylo možné zastavit. V této atmosféře zoufalství se zrodil plán tak odvážný, že se vymykal veškeré představivosti. Pokud nepřítele nebylo možné zastavit silou, musel být oklamán lstí.

V roce 1917, kdy se konvenční obrana ukázala jako nedostatečná, začala francouzská vláda prostřednictvím své organizace Défense Contre Avions (DCA) hledat radikální řešení. Zrodila se myšlenka, která byla stejně geniální jako šílená: pokud nelze Paříž skrýt, postaví se její dvojník. Vytvoří se „Faux Paris“ (Falešná Paříž), navržená s jediným cílem: být „městem stvořeným k bombardování“.

Logika tohoto podvodu byla založena na hlubokém pochopení slabin nepřítele. V éře před radarem byli němečtí piloti při nočních misích nebezpečně závislí na vizuální navigaci. Sledovali třpytivé linie železničních tratí, odrazy měsíce na řekách a slabou záři měst pod sebou. Celý plán spočíval ve zneužití této závislosti na zraku.

Úspěch projektu závisel na geografii. Francouzští vojenští plánovači provedli rozsáhlé kartografické práce, aby našli místo, které by mohlo přesvědčivě napodobit hlavní město z ptačí perspektivy. Našli ho asi 25 kilometrů severně od Paříže, poblíž města Maisons-Laffitte, kde se ohyb řeky Seiny téměř dokonale shodoval s tím, který objímá skutečnou Paříž. Toto místo bylo vybráno jako jeviště pro jejich velkolepou iluzi.

Plán nebyl jen postavit jednu falešnou oblast, ale vytvořit komplexní, třízónový klam, který by napodobil klíčové vizuální znaky pařížské metropole. První zóna byla replikou průmyslového srdce. Tato zóna, poblíž Roissy-en-France a Villepinte, měla obsahovat falešné továrny pro Saint-Denis a Aubervilliers a především repliky dvou hlavních železničních uzlů, Gare du Nord a Gare de l'Est.

Druhá zóna bylo mistrovské dílo celého podvodu. Nacházela se podél falešného ohybu Seiny v lese Saint-Germain-en-Laye a měla být kompletní replikou centra Paříže. Plány zahrnovaly falešnou Champs-Élysées, dřevěný Vítězný oblouk, fantomové náměstí Place de l'Étoile a dokonce i repliku budovy Opery.

Poslední zónou byla imitace velkého průmyslového komplexu poblíž Chelles, doplněná ohnivou září vysokých pecí, navržená tak, aby odlákala bombardéry od skutečných zbrojovek.

Tento projekt byl dokonalou inverzí městského plánování. Zatímco slavná Haussmannova přestavba Paříže měla za cíl vytvořit funkční a krásné prostory pro život, Faux Paris bylo mistrovským dílem dysfunkčního designu. Jeho účelem nebylo udržovat život, ale přitahovat smrt. „Ulice“ nebyly určeny k dopravě, ale k zaměřování. „Budovy“ nesloužily jako úkryt, ale jako cíl k zničení.

Genialita plánu spočívala v temné, symbiotické vazbě mezi skutečným městem a jeho přízračným dvojčetem. Aby návnada fungovala, musela skutečná Paříž každou noc provést rituál sebezničení. Ponořila by se do naprosté, vynucené tmy a zhasla by každé světlo, aby se stala neviditelnou. V ten okamžik by její město duchů ožilo a zářilo jen tak slabě, aby vypadalo jako skutečné město se špatně dodržovaným zatemněním.

Francouzská armáda věděla, že potřebuje víc než jen inženýra; potřebovala kouzelníka. Našla ho v osobě Fernanda Jacopozziho, italského elektroinženýra. Nebyl to vojenský stratég, ale umělec světla, muž, který chápal jemnou sílu světla k vytváření iluzí. Byl najat, aby vdechl život neobydlenému městu.

Jeho metody byly ohromující ukázkou filmových speciálních efektů, navržených tak, aby vytvořily přesvědčivou iluzi pro publikum v oblacích. Památky byly postaveny z jednoduchého dřeva a natřeného plátna. Aby napodobil nepřetržitý provoz válečných továren, byly střechy vyrobeny z průsvitných látek, které vypadaly jako špinavé sklo, a osvětleny zespodu. Jacopozzi dokonce plánoval funkční pece a umělý kouř a páru, které by se valily z komínů a vytvářely dojem aktivní výroby.

Navrhl komplexní systém osvětlení s paletou bílých, žlutých a červených lamp, které simulovaly vše od teplé záře domovů po ostré světlo dílen a ohnivý dech pecí. Intenzita byla pečlivě kalibrována; musela být dostatečně slabá, aby byla uvěřitelná, protože příliš jasně osvětlené město by vzbudilo podezření.

