Článek
Když dnes narazíte na zmínky o Aztécích, obvykle se dočtete dvě věci. Tou první bývá nekonečný výčet civilizačních úspěchů, od dokonalého zemědělství přes vyspělou astronomii až po mimořádné architektonické dovednosti. Tou druhou – nevyhnutelně – bývá něco temnějšího: krvavé rituály, které se moderní mysli jeví jako barbarské, téměř nepochopitelné. Jak se tyto dvě tváře jedné společnosti mohly snoubit dohromady?
Čtení o aztéckých rituálech je trochu jako sledovat autonehodu: nejde od ní odtrhnout oči, ačkoli tušíte, že by bylo lepší se nedívat. A přesto právě v těchto děsivých zvycích můžeme zahlédnout něco víc než jen obyčejnou brutalitu. Vidíme v nich hluboce zakořeněnou lidskou touhu dávat smysl chaotickému světu – za jakoukoli cenu.
Květinové války jako rituál, ne boj
„Květinové války“ zní poeticky, skoro romanticky. Jenže realita měla k romantice daleko asi jako krvavá jatka k jarní louce. Aztékové vedli tyto války ne pro území, ale pro oběti, jejichž těla měla nasytit nenasytné bohy. Vojáci na obou stranách bojovali s jediným cílem – zajmout co nejvíce živých zajatců. Tito zajatci byli později s chladnou precizností obětováni v chrámech. Krvavá jatka proměněná v posvátnou rutinu.
Jakkoli nás to může šokovat, právě zde můžeme poprvé zahlédnout zásadní paradox aztécké společnosti: smrt, krutá a všudypřítomná, byla zároveň hluboce posvátná. Aztékové vnímali lidský život jako měnu, se kterou se obchodovalo přímo s bohy.
Vytržení srdce – vrchol krutosti, nebo posvátnosti?
Není obřadu, který by pro naši západní civilizaci symbolizoval aztéckou brutalitu víc než rituál vyjímání srdce. Oběť, zpravidla válečný zajatec, byla vyvedena na vrchol pyramidy, kde jí kněží zaživa vyřízli srdce a nabídli ho bohům. Tento akt byl rychlý, brutální a nepředstavitelně krutý.
Ale byl to také akt posvátný. Byl to vrchol spojení mezi lidským a božským. Oběti umíraly s vědomím, že jejich život je příspěvkem k udržení rovnováhy světa. Z dnešní perspektivy absurdní, ale pro Aztéky naprosto logické.
Krutost jako modlitba
Snad nejděsivějším projevem aztécké oddanosti byla sebepoškozování kněží a šlechticů. Ti se dobrovolně zraňovali ostny nebo čepelemi, aby jejich krev proudila pomalu a bolestně – a přiblížila je tak k bohům. Čím větší utrpení, tím účinnější modlitba. Z našeho pohledu je těžké uvěřit, že bolest byla žádoucí, ale pro Aztéky byla vstupenkou k božskému vyslyšení.
Kanibalismus: ne kvůli hladu, ale kvůli moci
Kanibalismus v aztécké společnosti nebyl projevem nedostatku, ale elitním privilegiem. Věřilo se, že těla obětovaných zajatců obsahují životní energii, „tonalli“, která posiluje ty, kteří ji konzumují. Kanibalské hostiny byly tedy rituálem vyšší společenské vrstvy, symbolickou cestou, jak se přiblížit bohům.
Zde nás mrazí nejvíce. Jak civilizace schopná architektonických a astronomických zázraků mohla zároveň věřit, že pojídáním lidí získává nadpřirozenou sílu? Odpověď je možná jednodušší, než se zdá: lidská mysl dokáže racionalizovat i tu nejextrémnější krutost, pokud je zasazena do náboženského kontextu.
Gladiátorské oběti a zoufalství dětí obětovaných za déšť
Aztecká fascinace utrpením vrcholila v gladiátorských obětech, kde zajatci bojovali k smrti – ne však pro vítězství, ale pro krev bohům. A co hůř, když přišla sucha, nebylo výjimkou obětování dětí. Nejnevinnější životy byly zmařeny s nadějí, že déšť opět začne padat.
Pro nás je představa obětování dítěte za déšť něco nepředstavitelného, barbarského. A přesto se tato praxe odehrávala v civilizaci, která existovala ještě pět století poté, co byla založena Oxfordská univerzita.
Kontrast
Aztékové byli civilizací extrémů – dokázali tvořit krásu, ale také ji s neuvěřitelnou brutalitou ničit. Dnes je snadné označit je za barbary a jejich rituály za zrůdné. Ale možná bychom se měli ptát jinak: co tyto krvavé rituály prozrazují o nás samotných?
Možná odhalují pravdu, že lidská civilizace je jen tenká vrstva kultury, pod níž se stále skrývá hluboká schopnost racionalizovat jakékoli jednání, pokud slibuje kontrolu nad chaosem světa. A že nás od této propasti nedělí zas tak mnoho, jak si myslíme.
Zdroje:
https://www.historyextra.com/period/medieval/real-aztecs-sacrifice-reputation-who-were-they/
https://vocal.media/history/the-aztec-blood-rituals
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2005-jan-23-adfg-sacrifice23-story.html
