Článek
Vstal ještě za tmy, krátce po páté ráno. K snídani si dal tradiční vločky s ovocem a chia semínky, oblékl si své oblíbené červené tričko a vydal se k patě stěny. Byl to obyčejný začátek výkonu, který magazín National Geographic později označil za jeden z největších sportovních počinů historie.
Cesta Freerider měří přes devět set metrů a lezci ji obvykle zdolávají ve třiatřiceti délkách během čtyř dnů s plným jištěním. Jednatřicetiletý Honnold ji vylezl bez jediného metru lana za tři hodiny a šestapadesát minut a na vrcholu stál v 9 hodin 28 minut dopoledne.
Jedna z nejzákeřnějších pasáží čekala už v nižší části stěny, na hladkých plotnách Freeblast, kde je yosemitská žula vyleštěná téměř do hladka. „Je to jako stoupání po skle,“ popsal Honnold úsek, kde musel použít techniku zvanou smearing, tedy doslova rozmazávat gumu bot po hladké skále a spoléhat na tření místo úchopů.
Vrcholná výzva celé cesty však čekal mnohem výš, ve třiadvacáté délce nazývané Boulder Problem. Jediné zaváhání v kterékoliv z těchto pasáží by znamenalo pád z několikasetmetrové výšky. Reakce lezecké komunity na sebe nenechaly dlouho čekat.
„V tomhle stylu je to jako přistání na měsíci,“ řekl tehdy Tommy Caldwell, sám jeden z nejlepších lezců světa, který o pár let dřív spolu s Kevinem Jorgesonem jako první volně přelezl na El Capitanu extrémně náročnou, skoro kilometrovou, cestu Dawn Wall, byť s jištěním. Legendární horolezec Alex Huber, který cestu Freerider vytvořil, dodal: „Stále jsme vzhlíželi k horizontu, za nímž jsme tušili, že El Capitan jednou bude možné přelézt sólo bez lana. Klobouk dolů, Alex Honnold to dokázal.“
Tichý mladík
Aby bylo jasné, jaký člověk dokáže něco takového vůbec zvládnout psychicky, je třeba se vrátit o víc než dvacet let zpátky. Alexander J. Honnold se narodil 17. srpna 1985 v kalifornském Sacramentu. Otec Charles byl tichý, uzavřený muž, kterého Alex zpětně popisuje jako skvělého tátu, ale zároveň člověka, se kterým nebylo snadné se citově sblížit.
Matka Dierdre Wolownicková, profesorka francouzštiny, na děti kladla mimořádně vysoké nároky, s dětmi doma mluvila výhradně francouzsky a její oblíbená motta zněla „skoro se nepočítá“ a „docela dobrý nestačí“. Slovo „miluji tě“ se v domácnosti Honnoldových prakticky neříkalo a obejmout jiného člověka se Alex podle vlastních slov naučil až v dospělosti. Vyrůstal jako plaché, spíš melancholické dítě po boku starší sestry Stasie.
K lezení se dostal už jako malý kluk, když ho otec poprvé vzal do lezecké haly, a brzy začal soutěžit na juniorské úrovni. V roce 2003 nastoupil na Kalifornskou univerzitu v Berkeley studovat stavební inženýrství. Hned první ročník mu ale zkomplikovala série ran, zemřel mu dědeček z matčiny strany a rodiče, kteří s rozvodem počkali, dokud Alex nedostuduje střední školu, se konečně rozešli. O rok později, 18. července 2004, otec při čekání na let na letišti ve Phoenixu náhle zemřel na infarkt. Bylo mu pětapadesát, Alexovi devatenáct.
Po otcově smrti upadl Honnold podle svých slov do deprese a ztratil zájem téměř o všechno kromě lezení. Krátce nato „ukradl“ rodinnou dodávku a odešel ze školy, aby žil životem věčného tuláka po amerických lezeckých destinacích. Právě to léto uskutečnil svůj vůbec první sólo výstup bez lana, nenáročnou cestu v kalifornském Lake Tahoe.
Sám později přiznal, že k prvním sólo výstupům ho motivovala tak trochu i nechuť bavit se s ostatními lezci na jištěných cestách, lezení bez lana mu umožňovalo zůstat sám se sebou. Život v dodávce, kterou si postupně vybavil matracemi, poličkami na jídlo a solárními panely, se pro něj stal na víc než deset let jediným domovem.
I poté, co se stal celosvětově uznávanou celebritou svého sportu, žil skromně, cestoval od jedné skalní stěny ke druhé a peníze z reklamních smluv a sponzoringu z velké části investoval zpátky do vlastní nadace.
Sláva ho nezměnila
Skutečný průlom přišel v roce 2008, kdy bez jištění zdolal stěnu Moonlight Buttress v Utahu, výkon, který ho poprvé katapultoval do povědomí lezecké komunity. Následovala série dalších stále odvážnějších sólo výstupů, yosemitské klasiky Heaven a Cosmic Debris nebo takzvaná Yosemitská trojka, při níž nejprve společně s Tommym Caldwellem zdolal tři velké yosemitské stěny v jediném dni.
