Článek
Milan Kiš se narodil 3. srpna 1934 v Bratislavě. K herectví se dostal brzy. Už jako školák působil v rozhlasové družině a v osmnácti uspěl v konkurzu do mládežnického souboru Dedinské divadlo.
Jeho cesta ale nebyla přímá ani pohodlná. Hrál v regionálních divadlech ve Spišské Nové Vsi a Trnavě, absolvoval vojenskou službu a postupně sbíral zkušenosti, které se později promítly do jeho přirozeného, civilního projevu. Od roku 1965 se jeho domovem stalo Divadlo Andreje Bagara v Nitře, s krátkou přestávkou, kdy působil v bratislavské Tatrarevue.
V roce 1968 dostal roli, která jeho kariéru navždy změnila. Režisér Martin Hollý mladší ho obsadil do televizního filmu Balada o siedmich obesených, adaptace stejnojmenné novely ruského spisovatele Leonida Andrejeva.
Příběh sleduje skupinu sedmi lidí, kteří čekají na popravu. Pět z nich jsou političtí radikálové odsouzení za přípravu atentátu, další dva vrazi. Film se nesoustředí na samotný rozsudek, ale na okamžiky před ním: na strach, vzpomínky, drobné projevy statečnosti i naprosté zhroucení člověka, který ví, že mu zbývají jen hodiny života.
Milan Kiš zde ztvárnil mladého romského vězně. Nebyla to velká role počtem scén, ale patřila k těm, které se nedají přehlédnout. Vedle něj se objevili například Emília Vášáryová, Štefan Kvietik, Jozef Kroner, Karol Machata či Ivan Mistrík.
Hollý se nesnažil natočit jen historické drama. Film pracoval s retrospektivami, roztříštěným vnímáním času a s pohledem do nitra jednotlivých odsouzenců. Režisér později vysvětloval, že snímek ovlivnila poetika francouzské nové vlny: „Vzniklo akési spojenie medzi poetikou, ktorú využívala francúzska nová vlna, a klasickým rozprávaním príbehu.“
Kamera Stanislava Szomolányiho, hudba Zdeňka Lišky a scénář Tibora Vichty vytvořily dusivý celek, který se v tehdejší televizní tvorbě vymykal. Nešlo o příběh, na který se divák pohodlně dívá z bezpečí domova. Film nutil sledovat poslední hodiny lidí, kteří už nemají kam utéct.
Úspěch v Monte Carlu i Hollywoodu
Balada o siedmich obesených měla domácí televizní premiéru 6. ledna 1969. A velmi rychle se ukázalo, že nevznikl obyčejný televizní film.
Na festivalu v Monte Carlu získal snímek Zlatou nymfu za nejlepší televizní produkci a zároveň cenu mezinárodní kritiky FIPRESCI. O rok později uspěl také na World Television Festivalu v Hollywoodu, kde byl oceněn jako drama roku.
Byl to mimořádný úspěch nejen pro režiséra Hollého, ale i pro celou slovenskou televizní tvorbu. Film, který vznikl v Československu, obstál před mezinárodní konkurencí v době, kdy se domácí televize jen zřídka dostávala tak daleko za hranice.
Podle tradované historky zůstali členové slovenské delegace v Hollywoodu zaskočeni, když jim místní barmanka po jejich objednávce odpověděla, že jejich film viděla a že jí připadal výjimečný. Pro tvůrce z malé středoevropské země to musel být téměř neuvěřitelný okamžik.
Úspěch ale měl hořkou dohru. Po premiéře se Balada o siedmich obesených během nastupující normalizace stala pro domácí televizi nežádoucím titulem. Film, jehož téma moci, věznění a poprav mohlo být čteno i jako nepříjemná paralela k současnosti, skončil mezi takzvanými trezorovými snímky.
Je důležité upřesnit jednu věc: českoslovenští diváci film při premiéře vidět mohli. Pak se ale na více než dvacet let přestal vysílat. Reprízy se dočkal až v březnu 1990, po pádu komunistického režimu.
Z filmu, který doma sotva stihl zazářit, se tak stal skoro mýtus. V zahraničí měl ocenění a respekt, doma byl uzamčený v archivních policích.
Herec, který se neztratil
Zákaz Balady Kišovu kariéru nezastavil. Pokračoval v práci v Nitře, kde se stal jednou z opor souboru Divadla Andreje Bagara. Na jevišti dokázal zahrát komedii, psychologické drama i klasickou postavu.
Za ztvárnění Tovjeho v muzikálu Fidlikant na streche získal první Cenu Jozefa Kronera, jedno z významných slovenských hereckých ocenění. Tovje, chudý mlékař s množstvím dcer a neustálým rozhovorem s Bohem, mu seděl svou lidskostí, humorem i schopností nést bolest bez patosu.
Před kamerou se objevoval dál. Hrál ve filmech Horúčka, Pomocník, Ružové sny, Smrť šitá na mieru, Nevera po slovensky i v Jakubiskově Tisícročné včele. Právě tam vytvořil postavu holiče Dropy, další z jeho drobných, ale snadno zapamatovatelných rolí.
V Nevere po slovensky ztvárnil Karčiho přezdívaného Edison. V Pomocníkovi se zase objevil jako lékárník Filadelfi. Kiš uměl vystihnout lidi, kteří nejsou hlavními hrdiny děje, ale bez nichž by příběh působil prázdně.
Milan Kiš zůstal spojený především s Nitrou. Hrál tam po desetiletí a patřil k hercům, které diváci brali jako samozřejmou součást místního kulturního života.
Zemřel 5. března 2007 v Nitře, bylo mu 72 let. Zůstaly po něm desítky divadelních a filmových postav. A také role z Balady o siedmich obesených, která dokázala uspět v Hollywoodu, ale doma se po premiéře na dlouhá léta ztratila.
ZDroje:
https://www.dab.sk/subor/418-milan-kis
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10723634814-balada-o-siedmich-obesenych/
https://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/historie/historie-cst/nejvyznamnejsi-ceny-a-oceneni/
https://www.pravda.sk/spravy/kultura/clanok/33291-balada-ktora-podrazdila-rusov/
https://www.aic.sk/kinolumiere/2016/filmy/balada-o-siedmich-obesenych.html
https://www.skolske.sk/clanok/48689/pred-85-rokmi-sa-narodil-divadelny-a-filmovy-herec-milan-kis
https://www.senior.sk/milan-kis-hral-v-nitre-viac-nez-styri-desatrocia-pamatame-si-ho-z-viacerych-filmov-2/
