Článek
Karel Effa, vlastním jménem Karel Effenberger, přišel na svět 23. května 1922 v Praze jako nechtěné dítě svobodné matky. Tehdejší společnost takové selhání neodpouštěla – mladá žena neměla ani manžela, ani prostředky, aby syna uživila. Z obav před ostudou a existenční nouzí se rozhodla k bolestnému kroku: novorozeného Karla svěřila na vychování náhradní rodině v hornické osadě Březové Hory u Příbrami.
Tam chlapec vyrůstal obklopen láskou pěstounů a dokonce několika „sourozenců“. Matka ho čas od času navštěvovala – vystrašená mladá žena přijížděla s dárky, dívala se, jak její syn roste, ale nikdy mu neprozradila, kým doopravdy je.
Toto křehké uspořádání se jednou provždy zlomilo ve chvíli, kdy Karlovi bylo sedm let. Biologická matka se rozhodla vzít syna zpátky k sobě, do Prahy. Vstoupila do jeho života oficiálně – a malý Karel konečně pochopil, že ta paní, která za ním občas jezdila, je jeho skutečná maminka. Byl to šok, který otřásl celým jeho dětským světem.
Nechtěl opustit milované pěstouny, zoufale se bránil odejít od rodiny, kterou považoval za vlastní. Nakonec musel. Ocitl se v Praze, v péči ženy, jež ho sice porodila, ale kterou on téměř neznal. Navzdory všemu nikdy na své dětství v Březových Horách nezapomněl – často se tam vracel a vždycky říkával, že má dvě maminky.
Tahle nezacelená rána z dětství poznamenala jeho vztah k matce navždy. Ačkoli spolu pak žili v jedné domácnosti, Karel ji už nikdy nedokázal plně přijmout jako mámu. Pachuť prvotního odmítnutí v něm zůstala. Možná právě proto celý život tak toužil po lásce a potlesku publika – náhradní rodině, která by ho nikdy neopustila.
Ve stínu války
V dospívání čekala Karla další tvrdá zkouška. Za protektorátu začal studovat obchodní akademii, ale studia nedokončil – zasáhla druhá světová válka a on musel k armádě. V osmnácti narukoval do tzv. Vládního vojska, jednotky zřízené okupanty, a odvelili ho s ním do válečné vřavy v Itálii.
Mladík s hereckými sny se tak ocitl daleko od domova, s puškou v ruce, ve službách režimu, který pohrdal životem. Karel Effa však v sobě měl vzdor. Němcům sloužit nechtěl, a tak využil první šance a zběhl – přidal se k československým jednotkám bojujícím po boku západních spojenců. Tímto riskantním krokem si možná zachránil duši, možná i život. Do rodné Prahy se vrátil až jako osvoboditel: po válce přijel domů s americkou armádou vítězně táhnoucí střední Evropou.
Po návratu do osvobozené vlasti zůstal Effa ještě pár let vojákem z povolání. Ale už ne obyčejným – stal se členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, kde dva roky zpíval a hrál vojákům pro radost. S vojenským souborem dokonce vystupoval nejen po celém Československu, ale i v exotických dálavách Afriky a Asie.
Herec s duší klauna
Koncem 40. let pověsil uniformu definitivně na hřebík, aby se mohl naplno věnovat své životní lásce – herectví. Po válce si také z praktických důvodů zkrátil příjmení: z Effenbergera se stal údernější Effa, což se lépe pamatovalo, a hlavně v poválečné atmosféře nikdo nestál o německy znějící jméno.
S novým jménem a neutuchajícím elánem prošel postupně několika proslulými scénami. Začínal v Divadle satiry, následně přešel do Divadla státního filmu, poté dostal angažmá v Hudebním divadle Karlín a nakrátko také v legendárním Divadle ABC. Nakonec zakotvil tam, kde to miloval nejvíc – na prknech, co znamenají smích.
Před filmovou kamerou stanul Karel Effa poprvé už v roce 1947 a okamžitě se zabydlel na stříbrném plátně. Nebyl žádný prvorepublikový elegán ani hrdina milovník – a režiséři ho podle toho obsazovali. Effova fyziognomie byla zkrátka jedinečná: vysoká hubená postava, velmi výrazný obličej s dlouhým zahnutým nosem a širokým úsměvem.
Říkalo se o něm, že je nejošklivější herec své doby, ale jemu podobné nálepky vrásky nedělaly – na nedostatek ženské přízně si ostatně stěžovat nemohl. Především však jeho nezaměnitelný zjev a komediální talent předurčily Effu k rolím padouchů, zloduchů, všelijakých poskoků a členů rozverných tlup. Velké hlavní role mu režiséři nesvěřovali, ale on dokázal i z nepatrné epizodky udělat nezapomenutelnou postavičku.
Za svůj život si zahrál ve více než sedmdesáti filmech, vesměs menší role. Diváci ho milovali jako roztomile zlého pacholka. Například ve slavném filmovém muzikálu Limonádový Joe perfektně ztvárnil banditu Pancho Kida, ve výpravné pohádce Princezna se zlatou hvězdou nezapomenutelně sekundoval jako pobočník zlého krále Kazisvěta a v nesmrtelné Pyšné princezně si střihl lakotného strážce královského pokladu.
