Článek
James David Graham Niven se narodil 1. března 1910 v Londýně do vojenské rodiny. Jeho otec, podplukovník William Edward Graham Niven, padl v roce 1915 během první světové války, když bylo Davidovi pět let. Matka Henrietta Julia byla francouzsko-britského původu.
Ztráta otce jeho dětství poznamenala. David byl neklidný, často střídal školy a okolí ho nepovažovalo za snadno vychovatelného chlapce. Nakonec se dostal na Stowe School a odtud na Královskou vojenskou akademii v Sandhurstu.
Po absolvování Sandhurstu nastoupil jako důstojník k Highland Light Infantry. Sloužil na Maltě i v Anglii, ale život v míru ho brzy začal dusit. V roce 1933 rezignoval na svoji hodnost a vydal se přes Kanadu a New York do Hollywoodu. Cestou si vyzkoušel práci dřevorubce, stavitele mostů, novináře i prodavače whisky.
V Hollywoodu začínal jako komparzista. Postupně sbíral drobné role, včetně téměř nepostřehnutelného výstupu ve filmu Vzpoura na lodi Bounty z roku 1935. Pak si ho všiml producent Samuel Goldwyn. Následovaly výraznější příležitosti ve filmech Dodsworth, Nájezd lehké brigády, Vězeň ze Zendy a Čtyři muži a modlitba.
V roce 1939 se objevil jako Edgar Linton ve slavném zpracování Na Větrné hůrce. Z elegantního Angličana s pohotovým úsměvem se stával hollywoodský hlavní hrdina. Jenže právě ve chvíli, kdy jeho kariéra začala naplno růst, přišla válka.
Hvězda, která se vrátila do uniformy
Den poté, co Británie v září 1939 vyhlásila válku Německu, se David Niven rozhodl opustit Hollywood a vrátit se domů. Britské velvyslanectví doporučovalo hercům, aby v Americe zůstali. Niven to odmítl.
Patřil k nemnohým britským hollywoodským hvězdám, které skutečně nastoupily do aktivní služby. Znovu byl přijat do armády, tentokrát k Rifle Brigade. Později sloužil u komand a v utajené průzkumné a spojovací jednotce GHQ Liaison Regiment, známé pod jménem Phantom.
V létě 1940, když byl na dovolené v Londýně, poznal Primulu Susan Rolloovou, které všichni říkali Primmie. Byla příslušnicí ženských pomocných leteckých sil WAAF. Seznámili se během náletu, kdy se ukrývali ve stejném zákopu.
Niven se do ní zamiloval téměř okamžitě. „Byla to dokonalá anglická růže,“ vzpomínal na ni po letech jeho přítel John Mills. Primmie byla podle lidí, kteří ji znali, laskavá, vtipná, krásná a naprosto oddaná muži, kterého si vzala.
Svatbu oznámili 16. září 1940, ale obřad se konal 21. září 1940 v kostele svatého Mikuláše v Huishi ve Wiltshiru. Během války žili v malé chalupě nedaleko Londýna. Primmie pracovala v továrně Hawker Aircraft a později se jim narodili dva synové, David mladší a James, kterému rodina říkala Jamie.
Niven mezitím pokračoval ve válce. Pracoval také s armádní filmovou a fotografickou jednotkou, objevil se ve válečných filmech The First of the Few a The Way Ahead a podílel se na rozhlasovém vysílání BBC pro spojenecké expediční síly.
V červnu 1944 se dostal do Francie několik dní po vylodění v Normandii. Válku ukončil v hodnosti podplukovníka. Po návratu do Hollywoodu převzal americké vyznamenání Legion of Merit za práci na rozhlasovém programu pro spojenecké vojáky. Vrátil se jako hrdina. A také jako muž, který konečně mohl být znovu se svou ženou a dětmi.
Večírek, který se změnil v katastrofu
Po válce zazářil ve filmu Otázka života a smrti z roku 1946, který z něj udělal skutečně velkou mezinárodní hvězdu. S Primmie a jejich dvěma syny se pak přestěhoval do Hollywoodu.
Jen šest týdnů po příjezdu se rodina zúčastnila večírku v domě herce Tyrona Powera v Beverly Hills. Mezi hosty byli Gene Tierneyová s manželem Olegem Cassinim, Cesar Romero, Rex Harrison, Lilli Palmerová i další známé osobnosti.
