Článek
Znělo to trochu jako déšť, avšak doprovázený zvláštním mokře pleskavým práskáním. Obloha přitom byla blankytně modrá a bez jediného mráčku. Co mohlo vydávat takové zvuky?
Netrvalo dlouho a vedle stojící vnouček Allen vyjekl: „Babičko, vždyť sněží!“ Jenže to, co se snášelo z oblohy, vůbec nebyly sněhové vločky. Z čistého nebe se na zem začaly s tlumeným žuchnutím dopadat kousky syrového masa – krvavé, rosolovité cucky tkáně velké zhruba několik centimetrů. Většina útvarů měřila kolem 5 cm, některé však dosahovaly až 10 cm v průměru.
Paní Crouchová oněměla a zděšeně přihlížela té bizarní spoušti. Blesklo jí hlavou děsivé pomyšlení: „Co když byli můj muž a syn někde roztrháni na kusy a jejich ostatky mi teď vítr přináší domů?“ Po několika nekonečných minutách maso přestalo padat a podivný liják ustal. Šokovaná hospodyně se vzpamatovala a raději upalovala schovat do bezpečí domu.
Výpovědi očitých svědků
Paní Crouchová později novinářům vypověděla, že masa padala z nebe „jako velké sněhové vločky“. Nebeský „masový déšť“ trval jen pár minut a zasáhl pruh země o rozloze zhruba 100 × 50 metrů kolem statku. Když se téhož dne odpoledne vrátil domů její manžel Allen Crouch, naskytl se mu neuvěřitelný pohled: dvorek byl posetý desítkami krvavých masitých kousků, které ulpěly i na okolních plotech a keřích. Dřevěné plaňky plotu byly potřísněné rudými skvrnami a v trní visely cucky tkáně jako morbidní ozdoby.
Zvířatům na farmě groteskní nadílka kupodivu nevadila – hladová prasata, slepice, kočka i pes se do popadaného masa s chutí pustili, jako by šlo o nečekanou hostinu (jen farmářského psa pak notnou chvíli potrápila podivná nevolnost). Pan Crouch neváhal a sebral několik vzorků; část z nich předal Harrisonu Gillovi, majiteli nedalekých lázní Olympian Springs, který maso uložil do lahve s lihem pro další zkoumání.
Zpráva o záhadném „masovém dešti“ se mezitím začala šířit jako lavina. Už následujícího dne dorazili na farmu první zvědavci, aby na vlastní oči viděli spoušť. Svědek Harrison Gill popsal, že nacházel kousky masa přilepené na plotě a rozházené po zemi – a že mnohé z nich vypadaly stále poměrně čerstvé.
Místní noviny o kuriózním případu okamžitě informovaly široké okolí a brzy se dostal i na stránky celonárodních deníků. The New York Times přinesly 9. března 1876 článek s výmluvným titulkem „Flesh Descending in a Shower“ („Maso padající v přeháňce“).
Lidé z blízkého i dalekého okolí se jen těžko smiřovali s tím, co se stalo. Několik místních odvážlivců se dokonce rozhodlo tu podivnost ochutnat doslova na vlastní jazyk. Někteří raději kousky uvařili, jiní je žvýkali syrové. Chuťově prý maso připomínalo skopové nebo zvěřinu – bylo však cítit i jakýsi odpudivý, nasládlý kaz.
Sedmadvacetiletý řezník L. C. „Friz“ Frisbee z nedalekého města Mount Sterling kus masa rozžvýkal, ale po chvíli ho znechuceně vyplivl; uvedl, že se mu do úst uvolnila „jakási mléčně zakalená tekutina“ a pach přirovnal k mrtvole. Obchodník Joe Jordan svůj kousek raději okamžitě vyplivl – podle něj to smrdělo jako zdechlina a vytékal z toho nahnědlý sliz.
Reverend J. R. Nichols se přidal k názoru, že jde o skopové, zatímco zkušený lovec Benjamin Franklin Ellington přísahal, že poznává medvědí maso. Jiní svědkové tvrdili, že to musí být hovězina nebo jelení zvěřina. Shodnout se nedokázal nikdo – snad jen na tom, že něco takového ještě v životě neviděli.