Objevil se po boku legendárních herců Jaroslava Marvana a Oldřicha Nového (ve filmu Hudba z Marsu), u režiséra Karla Zemana (Ukradená vzducholoď) i v bláznivých komediích Václava Vorlíčka a Oldřicha Lipského (Kdo chce zabít Jessii?, Pane, vy jste vdova! ad.). Byť šlo často jen o pár vět, Effa do nich vložil maximum a sám se při nich bavil. Mrňavé role obrovsky miloval – byly jeho světem, kde mohl vyniknout humor, nadsázka a groteska.
Jen jednou se ironie osudu postarala, že Karel Effa nahlédl i do záře hollywoodských reflektorů: dostal malou roličku ve svém Oscary ověnčeném filmu Amadeus. I když šlo opět jen o epizodní výstup, Effa mohl s hrdostí říci, že je součástí jednoho z nejúspěšnějších filmů všech dob. Ke konci 80. let se však Karlova filmografie uzavřela – počet snímků, na nichž se podílel, se zastavil někde kolem sedmi desítek.
Navzdory nesmírné píli a umu se Karel Effa nikdy nestal filmovou hvězdou první velikosti. V koutku duše ho to možná trápilo. Toužil po velké roli, po uznání a slávě, která by mu patřila celá. Místo toho musel dokola přijímat jen nabídky na menší úlohy. Z jeviště či plátna odcházel často dříve, než si ho divák stačil pořádně všimnout.
Obrovskou popularitu si nicméně získal v estrádních a zájezdových představeních – tam byl svého druhu hlavní hvězdou on. Objížděl republiku křížem krážem, hrál v kulturních sálech malých vesnic i na slavnostech, vystupoval na tisících akcí a lidé ho zbožňovali. Lidi ho měli rádi. Šel za nimi do jakékoli vesničky, nevybíral si – vzpomínal jeho syn Jiří Effa na otcovu neutuchající ochotu rozdávat humor skutečně všude. A publikum mu to vracelo upřímným smíchem a potleskem.
Roztomilý padouch
Karel Effa působil na plátně často jako roztomile proradný padouch, ve skutečnosti však byl podle všech svědectví laskavý, skromný a přátelský člověk. Mezi kolegy měl pověst dobráka od kosti – vždy ochotný pomoci, vždy usměvavý. Byl také pečlivý perfekcionista, možná až puntičkář. Pokud někdo při představení vybočil z textu a začal improvizovat, Effu to dokázalo rozladit.
Nesnášel chaos – dokud se situace nevrátila k řádu, nebyl schopen pokračovat ve hře. Snad v něm zůstával kus toho malého kluka, kterému se život převrátil naruby; snad i proto potřeboval mít všechno pod kontrolou. Podobně úzkostlivě hlídal své zdraví – říkalo se o něm, že je hypochondr, který si i v parném létě raději omotal krk šálou, aby náhodou něco nechytl. Paradoxně jeho nerozlučným společníkem byla cigareta; kouřil skoro neustále, bez cigarety ho kolegové snad ani neznali.
A co jeho soukromé vztahy? Navzdory nelichotivým řečem o „ošklivém herci“ byl Effa u žen velmi oblíben. Měl osobité kouzlo a smysl pro humor, který imponoval. Nakonec zakotvil v manželství a založil rodinu. S manželkou (jejíž jméno zůstalo stranou zájmu médií) měl jediného syna, Jiřího Effu.
Byl to oddaný otec, který brával malého Jiříka s sebou na natáčení i zájezdy – možná aby syna alespoň částečně dohnal o večerech, kdy byl jinak pryč za publikem. „Byl večer tak unavený, že chtěl, aby s ním někdo jel a povídal si s ním,“ líčí syn Jiří společné cesty, kdy začal chápat, jak náročná je tátova herecká práce. Jako dítě dokonce Jiří Effa mimoděk pronikl i před kameru.
Během natáčení filmu Florenc 13.30 seděl na kraji silnice, houpal nohama a pozoroval štáb, když vtom se ozval vzteklý hlas režiséra: „Dost! Čí to je dítě na tom pangejtu?!“ Malý kluk nechtěně vlezl do záběru a filmaři kvůli němu museli celou scénu opakovat. Karel Effa tenkrát s úsměvem zvedl ruku, přihlásil se k nezbednému potomkovi – a možná byl v koutku duše pyšný, že si synek skoro zahrál ve stejném filmu jako on.
Doma byl Effa obyčejným tátou, jen rodina si musela zvyknout na jeho bohémský denní režim. Po návratu z představení chodil spát pozdě, a tak si ráno vylepoval cedulky s hodinou, kdy ho mají vzbudit – vtipně tomu říkali „cedulkové hospodářství“.
