Článek
Pracovní den roku 1978. Televizní kamera zabírá scéničku v socialistické Praze – kulisy jak z pohádky, na nich chladný mlžný mokřad. Na jevišti v kostkovaném saku stojí muž, tehdy šestatřicetiletý.
Z banja mu vyskakují veselé dixielandové akordy. Vedle něj podupává do rytmu podsaditý vousáč v černých brýlích a s kamennou tváří. Zničehonic se ten muž rozvlní v bocích: kymácí se sem a tam v podivném tanečku, ruce rozpažené, kolena pokrčená. Diváci v sále propukají v smích a potlesk.
Jožin z bažin, močálem se plíží… zpívá Ivan Mládek klidným hlasem a vypráví dadaistický příběh o strašidle z bažin, které „žere hlavně Pražáky“. Ve tvářích publika se zračí pobavení i úleva – jako by to absurdní blues o lidožravém močálním démonovi bylo na okamžik vytrhlo z šedi všedních starostí.
Ten večer nemá nikdo tušení, že se zrodila legenda. Jožin z bažin – zdánlivě hloupoučká písnička o netvorovi, kterého hrdina přemůže pomocí práškovacího letadla a prodá do zoo – se brzy stane kultovní. Paroduje klasické pohádkové příběhy, v nichž udatný rek porazí draka a dostane princeznu a půl království.
Místo draka je tu bizarní Jožin – bahenní přízrak z vizovických močálů – a za odměnu je nabízeno půl JZD a ruka dcery předsedy družstva. Absurdní humor a laskavá recese, s níž si píseň pohrává s pohádkovým klišé, působí jako balzám v době, která jinak humoru příliš nepřeje.
Jsou sedmdesátá léta, období tzv. normalizace – ve vzduchu je cítit strach a letargie, svoboda projevu je okleštěná. Možná právě proto lidé uvítali každé drobné rozptýlení. A Banjo Band Ivana Mládka jim ho uměl dopřát. Dadaistické kuplety, bláznivé kostýmy a neškodně potrhlé scény – to vše bylo tichou vzpourou proti fádnosti světa, v němž žili.
Ivan Mládek dobře věděl, jak tenkou hranici smí jeho humor překročit. Několik let předtím okusil svobodu na Západě – v roce 1968, po invazi vojsk Varšavské smlouvy, emigroval do Francie a hrával tam na balalajku v pařížských klubech. Jenže po půl roce se vrátil. Doma mu nezbylo než kličkovat mezi cenzory a současně bavit publikum tak, aby to „prošlo“.
Jožin z bažin se zrodil přesně z této opatrné improvizace. Mládkův známý ze Zlína, recesista Zdeněk „Kňučík“ Navrátil, přišel původně s rošťáckým nápadem na oplzlou odrhovačku – báseň o exhibicionistovi, který vylézá z bažiny a obnažuje se pracovnicím ve zlínských obuvnických závodech.
S tím by ale tehdejší rozhlas ani televize nikdy nesouhlasily. Co teď? Mládek seděl s kamarádem nad skleničkou a přemýšlel. Co se jim asi honilo hlavou? Snad úsměvná představa, že stačí převléknout oplzlost za pohádku – a problém zmizí. A tak se z nemravného vodníka stal pohádkový Jožin, postrach moravských močálů.
Navrátil souhlasil, že netvor bude hlavním hrdinou nové písně, a za tuhle „cenzorskou úpravu“ prý Mládkovi slíbil demižon slivovice. Taková byla daň za tvůrčí svobodu v 70. letech: vtip musel být schovaný v masce neškodné pohádky. Mládek později s nadhledem poznamenal, že „Jožin z bažin je vlastně pěkná hovadina“. Netušil ovšem, že tahle hovadina si bude žít vlastním životem.
Píseň Jožin z bažin vyšla roku 1977 na albu Nashledanou!. Rychle zlidověla. V Československu ji znal snad každý – od dětí po prarodiče. Lidé si ji pobrukovali na vandrech u táboráků i na svatbách. Banjo Band ji hrával na vystoupeních po celé zemi, zatímco v televizi koloval záznam toho nezapomenutelného skeče s tancem Ivo Pešáka.
Nikdo včetně samotného Mládka v té době nepředpokládal, že by tenhle recesistický kousek mohl oslovit ještě někoho jiného než české a slovenské publikum. Byla to přece naše domácí, specificky česká sranda – založená na slovním humoru a lokálních narážkách. Ten refrén zněl jako tajná šifra české recese, srozumitelná jen zasvěceným. Co by na tom mohli vidět cizinci?
A pak se vynořil internet. Na YouTube se objevilo video s jeho starým televizním vystoupením – a v Polsku se během pár týdnů stalo virálním hitem. Zprvu tomu nechtěl věřit. „Když mi začala volat polská televize a novináři, myslel jsem, že si ze mě dělají legraci,“ svěřil se později v rozhovorech. Ale lež to nebyla. V sousedním Polsku skutečně propukla „jožinománie“.
