Ikonické gesto na náměstí Tchien-an-men. Muž s taškami v rukou zastavil tanky Čínské lidové armády

Píše se horký červen 1989 a v čínské metropoli to vře. Na náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men) už několik týdnů protestují především studenti a mladí lidé, kteří volají po demokracii, větších svobodách a dialogu s vládou. Je to atmosféra naplněná odhodláním, únavou, ale i obavami, co může přijít. Tehdejší komunistické vedení v čele s Teng Siao-pchingem a Li Pchengem zpočátku protesty tolerovalo, ale po neúspěšných jednáních se studenty se rozhodlo pro tvrdý zásah.

V noci na 4. června se Peking proměnil v oblast s válečnou přítomností: do ulic vjely tanky, nařídily vyklizení náměstí a potlačily protesty silou, která šokovala svět. Zahraniční novináři, přítomní v Pekingu kvůli státní návštěvě Michaila Gorbačova (byla v květnu 1989), se stali svědky masakru, při němž umírali nevinní lidé – studenti i obyčejní kolemjdoucí. Vzduch pálil jako v peci, ulice byly plné kouře, slzného plynu a zoufalých výkřiků.

„Byla to apokalypsa,“ popsali situaci reportéři západních médií.

A právě tehdy, v tu nejvypjatější dobu, která následovala několik dní po tvrdém zákroku, se stal neuvěřitelný moment: obyčejný civilista, známý později jako „Tank Man“ (Muž před tankem), vstoupil do prázdné pekingské třídy, kde se sunula dlouhá kolona tanků. Pohyboval se s naprostou samozřejmostí, v jedné ruce bílou igelitku, v druhé cosi připomínající tašku s nákupem. Tank na něj najížděl zleva, pak se mírně stočil, aby ho objel, ale on klidně přešel do jeho cesty a znovu ho zastavil. Jakoby chtěl říct:

„Stačilo! Tudy neprojedete.“

Celý svět oněměl. Reportéři, kteří se v tu chvíli pohybovali na balkonech nedalekých hotelů, začali šílet a fotit. Jeff Widener z Associated Press pořídil snad nejznámější snímek: muž, drobný v kontrastu s obrovským šedozeleným tankem, který se zastavil před ním. Série fotek z různých úhlů i videozáznamy ukazují, že tank se muž pokoušel dvakrát objet, ale on znovu a znovu vcházel do jeho cesty. Nejen reportéři, i lidé ve světě cítili v tom gestu ohromnou symboliku – David proti Goliášovi, jednotlivá kapka proti moři strachu.

O kousek dál mezitím probíhaly razie a do hotelových pokojů, garáží, dokonce i skladišť pronikali policisté či ozbrojené složky v civilu.

Atmosféra zmatku, podezíravosti a intrik. Příslušníci policie se nezdráhali lhát, zastrašovat, aby vypátrali účastníky protestů. „Stejně jste proti státu, tak otevřete,“ halekali, nebo se odvolávali na tragické nehody, aby odemkli dveře a vloupali se dovnitř. Studenti, vystrašení a vyčerpaní, už ve většině případů netušili, kam utéct.

Ústřední komise Komunistické strany Číny vydala příkaz, že protesty ohrožují státní bezpečnost. V zemi začala platit stanná práva, do Pekingu se sjelo na 200 tisíc vojáků a atmosféra se stala nesnesitelně napjatou. Náměstí Tchien-an-men bylo 4. června vyklizeno. Dalšího dne ještě doznívaly ozvěny střelby a armáda čistila okolní ulice. Svět se dozvěděl o masakru: stovky, možná tisíce mrtvých, mnoho zraněných. Čínské úřady se posléze snažily tuto epizodu bagatelizovat – oficiálně prý zemřelo jen pár set lidí, z toho hlavně vojáci. Ale do zahraničí pronikly skutečné obrázky a svědectví, která režim neuměl zastavit.

Pak se objevila scéna s „Tank Manem“. Šlo o 5. červen 1989, tedy den po nejhorších událostech. Čínská vláda byla nervózní, cenzurovala veškeré zprávy, ale ten jediný obrázek se stal symbolem vzdoru, protože západní média ho okamžitě rozšířila po celém světě. Jedinec se dokázal na několik okamžiků postavit celé vojenské síle.

