Článek
Červen 1813, Falklandské ostrovy. Kapitán Charles Barnard se po několika dnech lovu vrací v malé plachetnici k ostrovu New Island pro zásoby. Na břehu ho čeká šok: jeho mateřská loď Nanina zmizela. Nezůstal žádný vzkaz, žádný sud s proviantem, žádný člun – jen prázdná kotviště a studený zimní vítr. Barnard rázem chápe, co se muselo stát.
Zatímco byl pryč na lovu, skupina Britů, které předtím zachránil z trosek jiné lodi, se zmocnila Naniny a odplula. Ještě téhož večera Barnard s hrstkou svých mužů zapaluje na pobřeží signální oheň a marně vyhlíží obzor. Pomoc nepřichází. Americký kapitán a jeho společníci zůstali na opuštěném ostrově sami, tisíce kilometrů od domova – a s vědomím, že jejich vlastní loď jim utekla pod britskou vlajkou.
Ztroskotaná Isabella
O několik měsíců dříve přitom Barnard připlul k Falklandským ostrovům jako lovec tuleňů a velitel americké brigy Nanina. Vyrazil z New Yorku na jaře 1812 s cílem nalovit kožešiny na odlehlých skalnatých ostrůvcích v jižním Atlantiku. V té době ještě netušil, že jeho země vstoupí do války s Britským impériem.
Zpráva o vypuknutí britsko-americké války (oznámené v červnu 1812) ho zastihla až v lednu 1813 uprostřed jižních moří, kdy mu kolem plující loď sdělila, že Anglie a Spojené státy jsou nově nepřáteli. Barnard se rozhodl pokračovat v lovu tuleňů u Falkland, avšak od té chvíle se měl mít před Brity na pozoru.
Na jaře 1813 se Barnardova výprava přesunula k západnímu pobřeží Západních Falkland. 17. dubna 1813 zpozoroval Barnard u Foxova zálivu stoupající kouř z nedalekého neobydleného ostrova Speedwell. Okamžitě zamířil blíž. Na pobřeží ho čekal nečekaný nález – skupina vyčerpaných trosečníků mává na americkou loď.
Barnard přistává a zjišťuje, že na ostrově uvízlo 44 přeživších z vraku britské lodi Isabella. Tato 194tunová loď z Londýna se 9. února 1813 potopila na útesech, když plula z australského Port Jacksonu do Anglie. Skupinu zdecimovaných trosečníků tvoří britští námořníci i 13 příslušníků námořní pěchoty, ale také osm žen a dvě děti.
Část posádky Isabelly už před týdny vyrazila na člunech pro pomoc, dosud ale bez výsledku – zbytek lidí na Speedwell Islandu strádá hlady a zimou. Kapitán Barnard přesto neváhá. Ač se právě dozvěděl, že jeho země a Británie spolu vedou válku, nabídne všem těmto Britům záchranu na své lodi.
Barnard nechává na ostrově vyvěsit americkou vlajku na znamení dobrých úmyslů a zahajuje evakuaci trosečníků. S britským kapitánem ztroskotané Isabelly, George Higtonem, spíš symbolicky sepíše jednoduchou písemnou dohodu: Nanina dopraví všechny trosečníky do bezpečí, pravděpodobně do některého jihoamerického přístavu.
Barnard férově informuje Brity i o nepříjemné skutečnosti, že jejich říše je nyní ve válečném stavu s USA, jeho vlastní vlajkou. „Doufám, že to nic nezmění na našich přátelských vztazích,“ ujistí je klidně. Někteří Britové váhají, ale nakonec souhlasí – v danou chvíli je pro ně větší hrozbou hlad a sychravé počasí než politická nepřátelství. Začíná společná záchranná akce.
Pro Barnardovu malou loď je bezmála padesát lidí příliš velký náklad. Kapitán proto rozdělí Brity na skupiny a přepravu plánuje nadvakrát. Nejprve vezme část trosečníků na palubu Naniny a odveze je na větší ostrov New Island, kde kotví. Další muži z Barnardovy posádky zatím zůstávají na Speedwell Islandu a pomáhají z vraku Isabelly zachránit, co se dá – potraviny, truhly s oblečením, nářadí či plachty.
Počasí v South Atlantic je ale nevyzpytatelné. Malé šalupy s trosečníky a zásobami se brodí mezi vlnami a Barnardovi lidé bojují s prudkým větrem. Trvá to několik týdnů, než se podaří všechny zachráněné dostat z odlehlého Speedwell Islandu k Barnardově lodi.