Jacopozziho korunním dílem však byla iluze pohybujícího se vlaku. Nešlo o skutečnou lokomotivu, ale o dechberoucí trik. Osvětlovací zařízení bylo namontováno na plošině, která se pohybovala po dvoukilometrové trati. Toto zařízení promítalo světlo do stran, což vytvářelo dojem osvětlených oken vagónů projíždějících nocí. Různobarevná světla simulovala záři z topeniště lokomotivy, díky čemuž fantomový vlak vypadal pro piloty nad hlavou šokujícím způsobem reálně.

Jeho práce byla v podstatě průkopnickou formou rozsáhlých speciálních efektů. Byl produkčním designérem a supervizorem efektů pro drama ze skutečného života s nejvyššími možnými sázkami. O desetiletí později, během druhé světové války, si americká vláda najala hollywoodské scénografy, aby maskovali vojenské továrny. Jacopozzi byl jejich předchůdcem, kouzelníkem, který používal nástroje iluze ne k pobavení publika v divadle, ale k oklamání nepřítele na obloze.

V osudu tohoto muže se skrývá hluboká ironie. Fernand Jacopozzi se dnes proslavil nikoli svou tajnou válečnou prací, ale jako muž, který po válce jako první osvětlil skutečnou Eiffelovu věž a Champs-Élysées, a stal se tak otcem pařížského nočního života „bouřlivých dvacátých let“.

Jeho první velké pařížské mistrovské dílo bylo město stínů, falešné město světel navržené v tajnosti, aby přitahovalo smrt. Jeho druhé, veřejné mistrovské dílo, bylo osvětlení skutečného města pro mír a radost. Za svůj nejgeniálnější a nejvlastenečtější čin, za který byl tajně vyznamenán prestižním Řádem čestné legie, musel zůstat duchem, stejně jako město, které postavil.

Stavba Falešné Paříže byla monumentální a přísně tajný podnik. Navzdory velkolepým plánům postupovala pomalu. Než se válka chýlila ke konci, byla částečně dokončena pouze Zóna A, severovýchodní průmyslová návnada s falešným nádražím Gare de l'Est. Je pravděpodobné, že malé části ostatních zón byly postaveny jen pro otestování účinnosti iluzí.

Poslední německý nálet na Paříž se uskutečnil v září 1918, dříve než byly hlavní části falešného města plně funkční. Němečtí bombardéři nikdy nedostali šanci nechat se oklamat.

11. listopadu 1918 bylo podepsáno příměří, které ukončilo Velkou (první světovou) válku. Falešná Paříž, toto propracované jeviště pro bitvu, která se nikdy neodehrála, se přes noc stala zastaralou. Nikdy nebyla napadena, nikdy nebyla otestována, její genialita nebyla nikdy prokázána v ohni boje.

Tajné město bylo demontováno stejně rychle a tiše, jako bylo postaveno. Dřevo, plátno a další materiály byly pravděpodobně zachráněny a znovu použity na pomoc při obnově skutečných škod, které poznamenaly zbytek Francie – poslední praktická služba od města iluzí.

Bylo by snadné označit projekt za neúspěch, protože nikdy nebyl bombardován. Pokud by však německá rozvědka měla jen tušení o existenci projektu – a víme, že Němci měli podobné plány – zkomplikovalo by to každý nálet. Falešná Paříž možná uspěla ne tím, že přitáhla bomby, ale tím, že zasela sémě paralyzující nejistoty do mysli každého nepřátelského pilota, který letěl směrem ke skutečnému Městu světel.

Zdroje:

https://fr.wikipedia.org/wiki/R%C3%A9plique_de_Paris

https://www.messynessychic.com/2013/04/03/so-today-i-learned-that-france-built-a-replica-of-paris-in-wwi/

https://www.warhistoryonline.com/world-war-i/faux-paris-wwi.html

https://doughboy.org/in-world-war-i-france-started-to-build-a-fake-paris-to-confuse-german-bombers/

https://historyfacts.com/world-history/fact/fake-paris-wwii/

https://www.atlasobscura.com/articles/the-counterfeit-paris-and-other-fake-cities-built-in-the-name-of-espionage

https://www.youtube.com/watch?v=Hh8HVx7APp0

https://www.unjourdeplusaparis.com/en/paris-insolite/faux-paris-1918

https://www.uloop.com/news/view.php/125521/The-Fake-City-of-Paris

https://www.zdnet.com/article/fake-paris-project-revisited-after-decades-of-obscurity/

http://parisisinvisible.blogspot.com/2012/12/paris-est-un-leurre-true-story-of-fake.html