Článek
Filmaři hledají nové dětské tváře pro snímek Malé letní blues a mezi žáky si všimnou dvanáctileté tmavovlásky s výrazným pohledem. Holčička, která na žádný konkurz nikdy nešla a ani ji to nenapadlo, dostane roli puberťačky špehující zamilované páry. Jmenuje se Jana Pehrová a právě jí začala herecká kariéra, o kterou nikdy nestála.
Bude se jí to opakovat celý život: před kamerou skončí vždycky tak trochu proti své vůli, vytrvale se bude pokoušet utéct k malování a keramice, a filmaři si ji vždycky znovu najdou. Národ si ji zapamatuje pod jménem, které získá svatbou s mužem, jenž se stane králem české televizní drzosti. A pod názvem přehrady, která nikdy neexistovala: Velké sedlo.
Dcera Pepíčka
Narodila se 25. ledna 1954 v Praze do rodiny, kde se uměním žilo i dýchalo. Otec Josef Pehr byl herec činohry Národního divadla a především legenda českého loutkářství: od samých počátků Československé televize bavil děti s maňáskem Pepíčkem, s nímž tvořil nerozlučnou dvojici, a od roku 1953 učil loutkoherectví na DAMU, kde vychoval generace loutkářů.
Patřil k lidem, kterým se říká sluníčko: na jevišti a v televizi rozdával radost a jeho Pepíček byl pro děti padesátých a šedesátých let tím, čím pro pozdější generace večerníčkoví hrdinové. Kvůli otcově práci se Jana už jako školačka dostala k loutkovému divadlu na Smíchově a divadelní řemeslo nasávala ze zákulisí. Přesto, anebo právě proto, po herectví netoužila.
Chodila sice do dramatického kroužku Jiřiny Stránské, kde se potkávala s budoucími hvězdami, mimo jiné s Táňou Medveckou, a připravila se u ní i ke zkouškám na DAMU, jenže nakonec dala přednost úplně jiné múze: nejdřív vystudovala střední uměleckoprůmyslovou školu, obor grafika a monumentální malba, a potom pokračovala na Akademii výtvarných umění. Před publikem měla trému. Štětec se neptá a nikoho nesoudí.
Jenže talent, jak sama později přiznala, se zakrýt nedá. Filmaři si ji vedli v evidenci od Malého letního blues a nabídky chodily dál: Karel Kachyňa jí dal roli potvůrky ve filmu Smrt mouchy, v Bláznivé rodince se potkala s Vladimírem Menšíkem. Hrála a přitom studovala malbu, herectví brala jako vedlejšák a vůbec ji nenapadlo, že by se jím mohla živit. Osud to viděl jinak.
Přehrada, kterou sledovala celá země
V polovině osmdesátých let psal Jaroslav Dietl, největší seriálový vypravěč éry a autor Nemocnice na kraji města, jeden ze svých posledních příběhů: devítidílné Velké sedlo o hrázném z přehrady, o pitné vodě a o lidech, jejichž osudy se kolem ní zauzlují. Ostravské studio Československé televize obsadilo do hlavní role hrázného Jana Palyzy Pavla Nového a jako jeho lásku, svobodnou matku Ivanu Opatovou, vybralo Janu Krausovou.
Vedle nich hráli Vítězslav Jandák, Jitka Smutná, Ivan Vyskočil, Jiří Holý, a v menší roli dokonce i její tehdejší manžel Jan Kraus, takže se manželé potkali v jednom seriálu. Točilo se v nádherné krajině kolem Kružberku, Podhradí u Vítkova a v okolním kraji, a když seriál naskočil do hlavního vysílacího času, sledoval ho, slovy pamětníků, snad každý. Dietl se uvedení seriálu nedožil a Velké sedlo se tak stalo jedním z jeho posledních televizních odkazů.
Postava, kterou Krausová dostala, přitom nebyla žádná cukrová hrdinka. Ivana Opatová je žena ve vztazích nevyrovnaná, která Palyzu miluje i zraňuje, a Dietl jí napsal osud, jaký socialistická televize ženám obvykle nedopřávala: chybující, skutečný. Možná právě proto jí diváci uvěřili a pamatují si ji dodnes.
