Jan Hřebejk: autor nejen Pelíšků

Jan Hřebejk je jedním z nejvýraznějších českých režisérů, a to nejen díky svému charakteristickému smyslu pro humor, ale i proto, že dokáže citlivě vyprávět příběhy balancující na hraně komedie a lidského dramatu. Proslavil se už koncem devadesátých let, kdy jeho Pelíšky (1999) doslova zaplavily česká kina a vytvořily kultovní fenomén, k němuž se diváci rádi vracejí. Zdaleka však nezůstal jen u tohoto legendárního titulu.

Hřebejk (nar. 1967) vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Odtud si s sebou odnesl spolupráci se scenáristou Petrem Jarchovským a společně začali tvořit díla, která se brzy dostala do povědomí široké veřejnosti. Už prvním filmem Šakalí léta (1993) zaujali kritiky i diváky – jak jeho originálním zpracováním, tak i muzikálovou formou. Následující filmy pak upevnily Hřebejkovu pozici jako tvůrce, jenž se nezalekne citlivějších témat a umí si poradit s dobovou stylizací i výraznými hereckými osobnostmi.

Pelíšky vznikly v roce 1999 na motivy předloh spisovatele Petra Šabacha. Hřebejk se spolu s Petrem Jarchovským rozhodli zasadit příběh do konce šedesátých let, přičemž z původně výraznější dětské linky přesunuli důraz na rodičovské postavy. Jak Jan Hřebejk později několikrát zmínil, zásadní roli v tom sehrála rada režiséra Jiřího Menzela, který doporučil, aby se tvůrci věnovali především dospělým hrdinům. Díky tomu získal film komediální náboj i silný emotivní přesah.

Pelíšky se opírají o herecké výkony, z nichž mnohé se staly ikonickými. Miroslav Donutil a Jiří Kodet jako dva protichůdní otcové, Simona Stašová coby tolerantní maminka obhajující „novou“ kuchyni, Bolek Polívka či Eva Holubová ve vedlejších, ale velmi výrazných rolích – to vše utváří nezaměnitelnou chemii. Divácky vděčný byl také mladší pár (Kristýna Nováková a Michael Beran), který do příběhu vnáší generační střet i jemnou romantiku. Dodnes rezonují momenty jako hádka o knedlíčky vs noky, Kodetova legendární věta „Proletáři všech zemí, vyližte si…“, anebo závěrečná scéna s lampičkou při poslechu přilétajících letadel v srpnu 1968. Mnohé z replik zlidověly a Pelíšky se tak staly pevnou součástí české filmové kultury. Jaká hláška či moment je pro vás z filmu ten nejlepší?

Sám režisér přiznává, že při natáčení se humorné pasáže prolínaly s momenty, kdy „šlo do tuhého“. V rozhovorech, například pro pořad Na plovárně (2003), zdůraznil, jak ošemetné je kombinovat vážné historické události (srpen 68 či generační rozpory) s komediální nadsázkou. Díky souznění se scenáristou Jarchovským i empatii herců se však podařilo vybalancovat momenty, kdy se divák směje a hned vzápětí si uvědomuje tragičnost doby.

Film pracuje s gagy, které vycházejí z každodenních rodinných interakcí – hádka o vaření, poslech hudby, generační střety. To vše působí komicky, protože (ač možná ne v takovém extrému) podobné situaci někdy všichni zažíváme či pamatujeme.

Snímek svou nostalgií odkazuje na dobu, kterou si (minimálně v době vzniku filmu) velká část lidí pamatovala a ta „mladší“ je stále znala z vyprávění. Zároveň vyvolává pocit, že podobné rodinné příběhy a nedorozumění se mohou dít kdekoli a kdykoli.

Divák se baví absurdními rodinnými výstupy, ale najednou dopadne síla srpnových událostí. Tento emocionální přeryv způsobuje, že si film zapamatujete i pokud byste náhodou vůbec netušili o čem srpen 1968 byl.

V každé rodině se může skrývat nějaký „Donutil, Polívka nebo Kodet“. Pelíšky jsou postaveny na kontrastu a vyladěných dialozích, které se staly legendárními hláškami.

Pelíšky přišly ve chvíli, kdy domácí publikum toužilo po inteligentní komedii, která se odlepí od polistopadových retrofilmů směrem k odlehčené, a přitom chytré zábavě. V reálných číslech i popularitě jsou tak Pelíšky (spolu s Koljou) nejnavštěvovanější, nejcitovanější a dovolím si tvrdit že i nejlepší český film po roce 1989.

Rok po Pelíškách vzniklo válečné drama Musíme si pomáhat (2000), které sice nekopírovalo přímočarý komediální ráz předešlého filmu, ale upevnilo Hřebejkovu reputaci všestranného tvůrce. Snímek získal Českého lva a dokonce nominaci na Oscara v kategorii cizojazyčný film. Přestože divácky nedosáhl až na milionové návštěvy, mezinárodní ohlas byl značný. Svým tématem (ukrývání židovského uprchlíka v protektorátním Česku) oslovil zahraniční poroty, zatímco domácí diváky zaujal jemnou kombinací tragédie a humoru. Někteří diváci tvrdí, že právě mezinárodní ozvuk u Musíme si pomáhat pomohl Hřebejkovi otevřít dveře k dalším, produkčně náročnějším filmům.

