Článek
Larry Lee Hillblom se narodil 12. května 1943 v kalifornském Kingsburgu. Vyrůstal v poměrně obyčejných poměrech, vystudoval práva na Boalt Hall School of Law při Kalifornské univerzitě v Berkeley a už během studií si přivydělával jako kurýr.
Právě tehdy si všiml jednoduchého problému. Firmy potřebovaly rychle posílat smlouvy, lodní dokumenty, pojistné papíry a další materiály, bez nichž se obchod na dálku zdržoval. V době před e-mailem, internetem a běžným faxem mohl papír cestovat pomaleji než samotní lidé.
Hillblom nejdřív převážel naléhavé dokumenty mezi Kalifornií a dalšími americkými městy. Pak se spojil s obchodníkem Adrianem Dalseym a investorem Robertem Lynnem. V roce 1969 založili společnost DHL.
Název vznikl z prvních písmen jejich příjmení: Dalsey, Hillblom, Lynn.
První zakázky DHL se týkaly hlavně přepravy dokumentů mezi San Franciskem a Honolulu. Kurýři převáželi lodní dokumentaci letecky, takže zboží mohlo být po příjezdu lodi odbaveno rychleji. Z drobné služby se postupně stal obchodní model, který změnil logistiku po celém světě.
Z improvizace globální impérium
DHL rychle rostla. Firma začala propojovat města, přístavy, banky i velké průmyslové podniky. To, co začalo jako přeprava několika dokumentů v zavazadle, se proměnilo v globální systém expresní dopravy.
Hillblom nebyl klasický manažer, který by si užíval firemní večírky, rozhovory s novináři a reprezentativní kanceláře. Měl pověst člověka, který se o byznys zajímal hlavně tehdy, když ho bavilo řešit nový problém. Jakmile se z DHL stala velká a organizovaná firma, každodenní řízení ho přestávalo přitahovat.
V průběhu sedmdesátých let proto předal operativní vedení jiným lidem, i když si ve firmě ponechal významný majetkový podíl. Díky růstu DHL se z něj stal multimilionář.
DHL dnes funguje jako součást německé skupiny DHL Group, dříve Deutsche Post DHL Group. Její žlutočervené logo zná prakticky každý, kdo někdy čekal na zahraniční zásilku. Jen málokdo si ale při pohledu na písmeno H vybaví člověka, jehož život se později změnil v téměř románový příběh.
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se Hillblom přestěhoval do oblasti Severních Mariánských ostrovů. Nejprve pobýval na Guamu, následně se usadil na ostrově Saipan, hlavním ostrově amerického teritoria Commonwealth of the Northern Mariana Islands.
Saipan pro něj znamenal více než tropické útočiště. Měl výhodný daňový režim, blízkost Asie a prostor pro další investice. Hillblom zde nakupoval nemovitosti, investoval do projektů v Mikronésii, na Havaji, ve Vietnamu a na Filipínách a zasahoval i do místní politiky.
Byl posedlý letadly, auty a odlehlými místy. Sbíral veteránské stroje, kupoval starší automobily a létal nad ostrovy, které pro většinu Američanů existovaly nanejvýš jako tečka na mapě Tichého oceánu.
Jeho známí ho popisovali jako člověka, který uměl být štědrý, energický a zábavný, ale zároveň uzavřený, výbušný a velmi nedůvěřivý vůči lidem kolem sebe.
Hotely, golf a Vietnam
Jedním z jeho nejznámějších projektů byla obnova historického hotelu Dalat Palace ve vietnamském městě Đà Lạt. Hillblom investoval do hotelu, golfového hřiště a dalších turistických projektů v době, kdy vztahy mezi Spojenými státy a Vietnamem stále komplikovalo americké obchodní embargo.
Pro investice využíval zahraniční holdingové společnosti. Ve Vietnamu byl spojován také s projekty Novotel Dalat, Novotel Phan Thiet, Ocean Dunes Golf Course a dalšími nemovitostmi.
Hillblom tak působil jako člověk, který se snažil dělat velké věci tam, kam ostatní američtí investoři ještě příliš nevstupovali. Investoval do hotelů, golfu, bytových projektů i zdravotnických a vzdělávacích aktivit.
Jeho charitativní nadace později připomínala, že financoval například zdravotnickou pomoc pro děti s neurologickým poškozením na Saipanu a ve Vietnamu. I tady ale platí, že Hillblomův obraz není jednoduchý. Vedle filantropie a podnikatelských vizí existovala část jeho života, která vyšla najevo až po jeho smrti.
