Hlavní obsah
Lidé a společnost

Jak se skotský aristokrat spojil s komunistou proti nacistům

Foto: By Unknown author Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=153086142

Gordon Alston, Fitzroy Maclean (uprostřed), generál Velebit

Skotský aristokrat Fitzroy MacLean a vůdce Josip Broz Tito: ztělesnění nevšedního válečného spojenectví, které zásadně ovlivnilo osvobození Jugoslávie.

Článek

Vzpomínka na druhou světovou válku bývá nejčastěji spojována s velkými bitvami či známými generály. Přesto se v pozadí odehrála celá řada méně nápadných, avšak klíčových příběhů a akcí. Jedním z nich byl nepravděpodobný pakt mezi skotským aristokratem Fitzroyem MacLeanem a komunistickým vůdcem jugoslávských partyzánů Josipem Brozem Titem. Vztah, který na první pohled vypadal jako dočasná válečná nutnost, se nakonec stal jedním ze zásadních stavebních kamenů poválečného uspořádání na Balkáně.

Skot z aristokratické rodiny s touhou po dobrodružství

Fitzroy MacLean byl prototypem britského důstojníka „z vyšších vrstev“. Pocházel z významné rodiny s vojenskou historií, vystudoval prestižní školy a dostal se k diplomatické kariéře. Přesto v sobě nosil touhu po dobrodružství. Když vypukla válka, dokázal si prosadit odchod z diplomatických služeb, aby mohl narukovat. Jeho život jej následně zavedl do Afriky k nově založeným jednotkám SAS a poté, po setkání s Winstonem Churchillem, i do tehdy okupované Jugoslávie.

Tam byl na první pohled chaos. Vedle sebe působily různě orientované odbojové skupiny: královští četnici Draži Mihailoviće, kteří usilovali o zachování monarchie, a mnohem početnější komunističtí partyzáni v čele s Titem. Ti však nebyli pro „západní“ politiky na první dobrou příliš lákavou variantou. Mít spojenectví s komunisty? V době, kdy Sovětský svaz a Velká Británie sice bojovaly proti společnému nepříteli, ale vzájemně si nedůvěřovaly, to zavánělo politickými komplikacemi. Churchill ale potřeboval rychlou a efektivní sílu, která by vázala německé jednotky na Balkáně. A právě Tito se svými partyzány vyvolával mezi Němci skutečný respekt.

Náročná mise

MacLeanovu misi lze popsat jako směs diplomacie, průzkumu a partyzánského boje. Zjistil, že Tito nejedná jen na základě rozkazů z Moskvy, ale disponuje silnou národní hrdostí i osobními ambicemi. Pro Churchilla bylo zásadní, kdo „zabíjí více Němců“. Politické aspekty měly ustoupit pragmatickému zájmu o co nejrychlejší oslabení nacistických sil. Tito získal z britských a později i amerických dodávek novou výzbroj a zásoby, které jeho oddílům výrazně pomohly. A MacLean díky tomu dostál úkolu, pro který si jej Churchill vybral: zjistit, zda se lze na partizány spolehnout a jak je efektivně podpořit.

Oba muži k sobě našli podivuhodné osobní pochopení. Stál proti sobě aristokrat a komunista, jež spojovalo především přesvědčení, že fašismus je nutné porazit za každou cenu. MacLean později vyzdvihoval Titovu rozhodnost a schopnost se rychle domluvit, aniž by každé slovo musel konzultovat se Stalinem. Nebyl to dogmatický fanatik, ale vůdce s pragmatickými cíli, který dovedl strhnout masy i sjednocovat různorodé skupiny v Jugoslávii. I proto dokázal Tito po válce vybudovat stát, který se sice hlásil ke komunismu, ale dlouho si udržel jistou autonomii vůči Moskvě.

Foto: Ccab2bb, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

Fitzroy s rodinnou

Dopady spojenectví

Po osvobození Balkánu vyšlo najevo, že spojenectví mezi Titovými partyzány a Británií nebylo jen výhodné pro válečnou strategii. Významně předznamenalo i budoucnost poválečné Jugoslávie. Tito později zcela převzal moc, král utekl do exilu a někdejší královští spojenci padli v nemilost. Objevily se pochyby, zda Churchill neměl podporovat konzervativnější síly, jež by Jugoslávii dovedly k „liberálnějšímu“ zřízení. Jenže v kontextu války se pohledy zužovaly na bezprostřední přežití a porážku Třetí říše. A to se díky partyzánům povedlo.

S odstupem let je zřejmé, že skotský aristokrat a vůdce komunistických partyzánů si byli ve svém pragmatismu paradoxně bližší, než by se zdálo. Oba věděli, že bez koordinované akce a vzájemné důvěry by jejich válka na Balkáně mohla skončit fiaskem. Tito se stal na dlouhá desetiletí ikonou nezávislé a relativně stabilní Jugoslávie, nicméně se silně totalitními rysy. MacLean odjel zpět do Británie a zůstal na něm stín „muže, který pomohl Titu k moci“. Ti dva, ač z opačných názorových pólů světa, sehráli v dramatickém dějství evropských dějin výjimečnou společnou roli – právě proto, že se oba dokázali odpoutat od ideologických předsudků a soustředit se na cíl, který si vytyčili: vyhnat nacisty z Jugoslávie za každou cenu.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Sir_Fitzroy_Maclean,_1st_Baronet

https://www.hrot24.cz/clanek/maclean-fitzroy-maclean-dobrodruh-ktery-nemel-problemy-nikdy-a-s-nicim-HhADX

https://richardlangworth.com/fitzroy-maclean

https://patrickleighfermor.org/2011/06/29/sir-fitzroy-maclean-bt-obituary/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz