Článek
Jiří Mádl se řadí mezi výrazné osobnosti mladší generace českých režisérů. Ačkoli zpočátku na sebe upozornil jako herec v několika teenagerských komediích, jeho současná kariéra se točí především kolem režie a systematické práce na vlastních autorských projektech. V očích mnohých kritiků i diváků se posouvá mezi nejnadějnější tvůrce současné domácí kinematografie.
Talentovaný mladý herec
Krátké připomenutí herecké etapy se v případě Jiřího Mádla neobejde bez zmínky o snímcích, které ho proslavily u mladší generace. Už v šestnácti letech zazářil v komedii Snowboarďáci (2004), následovala další populární díla jako Rafťáci či Probudím se včera.
V rozhovorech k této etapě často zdůrazňuje, že zkušenost před kamerou mu dodala sebevědomí i znalost produkčního zázemí, jež později využil jako režisér. „To, jaký jsem herec, předurčilo, že jsem schopný psát a režírovat,“ zaznělo ostatně v jednom z jeho interview.
Ačkoli je herecký rejstřík Jiřího Mádla bohatý, sám dnes přiznává, že primárně ho naplňuje autorská tvorba a režie. Rolím před kamerou se nevyhýbá, ale pečlivě si je vybírá a dbá na to, aby byl souběh herectví a režírování udržitelný.
Režijní kariéra – těžiště současné tvorby
Zásadní mezník přišel v roce 2014, kdy natočil svůj režijní debut Pojedeme k moři. Tento rodinný film, vyprávěný „dětskou kamerou“, zaujal diváky (slušných 70 % na ČSFD) i kritiky originální formou a silnými emocemi. Tady se naplno projevila Mádlova schopnost nahlížet na svět z perspektivy dětské hravosti.
V dalších projektech ukázal, že se nebojí střídat žánry ani experimentovat. V roce 2019 měl premiéru jeho autorský film Na střeše, ve kterém vyzdvihl mezigenerační přátelství dvou osamělých postav. Citlivou kombinací hořké komedie a společenského komentáře potvrdil, že tradiční náměty dokáže převyprávět neotřele a s důrazem na emoce.
Nejnovějším kouskem, který stále budí pozornost, je film Vlny (2024) - 87 % a 88. nejlepší film na ČSFD. V několika rozhovorech Jiří Mádl zdůraznil, že chtěl snímek koncipovat jako příběh, který těží ze silného historického kontextu, ale zároveň dává divákům nadčasový příběh o odvaze, svobodě a o tom, zda se člověk dokáže vzepřít tlaku doby.
Inspirací mu byly výpovědi novinářů, pamětníků a bohatý archivní materiál. Odezva publika se projevila nejen ve vysoké návštěvnosti, ale i bohatých a oslavných diskuzích. Sám jsem toto představení viděl v kině Světozor v centru Prahy. A po jeho skončení viděl u mnoha lidí, kteří věkem naznačovali že tuto událost pravděpodobně zažili, slzy v očích. To je za mě ta největší pocta režisérovi i celému filmu.
Režisér nervák, co však neřve na herce
Sám se označuje za „nerváka“ – stres při režírování prý řeší spíš uvnitř, než že by křičel na place. Při zvlášť důležitých scénách („velkých ohňostrojích“, jak říká) mívá takovou euforii, že připomíná hokejového střelce slavícího gól. Herci to prý berou s humorem a někdy je pobaví víc jeho radostná gesta než slova režijních pokynů.
„Nevolejte na mě ‚maestro‘ – jenom za prachy!“
V rozhovoru zmínil, že se mu občas stávalo, že mu členové štábu z legrace říkali „maestro, co teď?“. Podle Mádla ale podobné oslovení působí příliš velkolepě a nepatřičně, nechce vzbuzovat dojem nedotknutelného šéfa. „Klidně mi tak říkejte, ale jedině za příplatek,“ dodal žertem.
Dělá medvěda
V rozhovorech také popisuje, jak po dokončení každého filmu jezdí na tzv. kino-tour a setkává se s diváky. Z filmařského žargonu připomněl že se tomu říká „dělat medvědy“ – znamená to, že herec či tvůrce přijede, postaví se před plátno, odpovídá na stále stejné otázky, nechá si zatleskat a jede dál. Přiznal, že je to sice náročné, ale zároveň hezké slyšet od lidí, jak film zapůsobil.
Oslovování sponzorů
Často zmiňuje stresující proces, když ještě před dotočením (takzvaný Work in Progress střih) musel promítat nehotový materiál potencionálním sponzorům. Vyprávěl, jak pro někoho, kdo není zvyklý na nedokončené scény, může být těžké pochopit, co všechno se doladí, kde chybí hudba, barvy atp. A pro režiséra je to riziko, že tito lidé film předčasně odsoudí. Sám to ale označil za „nutné zlo“, které filmaři občas musejí podstoupit, aby se projekt dofinancoval.
Hodnocení jeho tvorby
Madlův přístup k režii je často vnímán jako osvěžující. Ačkoli nemá na film k dispozici takový rozpočet jako zahraniční konkurence, dokáže předvést technickou zdatnost a kombinovat ji s citlivou prací s herci. Proslulé jsou jeho důkladné castingy, kde hledá herce, kteří „dokáží splynout s dynamikou scény“.
Z rozhovorů je patrné, že si velmi váží mladých talentů – od střihačů přes kameramany až po zvukaře. Jako režisér se snaží dát prostor novým tvářím, jež mohou přinést do natáčení invenci a jedinečný pohled. Svůj filmový štáb vnímá jako propojený organismus, v němž musí vše „zapadnout do jediné vlny“ – zde s humorem odkazuje na název jednoho ze svých projektů.
Říká, že mu nevadí vrátit se i k jednoduchým žánrovým formám, nicméně i v komediálním ladění touží přinášet společenský přesah.
Jeho divácký úspěch rovněž naznačuje, že publikum podobný formát dokáže ocenit. Zatímco někteří tvůrci sázeli léta jen na osvědčenou romantickou či komediální formuli, Mádl naopak dokázal, že lze vyprávět příběhy s větší hloubkou, aniž by se vytratil humor a srozumitelnost.
Učení na maturitu s Bolkem Polívkou
Na závěr vtipná historka. V jednom z rozhovoru Mádl prozradil, že když točil film Bathory, měl individuální plán a musel složit zkoušky, aby ho pustili k maturitě. Bolek Polívka si ho vzal bokem, leželi mezi natáčecími kulisami a zkoušel ho z literatury. Po nočním natáčení jej vezlo auto přímo před školu v Českých Budějovicích, kde Jiří usnul na chodbě, a pak úspěšně složil test, na který ho Polívka připravil.
Zdroje:
https://www.csfd.cz/tvurce/18667-jiri-madl/prehled/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jiří_Mádl
(rozhovory)
https://www.youtube.com/watch?v=BKnXTNHS9-4
https://www.youtube.com/watch?v=7Wouqj_qfS8
https://www.youtube.com/watch?v=_ddkzLjeq7k
https://www.youtube.com/watch?v=byv_4RkCZaY
https://www.youtube.com/watch?v=LE2vG8K_ENw
https://www.youtube.com/watch?v=q1KR6V0TIHE