Po Hillblomově smrti se k jeho majetku začaly hlásit ženy z Filipín, Vietnamu, Palau, Guamu a dalších částí Tichomoří a jihovýchodní Asie. Tvrdily, že Hillblom zplodil jejich děti.
Soudní spor přinesl také velmi závažná svědectví o jeho soukromém chování. Čestná prohlášení předložená během dědického řízení popisovala, že Hillblom při cestách po Asii vyhledával sexuální vztahy s velmi mladými ženami a dívkami. Některé ženy uváděly, že v době vztahu byly nezletilé.
Je důležité být zde přesní: Hillblom za tato tvrzení nikdy nebyl trestně souzen ani odsouzen, protože zemřel dřív, než se mohla vést případná trestní řízení. Nejde tedy o soudní rozsudek o jeho vině, ale o tvrzení a svědectví, která se objevila v dědických dokumentech a dobovém zpravodajství.
Pád letadla nad Tichým oceánem
V roce 1993 Hillblom přežil vážnou havárii malého letadla poblíž ostrova Tinian. Utrpěl těžká zranění obličeje a podstoupil operaci obličeje. Po této nehodě už při letech častěji využíval piloty.
Dne 21. května 1995 letěl se dvěma dalšími muži mezi Saipanem a ostrovem Pagan. Cílem cesty měl být mimo jiné průzkum možností těžby sopečného popela. Počasí se zhoršilo a malý obojživelný letoun havaroval v Tichém oceánu.
Na palubě byli Hillblom, pilot Robert Long a místní politik Jesus P. Mafnas. Pátrání našlo trosky a těla těchto mužů, ale Hillblomovo tělo se nikdy nenašlo.
Protože tělo chybělo, objevily se i spekulace, že mohl svou smrt zinscenovat. Žádný důkaz pro tuto teorii se však nikdy nenašel. Soudy i dědické řízení vycházely z toho, že při havárii zahynul. Bylo mu dvaapadesát let.
Hillblomova závěť pocházela z roku 1982. Počítala se vznikem charitativního fondu a s podporou lékařského výzkumu, zejména ve vazbě na kalifornské univerzitní zdravotnické instituce. Se žádnými dětmi závěť výslovně nepracovala.
Jenže po jeho smrti se začaly objevovat nároky dětí, které měly být podle práva Severních Mariánských ostrovů potenciálními dědici. Problém byl v tom, že bez Hillblomova těla nebylo možné udělat přímý test otcovství.
A pak se objevila další podivnost. Vyšetřovatelé v Hillblomově domě na Saipanu nenašli prakticky žádné použitelné osobní věci. Žádný kartáček, hřeben, oblečení nebo vlasy, z nichž by bylo možné získat DNA.
Podle dobového zpravodajství byly některé povrchy čištěny kyselinou a později se v zahradě našly zakopané osobní předměty. Pro právníky dětí to vypadalo jako pokus znemožnit budoucí genetické testování.
Právníci zastupující děti přišli s neobvyklým řešením. Když neměli DNA údajného otce, porovnali genetické vzorky dětí navzájem a se vzorky jejich matek.
Pokud by děti pocházely z různých zemí, měly různé matky, ale sdílely stejnou otcovskou genetickou stopu, šlo by o velmi silný důkaz, že mají společného otce.
Testy ukázaly, že několik dětí mělo stejného biologického otce. Později soud nařídil genetické testy Hillblomových příbuzných, včetně jeho matky a bratra. Tím se podařilo otcovství potvrdit.
Nakonec byli uznáni čtyři Hillblomovi potomci: dítě z Vietnamu, dítě z Palau a dvě děti z Filipín. Dědické vyrovnání jim přineslo částky, které se podle dobových médií mohly pohybovat až kolem devadesáti milionů dolarů pro každé dítě před odečtením daní, právních nákladů a dalších výdajů.
Zdroje:
https://allthatsinteresting.com/larry-hillblom
https://www.dhl.com/discover/en-jp/about/history
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1998-jan-11-mn-7237-story.html
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1999-may-20-mn-39088-story.html
https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1998/08/23/millionaires-dna-may-solve-inheritance-flap/b6db40f3-741d-4ec0-ba7e-a03e377af96c/
https://www.wsj.com/articles/SB113626059742036204
https://www.anderson.ucla.edu/documents/areas/fac/dotm/bio/pdf_KM09.pdf