Barnard nakonec shromáždí celou skupinu 44 britských trosečníků i svou posádku na ostrově New Island, odkud hodlá brzy vyrazit na pevninu. Mezitím ale řeší další problém: Nanina teď poveze několikanásobně více lidí, než pro kolik má jídlo. Místní zdroje na Falklandech jsou omezené, trosečníci už stihli sníst většinu tučňáčích vajec a racků v okolí.
Barnard se rozhodne doplnit zásoby lovem. 10. června 1813 nechává svou loď zakotvenou u New Islandu a vyráží s malou skupinou pěti mužů na vedlejší ostrov Beaver Island, kde žijí divoká prasata. S sebou bere i nejvěrnějšího společníka – psa jménem Cent, vycvičeného k honu na divočáky. Na palubě Naniny zatím zůstává většina britských pasažérů a pár členů Barnardovy posádky. Ještě před odplutím Barnard žádá Brity o trpělivost: musí společně vydržet několik dní nepohodlí, pak už zamíří do civilizace.
Britové se zmocňují Naniny
Barnardova lovecká výprava však netuší, že na palubě Naniny mezitím roste napětí. Britští trosečníci se ocitli ozbrojeni a v přesile na cizí lodi pod americkou vlajkou – a v hlavách jim vrtá válečný stav mezi Anglií a USA. 13. června 1813, sotva je Barnard z dohledu, se několik britských mužů rozhodne vzít osud do vlastních rukou.
V tichosti popadnou zbraně, přepadnou hlídku a přebírají velení na Nanině. Američtí členové posádky nemají šanci odporovat. Loupeživá posádka nejprve zamíří k Beaver Islandu, kde tuší Barnardovu skupinu. Z děla vypálí výstřel, aby na sebe upozornila – doufají, že se Barnard někde na pobřeží ukáže, aby ho mohli zajmout.
Z ostrova však stoupá dým z ohňů. Britové nehodlají riskovat, že se zdrží: Barnarda hledat nejdou a rychle odplouvají na jihovýchod vyzvednout zbytek svých krajanů na Speedwell Islandu.
Na Speedwell Islandu ale na prchající Naninu čeká překvapení. Britská loď, která odplula o několik měsíců dřív žádat o pomoc, mezitím dorazila na pevninu a zalarmovala britské námořnictvo. Do Falkland je vyslána brigantina HMS Nancy s rozkazem dopravit trosečníky do bezpečí. HMS Nancy připlouvá ke Speedwell právě ve chvíli, kdy se tam blíží i Barnardova unesená Nanina s britskou posádkou.
Výsledek je nevyhnutelný: válečná loď se 16 děly prohlásí Naninu za kořist koruny a zajme ji. Charles Barnard zatím netuší nic o zásahu námořnictva. Když se 14. června 1813 po třech dnech vrátí z lovu na New Island, vidí jen prázdné kotviště. Nanina je pryč a s ní i veškeré zázemí a zásoby.
Barnard a jeho čtyři muži (americký námořník Jacob Green a Britové Samuel Ansel, Joseph Albrook a James Louder) rázem sami patří k trosečníkům. Zůstává jim jen malý otevřený člun, pes Cent a to málo, co mají na sobě. Začíná falklandská zima a kyselé poznání: muži, které Barnard zachránil před smrtí hladem, jej nechali na tomtéž ostrově napospas osudu.
V nejbližších dnech se Barnard nevzdává naděje, že snad Nanina nebyla pryč nadobro. Možná Britové jen odpluli kolem ostrova a vrátí se? Pro jistotu se pětice trosečníků pokusí doplout svým malým člunem k dalším ostrovům, odkud by mohla přijít pomoc – výpravu ale záhy zažene zpět silná bouře.
Barnard s druhy se tak opevní na New Islandu a začnou vyhlížet plachty na obzoru. Šance však klesají s každým studeným týdnem. Nenacházejí žádné zprávy ani zásoby, které by jim odplouvající Britové zanechali. Začíná boj o holé přežití.
Sám na ostrově New Island
Napětí a zoufalství brzy zachvacuje i samotnou pětici trosečníků. Ještě v létě 1813 skupinka marně očekává návrat Barnardovy lodi a morálka klesá. V říjnu 1813, asi po čtyřech měsících strastiplného táboření, se situace vyhrotí. Čtveřice společníků ztrácí v Barnarda důvěru – či odvahu čekat dál – a kuje proti kapitánovi spiknutí.
