„Život se má žít furt ve střehu!“ bylo heslo Františka Kocourka - brněnského siláka a recesisty

Narodil se 21. února 1947 v Brně-Řečkovicích. Už v dětství nasával svérázný humor od starších štamgastů – jeho předci se rádi scházeli v hospodě a malý Franta hltal jejich veselé historky a anekdoty. Vyrostl z něj urostlý mladík se smyslem pro recesi a vypravěčským talentem. Vyučil se písmomalířem a nějaký čas se živil i jako rozvážeč uhlí. Hlavně ale od mládí vynikal obrovskou fyzickou silou. Ve dvanácti začal zápasit v oddílu Zbrojovky Brno a brzy všechny udivoval svaly jako ocel.

Kocourkův zápasnický talent se záhy spojil s láskou k show. V 60. letech už vystupoval na veřejnosti jako silák a bavič v jednom. Jeho překvapená rodina jednou dokonce našla ve schránce pozvánku na vystoupení Franty Kocourka, které slibovalo podívanou na „nejmladšího lamželeza a moderního gladiátora“. Mladý silák totiž chystal vlastní show, kde hodlal předvést nevídané kousky. A skutečně – zanedlouho se v Brně začalo mluvit o neobvyklém bohatýrovi, který spojuje cirkusovou sílu s komediantským duchem.

Na svých vystoupeních Franta Kocourek předváděl čísla, nad kterými zůstával rozum stát. K nejznámějším kouskům patřilo například:

Tyto silácké výstupy prováděl s nadhledem a často je kořenil humorem. Diváci byli v napětí, ale zároveň se smáli – Kocourek uměl napínavou atmosféru odlehčit vtipnou hláškou nebo grimasou. Pro své show využíval i upravenou identitu: ve vídeňských kabaretech koncem 60. let vystupoval pod exotickými přezdívkami jako Boris Tiger či Zlatý Torro (nebo také „Býk argentinských pamp“). Jako moderní gladiátor se tak proslavil i v zahraničí, ale nejvíce zářil doma na Moravě, kde ho lidé milovali.

Franta Kocourek však nebyl jen „tupý svalovec“, jak s oblibou klamal publikum. Měl bystrý rozum, široký rozhled, a hlavně nevšední smysl pro humor. Patřil k velkým recesistům své doby – vymýšlel žertovné akce a mystifikace, které vešly do dějin moravské lidové zábavy.

Nejznámějším kouskem byla jeho snaha udělat popovou hvězdu z kamaráda Rudolfa „Rudy“ Kovandy, brněnského outsidera s pomalejším rozumem a nulovým hudebním talentem. Kocourek ho roku 1975 potají přihlásil do slavné ankety Zlatý slavík (soutěž o nejpopulárnějšího zpěváka). Rozeslal tisíce hlasovacích lístků po školách a známých s instrukcí hlasovat pro neznámého, šišlajícího a korpulentního Rudu.

A světe div se – Ruda Kovanda rázem vedl hlasování před hvězdami jako Karel Gott! Organizátoři v Praze užasli, když zjistili, že dotyčný „zpěvák“ o ničem netuší a celá akce je recese. Hlasování nakonec zrušili, ale Kocourkův žert se zapsal do historie. Franta tím neváhal poškádlit tehdejší establishment i kult celebrit a ukázal, že si Moravané umí udělat legraci ze všeho a ze všech.

Kocourek byl také vášnivým milovníkem brněnského slangu hantec. Nejenže jím mluvil v běžné řeči a bavil tím okolí, on v hantecu i psal. Publikoval originální povídky, kde humorně převyprávěl třeba dávné bitvy české historie po brněnsku.

Mezi nejznámější patří povídka s rozverným názvem „Jak Žanek Žižkové šeredně vybóchal křížatý“ (což v hantecu znamená „Jak Jan Žižka ošklivě porazil křižáky“) nebo „Mlata na Bílendě 16 kilo 20“ (tedy bitva na Bílé hoře roku 1620). Tyto mystifikační texty plné brněnských výrazů ukázaly, jak chytrý a tvořivý Franta byl. Udržoval při životě místní folklór – hantec díky němu znal celý národ – a přispěl k tomu, že brněnský humor získal specifickou, nezaměnitelnou tvář.

Svou lásku k humoru a herectví Franta Kocourek naplno rozvinul na divadelních scénách. V 70. a 80. letech působil v brněnském Divadle Husa na provázku, legendárním avantgardním souboru, kde se sešla plejáda talentů. Právě tam se spřátelil s budoucími hvězdami, jako byl Bolek Polívka, Miroslav Donutil nebo Jiří Pecha. Kocourek s nimi sdílel jeviště i bohémský život mimo něj. Na Provázku ztvárnil například roli sluhy v inscenaci Romeo a Julie a vynikal v každém představení, kde mohl uplatnit svůj zjev gladiátora i komický projev.

