Jako nemluvně ji unesli z nemocnice. Po 23 letech, 5 měsících a 10 dnech poznala svoje pravé rodiče.

Jejich dítě bylo uneseno neznámou ženou vydávající se za zdravotní sestru v harlemské nemocnici. Uběhly pak 23 let nejistoty, než Carlina díky své vytrvalosti a pomoci internetu odhalila pravdu o svém původu a znovu se setkala se svými biologickými rodiči.

Byla noc ze 4. na 5. srpna 1987, když rodiče přivezli malou Carlinu na pohotovost do nemocnice Harlem Hospital. Miminko dostalo vysokou horečku – lékaři zjistili infekci a nasadili nitrožilní antibiotika​. Na oddělení novorozenců si vystresovaná Joy všimla ženy v bílé uniformě, která se představovala jako zdravotní sestra a ochotně jí radila.

Byl to podvod – dotyčná žena do nemocnice vůbec nepatřila. Když se Joy potřebovala na chvíli vrátit domů pro věci, samozvaná „sestra“ na ni zvláštním tónem promluvila: „To miminko pro tebe nepláče, to ty pláčeš pro něj,“ pronesla záhadnou větu​. Později Joy pochopila, že šlo o plán, jak ji dostat z oddělení pryč.

Joy Whiteová tedy odešla domů a na hlídání Carliny měl přijít její otec, 22letý Carl Tyson. Jenže během necelé hodiny oba rodiče zažili nejhorší noční můru. Mezi 2:30 a 3:55 ráno dítě z nemocnice zmizelo – někdo jí odpojil infuzi a vynesl pryč​. Když se Carl kolem čtvrté ráno vrátil do nemocnice, našel už jen rozrušený personál a prázdnou postýlku.

Ochranka hlásila, že kolem 3:30 viděla odcházet ženu v sesterské uniformě – dítě sice nezpozorovali, ale podezřívali, že novorozeně schovala pod pláštěm​. Brzy vyšlo najevo, že tato cizí žena se v nemocnici pohybovala už několik měsíců, předstírala, že tam pracuje, a dokonce se znala se sestřičkami​. Teprve nyní všem došlo, jak rafinovaně je oklamala.

Nemocnice zalarmovala policii a zoufalá Joy se zhroutila. Carlovi doma zazvonil telefon: policista mu oznámil, že jeho dcera byla unesena​. Poprvé v historii newyorských nemocnic někdo unesl přímo z oddělení novorozeně​.

Případ Carliny Whiteové okamžitě obletěl média – úřady nabízely odměnu 10 000 dolarů za nalezení dítěte a plačící Joy v televizi úpěnlivě prosila únoskyni o smilování. „Jen mi prosím vraťte moje miminko! Chci ji zpátky, hned teď…“ plakala před kamerami zoufalá mladá matka​.

Do pátrání se zapojila policie i FBI, prověřovali každou stopu. Avšak veškeré naděje postupně pohasly – hlavní podezřelou byla jistá žena, která ale nakonec měla neprůstřelné alibi – a vyšetřování uvázlo na mrtvém bodě​. Případ unesené Carliny postupně zchladl do statusu nevyřešeného.

Zatímco biologická rodina prožívala nezhojitelnou bolest, malá Carlina byla stovky kilometrů daleko vychovávána v cizí náruči a pod falešným jménem. Tajemná „sestra“ z nemocnice se jmenovala Annugetta „Ann“ Pettwayová – bylo jí 24 let a pocházela z Bridgeportu v Connecticutu.

Pettwayová měla za sebou problematickou minulost: v mládí se dopouštěla drobných krádeží a podvodů a potýkala se se závislostí na drogách​. Toužila však po dítěti. Roku 1987 oznámila svým známým, že je těhotná, a pak na čas zmizela z města. Když se vrátila, měla u sebe holčičku – všem tvrdila, že porodila v jiném státě. Přátelé i rodina jí uvěřili a dítě pokládali za dceru jejího přítele Roberta Nance​.

Unesenou Carlinu tak čekalo dětství v domnění, že se jmenuje Nejdra Nance​. Pettwayová ji zapsala do rodného listu pod tímto jménem a vychovávala ji jako vlastní. Nejprve žily v Bridgeportu, později se odstěhovaly do Atlanty ve státě Georgia​. Ann Pettwayová se snažila působit jako milující matka, přesto v Netty (jak jí přezdívali) občas hlodaly pochyby.