Novináři se nadšeně pustili do pátrání po detailech a jejich reportáže celou záhadu ještě přiživily. Například New York Herald vyslal na místo zvláštního dopisovatele z Louisville, který obcházel místní obyvatele a sbíral ty nejbizarnější historky.
Čtenáři se tak dozvěděli, že jistý cynik spekuloval o kanadském žertíku – prý si to celé vymyslela sama paní Crouchová, aby vyděsila manžela a přiměla ho prodat farmu (což se ukázalo jako nesmysl, protože pan Crouch půdu beztak prodávat chtěl). Další „teorie“ hovořila o piknikovém koši, který mohl vypadnout z gondoly horkovzdušného balonu kdesi nad farmou.
Teorie a spekulace
Pro mnohé zbožné obyvatele Kentucky bylo tehdy vysvětlení nasnadě: z nebe pršely kusy masa jako znamení od Boha. Mohlo jít o varování před blížící se zkázou, anebo o svéráznou zkoušku víry. Jak se ale zprávy o bizarním úkazu šířily, objevovaly se i nejrůznější světské teorie.
Jedna z prvních hypotéz pracovala s představou mocného větrného víru – ten měl údajně někde jinde nabrat do oblak zvířecí maso (například z jatek či padlé zvěře) a o několik kilometrů dál ho „vysypat“ zpátky na zem v podobě krvavého deště. Jenže v okolí okresu Bath nebyl onoho dne hlášen žádný tornádo ani ničivý vichr, který by něco takového dokázal.
Další domněnka, vyslovená například chemikem J. Lawrencem Smithem pro noviny, tvrdila, že nejde o maso, ale o usušený žabí potěr či vajíčka obojživelníků – drobný organický materiál, který mohl být vysát z bahnitých tůní vzdušnými proudy a posléze spadnout spolu s deštěm.
Pro přímé svědky byla tahle teorie asi stejně těžko stravitelná jako samotný masový déšť. Jednak onoho 3. března vůbec nepršelo, jednak všichni na vlastní oči viděli, že z nebe padaly skutečné kusy masa, a ne nějaké drobounké slizké kapičky či žabí jikry.
S údajným „vědeckým“ vysvětlením přišel člen Newarské vědecké společnosti Leopold Brandeis. Ten sehnal konzervovaný vzorek podivné hmoty a po prozkoumání prohlásil, že oněch záhadných cárů se nic nadpřirozeného netýká – dokonce že prý vlastně nejde ani o maso.
Podle Brandeise šlo o kolonie sinice rodu Nostoc (česky zvané jednořadka), známé tím, že po dešti nabobtnají v rosolovité hmoty připomínající želatinu. Tyto útvary kdysi lidé nazývali „hvězdný sliz“ či „čarodějné máslo“ a věřili, že skutečně padají z nebe spolu s deštěm. Brandeis tedy tvrdil, že rodina Crouchových neměla co do činění s ničím jiným než právě s těmito zvláštními bakteriemi.
Jeho „nostoková“ hypotéza však brzy narazila – přehlížela totiž dva podstatné fakty. Zaprvé, jak už bylo řečeno, toho dne vůbec nepršelo a obloha byla jasná. A zadruhé, očití svědkové výslovně tvrdili, že viděli maso padat shůry. Nostoc přitom ve skutečnosti žije na zemi a jako rosol se objeví až poté, co zaprší. Navíc jakmile se do záhady zapojili skuteční odborníci na tkáně, Brandeisův odvážný předpoklad definitivně padl.
Za zmínku stojí i jedna z nejdivočejších spekulací, která se vynořila: že by totiž mohlo jít o jakousi organickou hmotu z vesmíru. Jinými slovy – nad Kentucky snad spadl „masový meteorit“, úlomek komety plný bizarního materiálu, který se rozprskl při průletu atmosférou. I tohle fantastické vysvětlení však odborníci záhy odmítli jako krajně nepravděpodobné.
