Jak se zrodil Pepek námořník

Říká se, že inspiraci lze čerpat doslova ze všeho a odkudkoli – stačí mít otevřené oči a dostatek fantazie. Jen málokoho by ale napadlo, že jedna z nejznámějších kreslených postav, Pepek námořník, se ve skutečnosti opírá o reálné postavy z malého amerického městečka Chester ve státě Illinois. Když se nad tím člověk zamyslí, je to možná víc fascinující než samotné příběhy v komiksu: obyčejný život jednoho hrubiána s dobrým srdcem, jedné energické prodavačky a jednoho hladového divadelního ředitele se proměnily ve světoznámé postavičky, které nás dodnes baví.

Když si v duchu vybavíme Pepka námořníka, vidíme statného (byť poněkud drobnějšího vzrůstu) mořského vlka s dýmkou v ústech, okem mžourajícím do strany a s pověstí rváče, který se nebojí žádné rvačky. Skutečným mužem z masa a kostí, na němž byl Pepek námořník založen, byl Frank „Rocky“ Fiegel, narozený v roce 1868 v Polsku. Už v dětství se s rodinou přestěhoval do Spojených států a ve svých devatenácti letech narukoval k námořnictvu.

Po dlouhých dvaceti letech, jež strávil u obchodního loďstva, se Rocky usadil v Chesteru, kde pracoval v taverně „Wee Bush“. Jeho povinností bylo starat se o úklid a pořádek, ovšem sám měl k pořádku daleko: ačkoli hájil bezpečnost podniku, zároveň se často zapojoval do hospodských šarvátek. Traduje se, že během jedné z bitek dostal takovou ránu do oka, až mu zůstalo lehce zdeformované, což začalo připomínat Pepkův typický výraz.

Rocky byl známý také tím, že neustále žvýkal dýmku, vychvaloval svou sílu a děti ujišťoval, že vděčí za svou výjimečnou muskulaturu špenátu. Obrázek samozvaného rváče dotvářely jeho příběhy z námořnického mládí, kterými ochotně bavil každého, kdo byl ochoten poslouchat. V Chesteru se stal svéráznou legendou – možná právě proto upoutal pozornost mladého kreslíře Elzieho Crislera Segara, který Rockyho ztvárnil v novinovém komiksu. V českém prostředí tento Segarův námořník zdomácněl jako Pepek námořník.

Elzie Crisler Segar byl rodák z Chesteru a poprvé se s Rockym pravděpodobně setkal, když byl ještě kluk, který se poflakoval kolem místních podniků a divadel. Segarovu představivost okouzlil Rocky právě svým neortodoxním chováním, svéráznou přátelskostí k dětem a také neutuchající pýchou na vlastní svaly.

Když pak Segar začal tvořit novinové komiksy, přirozeně si na Rockyho vzpomněl. Postavička Pepeka námořníka se zprvu jevila spíš jako vedlejší figurka. Jenže jeho nespoutaný humor a rázná povaha si záhy získaly takovou oblibu, že se Pepek stal ústředním hrdinou celého seriálu. A s ním se do příběhu dostaly i další výrazné postavy, které – jak se ukázalo – měly rovněž reálnou předlohu.

Z Pepka námořníka se stala ikona, ale nebyl by kompletní bez své dlouhonohé, trochu potrhlé partnerky Olivy (v originále Olive Oyl). V reálném Chesteru se tímto předobrazem zřejmě stala jistá Dora Paskel. Provozovala tam malý obchůdek se smíšeným zbožím a podle líčení pamětníků působila velice vyzáble, až nepřirozeně vysokým dojmem.

Podobně jako Oliva na sebe Dora ráda upozorňovala – ať už svou výraznou chůzí, oblékáním nebo gesty, která působila lehce přehnaně. Segar, nadšený pozorovatel všeho netradičního, prý okamžitě viděl, jak by se její vzhled i vystupování dali proměnit v komiks. Tak vznikla Oliva, jež je u českého publika známá jako někdy roztomile potrhlá, jindy ostražitá dívka, která s Pepkem sdílí nejen romantické city, ale mnohdy i různé trable.

Ke koloritu příběhů o Pepkovi námořníkovi neodmyslitelně patří i Wimpy, kamarád s nezměrnou zálibou v hamburgerech. Zatímco v komiksovém a filmovém zpracování je Wimpy často zobrazen jako vychytralý, trochu líný a neustále hladový muž, jeho předobrazem byl J. William Schuchert, místní bohatý podnikatel a majitel divadla.

Podle pamětníků si Schuchert liboval ve vydatných jídlech – nejvíce ve šťavnatých hamburgerech. Měl sice daleko k Wimpyho ustavičnému tahání peněz z ostatních, protože v reálu byl prý velkorysý a finančně zajištěný, avšak Segarovi se zalíbilo jeho zavalité břicho a nevyléčitelná chuť na maso v housce. Proto dal kreslenému Wimpyho charakteru přesně tuhle „hamburgerovou“ posedlost, přestože jinak se od Schucherta značně lišil.

Chester je na první pohled nenápadné americké městečko. Jeden by nečekal, že se odtud zrodí fenomén, který si podmaní svět kreslených seriálů. A přece – stačil ostrý pohled Elzieho Crislera Segara, jeho nadání vtisknout reálné rysy do humorných figurek, a legenda byla na světě.

Pepek námořník se rozšířil na filmová plátna, do televize i na stránky komiksových sešitů. Z jeho příběhů se stal kulturní fenomén: někdo ho má spojeného s dětstvím, jiný ho bere jako veselou připomínku síly i slabostí lidské povahy. Ten, kdo zná pozadí vzniku, však mnohdy žasne, jak obyčejné může být zázemí komiksového hrdiny: pár místních postav v malé hospůdce, koloniál a divadlo.

Z reálného pohledu můžeme vnímat i symboliku. Námořník Rocky Fiegel byl pro děti vzorem hrdiny, který se ničeho nebojí, a přitom je s nimi jedna ruka. Dora Paskel, lehce výstřední prodavačka, oživila příběhy špetkou ženské rafinovanosti a zranitelnosti. A Schuchert? Ten zase dodal postavičce Wimpyho bodrost a chuť do života, byť trošku deformovanou do komiksové nadsázky.

Kdyby se kdysi Rocky Fiegel dozvěděl, že se stane předlohou pro mezinárodně známého námořníka, možná by jen odfoukl kouř z dýmky, prohodil pár polopolských slov a prohlásil, že je to přece jasné – vždyť je nejsilnější na světě. O to dojemnější je, že Pepek námořník mnohé z nás přivedl k úsměvu a vlastně i k zamyšlení, proč nám tvůrci doporučují jíst špenát.

Je tu ještě jeden aspekt, který stojí za zmínku: postavy jako Pepek, Oliva a Wimpy nám ukazují, že dobrý příběh nevzniká jen v představivosti. Někdy je tou největší inspirací skutečný život a lidé, kteří nás obklopují. Kdo ví, kolik podobných „hrdinů“ běhá po našich ulicích – třeba i ve vašem městě je výřečný pán v rohu hospody, jenž vypráví neuvěřitelné historky, nebo prodavačka s osobitým stylem projevu.

Zdroje:

https://popeye.fandom.com/wiki/

https://culture.pl/en/article/popeye-polish-roots-fiegel

https://popeye.com/history/