Volnější dobová mozaika ze začátku 80. let. Částečně navazovala na poetiku Pelíšků – znovu generace, rodinné epizody, normalizační šedivé kulisy. Diváci šli do kin s nadějí, že dostanou „Pelíšky 2“. A i když se návštěvnost dostala ke statisícovým číslům, kritika se shodovala, že Pupendo zůstává spíše „příjemným připomenutím retro atmosféry“ než novým kultem.

Sociálně a vypravěčsky vrstevnatá tragikomedie prolnutých příběhů, za kterou Hřebejk získal Českého lva za režii. Komplikovanější stavba děje a záměrně ostřejší humor zřejmě zabránily tomu, aby film oslovil masovou diváckou obec tak jednoznačně jako Pelíšky. Pro fanoušky, kteří oceňují drsný humor a společenská témata, se však Horem pádem stalo jedním z vrcholů Hřebejkovy tvorby.

Svérázná parta kamarádů, drobné podfuky a letní pohoda. Diváci, kteří se těšili na navázání šabachovské poetiky (viz Šakalí léta, Pelíšky, Pupendo), se dočkali spíše komornějšího a pomalejšího vyprávění. Výsledkem byla návštěvnost výrazně menší než u předchozích titulů, ačkoli řada fanoušků po letech film docenila pro jeho lidskost a autentické zachycení devadesátkové atmosféry.

Tři propojené filmy zasazené před události Pelíšků. Ambiciózní projekt měl původně být rodinnou minisérií, ale ve filmové podobě se divácky spíše minul s očekáváními. Diváci mu vyčítali přílišnou stopáž a vážný tón, který se vzdaloval pelíškovskému humoru. Hřebejk sám označuje Zahradnictví za „náročný epický příběh“, jenž rozebírá rodinnou historii a vztahy ve válečných a poválečných časech. Navzdory jisté rozporuplné kritice jde o významný počin dokazující, že tvůrce není pouze „režisérem Pelíšků“ či jinak řečeno, neumí točit pouze komedie.

V dramatu Nevinnost (2011) opět potvrdil, že se nevyhýbá psychologickým námětům. Snímek rozvíjí motiv křivého obvinění, viníků a obětí v rodinných vztazích. Přestože nedosáhl masové návštěvnosti, někteří diváci dle hodnocení oceňují právě posun do temnější polohy. Podobně jako řada jiných úspěšných režisérů se Hřebejk pustil do seriálů (např. Rédl, Místo zločinu Ostrava). Zde se mohl rozvíjet v dlouhodobějším vyprávění a do práce zapojit i netradiční herecké obsazení (nebo neokoukané tváře).

Kromě stabilní spolupráce s Petrem Jarchovským dává totiž Jan Hřebejk prostor mnoha (oblíbeným a skvělým) hercům napříč generacemi a dokáže jim vytvořit podmínky, v nichž se cítí svobodně a mohou plně uplatnit svůj (nejen) improvizační talent. I proto se do jeho filmů často vracejí Bolek Polívka, Ondřej Vetchý, Jiří Schmitzer nebo Aňa Geislerová. Otevřený přístup mu navíc dovoluje zkoušet různá témata – od citlivého dramatu míšenému s komedií (Musíme si pomáhat) přes civilní komedie (U mě dobrý) až po epické ságy (Zahradnictví).

Jan Hřebejk se vyprofiloval jako tvůrce, který dokáže s vtipem i citem zachytit situace, jež jsou českým divákům blízké. Pelíšky připomínají, že i v napjaté době lze nalézt mezilidskou solidaritu, přičemž humor z nich odolává zubu času. A i když jsou podle mého Pelíšky vrcholem jeho tvorby (minimálně z pohledu popularity), ani ostatní filmy nejsou vůbec špatné. Jen stojí trochu ve stínu zmiňované legendy. Další díla ukazují, že nezůstává jen u odlehčených historek – i drama či vážná témata dokáže prolnout lidskostí a chápavou režií. Celkově si Hřebejkův rukopis uchovává jednu velkou přednost: schopnost vyprávět tak, aby se k jeho filmům diváci rádi vraceli a objevovali v nich stále nové souvislosti.

A na závěr připomenutí těch nejlepších scén, hezky se bavte

Zdroje:

www.csfd.cz - zejména uživatelské recenze a pak faktická data k jednotlivým filmům

Dále následující rozhovory s panem Hřebejkem:

https://www.reflex.cz/clanek/video/95973/natocil-jsem-filmy-ktere-jsou-trochu-lepsi-nez-ja-treba-pelisky-rika-reziser-jan-hrebejk.html

https://www.youtube.com/watch?v=FwdQ3HTAScI

https://www.youtube.com/watch?v=JsfcdzWP620

https://www.youtube.com/watch?v=w15Ct0Bt41g

https://www.youtube.com/watch?v=6GXVhdODINo

https://www.ceskatelevize.cz/porady/874586-gen/218562261300013/