Článek
Arnold přišel na svět 30. července 1947 v chudých a nesmírně skličujících poválečných podmínkách. V jejich rodinném domě netekla voda, chyběla elektřina a suchý záchod stál venku. Koupání probíhalo v neckách, kde se v jedné vodě postupně vystřídala celá rodina.
V domácnosti vládl neomezenou a tvrdou rukou otec Gustav Schwarzenegger. Gustav byl bývalý člen nacistické strany NSDAP i úderných oddílů SA a v poválečných letech sloužil jako místní policejní velitel. Arnold později otevřeně popisoval otcův alkoholismus, mimořádnou přísnost i fyzické tresty, které byly podle jeho vzpomínek běžnou součástí dětství.
Mezi Arnoldem a jeho starším bratrem Meinhardem panovala otcem podporovaná rivalita. Gustav chlapce neustále srovnával, nutil je sportovat a tvrdě vyžadoval disciplínu. Arnold později vzpomínal například na kliky před snídaní i bití řemenem. Otec navíc otevřeně preferoval staršího Meinharda, zatímco Arnold byl vzpurnější a mnohem méně ochotný podřídit se představám, které pro něj rodina měla.
Tento brutální spartánský dril a neustálé ponižování však v mladém chlapci nezažehly strach ani rezignaci. Vyvolaly v něm obrovský, nezlomný vzdor. Už jako dospívající měl naprosto jasnou představu: nechce prožít celý život v provinčním poválečném Rakousku a jednou odjede do Ameriky, kde se stane úspěšným a bohatým.
Když ve čtrnácti letech narazil v kulturistickém časopise na článek o britském šampionovi Regu Parkovi, několikanásobném vítězi Mr. Universe, který se zároveň prosadil jako filmový Herkules, jeho osud byl definitivně zpečetěn. Uviděl postavu z kamene a oceli a pochopil, že jeho vlastním pasem do svobodného světa se stanou jeho svaly.
Cvičení v mrazu i u tanku
Mladý Schwarzenegger se vrhl do posilování s nevídanou, až maniakální zuřivostí. V Grazu začal navštěvovat tělocvičnu Athletik Union. Tréninkové vybavení bylo primitivní, ale pro něj představovalo svatyni. Jeho posedlost byla taková, že se podle vlastních vzpomínek dokázal do zavřené tělocvičny dostat i o víkendech, jen aby nemusel vynechat trénink.
Trávil pod činkami dlouhé hodiny. Zatímco jeho vrstevníci chodili tancovat nebo popíjeli v hospodách, Arnold počítal série benchpressů, dřepů a tělo nutil do stovek vyčerpávajících opakování. Hltal zahraniční kulturistické časopisy a na zdi svého malého pokoje lepil obrázky svalovců.
V roce 1965 dosáhl osmnácti let a přišel neúprosný povolávací rozkaz k povinné vojenské službě v rakouské spolkové armádě Bundesheer. Nastoupil do kasáren u Grazu a prošel výcvikem tankového řidiče. Armáda ho posadila za řídicí páky amerického tanku M47 Patton, téměř padesátitunového ocelového monstra, které ho od dětství fascinovalo.
Vojenský řád a drsný výcvik v terénu by pro většinu mladých branců znamenaly absolutní konec jakýchkoli individuálních sportovních ambicí. Pro Arnolda to byla jen další překážka k překonání. Využil každou volnou vteřinu dne i noci.
Při delších vojenských cvičeních dokonce ukrýval činky a další tréninkové vybavení v nářaďovém prostoru svého tanku. Když skončil výcvik a ostatní vojáci odpočívali, vytáhl železo a ještě další hodiny cvičil. Později navíc dostal přímo od armádního velení prostor k pravidelnému tréninku.
Také vojenská strava byla proti chudším poměrům doma paradoxně výhodou. Schwarzenegger později vzpomínal, že v armádě měl poprvé pravidelně dostatek masa, vajec a dalších potravin. Právě během vojenské služby výrazně přibral a jeho tělo se začalo měnit v postavu, se kterou mohl útočit na velké kulturistické soutěže.
Když se na podzim 1965 naskytla možnost účasti na soutěži Junior Mr. Europe v německém Stuttgartu, bylo ovšem jasné, že během základního výcviku povolení k opuštění jednotky nedostane.
Několik nocí podle vlastních vzpomínek přemýšlel, co udělá. Nakonec se rozhodl. Přelezl kasárenskou zeď pouze v oblečení, které měl na sobě, koupil si nejlevnější vlakovou jízdenku a vyrazil do Německa.
Triumf ve vypůjčených plavkách a trest ve vojenské cele
Cesta pomalým vlakem přes rakousko-německé hranice byla plná strachu a adrenalinu. Přesto se do Stuttgartu dostal.
Po příchodu do soutěžního sálu zjistil další problém: neměl s sebou vlastní soutěžní oděv ani olej používaný kulturisty při pózování. Musel požádat ostatní závodníky o pomoc a soutěžní plavky i olej si nakonec vypůjčil.
