Článek
Zlatá šedesátá léta československého filmu dala vzniknout celé generaci hereckých a režisérských osobností, které dodnes patří k tomu nejlepšímu, co česká kultura vytvořila. Jan Kačer stál přímo v jejich středu.
Byl to muž mnoha tváří, uznávaný divadelní režisér, výrazný filmový herec, spisovatel, později i politik a nezištný pomocník handicapovaných. Většina lidí si ho ale vybaví hlavně z jedné komediální role. Jako roztržitého tajného agenta v bláznivé komedii Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky.
Syn továrníka
Narodil se 3. října 1936 v Holicích do dobře situované rodiny. Jeho otec byl obchodník židovského původu a rodina vlastnila továrnu na výrobu obuvi. Zdálo se, že malého Jana čeká bezpečné, zajištěné dětství. Jenže přišel rok 1938, mnichovská zrada a obsazení pohraničí nacistickým Německem. Rodinná továrna zkrachovala. A otec krátce nato spáchal sebevraždu.
Janovi byly v tu chvíli pouhé dva roky. Sotva stačil svého otce poznat, a už ho ztratil tím nejtěžším možným způsobem. A přece je na téhle tragédii ještě jedna, mrazivě paradoxní rovina. Sám Kačer později uvažoval, že otec svou smrtí své syny, dvouletého Jana a o deset let staršího bratra, možná zachránil.
Jako děti muže židovského původu by je totiž s velkou pravděpodobností mohla čekat deportace do koncentračního tábora. Otcův odchod, jakkoli zdrcující, tak podle Kačerova pozdějšího přesvědčení možná byl tím, co jim otevřelo cestu k životu. Těžko si představit tíživější dědictví, se kterým člověk vykročí do světa.
Stín otcova původu ale Jana neopustil ani po válce. Po komunistickém převratu v roce 1948 mu jeho „buržoazní“ a židovský původ znovu překážel. Místo vysněného gymnázia musel vystudovat průmyslovou školu keramickou v Bechyni. A právě tam, na místě, kam ho vlastně zavála nepřízeň doby, se poprvé naplno nadchl pro divadlo. Z nouze se zrodila vášeň, která ho pak provázela celý život. Přihlásil se na pražskou DAMU, kde vystudoval divadelní režii.
Po škole zamířil do Ostravy, do Divadla Petra Bezruče, kde se kolem čerstvých absolventů DAMU zformovala skupina generačně spřízněných umělců. A z téhle party vzešlo něco velkého. V roce 1965 stál Jan Kačer u zrodu jedné z nejslavnějších českých divadelních scén vůbec, pražského Činoherního klubu.
Právě tady si udělal jméno jako režisér, hlavně inscenacemi ruské klasiky, Gogolova Revizora, Čechovova Višňového sadu, Gorkého Na dně. Přinesl na jeviště nové, hluboké, opravdové pojetí herectví, ve kterém byla každá role zároveň osobní výpovědí. Jako divadelní režisér získal největší profesní uznání a odborníci ho dodnes řadí ke klíčovým osobnostem moderního českého divadla.
Souběžně s divadlem zářil i na filmovém plátně. První hlavní roli mu dali Ján Kadár a Elmar Klos ve válečném dramatu Smrt si říká Engelchen. Následovaly výrazné role ve filmech nové vlny, u Evalda Schorma i u dalších. Nejvíc divákům utkvěl jako fanatický rytíř Armin von Heide ve Vláčilově mistrovském Údolí včel, temná, mrazivá postava, která je pravým opakem jeho komického agenta W4C z Vorlíčkovy komedie. A právě v tom byla Kačerova síla. Uměl být zároveň tragický i směšný, hrozivý i dojemný. Diváci ho znali z desítek filmů a seriálů, od Jany Eyrové po pozdější role.
Jenže svobodomyslného člověka, jakým Kačer byl, normalizační doba nenechala na pokoji. Jeho postoje i sepětí se zakázanými filmy šedesátých let ho v roce 1976 donutily odejít z Prahy do Ostravy, kde deset let režíroval ve Státním divadle a zahrál si třeba titulní roli Othella. Paradoxně směl v té době hostovat i v zahraničí.
Byla tu ale jedna jistota, která ho držela po celý život. Jeho manželka, herečka Nina Divíšková. Seznámili se ještě na studiích a zůstali spolu bezmála šedesát let. Vychovali spolu čtyři dcery. V hereckém i osobním světě patřili k těm párům, které jsou důkazem, že velká láska může vydržet celý život, přes všechny zvraty, exily a nepřízně doby. Nina byla jeho oporou, jeho domovem, jeho konstantou.
Po roce 1986 se Kačer vrátil do Prahy, nejprve na Vinohrady a po sametové revoluci do Národního divadla, kde léta režíroval a zůstal členem souboru až do roku 2015. Na začátku nového tisíciletí pak přijal roli podnikatele Františka Rubeše v populárních seriálech Rodinná pouta a Velmi křehké vztahy.
Někteří kroutili hlavou, že to uznávaný umělec „má zapotřebí“. On to ale odbyl se svou typickou pokorou. Je prý divadelník, který pracuje s tím, co se mu nabídne, a doba velkých rolí pro něj už minula, protože režiséři točí příběhy o své vlastní generaci a o ty starší se zajímají málo.
Kačer ovšem nebyl jen umělec. Po listopadu 1989 se vrhl i do veřejného života, byl poslancem a dvakrát neúspěšně kandidoval do Senátu. A celé jedno desetiletí, od roku 1995, stál v čele Nadace Charty 77, která pomáhá handicapovaným lidem. Muž, kterého osud tolikrát tvrdě zkoušel, tak sám rozdával pomoc těm, kteří to potřebovali. Za své občanské a umělecké zásluhy získal řadu ocenění. V roce 2016 převzal Řád Tomáše Garrigua Masaryka.
Na sklonku života se ostatně sám stal vypravěčem svého osudu. Napsal čtyři vzpomínkové knihy, Jedu k mámě, Mírnou oklikou, K přátelům a poslední Zadními vrátky, ve kterých se ohlížel za vším, co prožil. Litoval, že po něm nezůstane žádný trvalý kus práce, žádný pořádný nábytek, židle nebo obraz, který by navždy zaznamenal určitý okamžik.
Divadlo je totiž psané do vody, mizí ve chvíli, kdy spadne opona. A přesto uměl svůj život přijmout se smířlivou vděčností. Při oslavě osmdesátin řekl, že v tom věku člověk vidí svět, který předtím neviděl, bez ctižádosti a bez zlých úmyslů, „a najednou máte ten život jakoby sladkej“.
Poslední rány osudu přišly na konci. V červnu 2021 zemřela jeho Nina, žena, se kterou prožil skoro celý život. Zůstal bez ní, po bezmála šedesáti letech společné cesty. Sám ji přežil o necelé tři roky. Jan Kačer zemřel 24. května 2024 ve věku sedmaosmdesáti let. Podle vzpomínek blízkých ještě tři týdny předtím, přestože byl v těžké indispozici, přijel na divadelní představení, protože vždycky toužil být na jevišti.
Zdroje:
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/1165/jan-kacer
https://www.narodni-divadlo.cz/cs/profil/jan-kacer-1594284
https://cinoherniklub.cz/lide/jan-kacer/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-kacer-umel-i-uhrancive-mlcet-herectvi-nechce-moc-pokud-hodne-prozijete-252550
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/jan-kacer-smrt-herec-film_2405241156_har
https://www.csfd.cz/tvurce/1614-jan-kacer/prehled/
