Kousek československé historie na dvou kolech - to je Eska

Skládací kolo od chebské Esky by ještě před pár lety leckdo bral jako nevinnou retro vzpomínku. Vždyť kdo vyrůstal před rokem 1989, pravděpodobně na téhle zmenšenině bicyklu někdy seděl. Jenže za zdánlivě roztomilým vzhledem s pevnou rámovou trubkou a lehce směšnými malými koly se skrývá příběh, který je přímo ukázkovým produktem normalizace: plný opisování plánů, podloudného byznysu, nekompetentních státních zásahů a často i nekonečného šlendriánu.

Začátky výroby jízdních kol v Chebu spadají ještě do 19. století, kdy tam působila firma Premier Cycle Company. V roce 1911 se však dva její zaměstnanci, Ambros Swetlik (původem ze Slezska) a Heinrich Kastrup (Němec), rozhodli osamostatnit. Otevřeli vlastní fabriku – a nebyla to žádná polovičatá dílna, ale na tehdejší dobu nejmodernější továrna v habsburské monarchii. Jen o rok později už tady sjelo z pásu skoro 20 tisíc velocipédů. Název „Eska“ (psaný česky či německy) se objevil krátce poté a vycházel z fonetické zkratky příjmení obou zakladatelů: Swetlik + Kastrup = „S-K“ = „Es-Ka“.

Přestože se továrna postupně zaměřila na různé typy kol (včetně tehdy populárních „bezpečníků“ či později motokol), klíčový úspěch zaznamenala po první světové válce, kdy se jí podařilo proniknout i na zahraniční trhy. V meziválečném období byla Eska symbolem spolehlivosti. Každý její nový model byl bedlivě sledován zákazníky, kteří mohli skrze katalogy a inzerci obdivovat, jak z Chebu proudí stovky tisíc kvalitních bicyklů. Mimochodem milion kusů vyrobených kol překonali již v roce 1956.

Druhá světová válka však přinesla obrovský útlum a po roce 1945 přešly všechny německé firmy (včetně Esky) pod národní správu. Přišla vlna znárodňování a zestátňování. Je až symbolické, že mnozí pamětníci zavzpomínají na to, jak se v prvních poválečných letech jela v továrně ještě chvíli „starými kolejemi“, ale od konce 40. let se veškeré dění řídilo přáním a příkazy státních podniků a úřadů.

Československý režim se sice rád chlubil úspěchy v exportu – a jízdní kola Eska patřila k exportním „tahounům“. V reálu však podniku chyběla modernizace a investice. A tak se stávalo, že nejlepší kousky mířily do západní Evropy, případně do USA či Kanady, zatímco tuzemští zákazníci museli vystát frontu na domácí trh, kde se navíc objevovaly spíše obyčejnější modely. Přesto se továrna Eska Cheb stále držela a živila stovky zaměstnanců.

V polovině 60. let spatřil světlo světa úplně nový koncept bicyklu, který oslovil i samotnou Esku. Ve světě tehdy začínala móda skládacích kol neboli folderů. Proč zrovna „folder“? Jednoduše proto, že rám se dal v polovině rozpojit (nejčastěji přes středovou trubku) a kolo se dalo „přeložit“ a kamkoli převézt či uložit.

V roce 1964 tak Eska vyrobila první skládací kolo – Typ 612, kterého vzniklo asi 3000 kusů. V následujícím roce to bylo už 6000 „skládaček“, z toho obrovská část putovala do zahraničí – paradoxně se u nás první moderní „skládačky“ Esky zpočátku prakticky nedaly sehnat. A právě to vyvolávalo mezi domácími nadšenci rozporuplné pocity: V novinách či z katalogů věděli, že se taková stylová novinka nabízí světu, jenže do tuzemských prodejen se dostalo sotva pár kousků.

Přesto si Eska Cheb na konci 60. let vysloužila post „průkopníka skládacích kol“ a tento úspěch následovaly ještě vydařenější modely. Vývoj pak vyvrcholil v modelu Eska Folder (s označením 622, později i 638) – dnes je pro mnohé sběratele i běžné jezdce symbolem oné doby. Díky propracované konstrukci a kovovému lakování v červené metalíze se vyvážel i na Západ. Na domácím trhu se přitom objevoval zřídka. Avšak kdykoli jste se s ním potkali, dokázal budit pozornost.

Jak to fungovalo v praxi?

Není divu, že právě tahle „skládačka“ Eska patřila mezi oblíbené symboly rekreační cyklistiky v Československu, i když v prodejnách často nebyla k mání. Stačilo pár šikovných kontaktů nebo trocha trpělivosti – a domů jste si přivezli kolo, které kupodivu dobře sloužilo celé rodině. Matky na něm jezdily pro rohlíky, děti do školy či na hřiště, tatínkové na ryby nebo pro dřevo na chalupu. Nepotřebovalo moc údržby a vypadalo navíc moderněji než cokoli jiného, co tehdy dominovalo českým silnicím (vyjma silničních „Favoritů“).