Když však osmnáctiletý rakouský tankista vystoupil na osvětlené pódium před mezinárodní porotu, čekala ho jedna z nejdůležitějších chvil života. Sám později přiznával, že kvůli nervozitě prakticky zapomněl připravenou pózovací sestavu a na pódiu improvizoval.
Nakonec zaznělo jeho jméno. Arnold Schwarzenegger soutěž Junior Mr. Europe vyhrál a získal svůj první velký mezinárodní kulturistický titul.
Čas na oslavy vítězství však nebyl. Arnold věděl, že se musí vrátit k jednotce. Půjčil si peníze na cestu zpět a když se pokoušel dostat přes zeď zpátky do kasáren, byl dopaden.
Následoval disciplinární trest. Ve své první autobiografii později popsal, že v cele strávil sedm dní, pouze s dekou na studené lavici a s minimem jídla.
Arnold však nezoufal. Vracel se s trofejí a zpráva o vítězství se rychle rozšířila mezi vojáky i důstojníky. To, co bylo zpočátku považováno pouze za hrubé porušení vojenské disciplíny, začalo vedení vnímat také jako sportovní úspěch své jednotky.
Po trestu mu nadřízení dokonce vytvořili podmínky pro další kulturistický trénink. V kasárnách vzniklo jednoduché místo s činkami a Arnold dostal rozkaz každý den po obědě trénovat. Armádní vzpoura tak paradoxně skončila tím, že voják dostal oficiální povolení dělat přesně to, kvůli čemu předtím utekl.
Po ukončení povinné vojenské služby v roce 1966 se Arnold odmítl vrátit do rodného Thalu. Sebral své skromné úspory a odjel do Mnichova, který v té době představoval pulzující centrum západoněmeckého kulturistického dění.
Získal práci trenéra v kulturistickém studiu Rolfa Putzigera. Začátky v cizí zemi byly extrémně tvrdé. Arnold později vzpomínal, že zpočátku spával přímo v posilovně. Ráno se probudil mezi činkami, začal trénovat, přes den pracoval a večer znovu cvičil.
Jeho postava v Mnichově rostla přímo před očima. Trénoval celé hodiny denně a jeho tělesná hmotnost se postupně dostala výrazně přes sto kilogramů.
Další metou se stal prestižní šampionát NABBA Mr. Universe v Londýně. Cesta na něj nebyla jednoduchá a kolem financování jeho účasti vznikly spory, ale s pomocí lidí z mnichovské kulturistické scény se nakonec do britské metropole dostal.
V roce 1966 skončil Arnold při svém prvním londýnském startu senzačně na druhém místě za americkou hvězdou Chetem Yortonem. Porážka ho nezlomila, naopak v něm zažehla ještě temnější plamen fanatismu. Pochopil své slabiny, zaměřil se především na vyrýsování postavy a o rok později se do britské metropole vrátil jako ztělesněný stroj na ničení soupeřů.
V historickém sále londýnského divadla Victoria Palace praskalo hlediště ve švech pod náporem fanoušků. Byla sobota 23. září 1967 a vrcholila prestižní mezinárodní soutěž NABBA Mr. Universe 1967. Lístky byly vyprodané dlouho dopředu a na pódiu se během dne střídá téměř sedmdesát kulturistů z různých koutů světa.
Dvacetiletý Arnold Schwarzenegger nastupuje v amatérské kategorii vysokých mužů. Proti němu stojí mimo jiné Američan Dennis Tinerino, tehdejší Mr. America a jeden z favoritů soutěže.
Arnold vystupuje do záře divadelních reflektorů. Je obrovský, ale proti předchozímu roku také podstatně vyrýsovanější a lépe připravený. Předvádí široká záda, mohutný hrudník a paže, které už tehdy patří k jeho nejvýraznějším poznávacím znakům.
Výsledek je jednoznačný. Schwarzenegger vyhrává svou výškovou třídu a následně je vyhlášen celkovým vítězem amatérského Mr. Universe 1967.
Arnold se ve svých dvaceti letech stává nejmladším vítězem titulu Mr. Universe v historii soutěže.
Lístek za oceán a setkání s otcem moderního fitness
O rok později se Arnoldova cesta definitivně stočila za Atlantik. Po vítězství v profesionální kategorii NABBA Mr. Universe v Londýně roku 1968 dostal možnost odletět do Spojených států a nastoupit na soutěži IFBB Mr. Universe v Miami.
Tam poprvé narazil na tvrdou americkou konkurenci. Mnohem menší, ale perfektně vyrýsovaný Frank Zane ho porazil. Pro Arnolda, který přijel přesvědčený o své evropské dominanci, to byla studená sprcha.
Právě v Miami si ho však definitivně všiml Joe Weider, spoluzakladatel mezinárodní kulturistické federace IFBB, vydavatel nejvlivnějších fitness magazínů na světě a jeden z nejmocnějších mužů tehdejší kulturistiky. Weider v mladém Rakušanovi okamžitě rozpoznal mimořádný potenciál.
