Článek
Gisella Perlová (rozená Perlová) se narodila v prosinci 1907 ve městě Sighetu Marmației na tehdejším maďarském území Rakouska-Uherska (dnešní Rumunsko). Pocházela z konzervativní židovské rodiny a od dětství vynikala ve škole.
Maturitu složila jako šestnáctiletá – jako premiantka třídy, jediná dívka a jediná Židovka mezi spolužáky. Její otec zpočátku nechtěl o studiu medicíny slyšet. Bál se, že se dcera vzdálí víře. Gisella ho však nakonec přesvědčila. Na posvátnou knihu mu přísahala, že nikdy neopustí svou víru, a on ustoupil.
Vystudovala medicínu a stala se uznávanou gynekoložkou – v oboru, kde tehdy ženy téměř neexistovaly. Ve svém rodném Sighetu si otevřela praxi a provdala se za internistu Dr. Ephraima Krausse. Manželům se narodily dvě děti – syn a dcera – a život Perlových plynul v poklidu a úspěchu. Až do roku 1944.
Na jaře 1944 obsadilo nacistické Německo území Maďarska a rychle začalo s likvidací tamní židovské komunity. Gisellu s rodinou nacisté nejprve internovali v sighetském ghettu a brzy poté deportovali v dobytčím vagónu do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Dcerku stihla ještě před deportací na poslední chvíli předat nežidovským přátelům.
Ve čtyřech dnech otřesné cesty vlakem vyprchala poslední naděje – a po příjezdu do tábora čekala rodinu nemilosrdná selekce. Na osvětimské rampě se Gisella naposledy objala s milovaným otcem a manželem. Slíbili si, že se jednoho dne znovu setkají v Jeruzalémě.
Pak je esesmani surově rozehnali do různých zástupů. Matka byla odtržena od syna: David jí zmizel ve frontě vedoucí přímo do plynové komory. V Osvětimi platilo kruté pravidlo: děti, staří a těhotné nemají právo žít. Jen ti „práceschopní“ dostali dočasný odklad smrti.
Gisella prochází selekcí, omámená žalem a hrůzou. Všude křik německých povelů, pláč dětí, pach spáleniny z nedalekých krematorií. Vtom si jí povšimne elegantní důstojník SS s chladnýma očima – Dr. Josef Mengele, nechvalně proslulý „Anděl smrti“.
Zjišťuje, že nově příchozí vězeňkyně je gynekoložka, a okamžitě si ji vybírá do svého zdravotnického týmu. Znalosti jí mohly prodloužit život, ale zároveň ji uvrhly do situací, které by nikdo nechtěl zažít. Gisella nastupuje jako vězeňská lékařka v ženském táboře, ovšem bez jakýchkoli lékařských pomůcek, léků či i jen tekoucí vody.
Každý den ošetřuje zubožené vězenkyně s chorobami z hladu, špíny a bití. Šije rány po krutých švihnutích bičem, amputuje zčernalé končetiny a provádí zákroky při světle svíčky – to vše bez anestetik, bez dezinfekce, v prostředí epidemie a všudypřítomné smrti. Navzdory všemu se snaží trpícím ženám ulevit aspoň laskavým slovem.
„Bez léků jsem byla bezmocná. Léčila jsem je svým hlasem, vyprávěla jsem jim krásné příběhy,“ vzpomínala po válce. Někdy zorganizuje kousek chleba či špetku margarínu a rozdělí je mezi nejzesláblejší. V koncentračním táboře, kde platí jediné pravidlo – zákon džungle, zákon přežití – si tím získá důvěru spoluvězeňkyň. Netuší, že ji čeká morálně nejtěžší zkouška života.
Tajné potraty v pekle
V létě 1944 sdělil Mengele doktorce Perl nové „pracovní pokyny“. „Přikázal mi, abych mu nahlásila každou těhotnou ženu,“ vypověděla lékařka. Tvrdil jí, že takové vězeňkyně čeká přeřazení do lepšího tábora s vydatnou stravou. Gisella tušila zradu, ale rozkaz byl rozkaz.
