Krásná bestie z Osvětimi: Kdo byla dívka s bičem a hladovými psy?

Irma se narodila 7. října 1923 ve vesnici Wrechen (tehdejší Výmarská republika). Byla třetím z pěti dětí. Její otec Alfred se netajil odporem k nacistům a sám doma vládl přísnou rukou. Irmina matka Berta se potýkala s psychickými problémy, a když bylo Irmě pouhých 12 let, matka spáchala sebevraždu vypitím kyseliny chlorovodíkové. Od té chvíle dívku vychovával jen otec – tvrdě, někdy ji prý bil bičem.

Ve škole Irma nijak nevynikala. Byla prý terčem šikany a vyhýbala se konfliktům útěkem. V 14 letech školu opustila i s rodinným domem a začala pracovat v mlékárně. Jenže ve válkou zmítaném Německu byla situace pro nezletilou dívku složitá. O nějaké vysněné profesi zdravotní sestry si mohla nechat jen zdát – nedostatečné studijní výsledky jí zavřely dveře.

Místo práce v sanatoriu, kde vypomáhala, skončila Irma v koncentračním táboře Ravensbrück (od léta 1942). Šlo o jediný velký ženský tábor. Právě tam se poprvé setkala s neskutečnou krutostí: lékaři SS tu prováděli neetické pokusy na vězeňkyních. Nechvalně známí byli například Josef Mengele či Karl Gebhardt. Amputace, chemické látky aplikované do otevřených ran, experimenty na kostech – oběti často bez jakékoliv anestezie.

Tohle prostředí a blízkost nejhrůznějších zločinů podle mnoha svědků Irmu zcela změnily. Místo, aby ji trýzeň odradila, probudila v ní sadistické choutky. Ve svých 17 letech už byla na cestě stát se dozorkyní. Její otec se s ní údajně kvůli tomu navždy rozešel. Nemohl unést, že se dala do služeb nenáviděného režimu.

V březnu 1943 mladá Irma Grese dorazila do Osvětimi-Březinky. Tenhle největší pobočný tábor Osvětimi sloužil zejména jako vyhlazovací zařízení pro evropské Židy. Ti, kteří přežili, vzpomínali na Irmu a její krutost.

Nina Keska měla tehdy 16 let a líčila Irmu jako nápadně krásnou ženu, andělskou tvář, modré oči, ale uvnitř „nejkrutějšího člověka, jakého kdy potkala“.

Doktorka Gisela Perl, další z přeživších, Irmu označila za „nádherné tělo s modrýma, nevinně působícíma očima – a zároveň nejzvrácenější osobu, jakou kdy spatřila“.

Krása a mladistvý vzhled Irmy však kontrastovaly s jejím chováním: záměrně posílala do plynu hezké vězeňkyně, nechávala jim svazovat nohy při porodu, týrala je hladem, kopala do nich těžkými botami a mnohé přímo zastřelila. Její bestialita byla tak ohromná, že se jí báli dokonce i jiní nacisté.

Irma se aktivně účastnila tzv. selekcí: rozhodovala, kdo z přeživších půjde na smrt. Spolu s Mengelem prstem ukazovali na vězeňkyně, které považovali za neschopné práce či naopak za „příliš krásné“, a posílali je do plynu. V Osvětimi-Březince se stala dokonce vedoucí dozorkyní (v květnu 1944, ve svých 20 letech). Měla údajně na starosti bloky s tisíci vězeňkyň, jež byly namačkány v prostorách, které by za normálních okolností pojaly stěží stovku lidí.

Podle výpovědí přeživších neměla Irma žádné zábrany. Měla mít poměr s nechvalně proslulým lékařem Josefem Mengelem. Udržovala intimní vztahy s řadou dalších nacistů a příslušníky SS. Zneužívala krásné židovské dívky – pořádala s nimi orgie a nutila jiné vězeňkyně (jako mladičkou Ninu Kesku) držet hlídku, aby je při tom nikdo nevyrušil. Když ji někdo odmítl, krutě se mu pomstila: zažila to například jistá gruzínská dvojice – muž byl popraven, jeho nahou partnerku Irma vláčela za vlasy a mučila.

Grese se pyšnila svým potaženým bičem a dvěma vždy hladovými a vycvičenými psy, které štvala na slabší a pomalejší vězeňkyně. S chladem sobě vlastním říkala, že se snaží „udržet pořádek“.

V lednu 1945 se sovětská vojska blížila k Osvětimi, nacisté proto vyklízeli tábor a nutili vězně na pochody smrti. Irma Grese se přesunula do Ravensbrücku a záhy do Bergen-Belsenu, kde se situace blížila naprosté katastrofě. Lidé umírali na tyfus, hlad a žízeň, Irma prý i tam pokračovala ve svém týrání až do chvíle, než tábor osvobodila britská armáda.

Dne 17. dubna 1945 zajali Britové Irmu spolu s dalšími příslušníky SS. Byli nuceni pomáhat s pohřbíváním tisíců těl do masových hrobů, sami riskovali smrt týmiž nemocemi, jež se v táboře šířily. Přesto Irma zůstávala věrná své aroganci.

Belsen proces (září 1945) se stal jedním z nejdůležitějších soudů s válečnými zločinci SS. Irma Grese před vojenským tribunálem odpovídala chladně, občas se prý dokonce smála při výpovědích jiných. Neprojevila žádnou lítost za své činy; prý jen plakala, když viděla svého bratra, který bojoval na východní frontě.

17. listopadu 1945 byl vynesen rozsudek: trest smrti oběšením. Irma (22 let) sice žádala o milost, avšak polní maršál Montgomery a příslušné orgány ji zamítly. 13. prosince 1945 britský kat Albert Pierrepoint vykonal rozsudek ve věznici Hameln. Irmina poslední slova při cestě na šibenici prý byla: „Schnell!“ (Rychle!).

Stala se tak nejmladší ženou popravenou na základě rozhodnutí britského soudu ve 20. století. Po její smrti nikdo slzy neronil.

Irma Grese byla příkladem toho, že nezáleží na věku ani na kráse – i mladá dívka se může dopustit těžko uvěřitelného zla.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Irma_Grese

https://warfarehistorynetwork.com/article/irma-grese-the-blonde-beast-of-birkenau-and-belsen/

https://www.liberationroute.com/stories/235/irma-grese

https://zoom.iprima.cz/historie/hitlerovy-vrazedkyne-irma-grese