Článek
Rudolf Brazda se narodil roku 1913 českým rodičům žijícím v německém Sasku. V pubertě zjistil, že ho přitahují muži. Jenže v nacistickém Německu se láska jako ta jeho měla stát záminkou k jedné z nejkrutějších perzekucí 20. století.
Už rok po nástupu Adolfa Hitlera k moci zatkli Rudolfa poprvé. Psal se rok 1934 a dvacetiletý mladík stanul před soudem za „smilstvo mezi muži“. Dostal šest měsíců vězení. Nacisté oprášili starý paragraf 175 německého trestního zákoníku a začali tvrdě stíhat homosexuály, kteří byli podle hitlerovské ideologie považováni za nemoc ohrožující „zachování rasy“.
Hitler sice míval blízkého spolupracovníka Ernsta Röhma, o jeho homosexuálních sklonech věděl však i šéf SS Heinrich Himmler – a nenáviděl ho za ně. Právě Himmler přesvědčil Hitlera, že lidé jako Röhm „příliš pořádají homosexuální akce“ a musí z řad národa zmizet. Röhm byl nakonec roku 1934 zastřelen a krátce poté nacisté rozjeli očistnou kampaň. Třetí říše deportovala kvůli homosexualitě do koncentračních táborů asi 10 000 až 15 000 lidí.
Rudolf Brazda si odpykal první trest a byl vyhoštěn z Německa do Československa. Jenže nacisté brzy rozšířili svůj režim i sem. Rakouský paragraf 129 z roku 1852, kriminalizující homosexuální styky, zůstal po anšlusu v platnosti a po roce 1939 byl rozšířen i na Protektorát Čechy a Morava. Gestapo tak mohlo pronásledovat kohokoli, koho někdo udal z „nemravnosti“.
Brazdu zatkli znovu – opět „za totéž“. Za protektorátu byl odsouzen ke 14 měsícům vězení. Když trest vypršel, čekalo ho ještě něco horšího: v srpnu 1942 byl jako recidivista naložen do transportu a deportován přímo do koncentračního tábora Buchenwald. Na pruhovaný vězeňský mundúr mu museli hned při příjmu přišít růžový trojúhelník – symbol, kterým nacisté označovali homosexuální muže.
Buchenwald, posazený na kopci u výmarských lesů, se stal Rudolfovým domovem na dlouhých 32 měsíců. Muži s tímto odznakem byli v očích dozorců i spoluvězňů úplné dno. V táborové hierarchii stáli homosexuálové s růžovým trojúhelníkem nejníže – byli zneužíváni a šikanováni nejen kápy, ale někdy i ostatními vězni. Hned zkraje ho čekalo zařazení na nejtěžší otrocké práce.
Ráno po příjezdu byl Brazda přidělen do komand, která dřela v táborovém kamenolomu. Šance na přežití v koncentráku byla u těchto vězňů mizivá – zemřelo jich odhadem kolem 60 %. Muži s růžovým trojúhelníkem byli lovnou zvěří – jak pro sadistické dozorce SS, tak pro spoluvězně, kteří nad nimi z podvědomého strachu či opovržení lámali hůl.
„Jediní, kdo nás v táboře doopravdy šikanovali, byli esesáci,“ vzpomínal po letech Rudolf Brazda. Ačkoliv byla obecná zkušenost homosexuálů tragická, Rudolf sám vzpomínal, že: „Ostatní vězni nás nechávali na pokoji, pokud nepočítám občasné poznámky typu: ‚Jó, to je ten teplouš.‘ To mi ale nevadilo.“
Každý další den mohl být jeho poslední – pokud s tím něco neudělá. Brazda pochopil, že jestli chce přežít, musí se pokusit vymanit z nejtěžší práce, kde vězni padali vyčerpáním po pár měsících. Začal proto opatrně vyhledávat přátelství s vlivnějšími spoluvězni.
Měl štěstí: podařilo se mu navázat tiché spojenectví s jedním z komunistů, kteří v Buchenwaldu vedli táborovou ilegální buňku. Tenhle starší vězeň dělal kápa a dokázal zařídit, že Rudolfa stáhli z kamenolomu a dali mu lehčí práci – pokrývačské a údržbářské práce na táborových budovách.
