Článek
Když se řekne Japonsko, mnohým se vybaví kombinace tradičních chrámů, technických inovací a kultivované zdvořilosti v každodenních kontaktech. Právě proto možná překvapí, že v zemi vycházejícího slunce každé jaro probíhá oslava plodnosti, při níž ulicemi města Kawasaki procházejí procesí s obřími falickými sochami, prodávají se cukrovinky ve tvaru mužských genitálií a příchozí se tu netají odlehčeným, ba někdy až „chechtavým“ přístupem ke kdysi přísným tabu. Tato neobvyklá slavnost nese název Kanamara Matsuri a její atmosféra vám možná připomene směs pouťové zábavy s nádechem podivné magické symboliky. Jenže za zdánlivým žertováním se skrývá pozoruhodné historické pozadí sahající k starobylým legendám.
Legenda o zlomyslném démonovi a ocelovém falusu
Kořeny Kanamara Matsuri se podle dostupných zdrojů nacházejí v lidovém vyprávění, které se snadno vyjímá i mezi nejkurióznějšími mytickými historkami z celého Japonska. Ústředním motivem je démon, jenž se měl z nenávisti a žárlivosti usídlit v těle mladé ženy – přesněji v její vagíně. Když si ona nešťastnice vzala svého vyvoleného, stalo se cosi, co by asi žádný manžel nechtěl zažít ani ve snu: démon ukousl novomanželovi penis během svatební noci. Příběh se pak opakuje i se druhým manželem, protože démon se „zabydlel“ tak důmyslně, že se nikomu nedařilo jej vypudit.
Zoufalá žena se nakonec obrátila na kováře, který vymyslel nástroj dosti svérázný, leč zjevně účinný. Ukul totiž z oceli úd, s jehož pomocí démonovi doslova zpřerážel zuby, a násilnický duch tak ztratil svou ničivou moc. Jakmile se příběh rozšířil mezi místním lidem, začal se spojovat s myšlenkou ochrany, plodnosti a nového začátku. Ocelové zhmotnění mužného symbolu se stalo předmětem uctívání, v němž lze spatřovat jak prvek posvátnosti, tak i jistý smysl pro černý humor. Tradice byla totiž jasná – kdo se dostatečně pomodlí, tomu se démon vyhne, a nadto dostane požehnání k plodnému a šťastnému soužití.
Všechno to může na první přečtení znít bizarně, nicméně právě Japonci dokážou na podobných legendách mistrně vybudovat poutavý rituál, kde se propojí duchovní stránka s veřejnou slavností, občas dokonce s notnou dávkou recese. Výsledek? Každoroční festival, při němž zcela vážně člověk spatří obří sochy penisů nesené v procesí, jakož i celou řadu upřímně se usmívajících domácích i zahraničních účastníků.
Prudérní Japonsko?
Na první pohled je těžké spojit si Kanamara Matsuri s představou Japonska, které je v mnoha ohledech rezervované a důsledně dodržuje společenskou etiketu. Jenže právě to je na celé věci natolik zajímavé: Japonci totiž umějí ve svých folklorních tradicích projevovat spontánní radost.
festival penisů
Festival se koná na jaře, obvykle na začátku dubna, v okolí svatyně Kanayama (někdy také označované jako Kanayama Shrine nebo Kanayama-jinja), zasvěcené – jak jinak – božstvu spojovanému s plodností a harmonickým manželstvím. Z hlediska historie prý svatyně sloužila především k modlitbám za bezpečný porod a zdravé vztahy. V moderní podobě se k tomu přidávají i další roviny: lidé sem míří pro požehnání, turisté hledají exotické zážitky a celé davy pak slaví veselou formou, která spočívá hlavně v průvodech s různými falickými motivy.
Když se na to podíváme pohledem sociologie, je to zajímavá směs komerce, turismu, ale i hlubšího duchovního poselství. Současná japonská společnost se už nebojí veřejně hovořit o tématech, která byla v minulosti částečně tabu (například sexualita, otázky reprodukčního zdraví). Asi i díky takovým festivalům se tyto konverzace otevírají mnohem uvolněněji, než by tomu bylo pouhou přednáškou ve školní učebně.
Průvod a suvenýry
Nejvýraznější částí celé akce je zjevně průvod, v němž se nesou tři velké falické sochy (tzv. mikoshi). Každá z nich má jiné provedení a symbolizuje trochu jiný aspekt mužské síly a plodnosti:
- Klasický černý penis má reprezentovat onen původní historický „ocelový“ původ.
