Článek
Byl moment, kdy se tisícovka diváků nahrnula k pódiu a ztichla. Před nimi, zavěšený hlavou dolů, se kolébal drobný muž ve svěrací kazajce. Svaly měl napjaté, ve tváři podivně klidný výraz – jako by věděl, že ho čeká nemožné. A právě v té vteřině, kdy se zdálo, že není cesty ven, Harry Houdini prudce vydechl a pustil se do tance se smrtí. Celé publikum zatajilo dech. Přežije?
Dětství v chudobě
Ještě předtím, než si svět zapamatoval jeho jméno, byl jen neposedným klukem jménem Erik Weisz. Narodil se roku 1874 v Budapešti v židovsko-maďarské rodině a coby čtyřletý odplul s rodinou do Wisconsinu. Pro malého přistěhovalce to byly roky odříkání: chudoba, nekonečné stěhování a tvrdá práce, kterou musel obstarávat od útlého věku. Jenže už tehdy se projevoval jako odvážný a energický chlapec – v devíti letech vystupoval v cirkuse na visuté hrazdě a získal přezdívku „Princ vzduchu“.
Neklidná krev a touha po úspěchu ho v dětství hnaly do dalšího dobrodružství. Zamiloval si kouzla a iluze a přečetl vše, co se dalo. Když objevil knihu francouzského kouzelníka Jeana-Eugèna Roberta-Houdina, bylo rozhodnuto. Erik se přejmenoval na Harryho Houdiniho a vsadil svůj život na to, že překoná slavného mistra.
První nesmělé pokusy
Počáteční pokusy o kariéru kouzelníka nebyly růžové. Jako teenager vystupoval Houdini v newyorských zábavních parcích a varieté, bral i dvacet čísel denně, aby měl z čeho žít. Diváky bavil karetními triky a drobnými iluzemi – vždy energicky, vždy naplno. Pak se přidala jeho životní láska, mladičká zpěvačka Bess, a společně vybudovali kouzelnický tandem, se kterým projeli menší americká města.
První klíč k úspěchu našel v tom, co sám uměl nejlépe: otevírat zámky. Díky výcviku u zámečníka zjistil, že žádné pouto není nepřekonatelné. Začal proto vyzývat místní policisty i novináře, aby ho spoutali nebo zavřeli do vězeňských cel. A vždy, když se hravě vynořil na svobodě, šokoval přihlížející i titulní strany novin.
Zprávy o „Králi pout“ se rychle rozletěly. Houdini vzápětí vyrazil do Evropy, domluvil si schůzku ve Scotland Yardu a ohromil londýnské policisty bleskovým útěkem z jejich želízek. Publikum se mohlo zbláznit nadšením – a Houdini měl rázem nasmlouvané měsíce vystoupení v prestižních varieté.
Nadšení davy však vyvolalo spoustu napodobitelů a kritiků. Německá policie ho obvinila, že si únik kupuje úplatky. Houdini reagoval po svém: nechal se zavřít do soudcova trezoru, odkud za chvíli spokojeně vyšel. Svůj triumf jen podtrhl, když pak v Rusku proklouzl z obávaného sibiřského vězeňského vlaku.
Šílené eskapády
Jakmile jednou ochutnal úspěch, nezastavil se. Publikum chtělo víc a on jim slíbil ukázat nemožné. Nechal se hodit připoutaný do řeky, unikl z cely smrti i z barelu na mléko plného vody. V New Yorku se nechával spoutat do svěrací kazajky a zavěsit hlavou dolů z mrakodrapu, zatímco stovky přihlížejících křičely hrůzou.
Pojem „přehnané riziko“ pro Houdiniho zkrátka neexistoval. Některé z jeho kousků dokonce hraničily s šílenstvím. Pohřbil se zaživa, přičemž se téměř udusil, když v panice ztratil orientaci. Podobně ohromil i útěkem z obřího těla vycpané velryby. V jednom z popisů se přiznal, že zápach a chemikálie uvnitř skoro neunesl. Přesto vždy dokázal předvést zázrak na poslední chvíli.
Boj proti šarlatánům
Za první světové války se nadchl pro Ameriku. Učil vojáky, jak se dostat ze zajetí nebo z potopené lodi, a sám se údajně zapojil do zpravodajských operací. Jeho houževnatá povaha se projevila i při tažení proti spiritistům a médiím. Houdini, ačkoli si sám vydělával kouzly, nesnášel falešné sliby nadpřirozených schopností. Nabízel deset tisíc dolarů každému, kdo by předvedl skutečný duchovní úkaz. Nikdo je nikdy nezískal.
Dlouholetý přítel Arthur Conan Doyle, autor Sherlocka Holmese, se od něj odvrátil kvůli přesvědčení, že Houdini ve skutečnosti disponuje zvláštními silami, ale záměrně je zakrývá. Houdini se však cítil být výhradně kouzelníkem, jen výjimečně dobrým v klamu a úniku.
Nečekaný konec
Rok 1926 znamenal vrchol i pád. Houdini trpěl přetížením, zranil si kotník a jeho manželka Bess onemocněla. Navzdory únavě odehrával jedno náročné představení za druhým, jako by nevnímal bolest.
Pak přišlo osudné setkání v Montrealu. Do jeho šatny nakráčeli nadšení studenti a jeden z nich, amatérský boxer jménem Jocelyn Gordon Whitehead, se zeptal, zda jsou Houdiniho „ocelové břišní svaly“ opravdu tak nezlomné. Než se kouzelník stačil připravit, dostal několik prudkých ran do břicha. Bolest ignoroval a turné dokončil, ale v těle se mezitím rozvíjel zánět slepého střeva.
O několik dní později vystoupil v Detroitu, potřásl si rukou s oslavnými fanoušky – a zhroutil se do zákulisí. Lékaři zjistili, že jde o kritickou otravu, a dvakrát ho operovali. Marně. Dne 31. října 1926, na Halloween, Harry Houdini zemřel ve věku 52 let. Svět přišel o muže, který na jevišti kdysi tak dlouho unikal smrti, až ho nakonec dohonila.
Dodnes se o jeho kouscích točí filmy a píší knihy – jeho životní příběh uchvátil i filmaře, například ve dvoudílné minisérii „Houdini“ z roku 2014. Jeho jméno se stalo synonymem pro únik, nezdolnou vůli a odhodlání riskovat vše pro aplaus publika. Připomíná nám, že i v nejtěžších poutech může člověk najít svobodu. A i když slavný mág nedokázal uniknout poslednímu osudnému boji, legenda o Harrym Houdinim žije a udivuje dodnes.
Zdroje:
https://www.dotyk.cz/magazin/harry-houdini-iluzionista-30001020.html
https://www.extralife.cz/harry-houdini-zemrel-pred-95-lety-stal-se-mu-osudnym-nepovedeny-trik–1701e
https://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/103621/legendarni-houdini-riskoval-kvuli-kouzlum-zivot-zabil-ho-zanet-slepeho-streva.html
https://www.nationalgeographic.cz/historie/harry-houdini-zivot-smrti-krale-uniku/
https://www.stoplusjednicka.cz/harry-houdini-zivotni-pribeh-nespoutaneho-mistra-uniku
https://www.dotyk.cz/magazin/harry-houdini-20210307.html
