Irena Kačírková: narodila se do špatné doby – byla příliš krásná, hrdá a svobodná

„Umřu na rakovinu a ještě budu mít infarkty.“ Řekla to tiše, bez hořkosti, v den svých čtyřicátých narozenin. Irena Kačírková tou dobou patřila k nejpůvabnějším českým herečkám, ale v jejích slovech zazněla mrazivá předtucha.

Osud jí dopřál talent, krásu a slávu – a přesto cítila, že konce se jednou dočká v bolestech a trápení. Její předpověď se bohužel naplnila do posledního detailu. Stejně jako se naplnilo i její životní krédo, že herec je ochoten zemřít na jevišti, protože právě tam je celý jeho život.

Byla hvězdou, která jakoby spadla z jiného nebe do světa, kde pro ni nebylo místo. Mnozí o ní mluvili jako o české Sophii Loren – ztělesnění elegance, krásy a šarmu. Vysoká a dokonale stavěná žena s výraznýma očima a neodolatelným úsměvem působila neslovansky, exoticky krásná.

Jenže právě tahle okouzlující aura jí měla přinést nejen obdiv, ale i odsouzení. Když na konci 40. let vstoupila do českého filmu a divadla, doba přála úplně jiným typům. Publiku se servírovaly hrdinky z lidu – odhodlané traktoristky, dojičky, venkovské ženy.

Irena Kačírková nevypadala jako údernice nebo skromná selka od vesnické pece. Její kultivovaný projev, vznešené pohyby a noblesa vyčnívaly z řady. Režiséři dobře věděli, že tuhle graciézní dámu by diváci v montérkách obyčejné vesničanky těžko přijali. A tak ji film často odsoudil k rolím krásných, ale povrchních paniček – koket, intrikánek či namyšlených princezen.

Narodila se 24. března 1925 v Praze, dětství však prožila v Ostravě. Pocházela z bohaté rodiny kožešníka – tatínek vlastnil vyhlášený kožešnický salon, maminka byla krásná žena z Německa. Holčička Irenka nic nestrádala. Už odmala milovala pozornost publika: jako dítě předváděla na módních přehlídkách dětské oblečení a snila, že jednou bude herečkou.

Rodiče ji v tom podporovali. Dostalo se jí prvotřídního vzdělání – kromě gymnázia ji vedli i k jazykům, takže plynně ovládla angličtinu, francouzštinu i němčinu. V 18 letech (za protektorátu) poprvé vystoupila na opravdové divadelní scéně v Ostravě.

Po válce pokračovala na Státní konzervatoři v Praze, kterou dokončila roku 1948 už jako absolventka čerstvě vzniklé DAMU. Mladá herečka měla všechny předpoklady dobýt jeviště i filmová plátna – byla talentovaná, pracovitá a navíc nádherná. Když v roce 1947 poprvé stanula před kamerou, její inteligentní půvab okamžitě zaujal režiséry. Jenže doba se mezitím změnila.

V roce 1948 se k moci prodral komunistický režim a nadějná kariéra se ocitla ve stínu nové kulturní politiky. Kdo chtěl hrát ve filmu, musel zapadnout do schématu prostých socialistických hrdinů. Irena Kačírková byla příliš výjimečná.

První velkou filmovou příležitost – roli krásné Sirael v pohádce Císařův pekař – Pekařův císař – nakonec nedostala. Původně byla do role obsazena, ale po výměně režiséra (Jiřího Krejčíka za Martina Friče) byla nahrazena Natašou Gollovou.

Ale brzy měla poznat, jaké to je být trestaná za vlastní noblesu. V 50. letech, kdy se český film změnil v nástroj propagandy, připadly Kačírkové převážně role potvor a sebestředných krásek, které měly na plátně sloužit jako odstrašující příklad měšťácké dekadence.

Diváci ji i tak milovali – třeba jako půvabnou princeznu Drahomíru v pohádce Byl jednou jeden král (1954). Ona sama však dobře věděla, že nedostává role podle svých schopností, ale podle vzhledu. V rozhovoru koncem 60. let si povzdechla, že hraje jen to, co odpovídá její krásné tváři, a že skutečné herecké výzvy dostávají jiné. V té chvíli netušila, že její šťastnější etapa právě končí – a nastane doba, kdy nebude hrát vůbec.