Po večeři se hrála hra zvaná sardinky, varianta hru schovávanou. Jeden člověk se ukryje a ostatní ho hledají. Kdo ho najde, schová se vedle něj. Postupně se tak všichni tísní v jednom úkrytu jako sardinky v plechovce. Hrálo se potmě.
Primmie byla zrovna mezi těmi, kdo hledali. Ve tmě otevřela dveře, o kterých si myslela, že vedou do skříně nebo komory. Ve skutečnosti za nimi bylo strmé schodiště do sklepa. Zřítila se dolů a těžce se poranila na hlavě.
Zpočátku prý nehoda nepůsobila tak děsivě, jaká ve skutečnosti byla. Primmie nekrvácela, na první pohled vypadala jen omráčeně. Hosté se domnívali, že se brzy probere. Teprve když se ukázalo, že zůstává v bezvědomí, začalo být jasné, že jde o něco mnohem horšího.
David Niven ji odvezl do nemocnice svatého Jana v Santa Monice. Lékaři nejprve mluvili o otřesu mozku a dávali rodině naději. Druhou noc se ale její stav prudce zhoršil. 21. května 1946 Primmie zemřela na následky zlomeniny lebky a těžkého poranění mozku. Bylo jí pouhých osmadvacet let.
Jejich přítel Peter Ustinov později řekl, že zemřít při hledání úkrytu během schovávané je tak absurdní způsob odchodu ze světa, že člověk může zuřit přímo na osud.
Dva malí synové
Niven zůstal sám se dvěma malými syny. Davidovi mladšímu byly tehdy tři roky. Jamiemu nebyl ani rok. Navenek zůstával okouzlujícím, vtipným a dokonale vychovaným Angličanem. Uvnitř ale nesl ztrátu, o níž podle přátel nikdy nepřestal mluvit s bolestí. Ve vzpomínkové knize The Moon’s a Balloon psal o Primmie s mimořádnou něhou, jakou nevěnoval téměř nikomu jinému.
O dva roky později se oženil se švédskou modelkou Hjördis Genbergovou. Manželství vydrželo až do jeho smrti a Niven přijal i její dvě dcery za vlastní. Přesto lidé z jeho okolí později říkali, že první žena zůstala v jeho životě nenahraditelná.
Profesně Niven po Primmině smrti neztratil ani špetku svého kouzla. V roce 1956 hrál Philease Fogga ve velkolepém filmu Cesta kolem světa za 80 dní. O dva roky později získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v dramatu Oddělené stoly.
Dodnes drží neobvyklý rekord. Ve vítězném filmu se objevil jen asi dvacet tři minut a třicet devět vteřin, což z něj dělá držitele Oscara za nejkratší vítězný výkon v kategorii hlavní mužské role.
Následovaly další ikonické role: kapitán Miller ve filmu Děla z Navarone, sir Charles Lytton neboli Fantom v Růžovém panterovi i postava jednoho ze sedmi Jamesů Bondů v parodii Casino Royale z roku 1967.
Niven měl k Bondovi zvláštní vztah. Ian Fleming ho údajně považoval za jednu z inspirací při vytváření literární postavy agenta 007. Niven je zároveň jediným hercem, který Bonda ztvárnil ve filmu a jehož jméno se objevuje přímo ve Flemingových románech.
David Niven zemřel 29. července 1983 ve švýcarském Château-d’Œx ve věku třiasedmdesáti let. Příčinou byla amyotrofická laterální skleróza, známá také jako ALS, nemoc, která mu v posledních letech postupně brala schopnost mluvit a pohybovat se.
Pohřben je na hřbitově v Château-d’Œx. Zanechal po sobě více než sto filmových a televizních rolí, dvě slavné knihy vzpomínek a obraz britského gentlemana, který dokázal být zároveň elegantní, odvážný i dokonale vtipný.
Zdroje:
https://www.iwm.org.uk/history/second-world-war/five-film-stars-wartime-roles
https://hjordisniven.com/primmie-niven/
https://trove.nla.gov.au/newspaper/article/59355516
https://www.bfi.org.uk/lists/david-niven-10-essential-films
https://www.oscars.org/oscars/ceremonies/1959
https://www.upi.com/Archives/1983/07/29/Actor-David-Niven-dies/8331428299200/
https://www.upi.com/Archives/1983/08/01/A-private-funeral-for-British-actor-David-Niven-will/6528428558400/