- Dřevěná replika má zobrazovat přirozenost a propojení se zemí.
- Růžový penis. Ten je asi nejznámější a s oblibou ho vyhledávají turisté, protože jeho křiklavá barva je jasně výrazná.
Když se tato skupina symbolických soch začne pohybovat ulicemi, promění se atmosféra Kawasaki v cosi jako pouliční karneval. Nedílnou součástí každého festivalu jsou samozřejmě stánky se suvenýry. V případě Kanamara Matsuri se fantazii meze rozhodně nekladou – vedle klíčenek a drobných přívěsků ve tvaru penisu si můžete pořídit i speciálně tvarované cukrovinky a lízátka. Jistou dávku kontroverze to vzbuzuje zejména u těch, kteří nejsou zvyklí vídat symbol falusu v takhle explicitní podobě na veřejnosti. Japonská společnost však bere vše s nadhledem a do jisté míry i s citem pro humor. Důležitým bonusem je skutečnost, že výnos z prodeje těchto „legračních“ předmětů často putuje na charitativní a osvětové programy spojené s prevencí HIV.
Za vším hledejte peníze
Jedna z událostí, která dokresluje jaká je situace okolo festivalu, se týká neoficiálního maskota jménem Gachachin. Jednou se tato postava v obřím kostýmu falusu náhle objevila na festivalu a stala se senzací, protože lidé si ji spojovali s populárním dětským hrdinou Gachapinem (mimochodem zeleným dinosauřím maskotem z japonské televizní tvorby). Jenže na rozdíl od Gachapina, který se těší statusu oblíbené postavičky, se Gachachin rázem ocitl v ohnisku kritiky.
Proč? Představitelé Kanayama Shrine se nechali slyšet, že se jedná o neautorizovanou akci a že se dotyčný člověk vetřel do oficiálního programu bez dovolení. Tato záležitost vyvolala otázky, nakolik je festival ještě „kulturně“ zaměřený a do jaké míry se z něj stala komerční show pro davy.
Oslava života
V jednom ohledu je Kanamara Matsuri naprosto jedinečnou oslavou tradiční japonské religiozity. Jeho kořeny tkví v šintoistickém chápání světa, kde je sexualita přirozenou součástí života a božstva jsou vnímána jako patroni různých lidských oblastí, včetně plození dětí. Ani buddhistický prvek se zcela nevylučuje – v japonském prostředí se mnohdy prolíná víra šintoistická s buddhistickými motivy.
Na druhé straně tu nesporně cítíme vliv moderní společnosti, která chce přitáhnout turisty a ukázat se před světem v originálním světle. Je to tedy v podstatě festival dvou tváří: na jedné straně míří ke kořenům starobylých legend, na straně druhé nabízí cosi jako „karnevalovou“ atrakci pro dnešní generaci, která ráda fotí, sdílí a směje se.
Mnoho Japonců vnímá Kanamara Matsuri jako příležitost spojit se s historickou identitou země a zároveň si povolit trochu té odlehčené energie, kterou jindy spoutává pravidly. A turisté? Ti si z festivalu obvykle odnášejí pocit, že Japonsko je plné nádherných protikladů: přísná etiketa se tu zcela bez problému setkává s humorem, až někdy možná s groteskními výjevy.
Otázka, zda je festival penisů „vkusný“ či nikoli, odpověď bude záviset na míře tolerance a smyslu pro humor každého z nás. A možná v tom tkví jedna z největších předností Japonska: umět se radovat z věcí, jež by jinde zůstaly skryté ve stínu. Osobně se mi líbí, že za tím vším stojí také reálná snaha podpořit výzkum HIV a udržet povědomí o tom, že sexualita patří k životu a může být diskutována otevřeně a s humorem.
Zdroje:
https://www.euronews.com/culture/2023/04/03/kanamara-matsuri-everything-you-wanted-to-know-about-japans-penis-festival
https://metro.co.uk/2023/03/28/japanese-penis-festival-says-fake-mascot-is-making-things-really-hard-18517889/
https://uk.news.yahoo.com/kanamara-matsuri-everything-wanted-know-131903443.html?guccounter=1
https://soranews24.com/2023/03/28/japanese-penis-festival-shrine-distances-itself-from-penis-mascot/