Ještě na prahu padesátých let měla Irena Kačírková naději, že se prosadí aspoň na divadle. Po absolutoriu získala krátké angažmá v Realistickém divadle v Praze. Jenže i tam vládl nový pořádek. Každé ráno v šest se muselo nastoupit na zkoušku s povinným zpěvem budovatelských písní.

Na jevišti se pochodovalo s prapory oslavujícími Sovětský svaz, a teprve pak se zkoušelo divadlo. Mladá herečka z bohatých poměrů do tohoto drilu nezapadala. Odmítala se podřídit ponižujícím praktikám – třeba chodit po ulici neupravená. Nechtěla se vzdát své elegance, a právě to soudruhy dráždilo.

Dívali se na ni jako na namyšlenou paničku, posměšně jí přezdívali madam a dávali jí najevo opovržení. Po roce z Realistického divadla odešla, ale jinam ji nevzali. Začalo období hereckého očistce.

Ve filmu se pro ni našly jen drobné úlohy a často záporné postavy. V roce 1950 zakotvila v Městských divadlech pražských, kde zůstala prakticky celý život, ovšem i tam přišly těžké zkoušky. Rodiče Kačírkové přišli po převratu o veškerý majetek a jako bývalí živnostníci nedostali ani důchod.

Stali se na dceři finančně závislí. A do toho Irena krátce po dvacítce založila vlastní rodinu – v roce 1950 se provdala za scenáristu Josefa Aloise Novotného a narodila se jí dcera Kristina. Jenže manželství netrvalo dlouho. Novotný, tehdy známý autor, byl nenapravitelný sukničkář.

Po rozvodu s Irenou se stihl ještě sedmkrát oženit. Pro mladou herečku to byl krutý pád na zem: zůstala sama s tříletým dítětem, na krku jí viseli nemajetní rodiče a peněz se zoufale nedostávalo. Co teď? Kačírková neměla luxus volby. Pár týdnů po porodu už stála znovu na prknech divadla.

Malou Kristinu svěřila do péče babičce – své mamince – která kdysi sama mívala služky, ale teď se pokorně starala o vnučku i celou domácnost. Irena se vrhla do práce, hrála jednu roli za druhou, přijímala i to, co by jindy odmítla. Věděla, že živí celou rodinu. Její život se proměnil v nepřetržitý kolotoč zkoušek, představení, natáčení a shánění přivýdělků.

A přece se nevzdávala. Nechtěla být obětí. V těch nejtěžších letech se ukázalo, jak silná dokáže být. „Máma byla člověk do nepohody,“ vzpomíná její dcera Kristina Novotná. Navzdory své pověsti salónní dámy milovala Irena přírodu a obyčejné radosti víc než pozlátko večírků.

Když už pro sebe urvala volný den, vzala dcerku na parník, do zoo nebo jen tak do lesa – a výlet musel vždycky skončit zmrzlinovým pohárem v útulné hospůdce. Tak se snažila vynahradit Kristině chvíle, kdy byla jen prchavou princeznou – krásnou maminkou, která většinou mizela za oponou divadla.

Koncem 50. let se zdálo, že nejhorší je zažehnáno. Irena Kačírková se postupně vypracovala na respektovanou divadelní herečku. Konečně dostávala role, kde mohla využít svůj hlas, šarm i komediální talent. Zahrála si Čechova, Shakespeara, Molièra – postavy tragické i rozmarné. Její doménou byly cizí konverzační komedie, kde mohla uplatnit noblesu a jazykové umění.

Zároveň ale zvládala i muzikály. V Divadle ABC zpívala, tančila, okouzlovala publikum. Její hlas zněl v rozhlase, dabovala filmy, recitovala ve vyhlášené Viole. V roce 1958 dokonce stála před unikátní příležitostí reprezentovat Československo v zahraničí – měla na světové výstavě Expo v Bruselu moderovat prestižní program.

Právě tehdy se však znovu ozvala Státní bezpečnost. Půvabná herečka s dokonalou francouzštinou jim padla do oka. Chtěli ji získat ke spolupráci. Naznačili, že účast na Expo 58 je podmíněna tím, že podepíše závazek agentky. Stačilo tak málo – podlehnout strachu či vábení peněz – a mohla si užívat výhod. Ale Irena Kačírková řekla ne. Rozhodně odmítla a nikam nejela. Tím si podepsala ortel.