Dodnes nevíme, kdo byl ten muž. Snad student, snad obyčejný pracovník, který si šel zrovna nakoupit. Existují nejrůznější teorie, od studenta Wang Wej-lina až po prý anonymního člena Komunistické strany, který ztratil někoho v předchozí noci. Čínská vláda nikdy jeho identitu nepotvrdila – pokud ji vůbec znala. Záhy po tom, co tanky zastavil, přiběhlo několik lidí – možná přátelé, možná členové tajné policie – a odtáhli muže pryč. Od té doby se po něm slehla zem. Některé spekulace říkají, že ho úřady později popravily, jiné tvrdí, že si odseděl nějaký čas ve vězení a dál žije v anonymitě. Pravdu se asi nikdy nedozvíme.

Záběry „Tank Mana“ se okamžitě dostaly na titulní strany světových novin: The New York Times, The Washington Post, Time Magazine, spoustu evropských médií. Fotku Jeffa Widenera nominovali na Pulitzerovu cenu. Stala se moderní ikonou boje proti totalitě, srovnávanou s berlínským Polibkem smrti nebo s napalmovou dívkou z války ve Vietnamu. V Číně ale brzy po protestech nastoupila přísná cenzura, která do jisté míry trvá dodnes. Mladí lidé v Číně často o červnovém masakru vůbec netuší a slavný snímek muže před tankem jim nic neříká.

Současně kolují i příběhy, že „Tank Man“ byl recesista nebo náhodný opilec. Ale to jsou spíše pokusy zeslabit jeho odvahu a shodit ten významný moment. Na videozáznamech je jasně vidět, že muž byl při smyslech, uhnul jen tehdy, když se tank pohnul, a znovu se mu postavil do cesty. Byla to uvědomělá gesta, patrně dokonalý projev občanské neposlušnosti.

Zahraniční lídři tehdy reagovali šokovaně, ale mnozí nechtěli riskovat narušení obchodních vztahů s Čínou. Západní svět se proto omezil na proklamace a sankce, které však po pár letech odpluly do ztracena, jakmile Čína otevřela své trhy. Navzdory snahám čínské vlády, aby se na Tchien-an-men a „Tank Mana“ zapomnělo, ho lidé v zahraničí stále považují za symbol nezdolné odvahy.

Objevily se i zvěsti, že čínské úřady vedly velké vyšetřování, aby „Tank Mana“ vypátraly, ale jejich úsilí selhalo. Jiní říkají, že vyšetřování bylo jen naoko, aby Čína mohla říct: „My jsme o něj také stáli, určitě mu hrozilo nebezpečí ze strany extremistů.“ Nic z toho se nedá ověřit. Čínské archivy jsou bedlivě střeženy, na otázky nikdo neodpovídá a s většinou očitých svědků se režim vypořádal různě – některé se podařilo umlčet, jiní opustili zemi, ti méně šťastní zmizeli v pracovních táborech.

Představa, že byste se dnes Číňana zeptali na „Tank Mana“, je absurdní – většina mladých opravdu netuší, o co jde. Staří se bojí mluvit. Mnozí se však shodují, že to byl krátký záblesk ohromné odvahy, který zbytek národa viděl jen okrajově, anebo vůbec. Když dnes navštívíte náměstí Tchien-an-men, potkáte davy turistů, vojáky, kontroly, prohlídky zavazadel a široké okázalé bulváry. Oficiální prohlídka nezahrnuje vzpomínky na rok 1989, na náměstí se žádný památník nenachází.

Tento příběh znovu připomíná, že i jediný člověk – byť obyčejný a beze jména – může obrátit pozornost celého světa k nespravedlnosti.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Tank_Man

https://www.britannica.com/biography/Tank-Man

https://en.wikipedia.org/wiki/1989_Tiananmen_Square_protests_and_massacre

https://www.badassoftheweek.com/tankman

https://www.nytimes.com/2019/06/03/world/asia/tiananmen-tank-man.html