Přelom 80. a 90. let přinesl do Československa závan svobody. S ním se otevřely hranice a zaplavila nás vlna horských kol. Pro mnoho lidí působila nová kola s vysokými rámy, širokými řídítky a několika převody jako zjevení. Čas „skládaček“ se tak zdál být sečten. V průběhu 90. let se navíc Eska, do té doby státní podnik, musela transformovat a hledat způsob, jak držet krok se světovými trendy.

Největším problémem socialistického přístupu ke skládacím kolům – a obecně k výrobě – bylo, že se systematicky neinvestovalo do skutečných inovací. Konstruktéři Esky by patrně uměli vyvíjet a zlepšovat produkt dál, kdyby jim režim dopřál volnost a přísun kvalitních materiálů.

Ačkoli se tedy podnik pokoušel ještě krátce inovovat (nabízel třeba i městská či trekingová kola), do Esky se už neinvestovalo. S novou konkurencí a přílivem zahraniční produkce se bývalý obr s rozsáhlým areálem v Chebu ocitl v dluzích. Následovalo rozprodávání strojů, propouštění zaměstnanců a nakonec úplné zavření bran. Poslední zbytek kdysi pyšné továrny byl v roce 2006 zbourán. Tak se uzavřela jedna kapitola českého průmyslu a s ní i sen mnoha generací, které si vysněný bicykl pořizovaly po desetiletí.

Zanikla sice továrna, ale nezmizely všechny skládačky Eska. Těch zůstalo v Česku (a nejen v Česku) obrovské množství. Mnohá kola jsou dodnes pojízdná a jejich majitelé na ně nedají dopustit: „Vezmu to ke sousedovi, je to kousek, tak proč bych vytahoval auto? Na Esku je spoleh,“ slyšíte občas u zahrádkářů nebo starousedlíků. A ti mladší si k nim hledají cestu třeba v rámci městské cyklistiky, kdy ocení, že se kolo snadno složí a nenápadně schová do rohu bytu.

Když dnes zavítáte do chebského Retromusea nebo Muzea Cheb, najdete tam část expozice věnovanou právě Esce a jejím slavným modelům. K vidění je leccos – od starých cestovních kol, přes prototypy rozvážkových „speciálů“, až po ikonické skládací kolo v různých verzích. Pro mnohé návštěvníky je to emotivní zážitek. Jedna věc je dívat se na stroj jako na průmyslový výrobek, druhá pak chápat, jak důležitou roli sehrál v životech lidí. Byl to prostředek, díky kterému se rodiny dostávaly na výlety, děti do školy, chalupáři na zahrádku, mládež na brigádu.

Historici tuhle fascinaci rádi vysvětlují: Eska totiž zdaleka nebyla jen symbolem normalizační éry. Jako podnik měl kořeny hluboko v časech c. k. monarchie, přežil obě světové války, několikrát změnil vedení, ale vždy zůstával jedním z center výroby kol v českých zemích. Skládací modely už potom jen podtrhly kreativní potenciál konstruktérů, kteří si poradili se skromnými výrobními možnostmi i státními limity. Dokázali vytvořit něco, co obstálo v zahraniční konkurenci a místy dokonce předbíhalo dobu.

Dnes, kdy se cyklistika posunula a velkou popularitu získala elektrokola, gravely či designové cargo biky, se možná staré skládací kolo zdá jako komická, pomalá „plečka“. Ale stačí potkat někoho, kdo si Esku stále hýčká, a uslyšíte obvyklý výrok: „Jo, to je přesně to kolo, co vydrží všechno. Vždycky mě dovezlo, kam jsem chtěl. Je to kus historie.“ Eska tak zůstává i po několika dekádách symbolem československé kreativity a vytrvalosti.

Zdroje:

https://plzen.rozhlas.cz/eska-cheb-6736652

https://www.cyklospeciality.cz/clanek/349/clanky-skladaci-kola-eska/#:~:text=%C4%8Cesk%C3%A1%20zna%C4%8Dka%20Eska&text=Chebsk%C3%A1%20firma%20svou%20v%C3%BDrobu%20ukon%C4%8Dila,probl%C3%A9m%C5%AF%20vlezly%20do%20kufru%20auta.

https://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/horky-konec-kol-eska-prisel-v-roce-2006-predtim-patrila-kola-z-chebu-mezi-elitni-produkty-ceske-vyroby-ktera-nam-zavidel-cely-svet

https://www.poznatsvet.cz/cestovani/kolo-eska-skladacka/

https://vary.rozhlas.cz/legendarni-skladaci-kolo-esky-znal-cely-svet-ted-je-opet-k-videni-v-chebu-8896635

https://www.kampocesku.cz/clanek/23635/makacka-to-byla-eska-skladacka

https://mtbs.cz/clanek/eska-folder-retrobike/kategorie/retro-kola-komponenty