Začal tichý teror: nejprve jí estébáci sladce slibovali mezinárodní kariéru a peníze, pak vyhrožovali zákazem filmování. Ona však dál odmítala. Došli tedy k nejodpornější hrozbě – vezmeme vám dítě. Představit si větší noční můru pro matku nešlo. Irena přesto nepodepsala. Zlomit se nedala.

A tak režim splnil své výhrůžky alespoň částečně: Kačírková byla odstrčena na okraj. Ve filmu dostala stopku – od roku 1971 se na plátně prakticky neobjevila. V televizi jí dovolili hrát už spiše jen drobné role a záporné figury. A dokonce i v milovaném divadle se stala nepohodlnou.

Ředitel Ota Ornest, který jí léta dával velké příležitosti, musel v době normalizace odejít a novému vedení se rebelská hvězda nehodila. Stranou šly všechny dřívější pocty – třeba titul zasloužilé umělkyně, který jí udělili v uvolněných 60. letech. Najednou pro ni nebylo důstojné uplatnění.

Dostala nabídky jen na ponižující úkoly: moderovat estrády či účinkovat v tendenčních inscenacích. Některé role přijala jen proto, aby měla aspoň nějakou práci; například v propagandistickém seriálu Třicet případů majora Zemana si zahrála znuděnou buržoazní paničku – roli tak nesympatickou, až v ní s gustem ventilovala i vlastní názor na komunisty. Jiné nabídky s díky odmítla a raději paběrkovala jinde. Psala povídky do časopisů, občas aspoň moderovala v Laterně magice nebo učila mladé adepty herectví. Žila ze vzpomínek na slávu.

Ještě v polovině 60. let totiž stála na samotném vrcholu. Tehdy hrála velké charakterní role na prknech Městských divadel pražských, a zároveň vytvořila dvě ikonické filmové postavy, které se vymkly všem škatulkám. V muzikálové legendě Starci na chmelu (1964) zazářila jako moderní energická profesorka hudby.

A hned rok poté ztvárnila éterickou, tajemnou Bílou paní ve stejnojmenné satirické komedii (1965). Tyto role jí zajistily nesmrtelnost – dodnes si mnozí pamatují půvabnou tvář Ireny Kačírkové právě z těchto filmů.

Jenže pak přišel zákaz a dlouhá pauza. Kačírková věděla, že umí víc, než co jí dovolili hrát. Sledovala, jak úlohy, po nichž toužila, dostávají mladší a konformnější herečky. Tohle tiché utrpení nesla hrdě, ale uvnitř ji muselo sžírat.

Ve společnosti působila vždy sebejistě, někdy až chladně elegantně. Uvnitř však byla citlivá žena, která celý život hledala lásku a skutečné přijetí. Po rozvodu už nikdy nenašla partnera, s nímž by natrvalo spojila život. Zůstala sama, ač po harmonickém vztahu toužila možná víc než po čemkoli jiném.

Proč se to nepovedlo? Možná muže zastrašovala – jak sama hořce žertovala, normální chlap si na Kačírkovou netroufne ani promluvit. Několik románků přesto prožila, ale žádný neskončil svatbou. Traduje se, že okouzlila i takové osobnosti jako byl francouzský herec Gérard Philipe či hudebník Jiří Šlitr. O milostném poměru se slavným Gérardem se dodnes jen spekuluje – nikdy to nepotvrdila ani nevyvrátila.

Zato vztah s Jiřím Šlitrem, spoluzakladatelem divadla Semafor, byl reálný a intenzivní. Šlitr byl jedním z mála mužů, kteří se krásné herečky nezalekli, a nějaký čas jim to klapalo. Její dcera však později v knize poznamenala, že mimo Šlitra to byla většinou právě máma Irena, kdo nedovedl vztahy udržet – snad kvůli své samostatnosti či pracovním nárokům.

Až do konce života ji prý mrzelo, že zůstala sama. Přesto nezahořkla. Měla přátele, kteří ji obdivovali pro její odvahu a vtip. Tím nejbližším byl herec Eduard Cupák – muž, s nímž ji spojovalo hluboké porozumění, ale jen platonická láska, protože Cupák byl homosexuál.

Na jevišti Kačírková zářila jako elegantní diva, v soukromí však trávila večery spíše s knihou. Byla vášnivou čtenářkou - ve svém bytě na Václavském náměstí nashromáždila tisíce svazků a noční četba patřila k jejím největším potěšením. Možná v literatuře hledala to, co jí reálný svět nenabídl – útěchu a pochopení.

