Článek
Když se vynořil z teplého středomořského moře, otočil se k instruktorovi a tiše utrousil vulgarismus. „Ty vo*e, je mi blbě,“ řekl a v křeči se chytil jeho ruky, pak se svezl zpět do vody. Okolo se zvedal vítr, příliv, ostatní se drápali na skaliska.
Nikdo ještě netušil, že skromný muž se šibalským úsměvem, kterého diváci znali z televizních estrád, právě prožívá poslední minuty života. Jeho srdce už to nevydrželo.
Malý Karel vyrůstal v pražských Vinohradech v rodině, která vypadala jako náhodné setkání skvělých hudebníků a vědců. Dědeček Otakar Zich byl skladatelem a estetikem, dědeček Karel Moravec houslistou v Ševčíkově kvartetu a oba pravidelně doma hráli v rodinném triu.
V salonu se střídal dirigent Rafael Kubelík, rodinný přítel Eduard Ingriš i mladí sousedé Štaidlovi. Malý Karel chodil od klavíru k violoncellu, poslouchal staré gramofonové desky a nechápal, proč se dělá rozdíl mezi klasickou hudbou a rokenrolem.
Během puberty mu hlas přeskakoval, a tak si prý musel zaplatit lekce u pěvce Přemysla Kočího, aby zvládl svůj nečekaný barytenor. Kromě hudby ho fascinoval sport: hrál tenis, fotbal i hokej, na střední škole běhal stovku pod jedenáct sekund.
Jedna zlomenina nohy mu ale vystavila jinou cestu. S kytarou a dvanácti strunami seděl v pokoji, zpíval Ray Charlese, zkoušel i Bacha a cvičil své dvě oktávy hlasového rozsahu. Mezi desítkami gramofonových desek se našel i Elvis. Byl jeho idol, a přece se mu odmítl podobat; v rozhovoru jednou řekl, že na koncertě Elvise připomene několika písničkami, ale to je vše, protože on je „český Zich“.
Přezdívka „český Elvis“ se pro Zicha stala požehnáním i prokletím. Na jedné straně mu okamžitě zajistila pozornost a jedinečnou pozici na scéně, na straně druhé ho umělecky svazovala a mohla zastiňovat jeho vlastní autorskou tvorbu.
Dostupné zdroje se liší v tom, jak tuto nálepku vnímal. Některé uvádějí, že ji v hloubi duše neměl rád, protože se nechtěl cítit jako pouhý imitátor. Jiné naopak tvrdí, že ji přijímal s profesionálním nadhledem a pokorou, vědom si její marketingové síly .
Zich nebyl jen zpěvák s výjimečným hlasem, ale také technicky zdatný instrumentalista. Proslul jako jeden z prvních českých hudebníků, kteří bravurně ovládli hru na dvanáctistrunnou kytaru, jejíž bohatý zvuk se stal poznávacím znamením jeho balad. Jeho žánrová všestrannost byla ohromující a pramenila z jeho hlubokého hudebního vzdělání.
S lehkostí se pohyboval od rock'n'rollu, popu a spirituálů přes blues a jazz až po melodické country. Dokázal zazpívat jak náročné renesanční písně, tak energické rock'n'rollové skladby, čímž si získal respekt i u posluchačů mimo hlavní proud.
Na Filozofické fakultě studoval sociologii a estetiku. Právě tam ho objevil Jiří Tichota. Zich seděl v posluchárně, hrál na dvanáctistrunnou kytaru a Tichota hned poznal, jaký hlas se skrývá za jeho rozpačitým úsměvem.
Brzy nato se stal členem Spirituál kvintetu, kde zpíval americké gospely a spiritualy s takovou energií, že mu zase připomněli přezdívku „český Elvis“. Zich interpretoval „Černošské ghetto“ – českou verzi „In the Ghetto“ – a jeho barytenor přešel z hloubek do vysokých tónů s přirozenou lehkostí.
Spirituál kvintet mu dal pevný základ, ale on toužil po vlastním repertoáru. V následujících letech vydal album Dům č. 5, sestavil vlastní skupinu Flop a spolupracoval s autory Karel Svoboda a Petr Janda. Jeho písničky „Máš chuť majoránky“, „Alenka v říši divů“ nebo „Jeden tón“ se staly hity, které si lidé zpívali na náměstích i u táboráků.
Jeho „Mosty“ byly českou verzí skladby „Lost In Love“ a nazpíval je s kamarádkou Lenkou Filipovou. Na soutěži Bratislavská lyra získal stříbro v letech 1977 a 1983 a v anketě Zlatý slavík se řadil mezi desítku nejúspěšnějších. Neúnavně koncertoval po Československu, Německu, Polsku i v zámoří, přitom dokázal prodat přes milion desek.
Zichova hudba balancovala mezi popem a duchovními kořeny. V jednom rozhovoru přiznal, že se mu někdy stalo, že zpíval „idiotské“ písně na zakázku, přesto nikdy nerezignoval na kvalitu. Miloval gospely a blues, ale v socialistickém showbyznysu potřeboval kompromisy. Podle pamětníků byl pragmaticky členem komunistické strany, aby mohl vyjíždět do zahraničí; sám ale říkal, že nejdůležitější jsou hudba a rodina.