Hlavním buřičem je Brit Samuel Ansel, jehož jedovaté řeči rozkládají poslední zbytky kázně. Nakonec se Anselovi podaří ostatní přesvědčit k úniku. Jednoho rána všichni čtyři náhle opouštějí tábořiště, berou jediný člun, zásoby, nástroje a dokonce i Barnardova psa. Kapitán Barnard se probouzí do nejhorší možné situace: zůstal na ostrově úplně sám. U nohou mu praská jen malý ohníček – ten jediný mu druhové na rozloučenou neuhasili.
Pětatřicetiletý Barnard však navzdory šoku nepodléhá panice. Po počátečním ochromení se vrhá do horečné práce, aby si obstaral jídlo a úkryt před zimou. Z větví a kamenů si svépomocí staví malý přístřešek, stěny vymazává bahnem a provizorní střechu kryje hromadou tuleních kůží nalezených na pobřeží.
Největším nepřítelem je chlad – bez ohně by muž nepřežil ani týden. Křesadlo a trou z jeho výbavy zmizely společně s dezertéry, ale Barnard přesto dokáže udržet při životě původní táborový oheň.
První týdny o samotě jsou kritické po stránce obživy. Zvěř se stáhla do úkrytů a Barnard přišel o pušku i veškeré lovecké náčiní. Zdrženlivý, praktický kapitán improvizuje: loví ptáky pomocí kamení a číhá na tuleně vyhřívající se na pláži. Největší spásou jsou však ptáci. V půli října se na útesy New Islandu vracejí albatrosi hnízdit a Barnard využije jejich vejce jako vydatnou potravu.
Ze zbytků plátna si ušil vak, do kterého denně sbírá desítky vajec. Syrová nebo ohřátá v horkém písku mu nahrazují chybějící maso. Při průzkumu ostrova Barnard také vyhrabe ze země několik zapomenutých brambor – zřejmě je tu kdysi zanechali předchozí lovci. Pečlivě je zasadí na prosluněném svahu s nadějí, že snad za pár měsíců sklidí úrodu.
Dlouhé dny bez jediného lidského hlasu se Barnardovi slévají, ale nevzdává se. K pevnině jsou to stovky kilometrů, bližší je jen pustá Patagonie. Barnard přesto věří, že jednou možná připluje loď; občas na vyvýšenině zapálí oheň jako znamení, pro případ, že by nějací velrybáři zavítali pro vodu. Především však soustředí síly na denní rutinu.
Po dvou měsících samoty ho tak najde nečekaná návštěva: 17. prosince 1813 se na pobřeží New Islandu zjevují čtyři známé postavy. Dezertéři se vracejí do tábora, pokorní a promrzlí. Barnard znovu není sám.
Britové Albrook, Louder, Ansel a Američan Green se nevracejí z dobré vůle, ale z prohry. Jejich pokus doplout beze stop k jihoamerické pevnině selhal. Putovali jen kraťoučkou dobu: nejprve k vraku Isabelly na Speedwell Islandu, kde doufali, že najdou nové zásoby nebo nářadí.
Vrak však mezitím objevili jiní – možná posádka HMS Nancy – a všechno už odnesli. Ponorka a hlad udělaly své a morálka čtveřice se zhroutila. Nyní prosí Barnarda o odpuštění a přístřeší. Kapitán je přijímá zpět, ale nastavuje jasné podmínky. Bude znovu velet on a ve skupině musí panovat řád. Muži souhlasí.
V nejbližších týdnech Barnard se svými muži podniknou ještě několik opatrných výprav po okolních ostrovech, aby zajistili dlouhodobé přežití. Na opuštěném vraku Isabelly se jim v lednu 1814 podaří najít pár užitečných zbytků – potrhané plachty, provazy, hřebíky a sud se sušenými rybami.
V průběhu roku 1814 se z trosečníků na New Islandu stává sehraný tým. Barnard dokončuje se svými druhy provizorní srub: do základů z kamení zasadí mohutné kosti z velrybí kostry nalezené na břehu a společně z nich zbudují bytelný rám střechy. Stěny utěsní mechem a hliněnou mazaninou, dveře vyrobí z prken.
Uvnitř hoří stálý oheň a vydává tolik tepla, že v chatrči lze usušit mokré oblečení. Během zimních plískanic skupina doplňuje zásoby aspoň krátkými výpravami na člunu: v závětří sousedních ostrovů Beaver a Staats uloví několik polodivokých prasat a tuleňů.