Kritika seriálu mnoho nedarovala tehdy ani dnes; sama Krausová si ostatně ze své tehdejší tvorby cenila spíš slovenského seriálu Život bez konca, kde hrála mladou ženu hledající nezávislost mezi dvěma válkami. Jenže popularita se neřídí recenzemi.
Ivana Opatová, krásná, křehká a ve vztazích nevyrovnaná, udělala z Jany Krausové přes noc jednu z nejznámějších tváří země. Následovala výrazná role v boxerském dramatu Pěsti ve tmě, film Příběh '88 i německé válečné drama Služka Hilda, které doputovalo na karlovarský festival.
A právě do období největší slávy udeřil blesk, o kterém diváci nevěděli. Josef Pehr, muž, který celý život rozdával dětem radost, si vzal život: oběsil se. Bylo mu sedmašedesát let. Pro dceru to byla rána, o které desítky let nemluvila. Muka, jak později napsal bulvár, prožívala v tichosti za kulisami své nejviditelnější životní etapy.
Nejslavnější výměna českého showbyznysu
Příjmení, pod kterým ji zná národ, jí dal herec a moderátor Jan Kraus. Vzali se, vychovali dva syny, Adama a Davida, z něhož vyrostl známý zpěvák, a patřili k výrazným párům české kulturní scény. Manželství se rozpadlo v roce 1994, i když papírově se rozvedli až o dvanáct let později.
A pak se odehrálo přeskupení, které česká média omílají dodnes a které zní jako zápletka od Dietla: Jan Kraus začal žít s herečkou Ivanou Chýlkovou, do té doby partnerkou Karla Rodena. A Jana Krausová našla lásku právě u Rodena. Média z toho později udělala nejslavnější partnerskou výměnu českého showbyznysu a bulvár měl námět na dvacet let dopředu.
Vztah s Karlem Rodenem, hercem světového renomé a mužem o osm let mladším, vydržel přes dvě desetiletí. Žili spolu na venkově, stranou večírků, chovali koně a působili jako důkaz, že i v showbyznysu existují tiché, pevné svazky. Nakonec se rozešli i oni, kultivovaně a beze skandálů, přesně ve stylu, jakým Krausová prožila celý svůj veřejný život. Nikdy nedělala rozhovory o rozchodech, nikdy neprala špinavé prádlo.
Zatímco herecká kariéra měla vždycky přestávky, výtvarnice Krausová nepřestala pracovat nikdy. Když byli synové malí, živila ji keramika a malba víc než film; ve vlastním ateliéru tvoří dodnes, inspiruje se přírodou a krajinou a vystavuje.
Její stopa je přitom podle publikovaných profilů rozeseta po Praze i jinde způsobem, o kterém většina kolemjdoucích nemá tušení: lampy z její dílny osvětlují průjezd na náměstí Bratří Synků, vytesala bustu na hrob rock'n'rollového krále Mikiho Volka i sochu svaté Anežky. Herečka, kterou zná národ z obrazovky, je zároveň sochařka, jejíž dílo lidé denně míjejí, aniž znají autorku.
K herectví se přesto vracela a vrací, a ve zralém věku paradoxně sklidila to, co jí mládí upřelo: uznání kritiky. Za roli v tragikomedii Věry Chytilové Hezké chvilky bez záruky byla nominována na Českého lva.
Diváci ji znají z filmů Kajínek, V peřině, Krásno, Prázdniny v Provence či Ženská na vrcholu, ze seriálů Přešlapy, Zázraky života nebo Drazí sousedé, a po patnáctileté pauze se vrátila i do Ulice. Vybírá si ale po svém: role, které ji baví, v množství, které neseberou moc času pro ateliér.
Zdroje:
https://www.ahaonline.cz/clanek/aha-pro-zeny-vip-svet/206090/janu-krausovou-69-proslavilo-velke-sedlo-postihla-ji-i-tragedie-tatinek-se-obesil.html
https://www.csfd.cz/tvurce/1231-jana-krausova/biografie/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jana_Krausov%C3%A1
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-jana-krausova-karel-je-na-me-hodny-manualni-praci-po-mne-nevyzaduje-34049
https://www.denik.cz/film-a-televize/velke-sedlo-jana-krausova-pavel-novy-vitezslav-jandak-20210129.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A9_sedlo_(seri%C3%A1l)
