Článek
Když se ho v Británii ptali, jak moc je Francouz, Jean Reno neodpověděl jednoduchou větou. Narodil se v Casablance, rodiče měl ze španělské Andalusie a do Francie přišel až jako sedmnáctiletý mladík. „Cítím se jako Francouz, ale v některých věcech vůbec ne,“ řekl v jednom britském rozhovoru. Ve skutečnosti se narodil jako Juan Moreno y Herrera-Jiménez.
Casablanca
Jean Reno se narodil 30. července 1948 v Casablance, tehdy ve francouzském protektorátu Maroko. Rodiče byli Španělé z Andalusie. Otec pocházel ze Sanlúcar de Barrameda, matka z Jerez de la Frontera. Do Maroka odešli po španělské občanské válce a za Francova režimu. Otec byl sazeč a linotypista.
Doma se mluvilo španělsky. Venku slyšel francouzštinu, arabštinu a řeči přístavního města. Brzy . Byl teenager když mu zemřela matka. Po její smrti odešel s rodinou do Francie. Nebyl to návrat domů. Byl to další začátek.
Ve Francii studoval herectví v pařížské škole Cours Simon. Nejdřív ale přišla služba v armádě. Reno ji absolvoval v prostředí, které později popisoval bez nostalgie. V rozhovoru vyprávěl, že v jeho skupině mladých vojáků došlo ke dvěma sebevraždám. Vzpomínal i na muže, který při výcviku spadl ze zdi s puškou přes rameno a zlomil si kostrč.
„Nejsem fanoušek vojáků. Nejsem fanoušek uniforem,“ řekl později.
Přitom ho svět později často obsazoval právě jako muže s disciplínou. Voják. Zabiják. Agent. Policista. Reno ale tuhle strohost nebral jako svoji vlastní povahu. Byla to jen jeho herecká práce.
Jean místo Juana
Když začal hrát ve Francii, změnil si jméno. Z Juana se stal Jean. Z Moreno vzniklo Reno. Nebylo to jen zkrácení do titulků. Španělský syn z Casablanky si vzal francouzské jméno, aby mohl fungovat v zemi, kam přišel po matčině smrti.
Dlouho nepatřil mezi hvězdy. Hrál divadlo, objevoval se v menších rolích a bral práci, která přišla aby měl na živobytí. Byl vysoký, měřil skoro 190 centimetrů, měl drsnou tvář a oči člověka, který neměl lehký život. Režiséři ho zpočátku používali jen jako tvrdého muže.
Pak potkal Luca Bessona. Poprvé spolu pracovali na začátku osmdesátých let. Přišly malé role, potom větší. Besson v něm našel něco, co Hollywood později používal pořád: klidnou sílu a schopnost nepůsobit směšně ani v roli, která by u jiného herce sklouzla do karikatury.
Ve V magické hlubině z roku 1988 hrál Enza Molinariho. Film byl inspirovaný světem volného potápění a soupeřením mužů, kteří měřili život hloubkou.
Enzo byl hlučný, silný, ješitný a dětinský. Chtěl vyhrávat a dokazovat světu, že je větší než ostatní. Vedle tichého Jacquese Mayola působil jako muž, který se bojí samoty, a proto zaplňuje okolí svou vlastní přítomností. Reno za roli dostal nominaci na Césara.
Nebyla to ještě opravdová sláva. Ale Francie si ho všimla. O pár let později přišli Návštěvníci. Tam už šel do úplně jiného tónu. Godefroy de Montmirail byl středověký rytíř hozený do moderní Francie. Komedie se stala obrovským hitem a Reno dostal další nominaci na Césara. Pak přišel Léon.
Léon
Luc Besson natočil Léona v roce 1994. Jean Reno hrál nájemného zabijáka, který žije sám, pije mléko, stará se o svoji kytku a neumí si poradit s dvanáctiletou Mathildou, když mu zaklepe na dveře. Reno nehrál Léona jako svůdného gangstera.
Podle pozdějších produkčních poznámek a filmových zdrojů ho chtěl hrát jako emocionálně zablokovaného muže, skoro dítě v těle zabijáka. Bylo to důležité. Vztah s Mathildou byl nebezpečný materiál a Reno se snažil, aby Léon nepůsobil jako člověk, který by dítě využil. Proto je film tak zvláštní.
Leon zabíjí jako profesioná, ale neumí žít jako obyčejný člověk. Umí rozebrat zbraň, ale neumí říct, co cítí. Má peníze u Tonyho, práci pro mafii a kytku na parapetu. Když se v jeho bytě objeví Mathilda, je to setkání dvou osamělých lidí. Reno za Léona dostal další nominaci na Césara. A svět si ho definitivně zapamatoval.
Po Léonovi začal jezdit mezi Evropou a Hollywoodem. V Mission: Impossible stál vedle Toma Cruise. V Roninovi vedle Roberta De Nira. V Godzille hrál francouzského agenta. V Šifře mistra Leonarda policistu Bezu Fache.
Reno to nebral jako zradu Francie. Naopak. V rozhovorech říkal, že se necítí povinen být nacionalisticky francouzský. Obdivoval lidi z Hollywoodu, kteří se vypracovali sami, a střídal americké filmy s francouzskými.
Díky přízvuku, specifické postavě a tváři se z něj stal herec, kterého šlo postavit do silného mezinárodního obsazení a jako herec se nikdy neztratil. To byla jeho výhoda.
Když v roce 2024 ve Francii a v roce 2025 ve Španělsku představoval svůj první román Emma, novináři o něm nepsali jen jako o francouzské filmové hvězdě. Psali o Juanu Morenovi z Casablanky, synovi španělských exulantů.
Reno tehdy vyprávěl, že nápad na knihu přišel během masáže. Představil si ženu, která dokáže číst těla lidí, kterých se dotýká. Manželce dal přečíst prvních osmdesát stran. Čekal, že ho pošle koupit brambory. Řekla mu, aby pokračoval. Bylo mu přes sedmdesát. Po desítkách let před kamerou začal psát.
Šest dětí
Reno byl třikrát ženatý a má šest dětí, dvě z každého manželství. S první ženou Geneviève měl Sandru a Michaela. S druhou ženou Nathalie měl Toma a Serenu. Se třetí ženou Zofií Boruckou má Ciela a Deana. Když mluví o slávě, často zmiňuje, že není důležitá.
Ve španělské televizi řekl, že když člověka nikdo nezná, nikdo ho neposlouchá. Když je slavný, poslouchají ho všichni a člověk tomu může uvěřit. Pak se z něj stane idiot. Dodal, že je z Andalusie a má šest dětí. To ho drží při zemi.
Zdroje:
https://www.theguardian.com/film/2007/may/25/1
https://www.independent.co.uk/arts-entertainment/films/features/jean-reno-da-5-bloods-interview-spike-lee-us-vietnam-france-macron-netflix-a9575641.html
https://www.theguardian.com/film/2021/feb/02/jean-reno-leon-hitman-eurobaddie
https://www.imdb.com/name/nm0000606/bio/
https://www.allocine.fr/personne/fichepersonne-711/biographie/
https://www.kviff.com/en/news/1580-jean-reno-will-stick-with-acting-as-long-as-he-can
https://www.007.com/the-films/live-and-let-die/
https://www.planetadelibros.com/libro-emma-bajo-el-cielo-de-oman/417369
https://as.com/tikitakas/famosos/jean-reno-desvela-a-pablo-motos-lo-primero-que-hace-al-llegar-a-espana-n/
https://es.ara.cat/cultura/jean-reno-mujeres-jovenes-son-salvaran_1_5388132.html
