Hlavní obsah
Lidé a společnost

Hrušínského uřvaná dcera ze Slavností sněženek. Blanka Lormanová zasvětila život seniorům

Foto: skica, chatgpt.com

Diváci ji znají jako zdravotní sestru Půlpánovou z filmu Vesničko má středisková nebo jako ukřičenou dceru manželů Francových ve Slavnostech sněženek. Herectví ale pro Blanku Lormanovou nikdy nebylo smyslem života.

Článek

Blanka Lormanová, rozená Machová, se narodila 12. října 1948 v Praze do rodiny s hlubokými filmařskými kořeny. Jejím otcem byl režisér Jaroslav Mach, narozený 24. dubna 1921 v Zahnašovicích u Holešova, a jejím strýcem byl rovněž režisér Josef Mach.

Jaroslav Mach se k filmu dostal už po maturitě jako asistent produkce a režie. Spolupracoval s režiséry, jako byli Martin Frič, Karel Steklý, Václav Krška nebo Miroslav Cikán, a postupně se vypracoval na samostatného režiséra a scenáristu. Natočil mimo jiné pohádku O medvědu Ondřejovi, detektivku Nahá pastýřka, groteskní krimikomedii Rakev ve snu viděti nebo film Klec pro dva s Vladimírem Menšíkem.

Blanka se před kamerou objevovala už jako dítě, často právě v otcových filmech. Filmové prostředí tedy znala odmalička. Přesto jí osud připravil chvíli, kdy se film stal také připomínkou velmi bolestné rodinné ztráty.

Film, který otec nestihl dokončit

Na počátku sedmdesátých let natočil Jaroslav Mach komedii o rozvodu Tatínek na neděli a pustil se do dalšího filmu, lidové komedie Zlatá svatba. V hlavních rolích se objevili Jiřina Šejbalová a Bohuslav Záhorský, zatímco Blanka dostala roli Olgy, dcery Anděly a vnučky oslavenců.

Pro Blanku šlo o první výraznější dospělou filmovou roli. Jenže 11. ledna 1972 Jaroslav Mach náhle zemřel, bylo mu padesát let. Dokončení filmu převzali pomocní režiséři Václav Gajer a Zeno Dostál. Premiéra Zlaté svatby se pak konala v květnu 1972, už bez muže, který ji připravil.

O rok později získal Jaroslav Mach za film na plzeňském festivalu Zvláštní cenu poroty in memoriam. Právě v roce 1973 Blanka absolvovala herectví na pražské DAMU. Vstupovala do vlastní profesní dráhy s příjmením, které bylo ve filmu známé, ale také s čerstvou zkušeností, jak rychle může rodinný svět zmizet.

V té době už byla provdaná za divadelního a rozhlasového režiséra Jana Lormana. 18. ledna 1973 se jim narodil syn Jaroslav, kterému dali stejné jméno, jaké nosil Blančin nedávno zesnulý otec.

Na rozdíl od řady spolužáků z DAMU nezamířila Lormanová do stálého divadelního angažmá. V sedmdesátých a osmdesátých letech hostovala například ve Viole a v Městských divadlech pražských, hlavní těžiště její práce ale leželo ve filmu, televizi, rozhlase a dabingu.

Půlpánová a dcera Francových

Její nejzapamatovatelnější filmové role vznikly ve spolupráci s Jiřím Menzelem. V roce 1983 ztvárnila ve Slavnostech sněženek ukřičenou dceru Francových, jejichž rodiče hráli Blažena Holišová a Rudolf Hrušínský.

O dva roky později ji Menzel obsadil do Vesničko má středisková. Lormanová zde hrála zdravotní sestru Půlpánovou, znovu po boku Rudolfa Hrušínského, tentokrát v prostředí ordinace. Byla to drobná role, ale přesně ten typ postavy, který si divák zapamatuje i po několika desetiletích.

Zdravotní sestry hrála také ve filmech Operace mé dcery, Fandy ó FandyKam, pánové, kam jdete?. Ve Smrti krásných srnců ztvárnila hospodyni Růženku, v Sedmi hladových pacientku Baculku a v Pozor, vizita! Anynku, Bartůňkovu prostřední dceru.

