Igráček byl malý panáček, který okouzlil celé Československo

Byť se rodil v časech socialistických plánů a úsporných řešení, stal se Igráček ikonou dětské fantazie, která zvládla přetrvat až do dnešních dnů. Malá plastová figurka s pohyblivými končetinami, která uměla být hasičem, doktorem, kuchařem nebo třeba cestovatelem. Pro mnoho z nás je symbolem pozdního dětství v 70. a 80. letech i svědectvím o důvtipu doby, která si vystačila s málem, a přesto dokázala dětem nabídnout malý zázrak.

Říká se, že to byl jen laciný napodobený nápad – drobná figurka s pohyblivými končetinami, vzešlá z chudých poměrů a podivných schvalovacích komisí. Ve skutečnosti se Igráček začal rodit oficiálně kolem roku 1971–1976: do výroby ho dostalo výrobní družstvo Igra Praha, autorsky pod ním byli podepsáni konstruktér Jiří Kalina a designérka Marie Krejchová. Jenže v pozadí toho všeho stál ještě Hans Beck, duchovní otec slavného západního Playmobilu.

Západ měl ohromné tržní možnosti, v Československu se o spuštění výroby vedly nekonečné byrokratické boje. Mezi lidmi se tak roky šeptalo, že Igráček je jen jakýsi šedý bratr Playmobilu. Pravda? Asi někde napůl. V socialistickém Československu se totiž západní figurky běžně neprodávaly, a tak se zrodila lokální alternativa. „Fígl“ byl v tom, že co byl na Západě málem zavržený nápad, to u nás slavilo boom.

Kdyby se v polovině 70. let sečetl počet rodičů prahnoucích po dostupné hračce, vyšel by ohromující počet. V obchodech sice tu a tam ležely stavebnice, ale vyspělá konkurence ze zahraničí byla prakticky nedostupná. Igráček se trefil do téhle skuliny.

Prvním vyrobeným hrdinou byl zedník – symbol těžké práce i nově budovaných sídlišť. Prý se zpočátku váhalo, jestli nebude mezi dětmi působit nudně, ale nakonec dělník s cihlou v ruce slavně zabodoval. Hned po něm následovali kuchař, hasič, automechanik nebo policista (ještě pod hlavičkou „příslušník VB“, což v některých rodinách vyvolávalo mírnou nechuť).

Ačkoliv šlo o figurku velkou pouhých osm centimetrů, symbolicky se v ní zrcadlil celý systém: plány, limity, centrální hospodářství, ale i důvtip a nápaditost. Každá postavička využívala unifikované tělo, což drželo výrobní náklady dole a pro rodiny byla figurka relativně dostupná (10–15 Kčs, v tehdejším světě docela slušně únosná cena).

Můžeme si klást otázku, jestli to nebyla jen marketingová pohádka oné doby – vždyť když chtěl člověk pro dítě aspoň základní sadu, musel objet pár hračkářství a vystát frontu. Běžně se stávalo, že v regálu zbyl jen voják a cestář, zatímco kuchař nebo jezdec na koni byl vyprodán. Ale touha dětí (a mnohdy i dospělých) byla tak silná, že se Igráček šířil „pod pultem“ i výměnami mezi rodinami.

Zdaleka ne každý adoroval Igráčka. Byly tu názory, že jde o nudnou hračku v jednostranném designu, což dětem nenabízí tolik kreativity jako stavebnice. Navíc družstvo Směr zkoušelo vyvinout své figurky Hej rup, jež se chlubily měkčím plastem. Jenže popularitu Igráčka to stejně nepodkopalo. „Král“ mezi figurkami z dob reálného socialismu zůstal jeden.

I v odborných kruzích se vedly hovory, zda je v pořádku, že se dětem nabízí takto úzce definované role – voják, policista, horník? A jestli to není jen dalším nástrojem propagandy. Ale reálné rodiny takové debaty příliš neřešily. Děti chtěly figurku hasiče, protože je fascinovaly houkající vozy a obří hadice, a to bohatě stačilo.

Když 90. léta otevřela hranice, Igráček se dostal pod tlak: regály zaplavily západní stavebnice i figurky, které se zdály propracovanější. Družstvo Igra reagovalo rozšířením sortimentu: přidalo skateboard, lyže, modernější potisky, dokonce figurkám „vyboulilo“ nos. Ale nadšení lidí se zkrátka přesunulo jinam. Nakonec výroba přestala být rentabilní a slavné družstvo Igra skončilo.

Krátký pokus firmy All toys situaci nezachránil. Teprve rokem 2010, kdy značku převzala Efko-karton z Nového Veselí, se Igráček definitivně vrací na scénu. Figurku vylepšili, zápěstí je otočné, přibyly designové detaily i verze pro moderní profese (třeba DJ nebo IT specialista). A najednou opět stoupl zájem. Proč? Protože v lidech stále dřímají vzpomínky.

„Proč bych pořizoval Igráčka, když existuje Lego a 3D tisk?“ namítá řada rodičů. Jenže i v roce 2025 slaví Igráček úspěch díky nostalgii a jednoduchosti. Je drobný, odolný, není drahý. Dá se vzít na dovolenou, dítě ho může strčit do kapsy. Nic víc nepotřebuje, jen vlastní fantazii.

Samozřejmě, inovace nezastavíte – spousta dětí dá dnes raději přednost mobilnímu telefonu. Ale Igráček funguje i jako symbol, relikt doby, kdy si malí i velcí dokázali vyrobit dobrodružství takřka z ničeho. A kdo pamatuje fronty před hračkářstvím, kdy sehnat oblíbenou profesi byl malý zázrak, ten ví, že tahle figurka v sobě nese kus československého ducha.

Sběratelé dnes prohrabávají online bazary, hledají staré krabičky z 80. let. Někdo shání kompletní řadu všech 50 profesí. Jiný se spokojí s původním automechanikem v ošoupané uniformě. Hodnota raritních kousků stoupá na stovky korun – a to prosím u hračky, která kdysi stála 10–15 Kčs. Když do toho započítáte inflaci všech těch desítek let, tak vlastně ani tyto kousky nejsou drahé.

Někdo se rád dojímá nad paneláky a sídlištní kulturou, jiný má schované staré céčka, anebo se mu v hlavě vybaví vůně hokejových kartiček. Igráček je prostě jedním z těch reliktů, které navzdory době, pádům a konkurenci přežily dodnes. Dává nám zažít kouzlo doby normalizace.

Řeknete si, kousek plastu, co na tom? Ovšem když ho vezmete do ruky, najednou slyšíte ozvěnu dětských příběhů v obýváku, kde jste s panáčkem – zedníkem nebo hasičem – zažívali obrovská dobrodružství. Jednoduchá, univerzální postavička, která drží kladivo nebo sporákovou naběračku, a přitom odráží kus naší historie.

Někdo ho považuje za archaický, někdo ho zbožňuje. Ale pravdou je, že Igráček – kdysi malý socialistický zázrak – se znovu a znovu vrací a je mezi námi. Jako připomínka, že i v šedé době mohou vznikat věci, které mají svůj vtip, kouzlo a výdrž.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Igráček

https://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/pribeh-igracka-jak-vznikla-legendarni-ceskoslovenska-hracka-se-kterou-si-hraji-deti-pres-40-let

https://www.retro-muzeum.cz/historie-znacek/igráček

https://www.jablonneno.cz/assets/File.ashx?id_org=5619&id_dokumenty=87076