Nejpravděpodobnější vysvětlení
Mezitím putovaly sebrané vzorky „masa“ k posouzení vědcům do laboratoří a začala vycházet najevo tvrdá fakta. Histologové (specialisté na mikroskopické zkoumání tkání) zjistili, že záhadné úlomky jsou bezpochyby živočišného původu – konkrétně šlo o savčí plíce, svaly a chrupavky.
Doktor Allan McLane Hamilton v dopise publikovaném v magazínu Medical Record uvedl, že struktura jednoho vzorku odpovídá plicní tkáni buď koně, anebo – k šoku všech – lidského kojence (tyto dvě jsou si pod mikroskopem velmi podobné). Jiný lékař potvrdil přítomnost zvířecí chrupavky a další identifikovali svalová vlákna. Všem už bylo jasné, že tady žádné sinice ani žabí vajíčka neobstojí – na zem tehdy spadly skutečné kusy zvířecích orgánů.
S vysvětlením, které dokázalo pokrýt všechny zvláštní okolnosti události, nakonec přišel Dr. Lewis D. Kastenbine, profesor chemie z Louisville. Ještě roku 1876 zveřejnil v tamním lékařském žurnálu článek, v němž dospěl k závěru, že nejlepší odpověď na záhadu poskytl starý farmář z Ohia. Podle tohoto farmáře (a Kastenbine s ním souhlasil) bylo maso nejspíš vyvrženo skupinou velkých dravých ptáků – supů, kteří v tu dobu kroužili vysoko nad místem dění.
Oba druhy supů, které žijí v Kentucky (kondor krocanovitý i menší černý sup), jsou totiž známy svými neobvyklými stravovacími návyky. Při pocitu ohrožení tito mrchožrouti obvykle okamžitě vyprázdní své přeplněné žaludky – jednak aby odradili predátora sprškou páchnoucích zvratků, a jednak aby si odlehčili pro rychlý únik do bezpečí.
A když jeden sup začne zvracet, jeho družina se zpravidla přidá – v hejnu se spustí doslova řetězová reakce žaludečních výplachů. „Vidí-li supi jednoho ze svého středu vyvrhnout obsah útrob, okamžitě ho následují,“ komentovali tehdy trefně celou věc starousedlíci z okresu Bath.
Taková koordinovaná „akce“ mohla skutečně vyústit v masivní shoz mrtvolné hmoty z oblohy. Když několik supů naráz vyvrhne natrávené zbytky kořisti v obrovské výšce, vítr jejich rozdrobený obsah rozfouká do širokého okolí.
Výsledkem je pak masový déšť: měkké kusy tkání (bez kostí) dopadají na zem a jsou rozptýlené na relativně velké ploše. Přesně takovou situaci popisovali svědkové v Kentucky – mezi spadlými kusy masa nenašli žádné kosti či srst, pouze čisté vnitřnosti a svalovinu, a některé cucky už zapáchaly hnilobou, jako by prošly žaludkem mrchožrouta.
Žádný z přímých svědků sice v osudnou chvíli na obloze ptáky nezahlédl, jenže to není překážka: supi mohli kroužit tak vysoko, že byli lidským očím neviditelní (některé kondory pozorovali ornitologové ve výšce i přes 12 kilometrů!).
„Teorie supích zvratků“ se nakonec ujala coby nejpravděpodobnější řešení celého rébusu. Neexistuje sice způsob, jak s naprostou jistotou potvrdit, co se oné březnové poledne 1876 přesně odehrálo, ale zatím právě tahle varianta dává největší smysl a odpovídá všem známým faktům.
Zdroje:
https://www.nytimes.com/1876/03/10/archives/flesh-descending-in-a-shower-an-astounding-phenomenon-in.html
https://www.scientificamerican.com/blog/running-ponies/the-great-kentucky-meat-shower-mystery-unwound-by-projectile-vulture-vomit/
https://en.wikipedia.org/wiki/Kentucky_meat_shower
https://www.mentalfloss.com/posts/kentucky-meat-shower-1876-history
https://www.lifee.cz/den-kdy-z-nebe-prselo-syrove-maso-zahadny-jev-v-kentucky-resili-vedci-zrejme-za-nej-mohli-supi-163cb