Objevila se rovněž ve filmech Kdo hledá zlaté dno, Cukrová bouda, Kouzelníkův návrat, Prodavač humoru, Rumburak, Díra ve zdi nebo Městem chodí Mikuláš. V televizi ji diváci mohli vidět v seriálech Bakaláři, Vlak dětství a naděje, Druhý dech, Dobrodružství kriminalistiky, Arabela se vrací, Hotel Herbich nebo 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem.

Její poslední celovečerní filmovou rolí byla podnikatelka Zrubecká ve snímku Playgirls 2 z roku 1994. Před kamerou se však objevila i později v televizních projektech.

ŽIVOT 90

Zásadní zlom v jejím životě přišel po sametové revoluci. V roce 1990 založila spolu s Janem Lormanem občanské sdružení ŽIVOT 90, zaměřené na pomoc seniorům.

Podnětem byl zážitek, který Jan Lorman získal jako delegát na kongresu dobrovolníků v Paříži. Setkal se tam s francouzským duchovním Abbém Pierrem, zakladatelem hnutí Emauzy. Abbé Pierre pomáhal lidem na okraji společnosti, bezdomovcům, bývalým vězňům, prostitutkám i lidem vracejícím se z války, kteří neměli kam jít.

Nechtěl jim jen dát almužnu. Nabídl jim možnost znovu si vybudovat vlastní život. Koupil pozemek u Paříže, kde lidé mohli bydlet a pracovat. Tato myšlenka Lormanovy silně oslovila.

Po návratu do Prahy uspořádali vánoční setkání pro osamělé starší lidi. Zájem byl obrovský. Z tohoto nenápadného začátku postupně vyrostla organizace, která provozovala Senior telefon, tísňovou péči, poradny, kluby, vzdělávací aktivity, pečovatelské služby a později také pražský Dům PORTUS.

Jan Lorman později svou motivaci shrnul slovy: „Před třiceti lety jsem poznal stárnutí jako bezobsažné čekání na smrt. Rezignaci, lidi, které už nikdo nepotřeboval.“ Inspirací z Francie pro něj bylo přesvědčení, že potřebným lidem není nutné dávat jen podporu, ale především novou šanci a důvod zůstat aktivní.

Blanka Lormanová nebyla jen zakladatelkou v pozadí. Organizaci pomáhala budovat, veřejně zastupovala její poslání a podílela se na rozvoji Divadla U Valšů, které ŽIVOT 90 od roku 2004 spravoval. Sama zde příležitostně hrála až do roku 2016, například Eleonoru v inscenaci Opera mafioso.

Blanka Lormanová zemřela 11. června 2017 v Praze, bylo jí osmašedesát let. Její úmrtí přišlo nečekaně, bez předchozích veřejně známých vážných zdravotních potíží. Smutnou zprávu oznámil její manžel Jan Lorman.

Rozloučení se konalo 15. června v břevnovském klášteře v Praze. Po letech, kdy pomáhala seniorům prožít stáří důstojněji a méně osaměle, odešla sama náhle, podobně jako kdysi její otec.

Na práci rodičů navázal jejich syn Jaroslav Lorman, morální teolog a bývalý římskokatolický jáhen. Od roku 2019 působil jako výkonný ředitel ŽIVOTa 90 a 1. ledna 2021 převzal od otce vedení organizace.

Jeho osobní život se mezitím dostal do médií. V roce 2015 otevřeně promluvil o své homosexuální orientaci, opustil manželství a následně přestal pedagogicky působit na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Přes všechny osobní otřesy však zůstal spojený s myšlenkou, kterou jeho rodiče vytvořili.

Zdroje:

https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/14388/blanka-lormanova

https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396955/zlata-svatba

https://www.zivot90.cz/cs/o-nas/o-zivote-90

https://www.zivot90.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/7-zivot-90-vykrocil-do-20-roku-sve

https://www.tyden.cz/rubriky/zemrela-herecka-blanka-lormanova_434006.html

https://www.zivot90.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/101-novy-zacatek-nove-vedeni-zakladatel-organizace

https://www.lui.cz/lide-zivot/17275-jaroslav-lorman-nekteri-katolici-a-katolicky-jevi-znamky-totality-a-extremismu-lgbt-lidi-vsak-ze-sveta-nesmazou

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz