Článek
Blažena Holišová, rodným jménem Zálešáková, se narodila 11. července 1930 v Nenkovicích u Kyjova do rolnické rodiny. Po základní škole se vyučila švadlenou a pracovala v oděvních závodech v Prostějově a v Brně, tedy na dráze, která byla pro dívku z venkovské rodiny na jihu Moravy naprosto typická a od které se v té době nečekalo, že by z ní vedla cesta na jeviště.
Blaženu ale čím dál víc táhlo k divadlu. Nejdřív hrála u ochotníků, pak absolvovala takzvanou dělnickou přípravku, která jí měla umožnit dostat se na vysokou školu, a v šestadvaceti letech si nakonec podala přihlášku na brněnskou JAMU. Ke svému vlastnímu překvapení byla přijata hned na první pokus.
Studium herectví absolvovala u profesorů Antonína Kurše a Jaroslava Lokše a školu dokončila v roce 1956. Následovala angažmá na brněnských scénách, nejdřív v Divadle Julia Fučíka, poté ve Státním divadle Brno, dnešním Národním divadle Brno. Právě tady se seznámila s dirigentem Evženem Holišem, provdala se za něj a přijala jeho příjmení.
Manželství ale nemělo dlouhého trvání a skončilo rozvodem. Evžen Holiš se později oženil podruhé a v tomto vztahu se mu narodila dcera Hana Holišová, která se rovněž prosadila jako herečka a zpěvačka. Blažena Holišová tak byla Haninou někdejší nevlastní matkou. Obě ženy se prý osobně nikdy nesetkaly ani spolu nepromluvily.
Do souboru činohry Národního divadla v Praze nastoupila Blažena Holišová 1. února 1960, tedy zhruba čtyři roky poté, co coby šestadvacetiletá švadlena poprvé zkusila přijímací zkoušky na JAMU. V Národním divadle pak zůstala plných dvaatřicet let, až do odchodu do důchodu 30. listopadu 1992, a vytvořila tam téměř sedmdesát rolí.
Patřily mezi ně Dorotka a Kordula ve Strakonickém dudákovi, Lucietta v Poprasku na laguně, Nina Zarečná v Rackovi, Věra v Majitelích klíčů, Hermie ve Snu noci svatojánské nebo Markýtka a Marie Dubská v Našich furiantech. Zpočátku hrála spíš jemné, naivní dívčí typy, později se ale čím dál víc profilovala jako představitelka energických, rázných žen, tedy poloha, která ji nakonec proslavila i před filmovou kamerou.
Nenápadná cesta ke slávě
Ve filmu debutovala ještě jako brněnská herečka a první role kopírovaly její divadelní naivky: učitelka Andulka Novotná ve Škole otců, snoubenka v dramatu Život pro Jana Kašpara nebo milosrdná sestra Alžběta ve válečném dramatu Smrt si říká Engelchen. Výraznou dramatickou roli dostala i v Kladivu na čarodějnice Otakara Vávry, kde ztvárnila nevinnou Marii Sattlerovou, kterou mučením donutí přiznat se k čarodějnictví a nakonec ji upálí. Byla to naprosto odlišná poloha od komediálních rolí, díky kterým ji dnes diváci znají nejvíc.
Od poloviny šedesátých let ale režiséři čím dál častěji sahali po jejím komediálním, hlasitém a autentickém projevu venkovanky a rozšafné manželky, v titulech jako Dva tygři, Kdo hledá zlaté dno, Útěky domů, Můj brácha má prima bráchu, Brácha za všechny peníze, Báječní muži s klikou nebo Mág. Za kariéru natočila přes sto filmových a televizních rolí.
Přestože ji diváci pamatují především jako komičku, sama v rozhovorech zdůrazňovala, že jí nejvíc záleželo na civilnosti a autentičnosti hereckého projevu. Snažila se, aby i ty nejrozšafnější venkovanky vždycky vyzněly jako skuteční, věrohodní lidé, ne jako karikatury.