V lednu 2014 pak bez lana vylezl mexickou cestu El Sendero Luminoso, kterou po čtyřech nácvicích s jištěním zvládl za tři hodiny. Vědci se přitom začali ptát, jestli Honnoldův mozek nefunguje jinak než u běžných lidí. Při vyšetření pomocí funkční magnetické rezonance se ukázalo, že jeho amygdala, část mozku zodpovědná za zpracování strachu, při pohledu na snímky, které u většiny lidí vyvolávají silnou emoční reakci, prakticky vůbec neaktivuje.
Sám Alex ale zdůrazňuje, že jeho klid ve výškách není jen otázkou vrozené biologie, z devadesáti procent je to podle něj otázka přípravy. Než na nějakou cestu vyrazí bez lana, proleze ji předtím desítky až stovkykrát s jištěním, zapamatuje si doslova každý úchop a každý pohyb těla, takže ve chvíli samotného sólo výstupu už jen vykonává něco, co má důkladně nacvičené. V roce 2015 tuhle filozofii shrnul i ve svých pamětech Alone on the Wall, které napsal společně se spisovatelem Davidem Robertsem.
Na projekt s pracovním názvem El Capitan se připravoval skoro dva roky, trénoval na různých místech světa, ve Spojených státech, v Číně, v Evropě i v Maroku, a o svém záměru vědělo jen několik nejbližších přátel. Celý proces přípravy i samotný historický výstup natočil filmový tým vedený jeho dlouholetým lezeckým parťákem a kamarádem Jimmym Chinem.
Výsledný dokument Free Solo, natočený Chinem a jeho manželkou Elizabeth Chai Vasarhelyiovou a uvedený v roce 2018, získal v roce 2019 Oscara i cenu BAFTA a diváky po celém světě fascinoval nejen samotným výstupem, ale i intimním pohledem na Honnoldův soukromý život.
Kritici tehdy oceňovali především to, jak film dokázal spojit napínavý sportovní thriller s citlivým portrétem člověka, jehož schopnost ovládat strach hraničí s nepochopitelným a jehož nejbližší musí každý den žít s vědomím, že by ho mohli kdykoliv naposledy vidět živého.
Právě v té době totiž do jeho života vstoupila Sanni McCandlessová, se kterou se seznámil v roce 2015 na autogramiádě k těmto pamětem. Dokument zachycuje jejich vztah v celé jeho nesnadnosti. Sanni se nastěhuje k Honnoldovi do dodávky, později si spolu koupí dům v Las Vegas, ona je nadšená, on spíš znuděný a funkční volbu zdůvodňuje tím, že dům je levný, praktický a blízko letiště.
Když se ho Sanni v obchodě s domácími spotřebiči zeptá, jestli by kvůli vztahu byl ochotný změnit svůj přístup k riziku, odpoví chladně, že kdyby cítil povinnost maximalizovat délku svého života, musel by přestat lézt, ale takovou povinnost necítí. Během příprav na El Capitan se navíc dvakrát zranil v situacích, kdy byla Sanni přítomná, a podle svých slov krátce uvažoval, že by vztah kvůli tomu měl ukončit.
Nakonec se ale vztah nerozpadl, naopak. V roce 2020 se Alex Honnold a Sanni McCandlessová vzali a mají spolu dnes dvě děti. Muž, který jako chlapec neslyšel doma slovo láska a obejmout se naučil až jako dospělý, dnes žije rodinný život po boku ženy, která ho v dokumentu učila znát emoce. Kromě rodiny a lezení se věnuje i filantropii, založil Honnold Foundation, neziskovou organizaci, která pomáhá zavádět solární energii do komunit bez přístupu k elektřině.
Na vrcholové lezecké úrovni přitom Honnold nezpomalil ani po čtyřicítce. 25. ledna 2026 zdolal bez lana mrakodrap Tchaj-pej 101 na Tchaj-wanu, nejvyšší budovu, jakou kdy někdo v historii vylezl stylem free solo. Během výstupu se kolem šedesátého patra zastavil, aby zamával manželce Sanni, která ho sledovala z okna.
Znovu se setkali ve 101. patře, než se Honnold vydal na závěrečný výstup po špici budovy.
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/adventure/article/most-dangerous-free-solo-climb-yosemite-national-park-el-capitan
https://www.nationalgeographic.com/magazine/article/alex-honnold-made-ultimate-climb-el-capitan-without-rope
https://alpinist.com/features/less-and-less-alone-alex-honnold/
https://www.nationalgeographic.com/science/article/superpowers-real-human-abilities-genetics
https://www.oscars.org/oscars/ceremonies/2019
https://www.honnoldfoundation.org/about
https://www.reuters.com/business/media-telecom/us-climber-scales-taiwans-tallest-building-taipei-101-without-ropes-2026-01-25/