Byla nápadně světlejší pleti než „matka“ a na rozdíl od příbuzných neviděla žádnou rodinnou podobu, ačkoli jí říkali „malá Ann“​. Navíc domácnost Pettwayových provázely neustálé problémy s papíry – Netty neměla rodný list, číslo sociálního pojištění, žádný průkaz. V pozdním dospívání jí to začalo být krajně podezřelé​. Dospěla do bodu, kdy si kladla otázku: Kdo vlastně jsem a odkud pocházím?

Zlom nastal v roce 2005. Nejdra (Carlina) otěhotněla a k vyřízení zdravotní péče potřebovala svůj rodný list​. Když naléhala na Pettwayovou, „matka“ nejprve vyhýbavě slibovala, že vše zařídí. Nakonec Netty mezi věcmi našla rodný list na své jméno a zanesla ho úředníkům – ti však dokument označili za padělek​.

Netty byla v šoku a vzteku, musela odejít s nepořízenou. Vynutila si pak na Pettwayové vysvětlení. A tehdy Ann přišla s částečným doznáním: rozplakala se a svěřila se dceři, že není její biologická matka. Tvrdila ovšem, že Carlinu jako novorozence pouze našla opuštěnou. „Její máma tě prostě nechala a už se nikdy nevrátila,“ opakovala Pettwayová zlomeně.

Netty zůstala ohromená – celý její dosavadní život byl postaven na lži. Věřila teď, že ji vlastní matka nechtěla. Přesto doufala, že by mohla zjistit víc: kdo byla ona neznámá biologická matka? Pettwayová však jakékoliv další detaily odmítla sdělit s tím, že si nic nepamatuje​.

Během následujících let Netty několikrát zkoušela pátrat na vlastní pěst. Nejprve se zaměřila na okolí Bridgeportu – hledala případy unesených dětí ve svém kraji, ale žádné informace nenašla​. Čas plynul. V roce 2010 už 23letá Carlina, stále žijící pod jménem Nejdra, rozšířila hledání na internetové databáze pohřešovaných dětí​. A právě tam – na webu Národního centra pro pohřešované a vykořisťované děti (NCMEC) – čekal neuvěřitelný objev.

Netty uviděla fotografii miminka z roku 1987, které se jí nápadně podobalo. Holčička na fotce měla dokonce stejnou drobnou rodnou skvrnu na ruce jako ona sama​. Údaje seděly: únos novorozence v Harlemu, srpen 1987. To musím být já, došlo jí. Carlina Whiteová – jméno, jež si přečetla u fotografie – nebyla nikdo jiný než ona sama.

Netty neváhala. Koncem prosince 2010 zavolala na horkou linku NCMEC a oznámila své podezření. Byla rozrušená a sotva dokázala formulovat své myšlenky: „Mám pocit, že nevím, kdo vlastně jsem…“ svěřila se zoufale operátorovi na lince​. Popsala své indicie – chybějící dokumenty, podezření vůči ženě, která ji vychovala, i starou fotografii uneseného novorozence, v níž poznává sebe.

Pracovníci centra se případu okamžitě ujali. Překvapené Netty potvrdili, že profil unesené Carliny Whiteové z Harlemu evidují, a začali porovnávat dostupné údaje. Klíčová byla zmínka o rodném mateřském znaménku: i ta seděla​. Po dlouhých 23 letech se rozběhla nevídaná operace – hledání rodiny pohřešované dcery.

NCMEC následně kontaktovalo biologické rodiče v New Yorku. Když Joy Whiteová dostala e-mailem zprávu s fotografií dospělé Netty, vybuchla štěstím. Okamžitě poznala svou ztracenou dceru a rozplakala se radostí​. „Já jsem vždycky věřila, že si mě najde. V hloubi duše jsem to celou dobu cítila,“ řekla dojatá Joy, když jí došlo, že zázrak je skutečností​.

Carl Tyson nemohl uvěřit svým očím – po tolika letech marného čekání a bolesti se objevila konkrétní naděje. Policie okamžitě zajistila DNA testy – vzorky od Joy a Carla, a také od Netty, která tehdy žila v Georgii​. Ještě než přišly výsledky, Netty si dodala odvahu a zavolala své biologické matce. Joy zvedla telefon a uslyšela hlas své dospělé dcery – poprvé po dvou desetiletích.

Obě ženy se rozplakaly štěstím. Joy dala hovor na reproduktor, aby radostnou novinu slyšela i širší rodina. „Vrať se domů!“ volaly nadšeně tety na Netty přes telefon. Netty se smála i plakala zároveň, přemožena emocemi, ale v hloubi duše stále cítila špetku nejistoty: Co když to nakonec není ona?