Po soutěži mu nabídl možnost přesunout se do Kalifornie a soustředit se naplno na trénink. Weider mu pomáhal s bydlením, poskytl mu automobil a podle pozdějších vzpomínek také týdenní kapesné kolem sta dolarů. Pro Schwarzeneggera to byla nabídka, o které snil od dospívání.
Do Kalifornie dorazil s minimem peněz a angličtinou, kterou teprve začínal pořádně zvládat. Joe Weider ho vzal pod svá křídla a Arnold začal trénovat ve slavné mekce světové kulturistiky: v Gold's Gym ve Venice.
Zde začala nejslavnější éra zlatého věku kulturistiky. Arnold dřel po boku hvězd jako Franco Columbu, Frank Zane nebo Dave Draper. Tréninky byly brutální. Cvičilo se v jednoduchých prostorách, v atmosféře plné potu a padajícího železa.
V letech 1970 až 1975 získal Arnold neuvěřitelných šest titulů Mr. Olympia v řadě a stal se největší hvězdou světové kulturistiky. V roce 1980 se pak po pěti letech vrátil a získal ještě sedmý titul. Když v roce 1977 vstoupil do kin přelomový dokumentární film Pumping Iron, Arnold svým přirozeným charismatem, psychologickými hrami proti soupeřům a nezkrotným humorem doslova uhranul filmové kritiky i širokou veřejnost. Dveře do Hollywoodu se otevřely dokořán.
Milionář
Většina lidí i filmových fanoušků se mylně domnívá, že Schwarzenegger pohádkově zbohatnul až díky velkým hollywoodským honorářům za kasovní trháky jako Barbar Conan, Komando nebo Terminátor. Skutečnost je však mnohem fascinující a dokazuje jeho naprosto mimořádné obchodní myšlení. Arnold Schwarzenegger se stal dolarovým milionářem vlastní prací a investicemi dávno předtím, než se jeho filmová kariéra naplno rozjela.
Brzy po svém příjezdu do Kalifornie pochopil, že kulturistika jako sport ho do konce života materiálně nezajistí. Se svým nejlepším přítelem, italským kulturistou Francem Columbem, proto rozjeli zednickou firmu propagovanou jako evropský podnik specializovaný na cihly, kámen, mramor, krby a komíny.
Dvojice evropských svalovců vsadila na chytrý marketing. V Americe tehdy všechno „evropské“ znělo luxusně a exoticky. Jejich podnikání navíc dostalo obrovský impuls po ničivém zemětřesení v oblasti Los Angeles v roce 1971, kdy bylo nutné opravovat množství popraskaných zdí a zřícených komínů.
Arnold dělal marketing, objížděl zákazníky a vyjednával zakázky, zatímco s Francem po trénincích tahali těžké cihly, míchali maltu a stavěli zdi. Postupně dokonce najímali další pracovníky a podnik jim začal vydělávat peníze, které Arnold mohl dál investovat.
Vydělané peníze ze stavební činnosti, kulturistiky, seminářů a později také zásilkového prodeje tréninkových materiálů Arnold systematicky investoval do nemovitostí. V sedmdesátých letech navíc vysoká inflace vytvořila pro investory do realit velmi příznivé prostředí.
Jeho první velkou realitní investicí byl šestibytový dům v Santa Monice. Nemovitost se zhodnotila a Arnold ji se ziskem prodal. Peníze následně přesouval do stále větších projektů – od domu s dvanácti byty přes větší bytové komplexy až po komerční reality.
Kromě realit rozjel také zásilkový obchod s kulturistickými a tréninkovými materiály. V pětadvaceti letech už byl podle vlastních vzpomínek milionářem, aniž by k tomu potřeboval hollywoodský trhák.
Když v roce 1982 vstoupil do kin legendární fantasy velkofilm Barbar Conan, který z něj udělal globální filmovou hvězdu, Arnold už byl finančně nezávislým podnikatelem a investorem. Do vyjednávání s hollywoodskými filmovými studii tak mohl vstupovat z mimořádně silné pozice.
Nemusel brát podřadné role pouze kvůli penězům a mohl si vybírat projekty i tvrdě vyjednávat podmínky. Právě tato finanční svoboda mu později umožnila uzavírat mimořádně lukrativní smlouvy a stát se jednou z nejlépe placených filmových hvězd Hollywoodu.
Zdroje:
https://www.frankzane.com/biography/
https://www.forbes.com/sites/jemimamcevoy/2024/05/30/how-arnold-schwarzenegger-became-a-billionaire/
https://www.forbes.com/profile/arnold-schwarzenegger/
https://www.forbes.com/sites/idonnkanga/2026/03/10/the-worlds-celebrity-billionaires-2026/
https://www.forbes.com/sites/carminegallo/2012/10/02/what-arnold-schwarzenegger-taught-me-about-building-a-successful-career/
https://transcripts.cnn.com/show/sotu/date/2023-04-30/segment/01
https://transcripts.cnn.com/show/pitn/date/2004-08-28/segment/00
https://www.theguardian.com/theguardian/1999/sep/27/features11.g21