Karel Effa měl také bohatý život mimo jeviště – miloval přírodu, humor i sport. Od mládí byl vášnivým trampem a často vyrážel s kytarou do lesů. Skládal vlastní táborové písničky a rád sedával s kamarády u ohně v trampských osadách jako legendární Ztracenka ve středních Čechách. Stejnou vášeň věnoval i fotbalu, především svému milovanému klubu SK Slavia Praha.
Když v 60. letech slavná Slavia upadla do krize a spadla do druhé ligy, Effa neváhal a roku 1964 se stal jedním ze zakládajících členů recesistického Odboru přátel a příznivců Slavie. Pořádal bály a vystoupení, z jejichž výtěžku podporoval klubovou kasu.
Bouřlivé politické dějiny Československa bohužel zasáhly i do Karlova života. Effa nikdy netajil své názory – a komunistický režim mu to nezapomněl. Nebyl vzorným soudruhem, otevřeně vtipkoval na účet vládnoucí moci a odmítal přetvářku. Právě jeho odvážné řeči a někdejší služba v americké armádě během války se staly trnem v oku komunistickým funkcionářům.
Začali mu házet klacky pod nohy. V době, kdy byl na vrcholu popularity coby estrádní komik, mu náhle zakázali vystupovat na některých místech a znemožnili získat větší filmové role. Nejhorší rána ale přišla tři roky před důchodem: Effu vyhodili z karlínského divadla a ze dne na den se ocitl bez stálé práce. Pro člověka, který byl zvyklý každý den v deset dopoledne stát připravený na zkoušce, to byl šokující pád do prázdna.
Najednou sedával doma a neměl co dělat. Žádné role, žádné publikum. Jen ticho a myšlenky. Ta nedobrovolná nečinnost ho zlomila. Karel Effa, jindy neúnavný smíšek, propadal beznaději. Každé ráno se budil a neměl proč vstát z postele. Začal o sobě pochybovat.
Do mysli se mu vkráděly děsivé myšlenky – uvažoval dokonce o sebevraždě. Po tolika letech rozdávání radosti ostatním zůstal sám uvězněný ve svých depresích. Možná cítil, že ho znovu někdo odložil jako nepotřebného. Temnota v něm se prohlubovala každým dnem bez potlesku.
Naštěstí, když už byl na úplném dně, přišla spása. Za pět minut dvanáct mu hodilo záchranné lano divadlo Semafor. Legendární dvojice Jiří Suchý a Jitka Molavcová nabídla Karlu Effovi v koncem 70. let angažmá. Effa jako by znovu ožil. Okamžitě nastoupil a opět dělal to, co miloval nejvíc – bavil lidi z jeviště.
Semaforská éra mu vrátila smysl života. Hrál po boku dalších komiků (Josef Dvořák, Luděk Sobota aj.) a publikum ho vítalo s otevřenou náručí. Deprese se rozplynuly pod reflektory kabaretního divadla. Effa znovu zářil a s ním i jeho nezaměnitelný šibalský úsměv.
Posledních pár let kariéry prožil důstojně – v Semaforu účinkoval až do konce své kariéry a smích mu vydržel i v soukromí, navzdory podlomenému zdraví. Jeho tělo, celoživotně trápené cigaretami a stresem, začalo vypovídat službu. Herec trpěl těžkou plicní nemocí, musel brát silné léky, po nichž se změnil k nepoznání.
Přesto neodmítl poslední nabídku vrátit se před kameru. V roce 1993, už vážně nemocný, přijal malou roli v pokračování pohádkového seriálu Arabela se vrací aneb Rumburak králem říše pohádek. Byla to jeho labutí píseň – naposledy potěšil diváky, než nastal konec.
Na sklonku života, s těžce nemocnými plícemi (lékaři mu diagnostikovali rozedmu plic), se Karel Effa vrátil tam, kde to všechno začalo. Osud ho zavedl zpátky do kraje dětství: několik posledních měsíců strávil v nemocnici v Příbrami, nedaleko milovaných Březových Hor. Jako by se kruh jeho pohnutého života uzavřel opět mezi lidmi, kteří ho kdysi jako malého přijali s otevřenou náručí. Dne 11. června 1993 Karel Effa v Praze naposledy vydechl – bylo mu 71 let.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Effa
https://zeny.iprima.cz/herce-karla-effu-matka-odlozila-k-adopci-439521
https://www.vlasta.cz/celebrity/karel-effa-herec-syn-smrt/
https://www.lifee.cz/pohnuty-osud-karla-effy-nejosklivejsiho-ceskeho-herce-se-vzdala-vlastni-matka-komuniste-ho-pak-pripravili-o-praci-604dd
https://vysocina.rozhlas.cz/u-effu-meli-cedulkove-hospodarstvi-jinak-pri-herecke-praci-ani-neslo-7125833
https://www.poznejpribram.cz/karel-effa-1922-1993
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/4733/karel-effa
https://www.expres.cz/celebrity/pribehy-zapomenutych-hvezd-osudy-slavnych-karel-effa.A171007_142404_dx-celebrity_terka