Společně s Bolkem Polívkou a dalšími recesisty vytvořili jedinečnou partu, která bavila Brno svými nápady. Říká se, že Kocourek uměl v hantecu zanotovat takové hlášky, že Polívka vedle něj dělal „překladatele“ pro publikum – a všichni se lámali smíchy.

Koncem 80. let se Franta objevil i v televizní show Manéž Bolka Polívky, kde své silácké umění předvedl celému národu. Miroslav Donutil, další Kocourkův blízký přítel, zase proslul vyprávěním historek, v nichž Franta často hrál hlavní roli. Dodnes Donutil vzpomíná, jak spoustu neuvěřitelných příběhů „ukradl“ právě ze společných zážitků s Kocourkem.

Kromě divadla si Franta střihl i pár filmových a televizních rolí – většinou jako statný chlapík či zápasník v pozadí. Objevil se například ve filmu Balada pro banditu (1978) po boku kolegů z Provázku nebo v seriálech a zábavných pořadech té doby (např. populární Sešlost moderátora Luďka Nekudy). V Brně byl však známý i mimo reflektory: byl to společenský člověk, kterého jste mohli potkat jak v divadelním klubu, tak v obyčejné hospůdce U Švandy, jak baví celý lokál.

Jeho okruh přátel sahal od umělců přes sportovce až po „obyčejné“ figurky z brněnských ulic. Bolek Polívka s úsměvem podotkl, že kdyby se Franta dožil sedmdesátky, určitě by uspořádal ohromnou oslavu pro všechny – od cikánské kapely, přes řecké podnikatele až po pražské kumštýře. Kocourek zkrátka spojoval lidi všech vrstev a každý si s ním rozuměl.

Začátkem července 1991 Franta Kocourek náhle odešel – a zanechal své okolí v šoku a nevěřícnosti. Bylo mu pouhých 44 let, stále plný síly a plánů. Oné osudné neděle 7. července si vyrazil s manželkou a přáteli na výlet do malé obce Vír na Vysočině. Po procházce usedli v tamní hospůdce Na Hradišti k obědu a Franta, plný dobré nálady, bavil společnost jako obvykle.

Jeho nejbližší kamarád František Kocman později vzpomínal, co se stalo: Franta zdvihl půllitr zvětralého piva, otočil se k němu a pronesl svůj typický pozdrav „Frankie, zdar!“ Na to si položil hlavu Kocmanovi na rameno, jako by si chtěl na chvilku odpočinout. Všichni kolem stolu se smáli – čekali, jaký fór z toho zase bude. Jenže tentokrát už žádný vtípek nepřišel. Kocourkovo velké srdce se náhle zastavilo a on v tom okamžiku zemřel.

Chvíli trvalo, než přátelům došlo, že nejde o další z jeho recesí. Dokonce i když ležel v rakvi, mnozí prý pořád nemohli uvěřit, že by Franta doopravdy skonal – vždyť to byl takový žertéř, určitě každou chvíli vyskočí a zvolá: „To jste koukali, co?“ Bohužel, byla to realita. Brno přišlo o jednu ze svých největších postav lidové zábavy. František „Franta“ Kocourek byl pochován na hřbitově v rodných Řečkovicích a zarmoucené město se s ním rozloučilo s obrovskou úctou i dojetím.

Z Franty Kocourka se stal legendární příběh a mýtus, o němž se vypráví dodnes. Jeho někdejší parťáci Miroslav Donutil či Bolek Polívka do dneška šíří „nesmrtelné“ historky, kde Franta figuruje – a mladší generace tak díky nim poznávají tohoto výjimečného siláka a šprýmaře. Krátce po jeho odchodu vznikl vzpomínkový televizní pořad To byl Franta Kocourek a v roce 2017 natočil režisér Jiří Vondrák dokument Král železa a smíchu o jeho životě.

Brňané na svého siláka a baviče nezapomněli. V městských parcích lze narazit na graffiti s jeho podobiznou a už v 90. letech mu byla věnována pamětní deska. V roce 2021, u příležitosti 30. výročí úmrtí, mu přátelé a rodina odhalili nový pomník v parčíku na brněnském Řečkovickém náměstí – tedy v místech, kde Franta vyrůstal. Při té příležitosti se znovu sešli jeho někdejší kumpáni, všichni s tričky s Frantovou tváří, a zavzpomínali na něj nikoli truchlivě, ale s typickým úsměvem.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Franta_Kocourek

https://eurozpravy.cz/kultura/film-a-tv/pred-triceti-lety-selhalo-srdce-silaka-franty-kocourka.a21046a5

https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-pred-30-lety-zemrel-franta-kocourek-pripomente-si-brnenskou-legendu-40365478

https://brnensky.denik.cz/zpravy_region/franta-kocourek-zemrel-pred-lety20110706.html

https://www.idnes.cz/brno/zpravy/franta-kocourek-kniha-kral-zeleza-a-srandy-historky.A180512_401004_brno-zpravy_krut