Když pár nešťastnic zaslechlo zmínku o mléku a lepší péči, radostně se Mengelemu samy přihlásily: „Já, já jsem těhotná!“ Netušily, že podepisují ortel sobě i svým nenarozeným dětem. Teprve později Gisella hrůzou pochopila pravdu: žádný lepší tábor neexistuje.
Těhotné ženy byly odváženy do Mengeleho výzkumného bloku a sloužily jako pokusní králíci. Sadistický „lékař“ je operoval – rozřezal jim břicha zaživa, bez umrtvení – a matky i s nenarozenými plody pak nechal spálit v krematoriu. Místo slibované záchrany tedy čekala každou těhotnou jistá smrt.
Gisella stála před krutým dilematem. Jako lékařka byla vychována vždy chránit život, ale teď pochopila, že v Osvětimi to může znamenat pravý opak. Těhotenství = rozsudek smrti – tahle rovnice platila bez výjimky. Pokud chce zachránit aspoň ženy, musí jim vzít nenarozené děti, dřív než je Mengele objeví.
Rozhodla se, že už nedopustí, aby v táboře byla odhalena jediná další těhotná. Začala po večerech obcházet baráky a potají vyhledávat budoucí matky. Vysvětlovala zoufalým ženám, co je čeká, a mnohé ji zoufale prosily o pomoc.
A tak se z porodníka stala andělem smrti z milosti – lékařka Gisella Perl začala v noci tajně vyvolávat potraty či předčasné porody, aby uchránila ženy před jistou smrtí. Neměla žádné nástroje ani léky; dělala to holýma rukama, na špinavé zemi přeplněného baráku.
Místo skalpelu ostrý kousek skla, místo dezinfekce jen vlastní sliny. Některé pacientky byly v raném stádiu těhotenství, jiné už na pokraji porodu. Gisella ve stínech nočního tábora potratila stovky žen – podle některých svědectví dokonce kolem tří tisíc.
Každý takový čin byl zoufalým pokusem zbrzdit mechanismus vraždění. Pokud by ji Mengele nebo dozorci přistihli, skončila by okamžitě na popravišti.
Pro ženu, která celý život přiváděla děti na svět, byl tenhle úkol absolutně nepředstavitelný zvrácený paradox. Gisella nikdy nepřestala vnímat hrůzu toho, co dělá. „Nikdo nikdy nepochopí, co pro mě znamenalo ničit ty děti… Milovala jsem ta novorozeňátka nejen jako lékařka, ale i jako matka a pokaždé to pro mě bylo, jako bych zabíjela své vlastní dítě, abych zachránila život ženy,“ svěřila se ve svých pamětech bez příkras.
Každou noc nesla na svých bedrech volbu, kterou jí vnutil zrůdný systém: volbu mezi dvěma hrůzami, ne mezi dobrem a zlem, ale mezi jistou smrtí a nadějí na přežití. Soucit musel jít stranou. Pokud chtěla zachraňovat, musela sama brát životy. Věděla však, pročto dělá. Vězněné matky byly polomrtvé hladem, jejich těla nedokázala tvořit mléko.
Jídla byl nedostatek i pro dospělé – novorozené dítě by v táboře nemělo žádnou šanci přežít. I kdyby se miminko podařilo ukrýt, nepřežilo by. Tohle vědomí Gisellu udrželo při rozumu. Každý večer před další tajnou operací se modlila, aby měla sílu pokračovat.
Navzdory obrovskému riziku dokázala doktorka Perl svou partyzánskou medicínou obelstít Mengeleho po mnoho měsíců. Zachránila tak před plynovou komorou stovky žen. Některé zdroje uvádějí, že díky ní přežily až tři tisíce vězeňkyň. Přesto ji svědomí nikdy nepřestalo trýznit. Nejhůře nesla případ jedné vězeňkyně, která těhotenství tajila příliš dlouho.