Velrybářské lodě na obzoru
Na přelomu října a listopadu 1814 se Atlantský oceán konečně začíná hlásit o slovo. K pobřeží New Island se opět slétají kolonie ptáků a Barnardovi muži je každodenně vybírají hnízda. 26. listopadu 1814 se ale z obvyklé výpravy za vejci stane zlomová událost. Trojice Barnard, Albrook a Louder se právě šplhá na vyhlídku na Weddellově ostrově, když tu Louder vykřikne a ukazuje k horizontu.
Nad modrošedou linií moře plují dva bílé trojúhelníky – plachty! Barnard okamžitě vede své muže dolů k člunu. Po roce a půl uviděli skutečné lodě mířící k New Islandu. Začíná závod s přílivem: malý člun se nemůže přes navigační mělčiny vydat na moře dřív, než stoupne hladina. Muži čekají s napětím, zda je neznámé lodě neobjeví a zase neodplují. Jakmile moře dovolí, spěchají vesly k zátoce, kde kotví dvě velké plachetnice.
Na palubě první z nich, britské velrybářské lodi Indispensable, sleduje pohublou pětici i kapitán William Buckle. Když Barnard vyleze po laně na jeho palubu, Brit mu podává ruku a oznamuje mu novinu: válka mezi Anglií a Amerikou skončila a Indispensable dostala od britského admirála v Jižní Americe zvláštní instrukce, aby při cestě domů prohledala falklandské ostrůvky – pro případ, že by tam zůstali nějací trosečníci.
Barnard, který pomalu přestával věřit v záchranu, jen oněměle přikývne. O pár minut později už vidí, jak se na člunech k Indispensable a její sesterské lodi Asp přepravují i Green, Ansel a zbylí trosečníci z New Islandu. Všech pět zachráněných – Barnard a jeho čtyři druhové – se v podpalubí zahřívá šálkem horkého čaje. Po sedmnácti měsících v izolaci jsou konečně mezi námořníky a v bezpečí.
29. listopadu 1814 oba velrybářské škunery zvedají kotvy a obracejí se k dlouhé cestě do Evropy. Kapitán Buckle nechává Barnarda a dva britské trosečníky (Loudera a Albrooka) na palubě Indispensible, zbývající dva (Greena a Ansela) rozmisťuje na doprovodné lodi Asp. Barnard je tak formálně hostem britské posádky, která ještě netuší, koho vlastně zachránila – to se dozvědí až později z vyprávění.
Prozatím musejí Barnard i jeho muži respektovat plán velrybářů: domů se nepojede nejkratší cestou, ale „na otočku“ kolem Jižní Ameriky, aby se lodě ještě pokusily naplnit sudy velrybím tukem. Koncem prosince 1814 obě lodi připlouvají k Hornovu mysu a úspěšně obeplouvají nejjižnější výběžek Ameriky.
Počátkem roku 1815 operují Indispensable a Asp u západního pobřeží Jižní Ameriky a loví velryby. Americko-britská válka mezitím oficiálně skončila (mírová smlouva byla podepsána v prosinci 1814), takže Barnard je už opět formálně spojenec Britů. Když se však velrybářské lodi dostanou k pobřeží dnešního Peru, Barnard se rozhodne dál nečekat. Společně s Albrookem a Louderem požádá kapitána Bucklea o malý člun a v září 1815 se trojice od velrybářů odpoutá u pobřeží nedaleko města Pisco.
Od místních rybářů získají Barnard a jeho společníci zprávy o světě a možnost vydat se po souši i na palubě menších lodí směrem k severu. Barnard je nyní odhodlaný dopravit své britské kolegy domů a konečně se i sám vrátit k rodině. V dalších měsících tak putuje z přístavu do přístavu.
Bližší podrobnosti o této cestě nejsou známé. Jisté je, že 23. října 1816 – přes tři roky po vyplutí z New Yorku – stanul Charles Barnard konečně ve svém domovském přístavu na ostrově Martha’s Vineyard v Massachusetts. Za sebou nechal výjimečný příběh odvahy, zrady a nezdolné vůle k přežití.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Barnard_(castaway)
https://www.parthenonpodcast.com/history-unplugged-podcast/how-five-castaways-survived-after-being-left-for-dead-on-the-falklands-in-1812/
https://www.falklandsbiographies.org/biographies/24
https://nowiknow.com/charles-bernards-unexpected-vacation/
https://lostcitybookstore.com/book/9781324096740
https://www.smithsonianmag.com/history/why-the-wartime-rescue-of-the-survivors-of-a-british-shipwreck-ended-in-betrayal-180984250/
