Když léčil jejího syna, stal se jejím milencem. Za chvíli štěstí Božena Němcová draze zaplatila

Odměňovala ho za péči, kterou jí věnoval v nemoci. A možná mu i oplácela lásku, již v manželství nikdy nepoznala. Láska je někdy mocná čarodějka. Bylo jí třicet jedna let, měla čtyři děti a za sebou osm let soužití s mužem, kterého si nevybrala.

Barbora, řečená Božena Němcová, byla odvážná a svobodomyslná duše v době, která ženám nepřála samostatnost. Její sňatek s Josefem Němcem byl domluvený, bez lásky. Zpočátku možná doufala, že si k sobě najdou cestu – narodily se děti, společně sdíleli vlastenecké nadšení pro českou věc.

Jenže manžel byl o dvacet let starší, konzervativní, přísný. Vyžadoval poslušnost a trestal ji, když vzdorovala. Boženina nezávislost a nezkrotná povaha narážely na tvrdou zeď nepochopení. Domácí život se proměnil v tiché peklo.

Proto se nešťastná žena začala bouřit. Ne otevřeně – to nešlo. Ale našla si svou tajnou vzpouru: literaturu, přátele, bohémské večery… a milence. V očích společnosti těžký hřích. Ve světě pražských vlastenců však potkala muže, kteří ji okouzlovali svou inteligencí, talentem, obdivem. Toužila se cítit milovaná. Toužila po něze, po uznání, po útěku z dusivého manželství. Poprvé byla Josefu nevěrná s básníkem, pak se studentem. Nic z toho nebylo vážné – až přišel on.

Vilém Dušan Lambl měl dvacet sedm let, bystré oči a ideály revolucionáře roku 1848. Do rodiny Němcových vstoupil jako nový domácí lékař koncem roku 1851. Boženin nejstarší syn Hynek tehdy churavěl – a mladý medik přebral péči o nemocného chlapce. Profesionální vztah lékaře a pacientky se brzy proměnil v něco mnohem osobnějšího.

Co se jim asi honilo hlavou, když spolu poprvé osaměli v tom malém pokoji na pražské periferii? On viděl ženu, kterou už léta obdivoval z dálky – krásnou spisovatelku, jež psala o svobodě a žila v okovech nepovedeného svazku. Ona před sebou měla citlivého, vzdělaného muže, jenž jí naslouchal a vážil si jí. Jiskra přeskočila tak samozřejmě, jako by to bylo nevyhnutelné. Dva osamělí lidé v nelítostném světě si k sobě našli cestu.

Němcová náhle rozkvetla. Po dlouhé době nebyla sama proti všem – měla vedle sebe oporu. Večer co večer ji Vilém doprovázel přes celé město domů. Nevadilo mu, že po boku vede vdanou paní se skandální pověstí? Pražskými dlážděnými uličkami se plížili v šeru, on nesl její knihy, ona spěšně zastrkovala neposedný pramen vlasů pod šátek.

Mohl ji vůbec někdo poznat? Šuškanda už stejně běžela. Někteří přátelé odvraceli zrak, jiní – ti mladší a pokrokoví – možná cítili i obdiv k její odvaze. Ale většina společnosti byla pobouřena. Vdaná žena a mladičký medik? Nepředstavitelné porušení mravů! Rodina Lambla zuřila. Matka mladého lékaře plakala nad synem – bála se, že ohnivá kráska mu zničí pověst i budoucnost.

Pro Viléma najednou doma nebylo místo. Otec i matka ho odsoudili. Měli pro něj vybranou jinou nevěstu, slušnou dívku z dobré rodiny – Sofii, která do něj byla zamilovaná až po uši. Jenže Vilém teď viděl jen Boženu. Zapomněl na celou rodinu, zapomněl na Sofii Podlipskou, jež na něj marně čekala. Miloval Boženu Němcovou a šel kvůli ní proti všem.

Jenže svět kolem nich se nezastavil. Božena byla stále vdaná a její manžel Josef se o všem dozvěděl. Nevíme, jaké dopisy padaly Boženě do schránky – ale zachovalé svědectví říká, že Josef Němec zuřil. Z dálky, ze svého působiště v Uhersku, psal ženě výhružné a zoufalé listy. Nabízel jí nový začátek: jeho kariéra se zlepšila, měl konečně stálý příjem a chtěl se s ní i s dětmi podělit o pohodlnější život. Chtěl mít rodinu pod jednou střechou.