Byla už v devátém měsíci a Gisella u ní musela vyvolat porod, protože potrat nepřipadal v úvahu. Dítě se narodilo živé.Hubená lékařka ho v náručí pohladila a políbila – a pak ho udusila vlastníma rukama. Mrtvé tělíčko ukryla do hromady mrtvol připravených na spálení. Ten večer si uvědomila, že jako židovská doktorka v Osvětimi nemá léčit, ale jen zkracovat utrpení.
S blížící se frontou se Mengele stával podezřívavějším a Gisella žila ve stálém napětí. Štěstí ji ale neopustilo. V listopadu 1944 nacisté vyklidili část osvětimského tábora a Gisellu převezli do Bergen-Belsenu. Tam se na jaře 1945 dočkala osvobození britskou armádou. Když britští vojáci 15. dubna 1945 vešli do Belsenu, našli ji v bezvědomí mezi hromadami mrtvých. Živila se trávou a brouky, a přesto dál pomáhala nemocným spoluvězňům.
Z Osvětimi do New Yorku
Gisella Perl přežila. Její duše však zůstala v troskách. Brzy zjistila krutou pravdu: kromě malé dcerky přišla o všechny blízké. Manžela Ephraima v Osvětimi ubili esesáci těsně před osvobozením. Sedmnáctiletý syn David zahynul v plynové komoře hned po příjezdu. Nacisti zavraždili i oba její rodiče a sourozence.
Když si uvědomila, že nemá už vůbec nikoho, pocítila zdrcující vinu a prázdnotu. Všechny ty prožité hrůzy, bolest a břemeno holokaustu ji dohnaly k zoufalství. V roce 1947 se pokusila o sebevraždu – spolkla jed. To, co nedokázal nacistický režim, málem dokonala deprese přeživší.
Gisellu se podařilo zachránit i tentokrát. Po neúspěšném pokusu o sebevraždu strávila několik měsíců v klášteře ve Francii, kde se pomalu zotavovala. V tichu klášterních zdí snad hledala odpuštění sama sobě. Na konci roku 1947 přijala nabídku od židovských organizací a odcestovala do Spojených států, aby zde přednášela o zkušenostech vězňů jako jakási mluvčí šesti milionů zavražděných.
Do New Yorku dorazila zubožená žena s prázdnýma rukama – a americké úřady ji zde uvítaly s ledovým podezřením. Okamžitě ji podrobily zdlouhavým výslechům kvůli obviněním, že během války snad spolupracovala s nacisty.
Nedokázali pochopit, jak mohla vězeňská lékařka „asistovat“ u Mengeleho pokusů. Zprávy o zrůdných experimentech pronikly na Západ a nikdo nechtěl do země vpustit člověka, který by se na nich podílel. Giselle hrozila deportace.
Ještě jednou ji spasil hlas těch, které zachránila. Z obvinění ji očistily bývalé spoluvězeňkyně – podaly svědectví, že ve skutečnosti riskovala život, aby jim pomohla. Jedna z přeživších například vylíčila, jak Dr. Perl po nocích tajně obcházela baráky s léčivou mastí na infekční vyrážku, kterou ženy trpěly vinou podávaných chemikálií v jídle.
„Bez znalostí a ochoty riskovat život by bylo nemožné říct, co by se stalo mně a mnoha dalším vězeňkyním,“ prohlásila tato žena na Gisellinu obranu. Americké úřady nakonec doktorce Perl uvěřily a propustily ji ze zadržení. Její pohnutý příběh se mezitím rozšířil. Vlivný kongresman Sol Bloom si vzal tu drobnou rumunskou Židovku pod svou ochranu.