Po boku herce Vladimíra Menšíka navíc vytvořila několik nezapomenutelných manželských dvojic, mimo jiné ve filmu Půl domu bez ženicha a v jednom z dílů seriálu Třicet případů majora Zemana.
Skutečně nesmrtelnou se ale stala díky spolupráci s Rudolfem Hrušínským, se kterým na plátně vytvořila hned několik manželských párů, v Kachyňově tragikomedii Pozor, vizita!, ve Smoljakově cimrmanovské detektivce Rozpuštěný a vypuštěný i ve filmu Jak básníkům chutná život.
Vrcholem byla role Francové, panovačné manželky hajného, v Menzelově hrabalovské adaptaci Slavnosti sněženek, natočené v roce 1983 a uvedené do kin o rok později. Právě odsud pochází i legendární hláška: „To je dost, žes nás taky jednou vyvez, žes udělal něco pro rodinu.“
Právě vztah mezi Holišovou a Hrabalem je ale jednou z nejzajímavějších kapitol celého příběhu. Spisovatel si prý ve své oblíbené hospůdce U Zlatého tygra postěžoval, že mu Holišová přišla „příliš uřvaná“. Naprosto opačný názor měl režisér filmu Jiří Menzel, kterého její energický a nekompromisní projev pro roli Francové zaujal.
Zatímco Hrabal v ní údajně viděl příliš hlasitou herečku, Menzel přesně věděl, že právě tahle razance je to, díky čemu se Francová zapíše do dějin české kinematografie jako nezapomenutelná postava. Ukázalo se, že měl pravdu. Dodnes je to role, se kterou si diváci Blaženu Holišovou spojují nejvíc, i když jméno herečky samotné mnohým z paměti vybledlo.
Samotná hláška přitom nevzešla přímo z Hrabalovy literární předlohy. Patřila k novým situacím a dialogům, které pro filmový scénář společně vytvářeli Bohumil Hrabal a Jiří Menzel. Právě film jí dal podobu, kterou si české publikum zapamatovalo.
Navzdory své popularitě zůstávala Holišová trochu ve stínu slavnějších komediálních kolegyň, jako byly Helena Růžičková nebo Míla Myslíková. Herci, kteří s ní pracovali, na ni ale vzpomínali s vřelostí. Václav Vydra, jemuž natáčení Půl domu bez ženicha přineslo první velkou filmovou roli, ji později popsal jako skvělou herečku a velmi milou, příjemnou ženu.
Od devadesátých let se ve filmu už objevovala méně a soustředila se hlavně na televizní tvorbu. Hrála v pohádce Perníkářka a větrný mládenec, v řadě televizních inscenací a seriálů a ještě v pozdějších letech se objevila například v seriálu Hospoda nebo v Četnických humoreskách.
Poslední roky života jí ale přinesly řadu zdravotních trápení. V létě 2009 si při žehlení zakopla o šňůru a zlomila si čtvrtý obratel. „Je to příšerná bolest, k zbláznění,“ svěřila se tehdy. Následně jí lékaři diagnostikovali Parkinsonovu chorobu, ke které se přidaly potíže s klouby a koleny. Žila sama, pomáhal jí ale syn.
Blažena Holišová zemřela 7. dubna 2011 v jedné z pražských nemocnic po dlouhé nemoci, ve věku osmdesáti let. Pohřbena je na hřbitově v Louňovicích ve Středočeském kraji.
Zdroje:
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/78990/blazena-holisova
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-osobnosti&load=13466
https://www.ceskatelevize.cz/lide/blazena-holisova/
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397407/slavnosti-snezenek
https://www.super.cz/clanek/retro-jako-furie-ze-slavnosti-snezenek-byla-pro-hrabala-prilis-urvana-menzel-se-ale-z-blazeny-holisove-80-rozplyval-1516252
https://www.irozhlas.cz/kultura_film/zemrela-herecka-blazena-holisova_201104081536_mhromadka
https://cnn.iprima.cz/show-time/tajemstvi-holisove-ze-slavnosti-snezenek-konec-zivota-protrpela-hanu-nepoznala-508822