Lidožrout z bažin tam lidi okouzlil – snad proto, že polská kultura má pro absurdní humor podobnou slabost jako ta česká. „Byla to tenkrát v roce 2008 opravdová mánie. Odehráli jsme tam asi 50 koncertů,“vzpomínal Mládek ohromeně. Poláci si dokonce sami vytvořili vlastní verzi textu, „Józek z bagien“, aby písničce lépe rozuměli.
V rádiích a televizi se pak hrála jak česká originální verze, tak tato polská adaptace. Obzvláštní oblibě se těšil onen pověstný taneček vousatého Ivo Pešáka – jeho strnulý výraz a komicky vážné kroužení paží Poláky doslova fascinovalo. Jožin z bažin se stal v Polsku fenoménem - česká recese překonala jazykovou bariéru i hranice států.
To, co začalo jako spontánní internetová legrace, dostalo brzy konkrétní podobu. Mládkův Banjo Band byl zván na polské festivaly a vystoupení. „Poláci se dočkali českého hudebníka, jehož píseň způsobila v zemi šílenství,“ psal tisk v únoru 2008, když Mládek koncertoval v polském městě Opolí.
V publiku tehdy seděly celé rodiny, od dětí až po prarodiče – podobně jako kdysi u nás. Znělo to neuvěřitelně: Jožin z bažin opět spojoval generace, jen v jiné zemi. Mládek to vše přijímal s pokorou a pobavením.
Vždy byl obchodník i šoumen, a tak neváhal a své polské popularity náležitě využil. Ještě ten rok natočil desku „Jožin z bažin w Polsce“, určenou speciálně pro polský trh. A polská láska k Jožinovi nevyprchala ani po letech – Mládek tam vystupuje dodnes.
Zpráva o znovuzrození kuriózního českého songu se rychle rozletěla i dál na východ. Z Polska se fenomén šíří do Ruska, kde roku 2009 vzniká dokonce politická parodie – ruská verze Jožina z bažin ve své zášti nejí Pražáky, nýbrž si z něj satirici udělali alegorii Vladimira Putina.
Ve známost vešel také klip, kde ruští baviči z pořadu Tvoje tvář má známý hlas napodobují legendární vystoupení s Pešákovým tanečkem a přehánějí jeho „neuvěřitelné kreace“ ještě dál.
Zprvu to působilo jako výstřelek, bizarní kuriozita z internetového pravěku. Jenže příběh Jožina tím nekončí. Naopak – vypadá to, jako by ten bahenní netvor nabýval další a další podoby.
Během let vzniklo množství cover verzí a variací. V Německu zaujala písnička natolik, že skupina KieseMusic vytvořila heavy metalový remake – zazpívali ho kupodivu česky, s úsměvným německým přízvukem.
V Itálii ji ve svém rádiovém pořadu proslavili zpěváci Gianni Morandi a Gigi D’Alessio; nadchla je natolik, že ji chtěli navrhnout coby oficiální hymnu fotbalového mistrovství světa.
A tak se z kraje Moravy stěhuje Jožin klidně i pod sopky Vesuvu – v překladu, v parodii, nebo klidně v původní češtině, na tom nesejde. Zdá se, že absurdní humor chápe člověk odjakživa a všude.
V roce 2018 čekalo Ivana Mládka další dojemné překvapení. Na vyprodaném koncertě skupiny Metallica v Praze náhle zazněly známé tóny a basista Robert Trujillo se chopil mikrofonu: s radostí zazpíval český refrén „Jožina z bažin“ a tisíce rockových fanoušků nadšeně zpívaly s ním.
Nikdo – ani pořadatelé, ani sám Mládek – dopředu netušil, že legendární americká kapela vzdá hold zrovna této potřeštěné odrhovačce.
A Jožin jde dál. V roce 2023 dokonce pronikl i do popkultury mladé generace: v upoutávce (určené pro ČR) ke druhé řadě amerického seriálu Wednesday zazněl ústřední riff písně a sám Ivan Mládek si v tomto klipu s gustem zahrál menší roli.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jo%C5%BEin_z_ba%C5%BEin
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Ml%C3%A1dek
https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-proste-fenomen/821497/jozin-z-bazin-valcuje-svet-proc-si-mladkovu-pisen-zamilovala-metallica-polaci-i-netflix.html
https://www.frekvence1.cz/clanky/zabava/jozin-bazin-uz-si-zuby-brosi-ivana-mladka-uz-zpivaji-i-v-rusku-video-24530.shtml
https://www.irozhlas.cz/kultura_hudba/ivan-mladek-oslavuje-sedmdesatku_201202070442_jpiroch
https://www.kvband.cz/jozin-z-bazin-pribeh-nejpopularnejsiho-lidozrouta/
https://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/86375/kdo-je-legendarni-jozin-z-bazin-ivan-mladek-vam-to-prozradi.html