Krátce poté však bylo jasno. Detektivové přinesli výsledky testů DNA: Carlina „Netty“ Nance je biologickou dcerou Joy Whiteové a Carla Tysona. Po 23 letech, 5 měsících a 10 dnech od únosu se prokázala pravda​. Rodina se ihned domluvila na osobním setkání. Joy neváhala a poslala Netty letenky do New Yorku. 15. ledna 2011 přistála 23letá Carlina Whiteová s vlastní malou dcerkou v náruči na letišti v New Yorku, kde už čekala její biologická matka.

U Joy doma v Bronxu se sešla široká rodina – prarodiče, tety, strýcové, sourozenci. Všichni chtěli Carlinu vidět a obejmout. Když mladá žena vešla do bytu, nastalo ticho. Příbuzní si ji se slzami v očích prohlíželi: „Bože můj, vždyť má oči úplně jako táta… a úsměv po mámě!“ vydechla jedna z tetiček.

Joy se rozplakala štěstím a Carlinu k sobě pevně přivinula. Na uvítanou pro ni připravila hostinu – pekla kuře na kari, makarony se sýrem, lasagne i dušené hovězí, všechno oblíbená jídla. Carlina poprvé poznala svou mladší sestru Sheenu a bratra Sidneyho. Atmosféra byla neuvěřitelná. „Bylo to nádherné, vůbec nepůsobila jako cizí – prostě k nám zapadla. Bylo to jako kouzlo,“ líčila později babička Elizabeth Whiteová dojaté rodinné setkání​.

Carlina mezi novými příbuznými cítila zvláštní klid: „Připadalo mi, jako bych konečně byla tam, kam patřím,“ řekla tiše, když pozorovala svou malou dcerku hrající si s nově objevenými sestřenice. Po všech těch letech tápání našla své skutečné kořeny.

Druhý den se Carlina setkala i se svým biologickým otcem. Carl Tyson čekal před domem a nemohl přestat nervózně přešlapovat. Když Carlinu uviděl vycházet ze dveří, rozplakal se. Vrhl se k ní a silně ji objal. „Holčičko, ani nevíš, čím jsme si s tvojí mámou prošli… Vidět tě tady je pro nás skutečné požehnání,“ vzlykal štěstím drsný chlap, kterému v tu chvíli tekly slzy proudem​.

Příběh Carliny Whiteové zasáhl celé Spojené státy. Média nadšeně informovala o „dívce, která vyřešila vlastní únos“. Zatímco se biologická rodina radovala, pro Ann Pettwayovou nastaly krušné časy. Strach z odhalení ji donutil uprchnout z domova v Severní Karolíně, kde tehdy žila​. Dlouho se ale neskrývala – 23. ledna 2011 se sama přihlásila na FBI a k únosu se přiznala​.

Uvedla, že kolem roku 1987 několikrát potratila a propadla zoufalství, proto prý „šla do nemocnice a vzala si cizí dítě“ v snahě zaplnit prázdnotu​. Federální soud v New Yorku s ní neměl slitování. Ann Pettwayová se dohodla na vině za únos a v červenci 2012 byla odsouzena k 12 letům vězení. „Rodičům Carliny Whiteové se zhroutil celý svět, když jim někdo ukradl jejich dítě. Po 24 let žili v noční můře,“ zaznělo u soudu. Konečně tak padl trest za zločin, který rodinu připravil o společné roky.

Carlina Whiteová po shledání s rodinou postupně přijala svou pravou identitu. Úředně si nechala změnit jméno zpět na Carlina White, i když přezdívku „Netty“ používala dál​. Carlina se netajila tím, že k Ann Pettwayové stále cítí určitý cit – vychovala ji a nikdy jí neublížila. Zároveň ale pochopila, že její místo je jinde.

Začala budovat vztah s Joy a Carlem a zároveň se snažila odpustit Ann. Po počáteční euforii došlo i na složitější emoce a konflikty, rodina si musela vyjasnit mnoho bolestných otázek. Přes všechna úskalí však Carlina nelitovala, že pravdu odhalila. „Jako by ve mně dřív kus chyběl – a teď konečně cítím, že jsem kompletní. Už vím, kdo jsem. Znám své kořeny a svou identitu, a to je ze všeho nejdůležitější,“ prohlásila po čase s klidem​.

Zdroje:

https://allthatsinteresting.com/carlina-white

https://en.wikipedia.org/wiki/Kidnapping_of_Carlina_White

https://www.theguardian.com/world/2011/jan/23/carlina-white-kidnap-reunion

https://nymag.com/news/features/carlina-white-2011-10/