V roce 1977, podobně jako řada dalších umělců, podepsal tzv. Antichartu, což byl pro mnohé krok nezbytný pro pokračování ve veřejném vystupování . Podle svědectví jeho dcery Adély však zároveň odolal nátlaku Státní bezpečnosti, která se ho snažila přimět ke spolupráci. Jeho pragmatická rozhodnutí byla silně motivována potřebou zajistit rodinu v systému, kde umělecká svoboda byla omezená a kariéra vyžadovala kompromisy.
Posted by Ivan Ráca on Monday, June 9, 2025
Rodinu si založil s novinářkou Natálií Langáškovou. Dcera Adéla se narodila v roce 1981 a syn Karel v roce 1987. Přestože otec trávil čas na turné, rád se v noci vracel domů, aby vzal děti do školky a ráno potom často zaspal. O víkendech hrával tenis nebo s nimi sjížděl české řeky. V 90. letech se vrátil do Spirituál kvintetu, protože po odchodu Jana Nedvěda bylo ve skupině prázdno. Přinesl zpět energii a natočil s ní šest desek.
Zichovo lidství se projevovalo i mimo pódia. Když ho požádali o charitativní koncert, často přijal bez nároku na honorář. V Praze 2 se stal patronem vinobraní; jeden večer odjel hrát jen na půl hodiny, ale nakonec zpíval skoro do rána. Jeho známí o něm mluvili jako o noblesním a milém muži, který se rád zasmál a dokázal být ironický.
Kromě manželství a hudby měl další vztah, jehož ukončení trvalo roky. V milostném trojúhelníku nakonec zvítězila láska z mládí. V roce 2001 se Zich odstěhoval k Janě, s níž se seznámil ještě během studií, a o rok později se vzali, aby jeho nemocná matka stihla svatbu.
Jana byla vášnivá potápěčka a vyprávěla mu o tichu pod hladinou. Zichovi se voda nejdřív zdála nebezpečná, ale brzy ho pohltila. Po dokončení potápěčského kurzu byl připraven vyrazit na moře.
Před dovolenou v létě 2004 oslavil pětapadesátiny. Zdál se plný energie; chystal nové album, oživoval staré písně a plánoval nahrát akustický projekt s Lenkou Filipovou. Těšil se na koupání, vysoké skály a podmořský svět.
Výprava na Korsiku čítala asi deset potápěčů a vedl ji instruktor Radomír Hertl. První den plavali kolem ostrovů Iles Cerbicale, ale až druhý den se moře rozbouřilo. Silné proudy je odnesly daleko od člunu. Jana se s několika kolegy vyškrábala na skálu, Karel zůstal ve vodě s Hertlem.
Aby ušetřili vzduch, střídali šnorchl a automatiku. Námaha se kupila, a když se konečně vynořili, Zich přiznal, že mu není dobře. „Ty vo*e, je mi blbě,“ zašeptal. Instinktivně se chytil instruktorovy ruky; ten mu sundal závaží, otevřel sevřené prsty a začal s resuscitací.
Trvalo patnáct minut, než dorazila loď. Na palubě pokračovali v umělém dýchání, ale muž se neprobral. Helikoptéra přiletěla až po hodině. Na břehu se přidala lékařka, ale jen mohla konstatovat smrt.
Následující dny se šířily fámy, že se zpěvák utopil. Jeden bulvární deník psal o „kletbě moře“, jiný o podvodní katastrofě. Přímí svědci však opakovali, že se neutopil, ale že se vynořil, stihl mluvit a pak dostal infarkt.
Pohřeb v Praze přitáhl tisíce lidí. Přátelé z Spirituál kvintetu zpívali gospely, na rakvi ležela dvanáctistrunná kytara.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Zich
https://cnn.iprima.cz/show-time/karel-zich-zemrel-pri-potapeni-ty-vole-mne-je-blbe-byla-jeho-posledni-slova-372107
https://www.denik.cz/hudba/karel-zich-nemel-svou-prezdivku-cesky-elvis-moc-rad-20140713.html
https://www1.pluska.sk/soubiznis/desive-detaily-smrti-karla-zicha-55-krcovito-sa-ma-drzal-spomina-svedok
https://www.reflex.cz//clanek/causy/73846/karel-zich.html
https://budejovice.rozhlas.cz/cesky-elvis-karel-zich-presvedcive-prezpival-presleyho-hit-ghetto-coz-ocenil-i-9390782
https://www.hudebnisrdcovky.cz/l/mosty-karla-zicha-a-lenky-filipove-pevne-je-pojily-nejen-ve-stejnojmenne-pisni/
https://www.ireport.cz/clanky/smrt-si-rika-rocknroll/karel-zich-dobyval-srdce-fanousku-jako-cesky-elvis-osudne-se-mu-stalo-milovane-potapeni
https://www.praha2.cz/osobnost-prahy-2-karel-zich/d-26737
https://www.extra.cz/ceskeho-elvise-zabila-jeho-vasen-karel-zich-ktereho-zradilo-more-by-slavil-71