Taková „maličkost“ znamenala rozdíl mezi životem a smrtí. Brazda otevřeně přiznal, že přežít se mu podařilo jen díky přátelství s kápem a většímu dílu štěstí, než měli jiní. Jiní takové štěstí neměli.
Na jaře 1945 se fronta přiblížila k Buchenwaldu. Táborové vedení nahnalo vězně do kolony a vypravilo je na pochod smrti. Rudolf Brazda, vyhublý na kost, se rozhodl, že dál nepůjde. V chaosu evakuace se schoval v díře pod prkennou podlahou jedné z kuchyní.
Srdce mu bilo strachy, že ho objeví. Neobjevili. Nakonec se v úkrytu dočkal osvobození tábora americkou armádou. Psal se 11. duben 1945 – Rudolf Brazda byl volný.
I na svobodě ale jeho strastiplná pouť pokračovala. Do rodného Československa se už nevrátil – po válce se ocitl ve francouzském Alsasku a rozhodl se zůstat tam. Usadil se ve městě Mylhúzy (Mulhouse) a našel si celoživotního partnera Édouarda. V Alsasku začínal od nuly: po letech v lágru vážil pouhých 40 kilogramů, trpěl tuberkulózou a neměl kam jít.
Místní lidé ho ale přijali a Rudolf se pomalu uzdravil. Vyučil se zedníkem a vedl spořádaný život po boku milovaného muže. Nikdo z jejich okolí netušil, čím prošel. Ani po Édouardově boku se však Brazda nedokázal úplně zbavit stínů minulosti.
Homosexualita zůstávala společenským tabu i dlouhá léta po válce. Homosexuální vězni nebyli v poválečném Německu uznáni jako oběti nacistické perzekuce – zákon § 175, podle nějž byli odsouzeni, totiž zůstal v platnosti ještě desítky let (v NDR do roku 1968, v SRN byl plně zrušen dokonce až roku 1994).
Brazda cítil tuto atmosféru přetrvávající stigmatizace. O motivu svého zatčení proto mlčel neuvěřitelných 60 let. Nikomu – kromě nejbližších – nevyprávěl, že měl v koncentráku růžový trojúhelník. Vzpomínky na Buchenwald pohřbil hluboko v sobě.
A pak přišel rok 2008. Svět se změnil – a s ním i Rudolf. Rozhodl se promluvit. V Berlíně se měl odhalovat nový památník homosexuálním obětem nacismu a organizátoři po něm vzkázali, že by byl vítán jako čestný host. Tehdy 95letý Brazda souhlasil a přijel.
Příběh Rudolfa Brázdy nezůstal jen u novinových titulků. Jeho osud se stal námětem pro hlubší zpracování, které pomohlo světu pochopit opomíjenou kapitolu holocaustu. Ve spolupráci s autorem Jean-Lucem Schwabem vznikla biografie s názvem Cesta růžového trojúhelníku (Itinéraire d'un Triangle rose), která detailně mapuje Rudolfův život od dětství až po jeho pozdní návrat do veřejného života.
Rudolf Brazda zemřel v poklidu o tři roky později – 3. srpna 2011, ve věku 98 let. Média o něm psala jako o „posledním známém přeživším homosexuálovi z koncetračního tábora“.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Brazda
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/zemrel-posledni-gay-ktereho-veznili-naciste-238316
https://www.holocaust.cz/dejiny/perzekuce-queer-lidi/perzekuce-queeru-a-problem-s-dokumentaci-jejich-pribehu/
https://radiozurnal.rozhlas.cz/cesta-ruzoveho-trojuhelniku-vedla-do-koncentracniho-tabora-6272592
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/ve-francii-zemrel-posledni-gay-deportovany-za-valky-do-koncentracniho-tabora-_201108051134_mtaborska
https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/jak-vypadaly-prvni-chvile-gayu-v-buchenwaldu-ponizeni-vysmech-a-nasili-vzpominal-prezivsi-rudolf-brazda_300323.html
https://www.lidovky.cz/relax/lide/rudolf-brazda-posledni-hosan-z-buchenwaldu.A150927_140009_lide_mct
https://arolsen-archives.org/news/rudolf-brazda/