Jedna velká láska ji ale přece jen potkala. Byl jí Ladislav Rychman, režisér a průkopník českého filmového muzikálu. S Rychmanem prožila Kačírková několik šťastných let v 60. letech.

Spojovala je práce i smysl pro humor. Rychman s oblibou obsazoval Irenu do svých projektů – a dokonce spolu s ní a Josefem Bekem natočil historicky jeden z prvních hudebních videoklipů na světě k písni „Dáme si do bytu“.

Tomu se tenkrát říkalo písničkový film a mladá herečka v něm předvedla i svůj pěvecký talent. Jenže ani vztah s Rychmanem neskončil svatbou. Možná se Irena nedovedla vzdát své nezávislosti a plně se poddat roli manželky. Možná se jen míjeli. Každopádně po Rychmanovi už žádný další muž její srdce nezískal. Zůstala sama.

Její dcera Kristina Novotná v jednom rozhovoru smutně shrnula, co mamince scházelo nejvíc: opravdová partnerská láska a pocit zázemí. Irena Kačírková měla všechen obdiv publika, ale večer se vracela do prázdného bytu. Snad i proto byla tak připoutaná ke své rodině – rodičům, dceři a později vnukovi.

Krátce před smrtí odhalila Kristině jedno dávno zamlčené rodinné tajemství, které nosila v srdci. Ležela tehdy na lůžku v nemocnici a šeptem se svěřila: „Možná jsi mohla mít bratříčka.“ Kdysi dávno, ještě před Ireniným narozením, totiž její maminka přivedla na svět synka, který však po pár měsících zemřel.

Bolest z té ztráty byla tak velká, že se o ní v rodině nikdy nemluvilo – dědeček s babičkou vymazali chlapcovu památku, jako by nikdy neexistoval.

Až umírající Irena toto tíživé tajemství prolomila. I v tom se ukázala její povaha – celý život mlčela o svém žalu, a přece cítila potřebu na sklonku dní poodkrýt pravdu, aby její dcera znala svůj rodinný příběh.

Rok 1981 přinesl poslední ránu. Kačírková podstoupila operaci žaludku a tušila zlé zprávy. Čeští lékaři jí naplno neřekli, co zjistili. Ona sama se ale nebála zeptat přímo svého známého lékaře v Německu – a uslyšela diagnózu: rakovina.

Bylo jí 56 let. Věděla, že čas se krátí. Co teď udělá? Mohla by pověsit herectví na hřebík a v ústraní dožít. Místo toho dál vstupovala na jeviště, i když to znamenalo nadlidské přemáhání. Ještě rok před smrtí nastudovala několik rolí v divadle.

Kolegové vzpomínají, jak na zájezdech už nemohla sedět v autobuse, musela bolestí stát, ale přesto hrála. Nikdo netušil, jak strašné utrpení skrývá její statečný úsměv – metastázy jí prorůstaly kostmi a působily nesnesitelné bolesti.

Silná kuřačka se nevzdala ani své poslední cigarety; ještě v nemocnici si potají zapálila, jako by se s divadlem v duchu loučila nad obláčkem dýmu. Dne 26. října 1985 Irena Kačírková zemřela v Praze, ve věku 60 let.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Irena_Ka%C4%8D%C3%ADrkov%C3%A1

https://www.dotyk.cz/magazin/kacirkova/

https://zivotopis.osobnosti.cz/irena-kacirkova.php

https://www.fdb.cz/osobnost/1906-irena-kacirkova

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity/45927/irena-kacirkova-osud-ji-zustal-hodne-dluzen.html

https://www.lifee.cz/tv-a-filmy/herecka-irena-kacirkova-na-smrtelne-posteli-prozradila-dceri-smutne-tajemstvi_248595.html

https://www.kvety.cz/lide/irena-kacirkova-herecka-krasa-vzestup-pad-vyroci/

https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/irena-kacirkova-herecka-bila-pani-starci-na-chmelu.A200324_143623_filmvideo_nba

https://cnn.iprima.cz/herecka-irena-kacirkova-odmitala-donaset-na-kolegy-kdyz-dcera-otehotnela-prisla-rakovina-489759

https://dvojka.rozhlas.cz/jeji-film-sel-do-trezoru-za-10-let-stb-zavrelo-i-ji-pribehy-slavnych-irena-7460696