Dvě domácnosti byly finančně náročné. Ale Božena odmítla. Raději zůstala v Praze v bídě, než by opustila Čechy a svou novou lásku. Vymlouvala se na děti – prý nechce, aby synové chodili v cizině do špatných škol. Pravda však byla i jinde: po letech ponížení se poprvé cítila skutečně živá. Nemínila se svého štěstí vzdát. Ne teď.

Následující měsíce žila jako na horské dráze. Každá kratičká chvilka strávená s Vilémem znamenala radost – a každá další hádka s manželem, každý pohrdavý pohled lidí na ulici znamenaly bolest. Vilém se snažil stíhat vše: studium medicíny, psaní vědeckých článků i vášnivý vztah se slavnou spisovatelkou.

Po nocích doháněl, co přes den zameškal vedle ní. Vyčerpával se. Jeho nejbližší o něj měli strach. A Božena? Také ji vysilovalo balancovat mezi rolí milující matky a rolemi milenky, provokatérky, vyděděnce. Zaplatila za tu lásku pověstí i bezpečím. Ale nelitovala – nechtěla se vrátit do role poslušné manželky. Už ne.

Osud však zasáhl sám. V říjnu 1853 Boženin syn Hynek, kterého měl doktor Lambl v péči, náhle zemřel. Bylo mu teprve patnáct. Jemný chlapec, v němž jeho matka viděla budoucího génia, podlehl tuberkulóze. Pro Boženu to byla rána, která otřásla celým jejím světem.

Zoufalství, výčitky, pocit absolutní ztráty – nic horšího matku potkat nemůže. V takové chvíli se všechny milostné vzpoury zdály nicotné. Božena se zhroutila. Její manžel přijel, aby jí pomohl nést neúnosný žal, a odvezl ji pryč z Prahy. Vilém Lambl zůstal sám. Jeho románek s vdanou ženou skončil tak náhle, jako začal.

Rozešli se bez nenávisti. Zůstalo mezi nimi přátelství, ale něco se navždy vytratilo. Božena se vrátila k manželovi, alespoň na čas; potřebovala oporu a domov, jakkoli chladný byl. Později napsala své vrcholné dílo Babička, snad aby se ukotvila ve vzpomínkách na ztracené bezpečí dětství.

Vilém pokračoval v lékařské dráze. Do roka od rozchodu habilitoval a stal se uznávaným průkopníkem v dětské medicíně. Kariéra ho zavedla až do carského Ruska a do Varšavy, kde po letech zemřel jako slavný profesor. Už nikdy se do Čech natrvalo nevrátil – možná i proto jeho jméno upadlo v zapomnění.

Božena Němcová přežila svého syna jen o necelých devět let. Dožila v bídě, nemocná a vyčerpaná, opuštěná milenci i přáteli, s pošramocenou pověstí „prostopášné ženy“. Ale byla to skutečně prostopášnost? Hledala přece jen to, co se jí v manželství nedostalo – obyčejnou lidskou lásku a úctu.

Když roku 1862 ležela na smrtelné posteli, stál u ní překvapivě právě Josef Němec. Ten starý muž, který jí kdysi ubližoval, jí teď láskyplně otíral zpocené čelo a držel ji za ruku až do posledního vydechnutí. Možná v ní viděl zase tu mladou dívku, kterou si kdysi bral. A možná Božena v pološeru nemocničního pokoje na malý okamžik spatřila místo manželovy tváře jiný obrys – mlhavou vzpomínku na dávno ztraceného mladého medika, který ji kdysi doprovázel noční Prahou. Těžko říct.

Zdroje:

https://www.readzone.cz/bozena-nemcova-205-let-od-jejiho-narozeni-vlastenka-rebelka-a-manzelka-zaletnice-mela-milence-vsech-vekovych-skupin/

https://citarny.com/autori-knihy/spisovatele-a-knihy/bozena-nemcova-a-lambl

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vilém_Dušan_Lambl

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/vilem-dusan-lambl-uplavice-srdecni-chlopen-nemcova-lekar.A241218_172226_domaci_vals

https://www.muzeumbn.cz/bozena-nemcova/popularni-clanky/milence-bozeny-nemcove-pripomina-prvok-289cs.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Božena_Němcová