Když imigrační úřady stále váhaly a zamítly Gisellinu žádost o trvalý pobyt, Bloom neústupně intervenoval. Připravil zvláštní návrh zákona, který 12. března 1948 podepsal prezident Harry Truman. Tak získala Gisella Perlová možnost začít v Americe nový život.
Ještě tentýž rok (1948) sebrala odvahu a sepsala své vzpomínky. Její memoáry I Was a Doctor in Auschwitz (česky Byla jsem doktorkou v Osvětimi) vyšly pouhé tři roky po válce a vyvolaly pozdvižení – otřásly americkou veřejností svědectvím o nepředstavitelné realitě koncentračních táborů.
Někdejší první dáma Eleanor Rooseveltová pozvala Gisellu k sobě na oběd a dodala jí morální oporu. Upřímně jí poradila: „Přestaňte se mučit a vraťte se k medicíně.“. Tato slova se stala pro Gisellu Perl osudovou výzvou. Poslechla – a vrátila se ke svému poslání léčit a dávat život.
V poválečné Americe začínala od nuly, ale brzy si získala respekt kolegů i pacientek. Stala se první lékařkou na gynekologicko-porodnickém oddělení nemocnice Mount Sinai v New Yorku. Specializovala se na léčbu neplodnosti a pomáhala párům, které toužily po dítěti. Konečně mohla dělat to, co milovala – přivádět na svět nové životy.
Během následujících let přivedla na svět přes tři tisíce dětí. Často s nadsázkou říkala, že je „na Park Avenue nejchudší doktorkou, ale s nejbohatší praxí“. Peníze pro ni nic neznamenaly. Jejím bohatstvím byly zdravé děti v náručí šťastných matek.
V roce 1951 získala americké občanství. Svoji bolest si ale nesla stále s sebou. Nikdy se nepřestala modlit za duše těch nenarozených dětí, kterým v Osvětimi nemohla dopřát život. Po třiceti letech služby v newyorské nemocnici se rozhodla naplnit dávný slib, který dala otci a manželovi na prahu osvětimské plynové komory.
V roce 1979 ukončila kariéru a odstěhovala se do izraelské Herzlije, aby byla blíž své jediné přeživší dceři Gabrielle a vnukovi. „Po čtyřech dnech v dobytčáku, který nás odvezl do Osvětimi, náhle důstojníci SS otevřeli dveře a vězni v pruhovaných pyžamech nás vyhodili ven. Můj otec i manžel mě objali a řekli, že se jednou sejdeme v Jeruzalémě,“ vzpomínala Gisella na onen poslední rodinný moment.
Teď, o 35 let později, stála pod jasným nebem Svaté země a v duchu viděla své milované, jak jí jdou naproti. Domov konečně nalezla v Izraeli. Zemřela v Herzliji 16. prosince 1988 ve věku 81 let.
Někdy člověk opravdu nemá na výběr mezi dobrem a zlem – jen mezi špatným a ještě horším. Gisella Perl si zvolila to menší zlo a celý zbytek života pak zasvětila tomu, aby svoje činy napravila.
Zdroje:
https://www.kondice.cz/skutecne-pribehy/gisella-perl-potraty-osvetim.html
https://spartacus-educational.com/Gisella_Perl.htm
https://www.dotyk.cz/magazin/osvetim-gisella-perl-30000130.html
https://plzenoviny.cz/smrt-ditete-za-zachranu-zivota-matky-i-to-byla-osvetim-aneb-pribeh-giselly-perlove/
https://www.lifee.cz/osvetimska-gynekolozka-gisella-perl-radeji-provadela-potraty-nez-aby-zeny-musely-podstoupit-experimenty-mengeleho-0d2df
https://www.jewishbookcouncil.org/pb-daily/gisella-perl-and-our-haunted-present
https://www.bbc.com/future/article/20200526-dr-gisella-perl-the-auschwitz-doctor-who-saved-lives
https://allthatsinteresting.com/gisella-perl
